All Yours and Blind 19.

Bill se zmítal po posteli, jak do něj jeho manžel surově přirážel a držel jej pod krkem. Na jednu stranu se mu to příliš nelíbilo, protože lapal po dechu a jeho tělo hořelo bolestí pod silnými přírazy Toma. Na druhou stranu cítil ale velké uspokojení, jelikož miloval být submisivní a Tom mu k tomu dal veškerý prostor. Jediné, co však mohl ten drobný chlapec udělat, bylo začít v sobě svého milovaného stahovat, a to také udělal. Sám měl blízko k orgasmu a chtěl co nejvíce uspokojit i svého manžela, který po něm toužil celou dobu, co byl pryč.

„Tolik tě miluju, Bille,“ procedil Tom mezi zuby. Tempo jeho přírazů se výrazně zpomalilo, ale přírazy byly snad ještě surovější, jak se Tom blížil k orgasmu.

„Tome,“ vzdychl Bill téměř neslyšně a prohnul se v zádech, jak jím zazmítala vlna orgasmu tak silného, že Billovi na zlomek vteřiny problesklo hlavou, že z toho možná dostane infarkt. Jenom stěží si uvědomoval něco jiného než jeho silně tlukoucí srdce, ale i tak viděl, nebo spíš cítil, že Tom svou práci ještě nedokončil, ačkoliv to byla otázka pouhých sekund.

I přesto, že šlo o sekundu, Bill jako by ztratil na okamžik vědomí. Před očima měl černo, v uších mu hučelo a měl pocit, jako by někam padal. Tak silný orgasmus to pro něj byl, a ještě lepší a silnější byl v okamžiku, kdy se do něj Tom vystříkal. Přirážel už hodně pomalu a hluboce, jako by se ze sebe snažil dostat všechno. Ještě jak se přitom tiskl tělem na černovláskovo bříško a penis, bylo pro Billa ještě snadnější vyvrcholit také.

Tom ještě několikrát přirazil, ale už ne tak drsně, a nakonec z Billa vyšel a unaveně se svalil vedle něj. Billa nejdřív napadlo, že stejně tak rychle, jak přišel, tak byl pryč a pak mu na mysli vytanulo ještě něco. Co teď? Ta Tomovo náhlá potřeba ho plně kontrolovat musela mít nějaký důvod, nemohlo ho jen tak z ničeho nic napadnout, že by mohl Billa skoro uškrtit. Drobný chlapec zůstal jen ležet a nahlas oddechoval. Vzpamatovával se a snažil se nějak si utřídit myšlenky v hlavě. Proč tohle Tom udělal? Nikdy k němu až tak hrubý nebyl, a najednou až tak moc. Měl chuť se zvednout a utéct, ale i toho se bál. Na druhou stranu se chtěl ke svému manželovi přitulit a sdílet s ním posexovou atmosféru nesoucí se pokojem. Navíc mu chyběl, chtěl se mazlit, tulit a líbat.

Starší z mužů však jen nahlas oddechl a olíznul si rty. „Jsi dokonalej. Jsi to nejdokonalejší, co mám a nikdy bych tě nedal,“ řekl jasně. Znovu řeči o tom, jak je jeho a jak je Tom vůči Billovi majetnický.

I když Bill neměl z Tomových slov dobrý pocit, stejně si položil hlavu na jeho hrudník a s očima dokořán otevřenýma poslouchal tlukot srdce muže, kterému řekl ano. Nyní přemýšlel, jestli se tehdy neunáhlil, jestli muže, kterého si vzal, doopravdy zná.

„Na co myslíš?“ zeptal se po chvíli Bill ve snaze prolomit těžké ticho. Byl zvyklý se na to Toma ptát, několikrát ho Tom svojí odpovědí překvapil, ale dneska se jí skoro bál.

„Tak různě,“ odpověděl Tom. Snad poprvé mu Tom neumožnil nahlédnout do své hlavy, pomyslel si Bill, ale Tom ho vzápětí vyvedl z omylu. „Vlastně jsem přemýšlel o tom, že bych nesnesl, kdybys mě opustil. Ale to ty bys nikdy neudělal.“ Ani to nepoložil jako otázku, pouze to konstatoval.

V Billovi hrklo a dech se mu zadrhnul. Dokázal by jej vůbec opustit? Tuhle otázku si zatím nepoložil, ani na ni nedokázal pomyslet. Neopustil by jej ze strachu nebo z té velké lásky, co mezi nimi vzplála?

„Neopustil,“ vydechl Bill tiše a objal svého manžela kolem pasu. „Já… chci být s tebou,“ utvrdilo jej to drobné ptáče. „Já vím. Nesnesu ani pomyšlení, že bys byl něčí jiný. To prostě nejde,“ řekl jeho manžel tvrdě.

