autor: Zarlina
Děsí mě to
Tom se podíval na Billa, který seděl na druhé straně kabiny kamionu a zíral ven na déšť, zatímco jeli v tichosti. Mladík byl po celý den tichý, sotva promluvil, když mu objednával jídlo, jen přikývl na to, co Tom navrhl a poté mu za to poděkoval jako vždycky, ale to bylo všechno.
Tom si nebyl jistý, co dělat. Bill se zdál být v pořádku po skončení jejich tak trochu divného momentu v posteli, usmál se nazpět po Tomově polibku a nezačal vyšilovat, když mu Tom řekl, že ho má rád. Neřekl nic nazpět, a Tom to ani neočekával, jen svraštil obočí, jeho úsměv zmizel a přikývl. A bylo to. Několik přikývnutí. Pak se přitulil k němu blíž, vlastně opravdu blízko, a zavřel oči.
Tom neměl ponětí, jak dlouho mladíkovi trvalo skutečně usnout, byla tam možnost, že to jen předstíral, aby zabránil nepříjemné konverzaci, ale Tom se tvářil, že mu tak jako tak věřil. Koneckonců, Bill měl za sebou dlouhý den, nejdřív ten blbec v hospodě, potom Tom, který jej políbil a ještě k tomu slyšel, že ho Tom nejenom chtěl, ale také ho má rád, a Tom na něj nechtěl jakkoliv tlačit, aby řekl něco, čeho by později litoval.
Ale to už bylo před několika hodinami a Bill stále ještě neřekl nic o tom, co se stalo, a i když Tom chápal, že to bylo pro něj obtížné, tak nějak chtěl nějaký druh reakce, i pokud by to znamenalo, že bude odmítnutý.
Vlastně očekával odmítnutí, tam nebyl žádný způsob, jak by k němu Bill mohl něco cítit, ne poté, co z něj celou dobu vyšiloval, a pak tam byl trochu problém s věkovým rozdílem. Ten člověk byl pořád ještě kluk, nechtěl by někoho, jako je Tom. Možná by věk nebyl takový problém, pokud by žili jiný život, ale Tom žil svůj život na cestách, kde bral stopaře a spal v motelech, a Bill… Bill nevěděl nic o reálném životě, to bylo jisté, ale brzy to zjistí. V New Yorku. Kam se dostanou za dva dny.
Měli spolu už jen dvě noci… pak bude po všem. Tom si myslel, že bude cítit úlevu, když Bill zmizí z jeho života, neustále ho nemít ve své mysli a nemuset se celou dobu obávat, že jej rozruší, ale ta myšlenka vůbec nezpůsobovala, že by se cítil lépe. Vlastně mu z toho bylo tak trochu špatně, z té představy, že nechá Billa jít, sledovat jej, jak mizí v obrovském městě, jako je New York, kde se mu mohlo něco stát.
Nechtěl to, ale nebylo tam nic, co by s tím mohl udělat. Byl to Billův život, ne jeho.
Mohl by mladíka požádat, aby šel s ním, ale to by nebyl ten nejchytřejší nápad ani pro jednoho z nich. Nejen proto, že Tom by se v určitém okamžiku vrátil do Denveru a také do okolních měst, nebyl si jistý, odkud Bill je, ale existovalo riziko, že by skončil tam, kde žil, a Tom si byl docela jistý, že to by mladík nechtěl, ale také proto, že Tomův šéf by nikdy nedovolil, aby si u sebe nechal napořád jednoho spolucestujícího. Braní stopařů bylo okay, každý to dělal, ale mít s sebou někoho trvale, bylo příliš velké riziko. Řeči by se šířily a nakonec by se dostaly do ucha špatné osoby a pak by se dostal do problémů za porušení pravidel. Takže ne, Tom nemohl vzít Billa s sebou, bez ohledu na to, jak moc by chtěl.
Navíc, Bill by nikdy neřekl ano. Takže by bylo zbytečné se ptát.
Kdyby jen byl starší…
Tom zavrtěl hlavou, frustrovaný sám se sebou. Musel přestat, musel na celou tu věc zapomenout. Prostě musel zvládnout příštích několik dní a pak bude Bill pryč a on se bude moci vrátit ke svým nesmyslným jízdám. Sám. Bez krásného černovlasého teenagera, který by mu dělal společnost…
„Jsi okay?“
Tom trochu poskočil na místě při zvuku Billova hlasu a hodil po něm rychlým pohledem, než lehce kývnul.
