autor: Muckátko :o*
Po delší době ahoj všem!
Chtěla jsem vám jen sdělit, že jsem pro povídku už našla vhodný konec, takže nějakých 10 dílů si ještě užívejte jistoty, že nepůjde o poslední díl, a pak už konec očekávejte s každým novým dílem. Pro teď ale hodně zábavy u 34. dílu a děkuji za komentáře. Muckátko :o*
Při čajovém dýchánku v salonku, kdy si všichni povídali, smáli se a občas si došli do kuchyně pro nějaké občerstvení, bylo mnohem snazší přežít to nevlídné počasí, které se den za dnem zhoršovalo. Pršelo čím dál častěji, slunce se už za mraky pomalu ani neukazovalo a teploty v noci rapidně klesaly, což přímo volalo po šálku horkého čaje, teplé dece a knize nebo filmu.
Set se vracel zpět k jejich odpolednímu sedánku a držel v ruce kus béžového papíru a pod ním větší formát bílého papíru.
„Děje se něco?“ zeptal se Gordon, když viděl Setovu soustředěnou tvář.
„No, myslíte, že bych vás mohl o něco požádat?“ zdvihl pohled a střídavě se podíval na Gordona a Simone.
„O co jde?“
„Vypadly na mě z poličky papíry od lékaře a zjistil jsem, že tu mám recept na léky a mám si přijet pro výsledky,“ nakrčil čelo. Opravdu nechtěl obtěžovat, ale neměl jinou možnost.
„A kdy?“
„No to je právě to. Dnes,“ prozradil.
„Oh! No tak nevadí, tak se oblékneme a zavezeme vás, kam bude potřeba,“ pousmála se Simone ochotně.
„No to budeš asi muset sama, protože já měl v tom čaji rum,“ připomněl Gordon manželce, že on rozhodně řídit nemohl.
„Já jedu taky. Chci se provětrat!“ vyskočil Bill z pohovky jako čertík z krabičky a běžel se do pokoje připravit.
„To ani nepojedeš s námi?“ zeptala se Simone.
„Naaah, už tak budete v autě tři, pokud se nebude Tom chtít připojit,“ podíval se na poslední osobu, která se zatím nijak nevyjádřila.
„Ne děkuji. Zůstanu tady.“
„Tak dobře,“ kývla Simone a vstala z křesla. „Tak se půjdeme připravit a sejdeme se v chodbě,“ pronesla k Setovi.
„Moc vám děkuji,“ poděkoval uctivě.
„Není za co.“
„A ne abys nechala řídit Billa!“ houkl Gordon za svou manželkou s potutelným smíchem. „Jeden škrábanec stačil!“ zavolal. Odpověď přišla hned.
„Nebyla to moje vina! Nemůžu za to, že foukalo a ta posraná brána bouchla do dveří!“ zakřičel Bill zlostně vysokým hlasem nazpět a Gordon s Tomem se v salonku zasmáli.
„Dávám mu to sežrat pokaždé, co přijde řeč na řízení,“ zasmál se Gordon.
„A už bys mi to mohl přestat předhazovat pokaždé, co přijde řeč na řízení! Hergot už!“ ozvalo se ještě naštvaně a pak práskly dveře, které byly nejspíš do teď otevřené, že Bill všechno slyšel. Tom se s Gordonem znovu hlasitě zasmáli a vrtěli hlavami. S Billem se člověk zkrátka nikdy nenudil. Během chvíle se zmiňovaný objevil v salonku ve svém outfitu.
„Moc vtipný, Gordone,“ ušklíbl se.
„Jako vždycky! Nebude ti v tom chladno?“ prohlídl si Billův oděv a především holý krk a rozepnutou koženou bundu, pod kterou sice měl teplejší mikinu a nejspíš i tričko, ale nevypadalo to, že by to bůhvíjak hřálo.
„Možná, ale za to budu vypadat stylově,“ zamrkal Bill.
