autor: Izzap
Sledoval jsem tě
5. července 1908
Stále nevím, co se stalo s Tomem. Ptal jsem se Billa a ten mi řekl, že jel navštívit prarodiče. To je vše, co mi prozradí. Zmínil jsem se, že bych přísahal, jak Tom mizí z našeho pozemku, ale Bill mi na to pověděl pouze to, že Tom musel rychle odejít a že vidím věci, které neexistují.
Stále nevím, co se stalo s Tomem. Ptal jsem se Billa a ten mi řekl, že jel navštívit prarodiče. To je vše, co mi prozradí. Zmínil jsem se, že bych přísahal, jak Tom mizí z našeho pozemku, ale Bill mi na to pověděl pouze to, že Tom musel rychle odejít a že vidím věci, které neexistují.
Přísahám: viděl jsem Toma mizet. Přísahám.
**
14. července 1908
Vím, že Bill něco skrývá. Takže dnes, když byl ve městě s Florence, jsem se porozhlédl v jeho ložnici. Začal jsem u stolu, kam schoval před pár týdny ten proužek papíru.
Měl jsem pravdu – byly to fotografie jeho a Toma.
Ale nebyly to běžné fotografie jako náš rodinný portrét z loňského roku. Tyto nejsou černobílé – byly barevné. Každý centimetr v zářivých barvách. Nikdy předtím jsem něco takového neviděl. Vím, že existují barevné fotografie, matka se o nich zmínila, ale naše rodinné jsme stále nechávali dělat černobílé, jelikož barva stojí jmění, jak se vyjádřil otec. A barevné fotografe, které jsem viděl… Barva vždy vypadala tak vybledle! Ale na těchto obrázcích byly barvy takové jako ve skutečnosti. Nikdy jsem takové fotografie nespatřil!
A na tom papíře bylo šest různých fotografií, každá obsahovala jinou pózu. Neumím si představit, jak dlouho to zabralo. U našeho rodinného portrétu trvá věčnost, než se vyfotí.
Oh – a jejich oblečení! Ani se neobtěžovali vzít si obleky. Já ani neumím pojmenovat, co mají na sobě! Kromě na Tomovi, jsem nikdy na nikom takové věci neviděl.
Byla to ta divná trička vyrobená z nepohodlného tlustého materiálu a s podivnými kresbami… A neměl ho na sobě pouze Tom – měl ho i Bill! Matka by dostala záchvat, kdyby jenom zahlédla Billa v takových hadrech!
Oh, a ten papír, na němž fotografie jsou… je celý lesklý a zářivý. Nikdy jsem neviděl papír, jenž by mu byl byť jen podobný.
Vše, co mohu říct, je, že Tomovo město je velmi, velmi podivné!
Oh, a rozhlédl jsem se po zbytku Billova pokoje a hádejte, co jsem našel! Oblečení, která má na sobě na fotografiích! Bylo hezky složené a zastrčené až vzadu v jedné zásuvce jeho prádelníku, očividně ho Bill chtěl ukrýt.
Svršek je z toho divného materiálu, o němž jsem mluvil, téměř natahovacím. A ty kalhoty! Byly extrémně tlusté a tuhé a tmavě modré. Nevypadaly, že by byly nějak zvlášť pohodlné.
A proč je Bill měl, to nevím. Vrátil jsem je zpět. Nicméně stále jsem svíral v ruce fotografie.
Zmínil jsem se už, že on a Tom se na jedné z nich líbají? Ano. Je to opravdu nechutné. Jak to mohou dělat? Z tohoto by matka dostala záchvat také, tím jsem si jistý.
Proč Bill toto všechno dělá s Tomem, jestli si má vzít Florence?
Pořád se s Florence setkává a chodí s ní na procházky a navštěvuje různé události, jako by byli pár. Bill tedy nikdy nevypadá, že by si to užíval, a já vím, proč. Raději by byl s Tomem, myslím. Je to nechutné, ale bylo by pro něj lepší vzít si Toma.
Mohou se vzít dva muži?
Neslyšel jsem o tom, že by se to někdy v minulosti stalo, ale také jsem nikdy neslyšel o tom, že by se do sebe dva chlapci zamilovali. Ale myslím, že u Billa a Toma k tomu došlo. Takže nerozumím tomu, proč se Bill stále setkává s Florence.
Ví, že od něj matka a otec očekávají, že se brzy vezmou? Slyšel jsem rodiče, jak o tom před několika týdny mluví. Matka vypadala nadšeně ze vztahu Billa a Florence. Neustále říkala „každým dnem“ a také jsem zaslechl, jak říká, že Florence „v Billovi našla zalíbení“ – nejsem si úplně jistý, co to znamená.
