autor: Zarlina
To vždycky je
Bill se probudil s pocitem Tomova dechu ve svých vlasech, a když otevřel oči, viděl jen, jak blízko u sebe leželi a mohl cítit paži staršího muže kolem svého těla.
Byl to příjemný pocit, ale nebyl hloupý, chápal, že Tom tam musel položit svou ruku ve spánku a ne z jakéhokoliv jiného důvodu, ale to nevadilo, Billovi se to líbilo.
Věděl, že by nemělo; neměl by si užívat jeho společnost tak moc, jako si ji užíval, nemělo by se mu líbit probouzet se vedle něj, nebo se cítit speciálně pokaždé, když Tom řekl něco, co by mohlo být myšleno jako kompliment řečený od někoho, kdo se skutečně staral. Bill byl chytřejší, než aby si myslel, že Tomovi na něm záleží jako na člověku, byl asi jen milý člověk, který se staral o jiné lidi, i když se to snažil popřít. V žádném případě Bill nemohl být první člověk, ke kterému by byl milý, ať už za to dostal ´zaplaceno´, nebo ne.
Bill nebyl nic zvláštního, nebyl ten typ člověka, který snad mohl Toma zaujmout, a nesnažil se sám sebe oblbnout myšlenkami, že slova, která Tom řekl, měla něco společného s tím, co si o něm skutečně myslel. Byl prostě jen milý, to bylo vše.
Ale byl první, kdo někdy Billovi řekl, že má pěkný úsměv, a na rozdíl od kohokoli jiného, s kým Bill kdy mluvil, mu neříkal, aby byl zticha, a tak se Bill prostě nemohl ubránit, aby se necítil polichoceně, a nemohl si pomoct, aby nezačal mít rád toho někdy trochu hrubého, ale stále velmi milého člověka, který mu po cestě zastavil.
Cítil, jak se Tom vedle něj trochu pohnul a o několik vteřin později otevřel oči, podíval se na Billa dolů, kde ležel, a Bill přemýšlel, jestli začne vyšilovat, až si uvědomí, jak blízko u sebe leželi a jak se téměř objímali.
„Dobré ráno,“ Tom se usmál a Bill zvedl pohled a podíval se na něj.
Měl tak milý úsměv.
„Dobré ráno,“ zamumlal Bill nazpět se stejným úsměvem.
Neodvažoval se pohnout, nechtěl, aby si Tom uvědomil, jak je jeho ruka umístěna kolem něj, nechtěl, aby odešel. Věděl, že je hloupý, naprosto směšný, ale to nic neměnilo na skutečnosti, že se mu líbilo být Tomovi tak blízko.
Bylo to divné, Bill by mu neměl věřit tak moc, jako mu věřil, ale včera večer na večeři byl Tom tak laskavý, a z nějakého důvodu mu Bill konečně plně uvěřil, když řekl, že nechce nic na oplátku. Byl to milý chlapík a Bill mu mohl důvěřovat.
Tom se podíval dolů na svou ruku, a k Billovu zklamání ji pomalu odtáhl, zatímco mu věnoval omluvný úsměv.
„Promiň,“ zamumlal. „Nesnažím se přijít na jiný způsob, jak se k tobě dostat nebo cokoliv, myslím, že moje spací já je někdy trochu mazlivé.“
Zakončil svou větu uchechtnutím, jako by vtipkoval, ale jeho slova vyvolala na Billově tváři úsměv. Mazlivý Tom. Líbilo se mu, jak to zní.
„Mně to nevadí,“ Bill se usmál a viděl, jak Tom překvapeně zamrkal. „Už z tebe nemám strach.“
„Dobře,“ Tom se ušklíbl, posadil se na posteli s protáhnutím a Bill musel psychicky sám sebe profackovat za to, že na něj zíral, odtrhnul od něj pohled a místo toho se podíval na hodiny. 7:30. „Alespoň jsme dnes vstali včas,“ zasmál se Tom, když sledoval jeho pohled.
„Jo, o tom,“ řekl Bill a taky se posadil, sledoval Toma svým pohledem, zatímco starší muž podal nově vyprané oblečení, které někdo dal na jejich stůl, zatímco spali, snad s Tomovým svolením. „Proč jsi mě nechal spát včera tak dlouho?“
„Dalo mi to čas jít ven a koupit nám snídani a pak se osprchovat,“ Tom pokrčil rameny a hodil Billovi jeho oblečení na postel. „Kromě toho jsi tak trochu vypadal, jako bys potřeboval extra spánek.“
„Stále je to pro mě záhada,“ Bill vzdychl a začal se svlékat z oblečení, které měl půjčené od Toma, „proč se vůbec staráš.“
„Povídej mi o tom,“ zasmál se Tom a sledoval ho, jak se znovu obléká. „Nikdy předtím jsem se nestaral.“
„Lžeš,“ zamumlal Bill a vstal, aby si natáhl své trochu moc těsné džíny.