„Jo. Stylově si uženeš možná tak nějaké nachlazení nebo chřipku, což stylově miluješ, nemám pravdu?“
„Rozhodně to bude stát za to, když nastydnu v tomhle,“ ukázal na sebe prstem a několikrát máchl rukou nahoru a dolů, aby naznačil, že tím myslí celé svoje promyšlené oblečení.
„Velice rád tě do tohohle znovu navlíknu, až budeš ležet v posteli a fňukat, že nemůžeš dýchat, protože máš zacpaný nos.“
„To se nestane.“
„To říkáš vždycky a vždycky dojde na má slova.“
„No hádal bych se s tebou dál a víš, že bych určitě vyhrál, ale slyším mámu, takže smůla,“ otočil se Bill zádya vypochodoval z místnosti se vztyčenou hlavou.
„Tak my vyrážíme,“ oznámila jim Simone a zapínala si kabátek. „Chcete něco přivést, když budeme venku?“
„Pro mě nic.“
„Já taky nic nepotřebuji, děkuji,“ přidal se Tom.
„Tak jo, no kdybyste na něco přišli, tak zavolejte. Pá,“ líbla Gordona na ústa. „Ahoj Tome,“ rozloučila se i s Tomem.
„Na shledanou.“
„Ahoj a jeďte opatrně,“ přidal ještě Gordon. Domovní dveře bouchly a Tom s Gordonem v salonku osaměli.
„Dáme ještě čaj?“ zvedl konvici a naklonil ji nad Tomův hrníček.
„Rád, ale bez rumu prosím,“ uchechtl se. Gordon se zasmál nazpět a naplnil Tomův hrníček až skoro po okraj. Sám ještě trochu měl, ale stejně si dolil.
„Takže, teď když je pryč neřízená střela Bill, staromódní Set a citově založená Simone, co mělo znamenat to představení v kuchyni posledně?“ zeptal se na rovinu. Znal svoji ženu, ta by kolem toho kroužila dvě hodiny a ještě by byla schopná se u toho kroutit a červenat.
„No, víte, já jsem…“
„A tady je ten propastný rozdíl mezi tebou a Billem,“ zahalekal Gordon najednou. „Ptali jsme se na stejné i Billa,“ vysvětlil.
„A co říkal?“
„Především se snažil hodit všechno na tebe, protože okamžitě začal větu tvým jménem, takže jsme mu hned řekli, aby laskavě začal u sebe a ne u někoho jiného.“
„Oh, no já… asi jsem to neměl dělat, protože Billovi se nelíbilo, že jsem to udělal… před vámi,“ dopověděl. Necítil se úplně pohodlně mluvit o tom s Gordonem, protože si dobře vybavoval Billova slova, že by nikdy neměl řešit vztahy s rodiči, protože se mu žádné rady nejspíš nedostane.
„No jo. Byli jsme překvapení, že to přišlo tak spontánně a samozřejmě, ale hey! Není třeba se schovávat,“ usrkl ze svého čaje. Tom se smutně pousmál.
„Ono už na tom asi nezáleží,“ prohodil Tom.
„Jak to?“
„Už se to nejspíš nestane, protože Bill si myslí, že bychom to neměli dělat.“
„Co tak najednou? Tohle mi na Billa vůbec nesedí,“ pátral Gordon v hlavě a dobře si vzpomínal, že když Bill někoho chtěl, byl ochotný jít přes mrtvoly, nebo alespoň přes přítele, které jeho objekty většinou už měly.
„Bojí se, že se do mě zamiluje a já ho pak opustím, protože poznám jiné nové lidi a třeba zjistím, že je nějaká osoba, kterou budu mít rád víc než Billa,“ shrnul Billovy obavy.
„Co ty na to?“
„Chápu ho. Dává to smysl a je hezké, že myslí i na mě, ale já nevím, nikdy jsem nepřemýšlel, co bude zítra, natož za týden, měsíc nebo rok. Možná má Bill pravdu. Možná ho mám rád jen proto, že jsem ještě nikoho jiného nepoznal a on perfektně zapadl na jedno z prázdných míst ve mně, ale mám ho rád teď a tady. Jen se bojím, aby nakonec nedošlo na jeho slova a on se kvůli mně netrápil, protože to bych si neodpustil. Udělal toho pro mě až moc,“ sklonil Tom hlavu k podlaze.