Vím, že se Florence Bill líbí. Hodně. Pokaždé, když Florence přijde, červená se nad každým slovem, jež Bill řekne. Skloní hlavu a skrývá svůj smích. Také se v přítomnosti Billa stále usmívá.
Zmínil jsem se o tom před několika dny Billovi. Zeptal jsem se ho, jestli ji požádá o ruku, a on odpověděl, že si není jistý. Nechtěl o tom mluvit. Ani se na mne nedíval a třel si dlaně o kalhoty, jako by byl nervózní nebo tak podobně. A když jsem zmínil, co říkala matka o Florence a o jejím zalíbení, nevypadal příliš šťastně. Vypadalo to téměř, že se rozpláče.
Zeptal jsem se ho, jestli to nějak souvisí s Tomem a on řekl, že to není moje věc.
Jsem si jistý, že on ví, že já vím o něm a Tomovi. Myslím, že se jenom bojí, že to prozradím matce nebo otci, ale to já neudělám. Nemyslím si, že bych sám chtěl, aby o tom věděli. Zvlášť, když matka nijak zvlášť nemá Toma ráda.
Oh, matka nemá Toma vůbec ráda.
Nejsem si jistý, jestli je to jeho vlasy, nedostatkem vychování, nebo obojím, ale pokaždé, když se u nás objeví, atmosféra mezi nimi houstne. Jako by jím matka opovrhovala. Nevím proč. Nevidí snad, že je Bill šťastnější ode dne, kdy ho poznal?
Je zřejmé, že matka Toma neschvaluje. A rozhodně neschvaluje jeho a Billa spolu.
Po každém setkání s Tomem vypadá, jako by ji bolela hlava. Hádám, že ho opravdu nemá ráda… Nevím. Ale nebudu se jí na to ptát, bojím se, že by se na mne za to zlobila…
Je teď šťastnější, když se Bill a Tom nenavštívili už pár týdnů, ale ona neví, že Tom je na léto u svých prarodičů a že se vrátí. Pravděpodobně si matka myslí, že už se nepřátelí?
Zajímalo by mne, kde žijí Tomovi prarodiče…
A stále přísahám, že jsem ho viděl mizet z naší zahrady. Možná budu muset jít zkontrolovat tu vodní pumpu sám, když o tom Bill stále odmítá mluvit. Mám pocit, že s tou pumpou něco je. Viděl jsem, jak Tom zahýbal s držadlem, jako by z ní chtěl dostat nějakou vodu (přestože pumpa je navždy porouchaná) a poté zmizel.
Je to tak divné.
Podívám se na ni, až půjdu příště ven, pokud mi to Bill nevysvětlí. Počkat, myslím, že jsem ho právě slyšel přijít z města, kde byl s Florence. Vypadá to, že jsou spolu v zahradě…
***
„Bille, je něco, co bychom měli prodiskutovat,“ řekla Florence. Ona a Bill byli za rohem Trümperovic rezidence a kráčeli k zadnímu vchodu do domu. Šli zavěšení do sebe – Bill to dělal ze slušnosti a ze znalosti etikety. Když došli do stinného koutu, na verandu za domem, Bill pustil paži mladé dámy a postavil se proti ní.
„A copak je to?“ zeptal se s drobným úsměvem, pod jehož vlivem dívka zčervenala a mírně sklonila hlavu. Usmál se na ni přátelským způsobem. Vypadalo to, že je s ní rád, ale uvnitř si nemohl pomoct, přál si, aby mohl být s někým úplně jiným někde úplně jinde.
Florence přešla sem a tam stále se skloněnou hlavou. Přemýšlela o nejlepším způsobu, jak položit svou otázku. „Pane Trümpere,“ začala roztřeseným hlasem. „Pamatujete, proč jsme spolu byli seznámeni, že?“
Bill se zhluboka nadechl a pak si tiše povzdechl. Nervózně propletl prsty. Když k němu Florence vzhlédla, v odpověď přikývl.
„Oh, Bille, nedívejte se tak vyděšeně,“ prohlásila Florence se smíchem a o pár kroků se k němu přiblížila. Položila levou ruku na Billovu pravou, její prsty přejely po větší dlani a omotaly se kolem jeho dlaně. Dívka tu dlaň jemně, ujišťujícně stiskla. „Nechci žádat nic drastického.“
Bill se usmál a zavrtěl hlavou. „Omlouvám se, to to horko,“ vysvětlil lživě a zatahal se za límeček košile volnou rukou. Pravou dlaň měl stále uvězněnou ve Florencině sevření.