Bill na to už nic neřekl, jenom si dlouze oddechl a těsněji se k Tomovi přitulil. Ať už ho v tu chvíli děsil sebevíc, nade vše ho miloval a čím víc o tom přemýšlel, tím víc si byl jistý, že by mu odpustil snad cokoliv. Ale je Tom opravdu tím člověkem, kterého v něm viděl, když ho poprvé potkal, když se poprvé milovali, když stáli před oltářem? Bill si nebyl jistý, ale byl odhodlaný zjistit o Tomovi pravdu. Chtěl ho znát celého, skrz na skrz, včetně jeho nejhorších temných tajemství, i když by možná bylo snazší žít v iluzích se svým dokonalým snovým Tomem.

Později oba muži vstali z postele a šli do kuchyně, kde Bill Tomovi připravil jídlo. Tom se nechal obsloužit svým milovaným Billem a najedl se. Později skončili schoulení u televize. Jejich večer byl klidný a tichý, ale Tom si stále Billa nárokoval už jen tím, jak si ho u sebe pevně držel.

Večer se ještě jednou pomilovali, tentokrát bez škrcení, a usnuli v pevném objetí. Ráno přišlo až zbytečně brzy, nebo aspoň to si Bill pomyslel, když ráno rozlepil oči. Nevěděl, kolik je hodin, jaký je den nebo rok, skoro si neuvědomoval, jak se jmenuje, jak byl unavený. Spal sice dlouho, ale neklidným spánkem plným až příliš živých snů a nočních můr. Tom už vedle něj neležel, ale to Billa v tu chvíli nijak nerozrušovalo, měl pocit, že po tom, co mu Tom včera předvedl, se od něj nehne na krok, takže pro něj byla úleva být alespoň na chvíli sám, i když Tom byl pravděpodobně v kuchyni nebo koupelně.

Po notné chvilce se ale černovlasý chlapec přeci jen donutil vstát z postele. Jeho první cesta vedla na toaletu, kde vykonal potřebu, a poté do koupelny. Dal si rychlou sprchu, vyčistil si zuby a učesal se. Během sprchy si uvědomil, že je totiž pracovní den a musí do práce. Měl jediné štěstí, že nezaspal, ačkoli by v práci žádnou sankci nedostal. Jeho svědomí by to neslo velmi těžce. Byl vždy velmi dochvilný a zodpovědný. Někdy až příliš. Perfekcionismus byl jeho důležitý povahový bod.

Když byl hotov, šel rovnou do šatny, kde se oblékl do ležérních černých džínů, které natěsno obemkly jeho nohy a zadek. Jako další kousek si vzal obyčejné černé tričko a drobné černé sáčko. Jako doplněk si vzal dlouhý zlatý řetízek, aby svůj tmavý outfit nějak oživil.

Jakmile byl ustrojený, vydal se po schodech dolů do kuchyně, kde měl již šanci vidět svého manžela, jak pije pomerančový džus a je začtený do novin.

„Dobré ráno, Billy… jak ses vyspal?“ zajímal se hned Tom a noviny odložil. Natáhl ruku na znamení, aby k němu Bill šel, a ten tak ihned udělal. Sehnul se k němu a místo pozdravu jej jako první políbil na rty.

„Ahoj…“ pousmál se a prohlédl si důkladně Tomův obličej. Pohladil ho po neoholené tváři a kousl se do rtu. „Dobře. Spal jsem jako zabitý a ty? Jak se ti spalo konečně ve své posteli?“ šeptnul černovlásek tiše. Posadil se na stůl, jako by se nechumelilo a nalil si do hrnečku kávu, kterou již Tom stihl připravit. Hned se napil. Bill si nepotrpěl na vydatné snídaně. Káva ovšem byla jeho denním rituálem, bez nějž by asi nebyl schopen vyjít z domu.

„Úžasně, člověk má pocit, jako by měl zase všechno pod kontrolou. Je to krásná iluze,“ ušklíbl se Tom a pohladil Billa po stehně. Ten se pod jeho dotekem zachvěl. „Co kdybych se pro tebe v poledne stavil? Mohli bychom si zajít na oběd a dohnat ztracený čas.“

„Já bych rád,“ usmál se Bill a propletl s Tomem prsty, „ale dneska mám hromadu práce a možná budu muset zůstat přes čas, abych to všechno stihnul.“ Bill ve skutečnosti tolik práce neměl, ale měl v plánu se na celý den zavřít v kanceláři a pátrat. „To je škoda,“ pokrčil Tom ležérně rameny, ale vymanil svou ruku z Billova sevření, aby se mohl napít džusu. „Mrzí mě to,“ pípl Bill provinile.