„Cože?“ Tom se zamračil, a Bill vzhlédl, aby se s ním znovu setkal pohledem. „Proč bych měl lhát?“
„Protože není možné, abys nebyl milý i k někomu jinému,“ zamumlal Bill. „Není to, jako bych si to zasloužil.“
„Nikdy jsem to nedělal zadarmo,“ řekl Tom s pokrčením ramen. „A myslím, že jsi speciální.“
„Jistě,“ Bill se zamračil, teď zcela jistý, že Tom lže. „Velmi speciální.“
„Jo,“ Tom se jemně usmál a začali balit oblečení, které měl Bill půjčené, do své tašky. „Opravdu si myslíš, že bych všem dal zdarma jídlo, místo na spaní, a dokonce i zaplatit za to, aby měli vyprané oblečení? Vypadám snad jako mašina na peníze?“
Bill sklopil pohled, zase se cítil špatně. Nechtěl znít nevděčně nebo cokoliv, prostě jen těžko dokázal uvěřit, že někomu, jako je Tom, by na něm mohlo záležet, bylo to divné a nebyl na to zvyklý.
„Říkal jsi, že ti ukradli batoh?“ Zeptal se Tom, když opustili pokoj a odevzdali klíč.
„Jo,“ zamumlal Bill. „Já nevím, usnul jsem a druhý den ráno byl pryč.“
Tom si zhluboka povzdechl a pohlédl na něj.
„Ty opravdu nemáš tušení, co děláš,“ řekl tiše. „Nebo ano?“
„Ne,“ Bill vzdychl, když se dostali do kabiny. „Býval jsem docela rozmazlený, myslím.“ Zamračil se trochu. „Moji rodiče mají hodně peněz nazbyt, takže jsem dostal, co jsem chtěl ještě předtím, než jsem věděl, že jsem to chtěl.“
„Tak co se stalo?“ Zeptal se Tom a nastartoval, aby se dostali zpět na cestu. „Bylo ti osmnáct a oni tě vykopli, abys přežil na vlastní pěst?“
Bylo to řečeno sarkastickým tónem, ale Bill mohl slyšet, že to Tom vlastně myslel jako vážnou otázku.
„Ne, to by nikdy neudělali,“ řekl a zavrtěl hlavou. „Ale potřeboval jsem se tam odtud dostat pryč, žít svůj vlastní život.“
„A ty sis vybral stopování do New Yorku?“ Tom nevypadal moc přesvědčeně. „Nemohli ti koupit jízdenku na vlak, nebo tak něco?“
„Je to trochu složitější než jen tohle,“ Bill vzdychl a obrátil se s pohledem pryč, už řekl příliš mnoho.
Mohl vidět, jak se na něj Tom podíval, ale nepodíval se nazpět, jen dál zíral z okna.
„Jo,“ řekl Tom tiše, znělo to, jako že rozumí. „To vždycky je.“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Zajímavý dílek 🙂 Konečně si k sobě nacházejí cestu! to se mi moc líbí každopádně mě zajímá proč vlastně Bill utíká 🙂 Doufám , že se to dozvíme už brzo 🙂 děkuji za dílek a těším se na další 🙂
Takze Bill ma bohate rodice magory? Nebo je magor jen on? Porad myslim na ty jizvy po celem tele… nicmene je hezke, ze Tom se projevuje tak mile a Bill se uz neboji o svou cest. Hezky dil 🙂
Dekuji za preklad ^^
No jo, spaní v jedné posteli se bez nějakého toho kontaktu neobejde. Ale hlavní je, že to ani jednomu není až tak proti mysli. Jsem napnutá, kdy se o Billovi dozvíme něco víc.
Těším se na pokračování. 😀
Aaaach, jsem totálně rozněžnělá 🙂 Je krásný číst o tom, jak mezi nimi pomalu padají další a další bariéry 🙂 A líbilo se mi, že byl dnešní díl psaný z Billova "pohledu" 🙂
Díky moc za překlad a těším se na pokračování.