„Je tu opravdu teplo,“ souhlasila dívka. Zaculila se, když Bill zvedl hlavu a jejich oči se potkaly s přátelským pozdravem a spojily se.
Chlapec dělal všechno pro to, aby mu na rtech vydržel úsměv, ze všech sil se zubil, zatímco se snažil odolat touze vyprostit svou ruku z dívčiny. „O-o čem jste chtěla diskutovat?“ zeptal se nejistým hlasem.
Sevření jeho dlaně se na moment zpevnilo. Florence na pár sekund sklonila hlavu. Pak ji zase zvedala a tiše pokračovala: „Pane Trümpere, je něco, co se… uvnitř mne… během uplynulých měsíců změnilo.“
Mladý muž vykulil oči. Zahlédl jakýsi záblesk ve Florencině pohledu a spojil si ho s úsměvem formujícím se jí na rtech.
„Nenáviděla jsem myšlenku na to být uvězněna ve vztahu,“ pokračovala dívka a přikročila o další kousek blíž k Billovi, „ale teď se ta idea nezdá být tak…“ Zarazila se, její ústa zůstala mírně pootevřená. Naklonila hlavu trochu dopředu a přeběhla očima po Billově tváři, přičemž se usídlila na jeho zapečetěných rtech.
Bill o krok ustoupil, vedl ho k tomu pocit propasti v žaludku.
Nicméně Florence vzdálenost mezi nimi opět překonala, její kroky následovaly Billovy a její ruka odmítala pustit tu jeho.
„F-Florence,“ vykoktal chlapec její jméno, jeho roztřesený hlas byl stěží silnější než výdech. Znovu ustoupil, rovnou o tři kroky, každopádně Florence byla stále u něj. Odmítala mezi nimi nechat jakoukoliv vzdálenost. Billova tvář zbledla a srdce zrychlilo tempo, zatímco si uvědomil Florenciny úmysly. Její obličej se opět přibližoval k jeho, její víčka se zavírala s každým milimetrem a rty se od sebe oddalovaly.
Florence byla příliš ztracená ve svých fantaziích, aby si všimla kamenného výrazu muže před sebou. Natáhla ruku a položila ji na Billovu paži, aby svůj záměr ještě podpořila.
„Bille,“ zašeptala s ústy necelé dva centimetry od těch černovláskových. Její výdech polechtal Billovu tvář. „Teď se ta idea nezdá být tak…“ Znovu se odmlčela, nyní s očima úplně zavřenýma.
Bill zadržel dech a natiskl se zády na zeď domu. Neměl už možnost uniknout. Postavil se tak zpříma, jak dovedl, vyvalil oči a zíral na Florencinu mírumilovnou tvář. Nikdy předtím ji neviděl jako velkou hrozbu, ale teď si nebyl jistý, co si má myslet.
„Teď se ta idea nezdá být tak nereálná…“ dořekla dívka a dokončila Billovu nejhorší noční můru.
Naklonila se dopředu a přitiskla své rty na Billovy v něčem, co by mohl být obrázek perfektního prvního polibku, kdyby se býval povedl. Kdyby Florence otevřela byť na sekundu oči, mohla by říct, že se Bill brání ze všech sil, přestože se stále snaží být gentleman. Jeho oči byly otevřené a ramena měl ztuhlá, jak se snažil vyprostit ruce z Florencina sevření.
Navzdory všemu zůstal bez hnutí, zatímco se Florencina ústa tiskla na jeho. Koneckonců to byl jednostranný polibek a on neměl moc možností uhnout, pokud nechtěl tu mladou dámu úplně odstrčit. Takovou věc by nikdy neudělal.
Zdálo se, že uplynula celá věčnost, než se dívka odtáhla a pomalu otevřela víčka. Těkala pohledem a nevědomky si třemi prsty přejela po pootevřených rtech. Nakonec zvedla oči k Billovi a rychle se usmála. „Bille, jsi… jsi v pořádku?“ zeptala se zadýchaně. Stále byla v euforii z polibku navzdory tomu, jaký byl.
Florence natáhla ruku. Nebyla si jistá, jak má reagovat na Billův zhrozený výraz, ale ten zmizel, než se chlapce stihla dotknout byť jen jedním prstem.
„Já…“ začal černovlásek a zavrtěl hlavou, jakmile si uvědomil, že není schopen poskládat souvislou větu. Rozhlédl se kolem sebe, pohledem přejel po Florence a usídlil se na objektu uprostřed zahrady. Aniž by řekl další slabiku, obešel Florence a rychle odešel z verandy.