„Vypadáš naštvaně,“ řekl Bill tiše. „Jsi si jistý, že jsi v pořádku?“
„Jsem v pořádku,“ Tom si povzdechl. „Nedělej si s tím starosti.“
Bill přikývl a pomalu se otočil, aby znovu zíral oknem ven a pár minut jeli v tichu, ztraceni ve vlastních myšlenkách.
„Omlouvám se za minulou noc,“ zamumlal najednou Bill, ale nepodíval se na Toma, který na něj vrhl překvapený pohled. „Nikdo mi nikdy dřív neřekl, že by mě měl rád. Netušil jsem, jak reagovat. Měl jsem něco říct.“
„Ne,“ Tom zavrtěl hlavou a podíval se na něj znovu. „Neočekávám, že bys opětoval mé city, nikdy nebudu, a neměl jsem tě políbit. To byla hloupost, a je mi líto, že jsem to udělal.“
Bill pomalu přikývl, s pohledem stále odvráceným a tiše si povzdechl, zatímco si projel rukou skrz své dlouhé vlasy.
„Ale mně se to líbilo,“ zamumlal. „Překvapil jsi mě, ale líbilo se mi to.“
Tom se pousmál a pomalu přikývl. Alespoň to znělo, jako by mu bylo tak nějak odpuštěno za jeho hloupost, a pokud nic jiného, tak za to byl velmi vděčný. Byl by nerad, kdyby se rozdělili, aniž by bylo mezi nimi vše dobré a něco jako nečekaný polibek mohl spoustu věcí zničit.
„Ale myslel jsi to tak?“ Zeptal se Bill a Tom mohli slyšet zaváhání v jeho hlase. „To, co jsi řekl včera večer?“
„Ano,“ řekl Tom, aniž by nad tím musel přemýšlet. „Myslel jsem vážně každé slovo. Přiznávám, že prvních pár dní jsi mi přišel dost otravný, ale potom… Myslím, že jsem si uvědomil, jak speciální jsi.“
Hodil rychlý pohled na mladíka, který vůbec nevypadal přesvědčeně.
„Ale nedělej si s tím starosti,“ pokračoval Tom. „Slibuju, že se nebudu o nic pokoušet, a opravdu se omlouvám za ten polibek.“
Bill si povzdechl a Tom mohl vidět koutkem oka, jak se otočil směrem k němu, ale nepodíval se na něj, místo toho držel své oči na silnici a čekal na to, co mu chtěl mladík říct.
„Já…“ začal, pak na okamžik zaváhal, než otevřel ústa, aby promluvil. „Já tě mám taky rád, Tome.“
Tomovy oči se trochu rozšířily, ale snažil se skrýt své překvapení, a to nejen nad mladíkovými slovy, ale také nad tím, že to bylo poprvé, co řekl Tomovi jménem. Ani jednou jej Tom neslyšel říct ho nahlas, a skoro začal věřit, že ho zapomněl.
„Ale děsí mě to,“ pokračoval Bill a nervózně polkl. „Máme před sebou už jen dva dny spolu, a tohle je všechno tak moc… já jen… nejsem si jistý, že bych to zvládl.“
„Já vím,“ řekl Tom tiše a věnoval mu uklidňující úsměv. „A je to okay. Nebudeme dělat nic, co bys nechtěl, a já ti slibuju, že už tě nebudu znovu líbat.“
Bill pomalu přikývl a pak se opřel v sedadle, díval se ven na auta před nimi.
„Jezdíš do New Yorku často?“
„Ne,“ Tom zavrtěl hlavou. „Byl jsem tam jen párkrát a vždy jen na noc, pak musím pokračovat na novou dodávku.“
„Co tam vzadu vlastně máš?“
„Nemám ponětí,“ Tom pokrčil rameny. „Nic legálního, soudě podle mé výplatní pásky. Čím méně vím, tím lépe pro mě. Když mě chytí s tím, co tam mám… No, alespoň nebudu lhát, když řeknu, že nevím, co to je, a všechny balíky jsou neporušené, takže s trochou štěstí mi to budou věřit.“
„Už tě někdy chytili?“
„Ne,“ Tom se zasmál. „Prohlíželi to několikrát, ale ať už tam je cokoliv, co by tam nemělo být, je to dobře skryté, a oni to opravdu neprohlíželi moc zblízka.“
Bill přikývl, pak ze sebe vydal hluboký povzdech a Tom na něj překvapeně pohlédl.
