autor: Zarlina
To je prostě divné
Tom už vzal mnoho stopařů během let, co byl řidičem kamionu, ale nikdy předtím nepotkal nikoho, jako byl Bill. Mladík nebyl jen velmi skromný a vděčný, taky se zdálo, že nikdy nemá nic, na co by si stěžoval. Zatímco ostatní spolucestující si často stěžovali, jak bylo v kabině příliš horko nebo příliš chladno, když Tom otevřel okno, nebo jak to smrdělo, když si Tom zakouřil, Bill o tom nikdy neřekl ani slovo. Prostě přijímal jízdu takovou, jakou ji Tom nabízel a ačkoliv zřejmě neměl rád zápach Tomových cigaret, přesto nic neřekl.
Ale jelikož si mladík opravdu nestěžoval, Tom se rozhodl být milý a kouřit, jen když stáli a on mohl jít ven. Obvykle mu na jeho pasažérech nezáleželo, ale protože Bill neřekl jediného špatného slova o ničem, co Tom udělal, Tom se rozhodl respektovat jeho zjevnou nechuť k cigaretám a nekouřit v kabině.
Bylo také docela zajímavé mít ho jako spolucestujícího, když už se uvolnil a nebál se, že by Tom najednou mohl po něm začít požadovat něco na oplátku. Mluvil o hodně více, říkal náhodná fakta nebo komentáře o tom, co viděl, nebo co jej prostě jen napadlo. Byly to věci, které by Tomovi byly pravděpodobně úplně u prdele, kdyby to byl někdo jiný, kdo by mu je říkal.
Ale od Billa znělo všechno tak zajímavě, až se z nějakého důvodu Tom přistihl, že se vlastně těší na jeho tichý hlas a vůbec poprvé nechtěl, aby jeho spolujezdec držel hubu, aby s ním nemusel mluvit a naopak s Billem chtěl vést rozhovor.
„Věděl jsi, že neexistují žádné černobílé krávy s bílýma ušima?“ Řekl Bill náhle a přerušil tím krátké ticho, které trvalo jen několik minut.
„Cože?“ Tom se na něj podíval překvapeně. „Jsi si jistý?“
„Hm,“ Bill přikývl a podíval se na něj s lehkým úsměvem. „Četl jsem to jednou na internetu, a od té doby se snažím nějakou najít… ale zatím nic, všechny mají černé uši. Nebo hnědé, v případě, že kráva je bílohnědá.“
Tom se hlasitě zasmál a pohlédl na Billa pobaveně.
„To je prostě divné, kluku,“ uchechtl se. „Měl by sis najít nějakého koníčka.“
„Dříve jsem kreslil,“ řekl Bill a kousl se do rtu, než pokračoval. „Ale ztratil jsem svůj skicák spolu s mým jediným náhradním oblečením hned první noc na cestě,“ pokrčil trochu rameny. „Nejsem moc chytrý, ukradli mi batoh a já jsem si toho ani nevšiml.“
„Je to drsný svět,“ řekl Tom a snažil se, aby to znělo, jako by mu to bylo jedno, ale kdyby měl být upřímný, bylo mu jej líto a napadlo ho, jestli se někdy naučí tam venku přežít.
„Jo,“ povzdechl si Bill. „Ale bude to v pořádku.“
Tom přikývl a rozhodl se změnit téma.
„Nevadilo ti sdílet se mnou postel?“ Zeptal se, protože se blížili k městu, kde by měli strávit noc. Ten den byl opět velmi dlouhý, s hustým dopravním ruchem a žádným časem na skutečnou polední přestávku. Vyrazili z motelu tak pozdě, že pokud chtěl Tom vyzvednout své zboží včas, tak byl přinucen jíst za jízdy, a to se mu nelíbilo, takže teď se těšil na klidný večer s pořádnou večeří a trochou televize před spaním.