„Jo. Ano. Bill je takový, že když se do něčeho pustí, hledá záchytné body do budoucnosti. Vytyčí si bod vzdálený nějaký čas od přítomnosti a pracuje na tom, aby se k němu dostal a mohl vytyčit další. Má ve svém životě rád jistoty, ale nevidím důvod, proč by měl odmítat něco jen proto, že za měsíc může být všechno jinak. Říkal jsem mu to už několikrát. Když bude pořád přemýšlet, co bude, a ignorovat, co je, tak mu uteče spousta krásných věcí, a jelikož věděl, jak to s tebou je, pak tě neměl líbat a dávat ti falešné naděje, že by z přátelství mohlo být něco víc.“
„Jeho to trápí, že mě políbil. Hodně, a mě to mrzí. Nevadí mi, že to udělal. Vadí mi, že není způsob, jak to vrátit zpátky, aby se Bill mohl rozhodnout jinak,“ posteskl si.
„To bys opravdu chtěl?“
„Kdyby byl Bill zase šťastný, tak ano.“
„Ne. Teď zkus chvíli nemyslet na Billa, ale na sebe. Chtěl bys to vrátit, po tom, co víš, co se stalo?“
„Nechtěl,“ přiznal Tom váhavě.
„Protože?“ naznačil Gordon, aby Toma donutil zamyslet nad svými vlastními pocity.
„Protože mám rád, když je u mě, a i když si nejsem jistý, co bych měl dělat, říkat, nebo cítit, tak to bylo hezké, když mě Bill políbil.“
„Pak by si měl Bill uvědomit, že je mnohem lepší vzdát se něčeho, co měl, než celý život litovat, že si nedovolil to mít byť jen na chvíli.“
*
„Kam vůbec jedeme?“ zajímal se Bill na zadním sedadle, když minuli ceduli Schallbach, protože do teď se nevědělo, kam se vlastně vydali.
„Je to malá nemocnice o pár vesnic dál. Nebude to dlouhá cesta,“ slíbil mu Set, který seděl na zadním sedadle s ním. Billovi přišlo nezdvořilé si sednout vedle Simone a Seta nechat sedět vzadu samotného, tak nakonec sedl na svoje obvyklé místo za sedadlem spolujezdce a sledoval okolní krajinu.
„Mně to nevadí. Nespěchám,“ pokrčil Bill ramenem.
„Ne? Ani za Tomem?“ mrkla Simone do zpětného zrcátka.
„Proč za ním?“
„Udivilo mě, že jsi to nebyl ty, kdo se zeptá, jestli nechce jet s námi a následně se ho pokusit přemluvit, kdyby odmítl,“ prohodila Simone.
„Okay, o co tady jde?“ založil si ruce na hrudi, protože tušil, že tady vůbec nešlo o to, jestli naléhal, aby jel Tom s nimi nebo ne.
„Možná o ten polibek uprostřed kuchyně a o divném chování, které teď mezi sebou máte?“ vysvětlila Simone něco, co bylo dávno všem jasné. Tedy ne úplně všem.
„Jak prosím?“ vykulil Set oči a podíval se na mladíka vedle sebe. „Ty jsi Toma políbil?“
„Jo, a jestli je vám nepříjemné poslouchat o homosexuálech, tak si raději zacpěte uši,“ vyzval Bill Seta, protože mu bylo jasné, že si určitě něco káravého vyslechne, jelikož Set byl ze staré školy, kde byla homosexualita pokládána za nemoc, kterou bylo třeba vyléčit, nebo z lidí vymlátit.
„Jen jsem ještě žádného opravdového nepotkal,“ pokrčil Set rameny. Bill k němu natáhl pravou ruku.
„Bill Trümper – homosexuál. Těší mě.“
„Který má očividně smysl pro humor,“ zasmál se Set a stiskl Billovu nabízenou ruku.
„Bezva no a teď zpátky k vašemu vztahu,“ přerušila Simone jejich seznamovací ceremoniál.