„To je opravdu všechno, že?“ Řekl mladík tiše. „Až se tam dostaneme… Už se znovu neuvidíme, je to tak?“
„To asi ne, kluku,“ odpověděl Tom upřímně, nenáviděl svá vlastní slova. „Ve stejném okamžiku, kdy opustíš tenhle kamion, to bude s největší pravděpodobností naposledy, kdy mě uvidíš. Ale dívej se na to z té lepší stránky, budeš konečně v New Yorku.“
„Jo…“ zamumlal Bill a opět svůj pohled odvrátil. „Konečně…“
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 21
Přece se nemohou rozdělit po tom všem čím si prošli?!!! To mi autorka nemůže udělat…ale zřejmě se to se stane – další zápletka, která vyvolává spoustu otázek, ale žádné odpovědi…sakra!! Jsem z toho na nervy, jak to bude dál. Dílek byl super a Bill mě překvapil, jak upřímný v tomhle byl, a že si uvědomuje tu skutečnost, že Toma pravsěpodobně už neuvidí – což je smutné a na druhou stranu je škoda, že to Tom tak rychlé vzdává svou naději být s Billem – změna je život a myslím si, že oběma to prospěje. Díky za překlad.
Tak vlastně nevím, měla bych mít radost, že Tom Billovi není lhostejný a možná k Tomovi i něco cítí, ale nějak je mi z dnešního dílu smutno. Přesto za něj děkuji, je to moc hezká povídka.
Vzájemné "skoro" vyznání lásky udělá ten odchod Billa ještě bolestnější, než kdyby Tom žil v domnění, že je to jednostranné. Ještě dva dny… Jsem napnutá, co s nimi bude dál.
Díky, těším se na pokračování.
Doufám že jej nerozdělíš i když Tom to tak vidí.
Takže aj Bill sa tak trochu neisto priznal, že má Toma tiež rád. A tá skutočnosť ma teší, ale bojím sa pokračovania… a teda toho, či sa vážne rozdelia. Naozaj dúfam, že nájdu nejaký spôsob, ako ostať spolu.
A tak bokom k Tomovej práci – ja som tušila, že legálne to nebude 😀
Ďakujem za preklad.
Mám strach, že Tom ho vážne nechá v New Yorku samotného. Som tak zvedavá čo sa Billovi stalo že utiekol z domu len tak bez ničoho. Keď ho niekto zlákal cez net, tak to musel mať pripravené dopredu, tak to nebol len taký impulzívny čin… Zase sme sa nič nedozvedeli, vlastne dozvedeli, že aj Bill má rád Toma 🙂 Veľmi krásne ďakujem za kapitolu a na ďalšiu som vážne neskutočne zvedavá.
Tohle bylo tak smutné! 🙁
Už si ani nedokážu užít to, že Bill opětuje Tomovy city, po všech těch řečech potom. Samozřejmě, že jsem věděla, že v NY Bill vysedne, ale pořád jsem nějak doufala, že se to nestane. Pořád v to sice doufám, ale ta promluva mi přišla ohromně smutná a tak nějak mě došlo, že už je to opravdu za chvilku, kdy dorazí na místo a budou se ´muset´ rozdělit. Snad jim spolu bude tak dobře, že to Bill neudělá!!
Jsem tak napnutá! Tohle může pokračovat všelijak a skončit to může taky jakkoli. Trochu mě znervózňuje, že netuším, jak se to bude ubírat dál, protože rozhodně smutný konec nepřežiju! 🙁 No, asi nezbývá než doufat.
Ale jo, teď se i trošku dokážu radovat z toho Billova ´Já tě má taky rád, Tome´. K tomu totiž teď upnínám veškeré své naděje! Snad mu Tom tolik přiroste k srdci, že jej nebude moci opustit! 🙂 Bylo to vážně krásné a jsem ráda, že mezi sebou kluci mají jasno, teď jen aby to nějak vyřešili!
Moc děkuji za překlad a neuvěřitelně moc se těším n další díl! 🙂
Povídka se mi moc líbí, ale vůbec si neumím představit, jak to bude vše pokračovat, když se Bill s Tomem mají rozdělit tak brzy.. Myslela jsem, že po tom polibku to nějak půjde, ale Bil zjevně vůbec neuvažuje o nějakých citech.. Jsem moc zvědavá na pokračování, ale trochu se i bojím, protože mám pocit, že kluci budou trpět a opravdu se rozdělí.. Děkuji za překlad a těším se na další díl.. 🙂