„Bille, co to, proboha děláš?“ tázala se dívka, spěšně si nadzdvihla sukni a pospíchala za ním. „Je tu něco důležitějšího, co ti musím říct,“ dodala, zatímco sledovala Billa cestou k vodní pumpě stojící na vnější straně pozemku.
Chlapec se zastavil, to samé udělala Florence. Pustila sukni a zvědavě těkala pohledem z Billa na pumpu a zase zpátky.
„Bille, copak to děláš?“ zeptala se. Na moment zapomněla na svoje myšlenky, zatímco sledovala, jak Bill popadl držadlo.
Černovlasý mladík se ohlédl přes rameno s ustaraným výrazem ve tváři. V očích mu zablýsklo zlostí. „Uhm, Florence, otoč se, dobře?“ prskl a pak se mu hlas zlomil pláčem. Jak divné.
Mladá dáma se mírně zamračila, ale vyhověla požadavku a otočila se. Usmála se nad možností, že by se mohlo chystat nějaké překvapení. Překvapení měla ráda. Kousla se do rtu a otázala se: „Máte pro mne překvapení, pane Trümpere?“
Několik sekund nikdo neodpovídal. Bill se zarazil ve svém počínání a popuzeně se podíval na dívku.
„Dá se říci, že ne, slečno Schäferová,“ odpověděl slušně. Neplánoval jí věnovat už ani vteřinu času. Nicméně ona promluvila rychleji, než on stihl konat.
„Bille, je tu něco, co chci, abys věděl.“
Bill se znovu zarazil a na okamžik stáhl ruku z držadla pumpy. „A co je to?“
Florence se zhluboka nadechla, nervózně trhla rameny, propletla prsty a poté vzrušeně vyslovila: „Chci, abys věděl, že jsem připravena.“
„Připravena?“ zopakoval nechápavě mladík.
„Ano, pane Trümpere, jsem připravena,“ opáčila vesele a nervózně se zahihňala. „A nyní je jen na vás, abyste našel správné místo a správný čas na to mne požádat.“
Bill vyvalil oči a na moment se mu zastavilo srdce. Uvědomil si, kam tím Florence míří. Znovu položil ruku na držadlo a pevně ho stiskl. Přestože tušil, co mu Florence navrhuje, pro jistotu se zeptal: „Požádat o co přesně?“
„Oh, Bille, víš, co mám na mysli, ty hlupáčku!“ řekla dívka a potěšeně se zasmála. Zněla rozhodně nadšeněji než Bill. Zářivě se usmála, stále zády ke svému společníkovi, a pokračovala: „Vše, co zbývá, je, aby ses mne zeptal, zda se stanu tvou ženou!“
Její odpověď se rozplynula v náhlém poryvu větru a zarezonovala v něm, ani šťastně, ani nadšeně.
Zmatená z žádné reakce se Florence zamračila a otočila se zpět, aby zjistila, co se děje.
Neviděla nic víc než několik lístků kroužících kolem pumpy a padajících do trávy.
„B-Bille?“ zvolala Florence třesoucím se hlasem do děsivého ticha. Zvedla si sukni a udělala dva drobné krůčky kupředu. Podívala se ke stromům obklopujícím pozemek, ale nezaslechla ani zašustění, které by naznačovalo, že za stromy mizí člověk. „Pane Trümpere?“ vyslovila trochu hlasitěji a rozhlédla se napravo a nalevo.
Nadskočila, vykulila oči a zalapala po dechu.
„Oh, božínku!“ zvolala rozechvěle a pravou dlaň si přitiskla k hrudi na místě, kde jí bušilo srdce. „Jamesi, málem jsem dostala infarkt!“
James neodpověděl, ani se neobtěžoval pohnout. Jenom pomalu stočil pohled, aby se na Florence na vteřinu podíval, a pak zaměřil pozornost zpět na pumpu.
„Jamesi, viděl jsi, kam utekl tvůj bratr? Nebyl před minutou za mnou?“ ptala se dívka s obavami.
Stále žádná odpověď.
„Jamesi, jsi v pořádku?“ pídila se Florence a zamračila se, když si všimla, jak je chlapec bledý. „Jamesi, vypadáš vyděšeně. Co se stalo?“
James nevěřícně nadzdvihl obočí a ukázal na černou pumpu. Otevíral a zase zavíral ústa jako ryba na suchu. „Já… B-Bill… on!“
„On co, Jamesi?“ zeptala se dívka a udělala krok směrem k malému chlapci. Sehnula se k němu. James mírně zavrtěl hlavou, neschopný odpovědět. Stále valil oči úžasem i děsem.