„Mami, co tě přivedlo k myšlence, že chci rozebírat můj a Tomův vztah zrovna s tebou?“
„S kým jiným bys to měl řešit?“
„Možná s Tomem, když se ho to koneckonců týká?“
„To je sice pravda, ale Tom má sotva tolik zkušeností, aby ti mohl dát odpovědi na některé otázky,“ poučila ho Simone a Bill zaskřípal zuby. Zdálo se mu to, nebo měli kolem něj najednou všichni pravdu a dost silné argumenty?
„Prostě je to složitý, okay?“ snažil se vše zahrát do autu.
„A vsadím se, že složité to zůstane, jestli nedojdete k nějakému řešení, tím spíš se to možná ještě zhorší, když to řešení hledat nebudete.“
„Co to je posledních pár dní za divný vibrace! Všichni mluvíte, jako byste všechno znali a všude byli,“ zamrmlal Bill a sjel hlouběji do sedadla.
„Bille, nenech se prosit a vyklop to. Víš moc dobře, že dříve či později si stejně přijdeš pro můj názor a vzhledem k tomu, že tu mluvíme i o Tomovi, tak by bylo vhodné raději dříve než později.“
„Jsem prostě kretén, který ho neměl líbat. Nejradši bych si jednu vrazil. Tak to je,“ vysypal ze sebe.
„No jestli o to moc stojíš, tak ti tu službu udělám,“ popíchla ho Simone.
„Jestli to něco vyřeší, tak klidně,“ odfrkl si.
„Víš, že ne,“ upozornila jej Simone a zahnula na křižovatce doleva.
„O co vlastně jde?“ vmísil se jim do toho Set. Bill se na něj podíval. Nemyslel si, že by zrovna Set přišel s nějakým zázračným řešením nebo magickým lektvarem, který byl vrátil čas, aby k polibku nedošlo, ale byla pravda, že se musel z jejich konverzace cítit vynechaný.
„O to, že jsem si uvědomil, že kromě mě Tom nikoho nezná a neměl bych ho nutit být se mnou, když má možná rád holky, nebo by venku našel lepšího kluka.“
„Proč myslíš, že bys Toma nutil?“
„No protože nemá na vybranou, než být se mnou?“
„Je ti vděčný, jak se k němu chováš, nemyslím se, že by se k tomu nutil.“
„Tak to je ještě lepší. Je se mnou jen proto, že je mi vděčný,“ lamentoval Bill.
„Proč myslíš, že byste vy dva nemohli být spolu?“
„Mami, je naprosto nemožný, aby Tom 25 let zavřený v jedné místnosti čekal zrovna na mě. To se spíš kameny naučí mluvit, než aby zrovna nám dvěma bylo osudem souzeno být spolu.“
„A máš Toma… uhm… rád?“ zeptal se Set.
„No… jo, ale nevím, jestli ho chci milovat, když vím, že je tu velká šance, že ho ztratím kvůli někomu jinému, kdo třeba není tak šílený jako já, kdo tolik nemluví, není občas mrcha nebo hysterka a tak podobně.“
„Víš moc dobře, že si tohle o tobě Tom nemyslí,“ vyvracela mu.
„Třeba jo, ale nechce to říct nahlas, protože se bojí, že bych s ním už nikdy nepromluvil a on by byl odkázaný na konverzaci jen s váma třema.“
„Tom takový není,“ zavrtěl Set hlavou.
„Jak to můžete vědět? Nosil jste mu jen jídlo. Starala se o něj jen Alinda a ta už tu, jak všichni dobře víme, není, aby nám svým názorem přispěla do diskuse,“ zakoulel očima.
„No rozhodně znám Toma déle než ty,“ bránil se Set. „Je pravda, že jsem s ním nikdy netrávil moc času, ale viděl jsem ho vyrůstat, získávat vlastní názor a dospívat v muže, takže vím, že Tom je všechno jen ne zlý.“
„Čeho se vlastně bojíš, Bille? Že pozná nové lidi a najednou nebudeš číslo jedna?“
„Ježiž tady je to jak u výslechu,“ zavrtěl se nepohodlně.