Nevím, čím to je, ale už u minulého díla jsem si říkala, jaké by to bylo nahlédnout i do Billových myšlenek a jen, co začnu číst nový díl této úžasné povídky a hned v prvních řádcích zjišťuji, že je z pohledu Billa. Jsem ráda, že jsem mohla Billa zase o něco víc poznaz a děkuji autorce, že ukojila mou touhu, jak to má Bill ohledně Toma a ještě víc mě potěšilo, že Bill se ohledně Toma cítí stejně jako Tom. Je opravdu záhadou, proč je Bill na cestě do NY, když nezněl, že by měl hrozné rodiče, ale pak jsou tu ještě ty jizvy a tak…jen doufám, že Billa nepotkalo nic ošklivého a pokud ano, tak snad teď ho už čeká jen to hezké a s Tomem. 🙂 Těším se na další díl a díky za překlad.
Začínají se pěkně zbližovat jen by mě zajímalo co ty jizví když o rodičích mluvil docela pěkně.
Ja si naopak myslím, že tí Billovi rodičia nebudú úplne v poriadku. Ono je to ako výchova medom a bičom. Rob, čo od teba chceme a dostaneš všetko, čo ti schválime. Ak nie… Tak bude následovať ten bič. Pri takých rodičoch ťažko dokážeš, že sú naoza zlí. A Bill sa zrejme rozhodol, že užnechce ďalej žiť vo svete, kde nemôže slobodne vyjadriť svoj názor. A vo svojom zúfalstve si zrejme neuvedomil, že tam vonku na jeho názor nebude zvedavý nikto. No, budem mu držať palce, aby to všetko dobre dopadlo. Ďakujem za časť.
Jéééé! 🙂 Poslední dobou se mi každý nový díl líbí čím dál víc! 🙂 Tohle je další z povídek, která mě naprosto stáhla a já se těším na každý nový díl. 🙂
Mazlivý To se mi líbí. A moc! 🙂 Bylo to strašně milé, jak si ve spánku přehodil ruku přes Billa a ještě krásnější na tom bylo, že to ani jednou z nich nevadilo. 🙂 Navíc se mi i líbilo, že to Tom vůbec nebral jako samozřejmost, ale ještě se omluvil a trochu se polekal toho, jak by na to mohl reagovat Bill. Vážně si mě Tom začíná získávat! 🙂
A jsem neuvěřitelně MOC ráda, že byl tenhle díl z pohledu Billa. 🙂 Jsem ráda, že vím, jak to celé prožívá on, navíc to bylo takové hezké osvěžení. 🙂 Na jeho život jsem pořád strašně zvědavá a nemůžu se dočkat, až se dozvíme zase něco více. 🙂
Moc děkuji za perfektní překlad. 🙂
Ráno bolo strašne krásne. Páči sa mi, že to Tom bral celkom v pohode a nesnažil sa nejako sa hrať, že si nevšimol. Mazlivý Tom sa mi páči. Je to milé.
Bill odhalil zase kúsok zo svojho života, a mne to v hlave ešte viac zamotal. Som zvedavá ako to myslel, že bol trochu rozmaznaný s toľkými jazvami na tele… Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad.
Ráno bolo super 😀 Mazlivý Tom je roztomilý a a tiež to, ako začína ovládať Billove myšlienky 🙂 Som rada, že si k sebe pomaly nachádzajú cestu, ale som fakt zvedavá, ako to budú riešiť v tom NY.
Tiež sme sa opäť dozvedeli niečo málo o Billovom živote a rovnako ako Zuzka som tiež zvedavá, ako myslel tú poznámku, že bol rozmaznaný, keď má toľko jaziev.
Ďakujem za preklad.
Tak jsem hledala ty krávy a překvapivě jsem nenašla ani jednu kravku s bílýma ušima. Ani jednu. Ale našla jsem fialovou krávu 😀 Milka forever a červenou krávu s náušnicemi, nenávidím tavený sýr a krávu na skateboardu, ale bíloušku ne. Tak Bill měl asi pravdu.
Já to tušila! Nějak jsem tušila, že Billovy rodiče byli bohatí a on byl možná trooošku rozmazlený, jen by mě zajímalo, co se teda stalo, řekla bych, že to Billův otec, když už se Bill zmínil o tom jídle a o otci, co nechtěl, aby přibral a pak to samé dal do věty se zajetím bez přístupu k okolnímu světu… že by se jeho rodiče zcvokli? :O Pomaličku si myslím, že začínám tušit… stále velké kuloví. Ale to ráno :3 No hoši :3 kloučci moji :3 To ráno bylo ňuňu :33 Mohlo být delší, ale to nevadí, však mi se ještě nabažíme, doufám! <3