„Cos viděl?“
Malý chlapec se na Florence na moment zadíval, snažil se vymyslet způsob, jak by vysvětlil, co viděl před pouhými třiceti sekundami, ale nebyl schopný dát dohromady kloudnou větu. Jeho oči zase sklouzly k pumpě. Možná nevěděl přesně, co se stalo, ale jedna věc byla jistá – viděl dva lidi zmizet přesně na tom samém místě.
Nasucho polkl, prosmýkl se kolem Florence a doběhl k pumpě. Oběma rukama pevně chytil kus kovu. Nebyl si jistý, co dělat, tak zopakoval to, co viděl u svého staršího bratra. Zahýbal držadlem a modlil se, aby to fungovalo a přeneslo ho to… kamkoliv zmizeli Bill a Tom.
Kam to přesně je, to se James chystal zjistit na vlastní pěst.
autor: Izzap
překlad: Allka
betaread: J. :o)
original
Tak tohle je docela mazec… James byl dneska úžasný, jak přemýšlel o Billovi a Tomovi…Sice se mu zdá nechutné, že jsou do sebe zamilovaní, ale zároveň si uvědomuje, že je tak Bill šťastný a že by pro něj bylo lepší, kdyby si vzal Toma…Prostě zlatíčko 🙂
Ovšem Florence to pěkně podělala… Ona změnila názor a chce si vzít Billa, ale že by se zajímala o to, jestli si on taky chce vzít ji to ji ani nenapadne… Chudák Bill, byl v takovém šoku, že si ani neuvědomoval, jak riskuje. Blbé je, že Florence asi o tom co viděla na rozdíl od Jamese asi mlčet nebude, takže co se bude dít dál bude nejspíš hodně zajímavé…
Díky za překlad
Dúfam, že James si uvedomí, že sa nemôže preniesť preč pred očami Florence. Snáď mu to dôjde skôr než sa to celé pokazí. Bill chudáčik zmizol, som zvedavá ako nájde Toma alebo čo urobí…
James je perfektný:) Ďakujem za kapitolu:)
James je úžasný, mám ho moc ráda! 🙂 Florence se zdá být taky moc milá dívka, ale bohužel si vybrala toho nepravého…
Podle Jamesova deníku jsem si o chlapci hodně poopravila mínění. Nejdřív jsem ho podezřívala, že to na Billa prozradil a tím ho dostal do maléru. Ačkoli je jeho pohled na vztah dvou kluků ovlivněný obecným míněním ("nechutné"), vidí, že jeho bratr je s Tomem šťastný a to štěstí mu přeje. Takže pokud se to prozradí, bude to zřejmě jen nešťastná náhoda. Mezi námi, když si děti píší deník, je to dokonalý zdroj informací pro rodiče. Na tohle jsem si kdysi taky naběhla. 😀
Jsem zvědavá, jestli James pocestuje časem. Doufám, že ne. Bylo by to pro něho příliš nebezpečné.
Díky, těším se na pokračování.
Doufám že se mu to nepovede dostat se do budoucností a Bill najde Toma perfektní povídka.
Celou dobu jsem měla strach, že by se Florence nakonec mohla do Billa zamilovat a ono tomu skutečně tak je. Je mi jí trochu líto, protože s Billem to nikdy nepůjde a pokud přece, tak by si ji Bill stejně vzal jen z donucení. Jsem zvědavá, jak to mezi nimi nakonec dopadne.
Každopádně já z Jamese nemám dobrý pocit. 😀 Na to, že je tak malý, tak je až nějak moc všímav a chytrý, což se mi nechce líbit. Sice jsem ráda, že rodičům zatím nic neřekl a ani se na to nechystá, protože ví, že by jim to ublížilo, ale i tak mám prostě strach, že to na něj najednou bude moc tajemství a tak se bude chtít někomu svěřit. Nemám ani dobrý pocit z toho, že Billa tak šmíruje a prohrabává mu věci. Já vím, že je zvědavý a chce všemu přijít na kloub, ale mě se to prostě nelíbí. 😀 Navíc nemám dobrý pocit ani z toho jeho deníku, protože se může dostat do rukou někoho, kdo by to mohl Billovi řádně zavařit.
Jednoduše vůbec nevím, co čekat dál, a jsem z toho trochu nervózní. Billa mi bylo strašně líto, jak se zoufale rozhodl odejít pryč za Tomem, ale bohužel netuším, zda jej vůbec najde. 🙁
Mockrát děkuji za báječný překlad! 🙂