„A ty jsi vyslýchaný, tak odpověz na otázku.“
„Fajn, chceš to vědět? Okay. Bojím se, že se do něj zamiluju, k čemuž mám po tom všem už dost dobře našlápnuto, Tom mě pak kvůli někomu opustí a mě to pak bude bolet. Stačí?“ vyhrkl všechno najednou a radši odvrátil pohled, protože ani jednomu ze svých spolujezdců se po tomhle nechtěl podívat do očí.
Jejich auto začalo pomalu zpomalovat a Simone zastavila u krajnice kousek před vjezdem do vesnice, ve které byla nemocnice, kam zrovna mířili. Odepla si pás a otočila se dozadu na svého syna.
„Bille.“
„Co?“
„Bille!“
„Co je?“
„Podívej se na mě,“ dožadovala se Simone. Bill si teatrálně povzdychl a neochotně se podíval mámě do obličeje.
„Když se budeš soustředit na hororové scénáře, tak se opravdu stanou.“
„Lepší než se opíjet těmi pohádkovými a pak hnusně narazit,“ vrátil jí Bill.
„Dobře, tak mi řekni, jak to teď plánuješ vyřešit? Budeš kolem Toma chodit a dělat, že se nic nestalo? Snažit se na něj vůbec nedívat, aby ti snad pohled na něj nepřipomněl, že jste se líbali, a v neposlední řadě necháš Toma trčet v pro něj naprosto nové situaci? Zmateného a snažícího se vymyslet nějaké řešení, abyste spolu mohli zase vycházet?“
„No bezva. Zatím to bylo samé proč a jak a co. Co kdybyste teda přestali s výslechem a konečně mi něco poradili?“
„Co takhle přestat myslet na to, co bude, a myslet na to, co je?“
„Nebo věřit, že bude všechno pěkné, protože pozitivní myšlenka je tisíckrát silnější než jedna negativní,“ přidal se Set.
„Máme hodinu filosofie nebo co?“ ušklíbl se Bill.
„Přestaň to pořád zlehčovat, Bille. Vždycky ze sebe děláš šaška, když už opravdu nevíš, z které do které.“
„A přesně jsem potřeboval, abys to řekla nahlas,“ zavrčel.
„Já se do tebe navážet nebudu,“ slíbil Set, zaznamenávaje chlapcovo nepohodlí, když jeho máma odhalila jeho úniky před city a krycí manévry, aby nemusel přiznat, že jej něco opravdu trápí.
„Vážně nechápu, co tady řešíš, Bille. Všichni v tomhle autě víme, že se ti Tom líbí a že ho máš rád, jen ty nejsi schopný si to připustit.“
„Já si to umím připustit, jen nechci, aby mě pak opustil.“
„Přemýšlel jsi někdy nad tím, že se taky může stát, že jednou potkáš ty někoho, kvůli komu bys opustil ty Toma? Uvědomuješ si, že to taky krásně může být přesně naopak a Tom se může strachovat úplně stejně jako ty, jen z jiných důvodů? Že třeba budeš chtít vedle sebe někoho, kdo nevypadá jako marťan? Kdo nežil přes dvacet let v izolaci, nemá mezery v každodenní komunikaci a nemá problém s interakcí s ostatními lidmi?“
„To bych nikdy neudělal,“ zašeptal Bill.
„To může říct i Tom, ale z nějakého důvodu nejsi schopný tuhle informaci pustit uchem do svého mozku,“ poklepala si Simone na spánek.
„Zatím to vypadá, jako kdybyste mě do toho nutili,“ uvědomil si Bill.
„Nikdo tě do ničeho nenutí. Nezačínala bych o tom, kdybych neviděla, že chováš pro Toma nějaké city, kterým se snažíš utéct, a jen tím Toma mateš. Musí mít dost práce s tím, aby pochopil standardní situace a ty mu to ještě stěžuješ svojí nerozhodností a svým váháním.“ Bill se rozhodl uzavřít do sebe.