„Nemusí, to se někdy stává. Ale dej pozor, ať se nepředřeš,“ odpověděl Tom klidně.

„Jsem si jistý, že ne. Večer bychom si to mohli ale vynahradit fajn večeří, hm? Co ty na to?“ pošeptal Bill a na svého milovaného se sladce usmál. Nesměl mu dát sebemenší podezření.

„Už teď se těším,“ usmál se Tom tím svým svůdným úsměvem, „hlavně na dezert.“ Jeho úsměv se ještě o něco rozšířil. „Dezerty jsou jen za odměnu,“ oplatil mu Bill úsměv, ladně seskočil ze stolu a odnesl svůj hrnek i Tomovu sklenici do dřezu.

„Kterou bych si jistě zasloužil,“ řekl Tom a šibalsky se na něj usmál.

„Až jestli na mě budeš hodnej. Teď mě ale omluv, budu muset jít. Vstal jsem pozdě. Někdo mě nevzbudil,“ zasmál se na něj Bill přívětivě. Došel zpátky k němu, přichytil jej za tváře a hluboce ho políbil i s jazykem. „Budeš mi chybět.“

„Ty mně taky,“ odpověděl Tom upřímně. Nechtěl, aby Bill odcházel, celé ty dny mu chyběl a teď už se s ním zase loučil, i když ne na dlouho. Ale Bill se otočil na podpatku a zamířil ke dveřím. Naposledy se na Toma usmál a zavřel je za sebou.

Ačkoli muž vysoké štíhlé postavy svému muži tvrdil, kolik má práce, opak byl pravdou. Bill od prvního okamžiku, co v práci vyřídil nutné záležitosti, obvolal, co bylo potřeba, v redakci zadal práci, začal pátrat po jakési slečně Eleně, která mu teď opravdu hodně vrtala hlavou. Hodiny a hodiny mu trvalo, než našel její jméno a příjmení na internetových stránkách, kde mimochodem samozřejmě našel i Tomovo jméno.

Byla to nějaká stránka věnovaná raftingu, ale Bill ji moc nezkoumal, protože si byl jistý, že konečně narazil na tu Elenu, kterou potřeboval. Rychle na papírek načmáral Elena Kittel, aby to nezapomněl, a vykoukl ze své kanceláře.

„Anette, mohla bys mi sehnat telefonní seznam, prosím?“ usmál se na svojí kolegyni, která sice nebyla jeho podřízenou, ale udělala by pro něj první poslední.

„Jistě, Bille,“ odsouhlasila mu ihned a už byla na nohách, aby mu seznam sehnala.

„Děkuji,“ řekl Bill zdvořile a posadil se zase ke svému počítači. Pro jistotu promazal historii a nervózně si začal kousat spodní ret. Potřeboval vědět všechno. Ta žena s Tomem očividně byla dlouhou dobu, nebo se tak alespoň zdálo a Bill doufal, že se třeba nenápadně od ní o svém manželovi něco dozví. Nebo se s ní alespoň nějakým způsobem bude moci seznámit. Musel vymyslet způsob, jak se k ní dostat a také pod jakou záminkou.

Z jeho úvah ho vytrhlo zaklepání na dveře. „Vstupte!“ vyzval příchozího, ačkoliv za dveřmi viděl obrys Anette. Ta vstoupila dovnitř. V náručí nesla tlustou a očividně i těžkou žlutou knihu. S úsměvem ji před Billa položila a zase odběhla. Bill jí ani nestihl poděkovat. S povzdychnutím si k sobě knihu přitáhl a otevřel ji zhruba v polovině. Zjistil ovšem, že seznam je už více jak rok starý.

Chvíli v seznamu listoval, než našel stránku s příjmením Kittel a dal se do hledání. Naštěstí tu byla jediná Elena tohoto příjmení a tak Bill snadno získal její adresu, která byla napsaná kurzívou pod jejím jménem.

Černovlásek si tiše oddechl a adresu si napsal na kus papírku, který pak pečlivě schoval do své peněženky. Nyní již zbývalo jen tuto ženu navštívit a vymyslet si opodstatněný důvod její návštěvy.

Až nyní se dal Bill do práce. Vyřídil korespondenci a dal se do psaní článku a plánování dalšího vydání časopisu, pro který psal. Měl práci skutečně až do večera, ovšem jen proto, že neustále přemýšlel nad tím, jak ženu navštíví. Nedalo mu to. Nemohl se pořádně ani na nic soustředit. Bylo kolem něj tolik nepoznaného a tajemného. Čekalo ho teď hodně náročných chvil.

autor: Turmawenne & KarlaSka