„Ne, vůbec ne,“ odpověděl Bill a podíval se na něj překvapeně. „Proč?“
„Dvoulůžkový pokoj je dražší,“ zasmál se Tom. „Ale pokud ti nevadí se rozdělit, vezmu zase jednolůžkový, ušetří mi to nějaké peníze.“
Bill na něj stále překvapeně zíral a Tom po něm vrhl rychlým pohledem a přemýšlel, co řekl tentokrát, že jej tak zmátl.
„Co?“
„Ty mě necháš znovu zůstat ve tvém pokoji?“
Teď byl na řadě Tom, aby byl překvapený. Myslel si, že to teď bylo docela jasné, že by Billa nenechal, aby si něco hledal na vlastní pěst. Vydal se pro něj uprostřed noci, prokrista.
„Myslím, že to bude nejlepší,“ ušklíbl se. „Necítím se na to, abych tě šel znovu hledat v dešti.“
„Já to nechápu,“ řekl Bill s podezřením v hlase. „Proč jsi náhle změnil svůj názor na tohle všechno?“
„Nemám ponětí,“ uchechtl se Tom. „Ale postarám se o to, abys zůstal živý a zdravý, dokud nedojedeme do New Yorku a abych to mohl udělat, tak si tě tak trochu budu muset udržet poblíž.“
Při těch slovech se Bill pousmál a jako pokaždé, když se usmál, vypadal jako úplně jiný člověk, a i když si to Tom nechtěl přiznat, přál si, aby se mladík usmíval častěji, ubíralo mu to něco z toho unaveného pohledu v očích.
„Máš pěkný úsměv,“ slyšel Tom najednou sám sebe říkat. „Už ti to někdy někdo řekl?“
„Ne, nemám,“ odpověděl Bill a lehce zčervenal.
„Nejsi moc dobrý v přijímání komplimentů, co?“ Zasmál se Tom. „No, každopádně máš,“ pokračoval tiše. „Měl by ses usmívat častěji.“
„Jo, jasně,“ Bill se rozesmál a způsobil tím, že Tom téměř sjel ze silnice překvapením. Nikdy předtím neslyšel smích od toho vždy tak vážného mladíka. Znělo to krásně.
„Jo,“ podařilo se mu usmát, když se dostal z počátečního šoku. „Měl bys.“
Bill se usmál nazpět a Tom musel sám sebe skutečně přinutit, aby se soustředil na silnici. Bill byl opravdu něco speciálního a z nějakého důvodu, který Tom ani nedokázal sám sobě vysvětlit, ho opravdu chtěl lépe poznat.
Trochu ho to trápilo, jen zřídka mu záleželo na lidech, zvláště ne na náhodných stopařích, ale musel uznat, že Bill už nebyl jen náhodný stopař. Překročili tuhle hranici ve chvíli, kdy se Tom rozhodl mu dát jídlo zdarma a ve stejný moment, kdy se rozhodl jít pro něj v dešti. Tom věděl, že už je příliš pozdě se vrátit. Bill už nebyl jen pasažér, byl… Tom ani nevěděl, co byl, ale byl více než kdokoliv jiný, koho měl Tom kdy ve svém kamionu.
Ale věděl, že chce vědět více o něm a jeho životě, o tom, co se mu vlastně stalo a proč některé z jeho jizev byly tak nové. Chce vědět, proč jeho oči byly vždy tak unavené a proč byl jeho úsměv tak vzácný.
Vlastně skutečně chtěl poznat Billa a to bylo něco velmi vzácného. Nikdy nechtěl poznat jiné lidi, neměl na lidi čas.
A poznat někoho, koho už pravděpodobně nikdy neuvidí, nebyl moc dobrý nápad.
Vůbec to nebyl dobrý nápad.