„Můžeme už prostě jet, abychom byli brzy zpátky a já mohl v klidu přemýšlet?“ osopil se na Simone, která se raději otočila zpět čelem k silnici a připnula si pás.
„Jestli vy dva někdy skončíte spolu, pak budu šťastná za tebe, ale soucitná za Toma,“ poznamenala polohlasem.
„A to má znamenat zase co?“ zamračil se Bill naštvaně.
„Šťastná za tebe, že budeš mít vedle sebe hodného muže a soucitná za Toma, protože si toho s tebou ještě užije,“ vysvětlila a raději se rozjela, protože tahle debata taky nemusela brát konce.
Bill spolkl poznámku, že tohle by taky mohl být jeden z dalších důvodů, proč by ho Tom později opustil, protože to s ním není lehké a vyjít s ním chtělo kopec odvahy a trpělivosti, ale znovu se na ten tenký led nepouštěl, protože Simone se do něj během jedné jízdy vážně opřela a Bill už nechtěl slyšet ani jedno jediné slovo, které by mu potvrdilo, jak iracionálně se teď chová a maluje čerty na zeď opravdu ve velkém.
Simone si mohla říkat, co chtěla, ale nakonec to mezi sebou budou muset vyřešit jen Bill s Tomem a Bill si toho byl dobře vědom, ale jak má chtít řešit něco vážného, když je Tom poblíž? Jeho oči, rty, chlácholivá objetí, bezmezná tolerance pro každou blbinu, kterou Bill vymyslí, a ochota se do toho všeho zapojit?
Jak se měl Bill rozumně rozhodnout, když pro něj Tom dělal těžším říct ne?
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
To byl krásný díl! Vůbec si neumím představit, že tahle úžasná povídka taky jednou (brzo) skončí. Ach jo. Holt bude muset Muckátko okamžitě začít psát nějakou další.. 😀
A teď vážně, dnešní díl naprosto předčil moje předchozí sympatie ke Gordonovi a Simone. Možná i k Setovi, nečekala jsem, že Billovu homosexualitu vezme takhle s přehledem. Opravdu bravurně Billovi rozmluvili to jeho iracionální chování, tak jen doufám, že je poslechne a dovolí sobě a Tomovi být spolu. Být přehnaně opatrný a bojácný se v lásce prostě.. nevyplácí.
Nemůžu uvěřit tomu, že se už opravdu blíží konec, protože mám pořád pocit, že se skoro nic nestalo, ale vlastně se toho událo dost … 🙂 Určitě mě Muckátko chápeš… Prostě nechci konec. 😉 Jinak tenhle díl byl velmi milý a takový pohodový…je od Simone a Gordona hezké, že se takhle zajímají a snaží se klukům pomoc, protože sice chápu Billův postoj, ale je to přehnané.. A přiznejme si to, oni dva patří k sobě…určitě mě nesmíš zklamat o jejich sbližování a sex…:-D Jsi úžasná autorka…díky za díl.
Je hezke, ze vsichni kolem si vsimli, ze Tom a Bill k sobe maji nejake city. Je taky fajn, ze se jim snazi pomoct. Myslim, ze obzvlast Bill potrebuje trochu nakopnout. Snad jim to trochu otevre oci 🙂 opravdu se tesim na jejich dalsi sblizeni, protoze nepochybuji, ze Bill vzda svou slechetnou snahu a podda se Tomovu kouzlu.
Moc dekuji za krasny dil 🙂
Hehe, dnes mi bylo snad Billa i líto, jak se do něj všichni pustili.. 😀 Jsem ale moc ráda, že všichni chtějí, aby Tom a Bill byli spolu, dokonce i Set, který mě tím velice mile překvapil.. 🙂 Kdo by to do toho Seta hned zezačátku řekl.. 😀 Opravdu moc doufám, že rozhovory, které proběhly, Tomovi i Billovi pomůžou to nějak vyřešit a naplno si užívat lásky.. 🙂 Moc děkuji za díl a moc se těším na ty další.. 🙂
Doufám že Bill přijde na to že má žít přítomností a věřit v budoucnost.
