autor: Saline A.
16. října 2007, Magdeburg
„Co se dneska vrtíš jako klubko hadů?“ Andreas otráveně pohlédl na černovlasého chlapce, který byl jako u vytržení. Neustále se nervózně ošíval, pohledem těkal z místa na místo a ve vlasech jako by mu vybuchla bomba, jak si je rukou pořád prohraboval.
„Co? Uh-uh, nic, všechno je v pohodě. Jenom jsem zase špatně spal a víš, jak mizerně to snáším,“ zalhal pohotově. Včera večer, když ležel zachumlaný v posteli pod peřinou a tetelil se blahem, zároveň i přemýšlel nad následným postupem ohledně Anise.
Bylo samozřejmé, že nikdo ze školy se o jeho vztahu s Anisem nesmí dozvědět. A ačkoliv znal Andrease snad od narození a klidně by mu vložil vlastní život do rukou, rozhodl se, že alespoň prozatím by bylo nejlepší, když o tom bude z jejich okolí vědět co nejméně lidí. Bohužel, jeho osobní limit se vyčerpal ve chvíli, kdy to řekl Tomovi. Byl tak vyděšený z toho, že by to mohlo prasknout, že…
„No tak, Bille!“ Andreas s ním netrpělivě zacloumal. Už dobrou minutu na něj mluvil.
Bill k němu zmateně vzhlédnul. „Co?“
Chlapcův nejlepší přítel se zhluboka nadechl a se zavřenýma očima počítal do desíti, aby toho pidižvejka na místě nezaškrtil. „Říkal jsem, že ve městě otevřeli nový obchoďák, tak jestli tam nechceš zajít, až budeš mít po autoškole.“
Bill se zamyslel. Bylo úterý, takže končil ve tři. Od půl čtvrté měl autoškolu, která trvá dvě hodiny, a zítra píšou z literatury, takže… „Omlouvám se, Andy, ale končím pomalu v šest a musím se ještě učit na zítřek, renesance se mi posledně dost pletla s romantismem, tak to potřebuju zdokonalit.“
„Á, náš známý šprt vyvstal na povrch,“ pobaveně mu pocuchal vlasy, když se opřel o skříňku, zatímco Bill hledal učebnice potřebné na další hodinu. „S tebou je to těžký, to ti povím. Co zítra?“
„Nevím, jestli nebudu muset nahrazovat ten tělák, ale přinejhorším mám volný čtvrtek, autoškolu mám zase až v pátek,“ povzbudivě se usmál. Věděl, že to teď bude mít asi tak tisíckrát těžší, když bude muset čas dělit mezi Toma, kterému naštěstí stačilo málo, Andrease a extra utajovaného přítele. S Alexem to bylo lehčí, nechtěl se vídat nějak často, a když už, Andy o něm věděl, takže s tím byl smířený. Jenže jak se mu teď bude vymlouvat? Tuplem, když se s ním bude chtít vídat, co nejvíc to půjde, pochopitelně.
„Okay, tak já si zatím nechám volnou středu i čtvrtek, co kdyby náhodou,“ s kývnutím se odlepil od skříňky, když ji Bill zabouchl a líným krokem se rozešel k učebně. „A možná bychom mohli něco podniknout v pátek? Dlouho jsme neměli žádnou akci.“
„Jo, to zní dobře,“ souhlasně Bill přitakal. Původní nervozita ho opustila, dokázal reálně uvažovat. „Akorát bychom mohli zkusit třeba nějaký nový klub, víš? Nemám náladu potkat lidi ze školy i v pátek večer.“
„Pořád máš v hlavě tu Agnes?“ Andreas na Billa s povzdechem pohlédl. Ten jen pokrčil rameny. „Něco vymyslím, abys měl klid.“
„Zkusím se zeptat Toma, ten ví očividně o každým klubu, kde není nikdo ze školy – chodí tam nahánět holky, co ještě nebyly obeznámeny s jeho pověstí,“ odfrkl Bill pobaveně. „Myslím, že něco dohromady dá.“
„Tak to by nás tam rovnou mohl odvézt, ne?“
„To vůbec není blbej nápad. Od tý doby, co má auto, je střízlivej dobrovolně, jen aby mohl holky tahat do auta,“ protočil očima s úsměvem. „Takže ho ukecám.“
„A co tříďa? Minule jsem si s jeho kámošema fakt rozuměl.“
Bill si Andrease zkoumavě prohlédl. Byl to hezký mladý muž, za kterým se otáčela spousta mužů i žen a Bill věděl, že rád experimentuje – mohl se středem jeho zájmu stát některý z Anisových přátel? „Jak chceš, ale jestli jo, domluv si to s ním sám, nebudu zbytečně provokovat,“ pokynul hlavou ke skupince chichotajících se dívek s Agnes v čele.