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
ano ano ano!!!! už se nám to začíná rozjíždět já tu povídku miluju! miluju! posím honem další díl než omdlím! krásný moc krásný! 🙂
Tenhle díl byl přenádherný 🙂 Ty jejich maličkatý pomalý krůčky k poznání a otevření se tomu druhému jsou naprosto rozkošný 🙂 A jak bylo popsané to, že se Bill rozesmál, tak jsem se hned musela usmívat taky, když jsem si ho představila 🙂
A Tom se mi opravdu moc líbí. Je to zlato, ačkoliv to úplně na začátku tak nevypadalo. A mám stejnou touhu jako on – chci Billa vážně poznat 🙂
Díky moc za překlad, zuzu, a těším se na další díl 🙂
Je to zvláštne milé, takéto pomalé a opatrne napredovanie. Len aby to do toho NY stihli. Aby sa tam Billovi nič zle nestalo, kým si Tom uvedomí, ako veľmi mu na nom záleží… Ďakujem za preklad.
Takže Tom už překonal hranici, kdy je pro něho stopař cizí člověk, se kterým si možná užije, ale v každém případě se nesblíží. Bill ho zajímá a to je dobrý začátek. Otázka je, jestli Bill bude ochoten sdílet cokoli ze své minulosti.
Ale mohl, aspoň bychom se my taky něco dozvěděli, ne? 😀
Díky, těším se na pokračování.
Ďalší skvelý diel, ďakujem
Skvělé!! Skvělé!! A ještě jednou skvělé!! 🙂 Krásně se nám to líně rotvíjí v ještě krásbější příběh. Tom je skvělý člověk a nelže sám sobě…připustil si Billovu výjmečnost a náhlou důležitost pro svůj dosavadní život. Doufám, že se ho tak lehce nevzdá…na jednu strabu chci znát Billova tajemství, ale na druhou stranu se i bojím, co Tom a tím i my můžeme zjistit…určitě tp nebude nic pěkné, když je na cestě do NY, sám a nechce se často smát a má smutek v očích…díky za díl a překlad. Těším se na pokračování.
Parádní díl 🙂
Krásna kapitolka.
Jééé, tak tohle byl strašně milý díl! 🙂 Takový krásně pohodový a ještě k tou ten Billův smích! 🙂 Dokázala jsem si to naprosto živě představit před očima. 🙂
Tom se mi v tomhle díle strašně líbil! 🙂 Vážně jej mám čím dál raději! 🙂 Líbí se mi způsob, jakým se pomalu a jistě poznávají a především by mě strašně zajímala ta zajímavost o krávách! 😀 To je opravdu pravda? Asi si to budu muset někde najít na internetu, protože ačkoli je to hloupost, mě to strašně zaujalo a jsem celá zvědavá, zda je to fakt a nebo ne. 😀 Myslím, že už ode dneška neprojdu kolem krávy, abych stejně jako Bill nekontrolovala, jak se to má s jejich ušima. 😉
Jen mě trápí jedna věc! Ačkoli se mi líbí, jak se kluci postupně sbližují, tak mi ale zároveň i dochází, že jejcih společná cesta bude brzy končit a já se toho trochu děsím. Snad se stane něco, aby spolu kluci zůstali a nebo aby se Bill vykašlal na NY a byl jen a jen s Tomem! 😀 🙂 Jak se takhle sbližují, tak potom bude to odloučení o to horší a já si to moc dobře neumím představit a hlavně je mi z toho děsně smutno. 🙁 Tak zatím tedy nebudu malovat čerta na zeď a snad nakonec všechno dopadne dobře. 🙂
Děkuji za úžasný díl! ♥ A Tobě Zuzu velký dík za překlad! ♥
Krásne roztomilá časť 🙂
Tom sa správa úžasne, keď už upustil od svojich prvotných zásad neposkytovať nič zadarmo. Začína si uvedomovať, že Bill je jedinečná osobnosť, ktorá iných k sebe priťahuje niečím, čo sa len tak nevidí 🙂
Tiež som rada, že sa aj Bill začína trochu rozhovárať i keď to vyzerá, že hovorí o nie veľmi podstatných veciach alebo o blbostiach. Tá vec s kravami by ma inak tiež zaujímala a myslím, že tak ako Mischulka, asi aj ja budem odteraz sledovať, či to tak s ušami kráv naozaj je 😀
Jediné, čoho sa bojím (ako aj všetci ostatní) je to, že napriek tomu, že sa začínajú pomaličky trochu spoznávať, tak sa im tá spoločná cesta každým dňom skracuje a bojím sa, čo bude v tom NY.