Já ani nevím, co k tomu mám dneska napsat… Je krásné, jak jim všichni chtějí strašně pomoct, ale já na Billově místě bych nejradši vraždila, že se mi v mých problémech vrtají všichni okolo. Nenávidím to a proto se taky nerada svěřuju a všechno si raději řeším sama. Takže jsem s Billem soucítila a trpěla i za něj 😀
Ale za Gordonovu rozmluvi s Tomem jsem naopak ráda. Tom přece jen v těchhle mezilidských vztazích ještě tápe, takže je fajn, že s ním Gordon promluvil a snad jej tím trošku nakopl k tomu, aby se jen tak nevzdal a trošku o Billa zabojoval 🙂
Opravdu se moc těším, jaké výsledky ty dnešní rozhovory v příštím díle přinesou 🙂
Už len desať dielov? To je škoda. Táto poviedka je perfektná, milujem bláznivého, trochu rozmaznaného ale strašne roztomilého Billa s dobrým srdiečkom a aj Toma, ktorý je taká čistá dušička ale zdá sa mi dospelejší, než Bill. Simone si Billa krásne vzala do parády a ja myslím, že mu to pomôže v tom tápaní. Gordon je úplne skvelý chlap:)
Strašne som zvedavá ako ten nevzťah bude Bill s Tomom po tých rodičovských radách riešiť:) Ďakujem za kapitolu.
Tahle rodina mi prostě bere dech. Je naprosto úžasné jak všem záleží na každém jednotlivci, aby byl šťastný a spokojený. To rodinné souznění a snaha okamžitě podat pomocnou ruku je tak hřejivé. Držím palce Billovi. On se rozhodne správně, jen potřebuje trochu času a klidu k přemýšlení. Díky za dnešní díl.
Je škoda, že sa už táto poviedka bude blížiť ku koncu. Tak dobre sa číta, že som si ani neuvedomila, ako ďaleko sme 🙂
A dnešná časť bola parádna – taká vypočúvacia. 😀 Gordon je fakt úžasný chlap, ktorý vníma realitu takú, aká je a povedal Tomovi, že on nerobí nič zlé, To len Bill by sa mal uvedomiť 🙂
A Simone – tej dnes pomyselne tlieskam za to, ako sa do Billa obula a povedala mu pravdu o tom, čo robí. Tou poslednou vetou to už len perfektne zaklincovala – Toma mi je tiež trochu ľúto, lebo s Billom sa rozhodne nudiť nebude 😀
Dúfam, že sa Bill teraz poriadne zamyslí nad svojím konaním, nech môžu byť spolu a šťastní 🙂
Ďakujem za časť.
Tak doufám, že se Billovi po takové rozmluvě všechno pořádně rozleží v hlavě a přehodnotí svůj názor na celou věc. Ačkoli chápu jeho důvody a stále jsem ráda za to, že vůči Tomovi není sobecký, tak si stejně jako všichni ostatní myslím, že je škoda si to odepírat. No, myslím, že teď bude mít Bill opravdu o čem uvažovat. 🙂 Ale na jednu stranu jej mi i bylo líto, protože když se do něj Simone tak pustila a ještě i Set si občas něco přihodil, tak věřím, že nebylo zrovna jednoduché tam bezmocně sedět a vědět, že ani nemůže odejít, ale musí jen poslouchat. Ale tak pokud to k něčemu bude, tak bude i Bill nakonec rád, že mu mamka takhle domlouvala.
A Set u mě po tomhle díle hodně stoupl! Vážně mě mile překvapil, jak klidně to všechno bral. 🙂
A Gordnon byl jednoznačně nejlepší. Já jej mám v téhle povídce fakt šíleně ráda. Je to takový správný chlap! 🙂
Moc děkuji za další parádní díl a také děkuji za předčasné varování konce. 🙂
Ahoj,
tohle je fakt úžasnej blog 🙂
Jestli můžu poradit, tak koukněte sem http://jdem.cz/br2pj5 .
Super obchod, naposled jsem vyhrála boty 😀