„Jo, okay, s tím nemám problém. Mohl bych za ním zajít hned po hodině.“
„No a nechceš třeba ještě chvilku počkat? Já nevím, třeba do čtvrtka.“
„Proč?“ Andreas nechápavě protáhl obličej. „Čím dřív, tím líp, alespoň mu do toho nic nevleze,“ spokojeně se zazubil vlastnímu geniálnímu plánu.
„Pánové, neruším vás náhodou?“ ozval se učitel od tabule. Bill sebou zahanbeně trhnul. Byli tak zabráni do rozhovoru, že ačkoliv se automaticky ztlumili, ani si neuvědomili, že hodina už dávno začala. Svorně se omluvili a sklonili se k sešitům, přičemž Bill krátce přikývnul na znamení, že s ním za Anisem o přestávce půjde.
Bill si přitiskl učebnice k hrudi, ze které hrozilo, že mu brzy vyskočí srdce, zatímco Andreas se ležérně opíral o Anisův stůl a probíral s ním páteční akci. Bill samozřejmě zčervenal, sotva přišli dovnitř a Anis se na něj usmál. Teď si roztržitě okusoval rty, protože na něj Anis co chvíli pohlédl s potutelným culením. Bill měl chuť zabořit mu hlavu ke krku a samým nadšením začít pištět.
„… tohle už je na Billovi,“ zaslechl své jméno, „slíbil, že se domluví s Tomem a zajistí perfektní místo.“
„Já bych vlastně o něčem věděl,“ zazubil se Anis. „Jak moc potřebujete v klubu vidět?“
Bill zmateně nakrčil obočí, ale zavrtěl hlavou. „Skoro vůbec. Stačí mi vidět pár kroků před sebe.“
„Výborně,“ Anisův úsměv se rozšířil, když i Andreas tmu schválil. „V tom případě vím o jednom perfektním baru/klubu. Pouštějí tam sice až od dvaceti, ale s tím nebude žádný problém.“
„Nech mě hádat,“ Bill pobaveně protočil očima, „patří tvému otci?“
„Lepší. Patří mně.“
Andreas radostně zavýsknul, zatímco v Billově žaludku zavířilo hejno motýlů. Anis ještě vysvětloval, co a jak, a že je raději vyzvedne osobně, aby o klubu vědělo co nejméně lidí, ale Billova mysl už byla daleko za školou, při pátečním večeru. Viděl se, jak společně s Anisem tancují v přítmí, jak se k sobě tisknou rozžhavenými těly. Anisovy velké dlaně, jak bloudí po jeho těle a rty, jak zkoumají jeho krk nebo ústa. Viděl sám sebe natisknutého na hrubé zdi, zatímco ho Anis vášnivě líbá.
„Bille?“ ucítil na paži jemný dotek. Vyděšeně vzhlédl, tváře mu hořely vzrušením. „Zítra si dáme druhou dvouhodinovku, dobře? A vezmi si úbor, musíme provést pár cviků,“ pousmál se Anis.
Bill horlivě přitakal, zatímco se snažil srovnat svůj dech. „Hej Bille, jsi v poho? Vypadáš, jako kdybys měl dostat infarkt,“ zamračil se Andreas.
„Úplně hoříš,“ přisadil si souhlasně Anis. Dlaní zkontroloval chlapcovu teplotu na krku, čímž způsobil, že se chlapci zamotala hlava. „Andreasi, běž na hodinu a řekni, že Billa vezmu na ošetřovnu. Ne, zadrž!“ zastavil ho, sotva chlapce přidržel za boky. „O mně se nezmiňuj, řekni prostě, že musel na ošetřovnu.“
Andreas souhlasně přikývl a zabouchl za sebou, spěšně mířil na hodinu. Sotva se dveře zabouchly, Bill se horlivě přimknul k Anisovi, mezi prsty sevřel jeho tričko.