Ďakujem veľmi krásne za časť a samozrejme za preklad 🙂
[9]: [10]: Holky, prý je to pravda. Autorka sama to prý jednou před pár lety někde četla a od té doby taky všude prohlíží krávám uši 😀
Všem moc díky za komentáře!
Tahle povídka se mi líbí čím dál tím víc a moc děkuji zuzu, že ji překládá.. 🙂 Jsem strašně zvědavá, co všechno se při cestě do New Yorku stane, jak moc se Bill s Tomem sblíží a co se ještě o Billovi dozvíme… ze všech těch náznaků soudím, že asi neměl úplně jednoduchý život a z domova utekl kvůli něčemu strašnému… Jako první mě napadlo sexuální obtěžování nebo zneužívání, ale uvidíme.. Moc moc děkuji za překlad a těším se na další díl.. 🙂
[11]: Moc díky za zprávu, Zuzu! Nevíš, jak moc mě potěšilo, že jsi to tady napsala, protože jsem nikde nic nemohla najít. 😀 Já se na internetu moc neumím orientovat, no. 😀 Takže díky, díky!!!!!! 🙂
Tak a ja odteraz asi budem tiež pozerať všetkým kravám ktoré kedy uvidím na uši:D
Kapitola je veľmi krásna. Tom je na Billa zvedavý, chce ho spoznať a nedovolí aby sa mu niečo stalo:) to je tak milé:) Porazilo by ma, keby sa to skončilo tak, že Tom Billa dovezie do toho NY a nechá ho tam:)
Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Ale prd, je to ten nejlepší nápad, sice jizvy nejsou nic sexy, ale to nevadí, nakonec z vás bude ještě pěknej páreček, jako vždy a jestli ne, tak se asi zahrabu nebo co… prostě twc a happy end patří k sobě jako Brad a Pitt… Angelina A Brad, normálně bych napsala Bob a Bobek nebo Pat a Mat, ale kdyby si náhodou tenhle komentář četl někdo z cizojazyčné Země neměl by ani páru o tom, co je Bobek. Prostě je jasné, že Tom je celý zvědavý, kdo Bill je, jako my všichni, a je Tom celý fascinovaný a zaujatý a já se mu vůůůbec ale vůůůbec nedivím, jediné, čemu se divím je to, že po Tomovi už Bill neskočil a naopak (ano, pořád mě straší Tomovy břišáky, ale vlastně tomuhle se ani divit nemusím, Bill je koťátko, na které Tom nechce vstáhnout ruku a navíc si prošel peklem, očividně, takže pochybuju, že Bill myslí na sex, tak jako třeba… já? 20 hodin denně 😀 No… to podle toho v kolik jdu spát a potom, co se mi zdá… o.O
Černobílé krávy nemají bílé uši? Je mi jasné, že někdy ke konci příběhu spolu s Tomem Bill objeví bílouchou krávu 😀 To je prostě jasný… ok, nebudu si zase hrát na Jolandu, ale bylo by to pěkný. Takový… pěkný 😀 Prostě. No jako neznám nikoho, kdo se snaží najít krávu 😀 To je vážně vtipný 😀 Proč Bille? Asi ze zvědavosti, já myslím, že nějaká určitě existuje, alespoň jedna z těch miliónů bučících slečen… musí mít bílý uši!
Jen tak dl hoši, jen se sbližujte, pěkě se na to 'kouká' :3 A bavte se klidně i o žirafách, vždyť ono je to jedno 😀 Tom je stejně z Billa celej vedle 😀 I kdyby mluvil o tom, že žraloci mají dva penisy.
On rád maluje? :O A ztratil skicák! :O Tak to mě těší, ne že bych ztratila skicák, nebo uměla malovat, ale pro umělce mám výraznou slabost… <3
Musím povedať, že ak by som mala šoférovať vedľa smejúceho sa Billa tak skončíme v priekope asi okamžite. Od toho úsmevu/smiechu sa nedá odtrhnúť pozornosť… 😀