„Bille, co se děje?“ muž starostlivě chytil Billův obličej do dlaní, ale jakmile se ho dotknul, Bill vystartoval, jako když ho uštkne zmije. Prudce přitiskl rty na jeho, objímaje ho kolem krku. Cítil, že Anis se do polibku zasmál, ale víc než ochotně si ho k sobě namáčknul a polibek prohloubil.
„Mám… hodně bujnou představivost,“ zamumlal Bill, když se odtrhli pro zoufalé lapání po dechu. „A nějak jsem si začal představovat pátek. Tmu, parket… a tak.“
„Víš, nad tím barem jsou dva propojené byty. V jednom normálně zůstávám já,“ otřel se rty o citlivou kůži chlapcova krku „Takže kdybys potřeboval místo, kde složit hlavu… Mám volnou postel.“
Bill zaklonil hlavu s tichým stenem, pevněji se k Anisovi přimknul, zatímco stále polibky zasypával jeho krk. „Hrozně rád, ale…“
„Neboj,“ Anis se odtáhl s něžným úsměvem. „Nebudu tě nutit do ničeho, co nechceš,“ pohladil ho po tváři. Bill s úlevným úsměvem vydechl. „Pojď, napíšu ti omluvenku z ošetřovny a vrátíš se zpátky na hodinu, když už jsi evidentně v pořádku.“
Bill se stydlivě zasmál, ale přešel s ním ke stolu. „Promiň, nevím, co mě to popadlo. Ale když ses mě dotknul…“ naznačil rukama explozi.
„Já vím,“ podal mu Anis se shovívavým úsměvem omluvenku. „Cítil jsem se naprosto stejně.“
Billovy oči se rozzářily, potěšilo ho, že Anis to cítí stejně „Tak já… půjdu,“ pousmál se. „Děkuju a uvidíme se později.“
„Za dvě hodiny, supluju vám hudebku,“ zasmál se Anis, zatímco Bill s frustrovaným zaúpěním zamířil do třídy. Hodina plná utrpení, že se ho nebude moct dotknout.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Hehe, Bill je kouzelny jak je z Anise v haji. Mysli na nej jako zamilovana pubertacka, coz svym zpusobem je. Jen se divim, ze Andreasovi to nechce rict, vsak je to jeho nej kamarad… verim, ze by nebyl takova svine aby to rozhlasoval. A Anis ma bar? Ty kokso, proc on uci, kdyz je ve vate? Namahat se s temi spratky xD
Diky za dilek, tak moc se tesim na noc baru, uuuuuaaaa 😀
No, já myslím, že v tom baru Andreas rychle pochopí, jak to mezi Billem a Anisem je. Když je z něho tak mimo v kabinetu, tak co bude předvádět po troše alkoholu? 😀
Zamilovanost je tak úžasná záležitost! Člověk je jako v jiné dimenzi. 😀
Jen procitnutí bývá občas trochu nepříjemné. Snad se v tomhle případě bez toho obejdeme, i když tuším, že s Agnes budou ještě trable. Buď žárlí nebo závidí. Obojí je na kulo.
Díky, těším se na pokračování.
Bill je krásně zamilovaný jsem zvědavá na ten pátek.
no pan učitel mě baví. 😀 ten si to dává. 😀 "vezmu vás do klubu, kam vlastně ani nemůžete, ale nou problémo"… 😀 "vezmi si úbor, musíme si provést pár cviků"… 😀 omluvenka sem, omluvenka tam. 😀 toho vyrazí tak rychle, že za ním zbyde jen dlouhá čára, jak poletí. a jak bere všechno cajk, si najde přeci v pohodě jinou práci. 😀
ale jo, jsem z něj vydřená jako Bill… 😉
doufám, že bude na pártošce pořádně žhavá akce a že si to nepodělaj a neprozradí se. ještě ne, prosím tě. 😀