autor: Saline A.
17. října 2007, Magdeburg
Pro Billa se škola stala utrpením. Nejenže se celý den musel chovat naprosto normálně, aby nikdo nic nepoznal, což mimo jiné obsahovalo i hravé pošťuchování s pár spolužáky, ale také se musel zatraceně přemáhat, aby se nerozběhl a neskočil na Anise pokaždé, když ho spatřil.
Včerejší suplování pro něj byly muka – kdo mohl tušit, že Anis umí hrát na piáno, a tuplem, že u toho bude vypadat tak zatraceně dobře? Spolužačky ve třídě tam div neomdlévaly, když ho viděly. Bill litoval, že musel na autoškolu, jinak by se v Anisově kabinetu zamknul a nejspíš by už neodešel. I z toho důvodu byl jak na trní, když se horlivě převlékal do nejméně odporného úboru, který našel.
Téměř všichni ze školy už odešli, až na pár učitelů, kteří nad opravováním písemek uvažovali, proč se při volbě povolání rozhodli pro sebevražednou misi, kde budou každý den přemýšlet, proč jsou ti spratci tak blbí. A ještě ve škole byl školník, ale ten s flaškou piva rozjímal nad tím, jak má krásný život.
„Nevěřil bych, že se dočkám dne, kdy tě uvidím v teplákách!“ Anis pobaveně rozpřáhl paže, když si konečně všimnul Billa mezi dveřmi tělocvičny. Vypadal ještě drobněji než obvykle, jak tam stál v teplákách, které mu byly velké, a tričku upnutém na tělo. Měl chuť ho políbit.
Bill trucovitě nakrčil nos. „Ještě chvilku si ze mě dělej srandu a přísahám, že odejdu, ať už by mi za to hrozilo cokoliv,“ zabručel.
Anis se upřímně rozesmál a přešel k chlapci. Pohledem zkontroloval chodbu, než zabouchl staré rachotivé dveře, a Billa si přitáhl k sobě. „Vlastně jsem ti tím chtěl říct, že ti to moc sluší.“
Bill pochybovačně našpulil rty, ale přejel dlaněmi po jeho vypracovaném hrudníku. „Být tebou, raději začnu s tím tělocvikem, protože jakmile se tě budu ještě chvíli dotýkat, nebudu moct přestat, a to se moc nehodí, když je tu ještě pár učitelů.“
„Takže ti nemůžu dát ani rychlou pusu?“
„Bože, hlavně mě nelíbej!“ Bill se zoufalým zaúpěním poodstoupil. „Zatím pokaždé, když jsi mě políbil, jsem se cítil jako při infarktu a stejně jsem se toho nemohl nabažit. Tohle mě přivede do hrobu, to ti přísahám. Asi se tě už nikdy nesmím dotknout, pokud nebudu mít jistotu, že se alespoň půl hodiny nemusím odtrhnout.“
Anis stál s rukama založenýma na hrudi. Potutelně se usmíval, zatímco Bill pohledem putoval po celém jeho těle, než s frustrovaným zaúpěním rázně zamířil k visuté hrazdě. Zkusmo se chytil a trochu se přitáhl, ale hned se zase spustil zpátky na zem – okamžitě ho rozbolely ruce.
„Počkej, držíš se špatně,“ přešel k němu Anis a důsledně mu ruce nastavil tak, aby ho bolely co nejméně. Sotva znatelně ho zároveň chytil za boky, aby ho mohl jistit. „Teď se opatrně přitahuj. Ideální by bylo, kdybys měl hrazdu v úrovni boků.“
„To ses asi zbláznil, ne? Vždyť spadnu!“
„Bille, je pod tebou žíněnka a až to trochu zvednu, budu pod tebou stát i já pro všechny případy,“ povzbudivě se usmál, zatímco Bill pár chvil nevěřícně přeměřoval výšku pod sebou, než se rozhodl překonat sám sebe a s využitím všech svalů se mu podařilo vytáhnout se. V tu chvíli Anis poodešel, jen aby mohl chlapce zvednout výš. Sotva si ale Bill všiml, že pod ním Anis nestojí a nejistí ho, v náhlém návalu paniky se pustil a s jekotem padal dolů.
Na poslední chvíli se Anisovi podařilo zbrzdit Billův pád svým tělem. „Uff,“ zafuněl, sotva se jeho tělem rozlehl tlak z Billova nárazu. Musel ale uznat, že by bylo mnohem bolestivější, kdyby Bill dopadl na žíněnku. Nebyla moc pohodlná. „Cos tam vyváděl, prosím tebe?“
„Nebyl jsi pode mnou!“ odsekl Bill, paniku stále vepsanou ve tváři.
„Šel jsem tě jen vyzvednout výš,“ s něžným úsměvem ho Anis pohladil po líčku. „Není ti nic?“
„Trochu mě bolí zápěstí, asi jsem se do něj praštil při dopadu,“ povzdechl, ale pokrčil rameny. „To bude v pohodě. Děkuju, že jsi pro mě skočil,“ pousmál se Bill, než chytře vstal a oprášil si kalhoty. „Tak jdeme pokračovat? Ať už máme cvičební utrpení za sebou,“ zazubil se.
„Samosebou,“ přitakal Anis. Hbitě vyskočil na nohy, přecházeje k dalšímu cvičení.
„Na to, že jsi říkal, že jsi na tělocvik dřevo, jsem myslel, že to s tebou bude úplně marný, ale ty nejsi tak špatnej,“ s úsměvem Anis pohlédl na Billa po cestě do sprch. Oba dva byli zadýchaní a zpocení, ačkoliv nedělali nic extra složitého. Bill si ale důmyslně vydupal, aby Anis cvičil s ním.
„A tak… Úplně střevo nejsem,“ s pokrčením ramen se rozhlédl. Většina světel už byla zhasnutá, což znamenalo, že všichni učitelé už odešli a školník se zavřel doma, než bude muset jít v osm zamknout školu. „Spíš jsem na tělocvik pohodlnej. Znám se a vím, že patnáct minut na úpravu by mi pak rozhodně nestačilo.“
Anis ho s úsměvem objal kolem boků. „Proč někdy nepřijdeš nenalíčený?“
„Nevím. Asi už jsem si na to prostě zvykl, jsem to já,“ rozsvítil ve sprchách unaveně. „Bože, člověk dva měsíce poctivě necvičí a pak přijdeš ty a jedinou dvouhodinovkou to zlikviduješ,“ se zabručením se chystal sundat si tričko, ale tvář se mi zkřivila bolestí. Zápěstí očividně bylo naražené.
„Počkej,“ přešel k němu Anis. Jemně ho za ruku chytil, zkoumavě ji sledoval. „Nemělo by být zlomené,“ zamumlal, když k němu vzhlédl. Bill přikývl, mlčky muže pozoroval.
Srdce zrychlilo svou činnost, zatímco cítil Anisovy dlaně na bocích. Pomalu vyhrnoval jeho tričko. Jakmile dopadlo na zem, teprve až pak se muž odhodlal sklopit pohled a prohlédnout si chlapce. Byl ještě krásnější než v jeho představách. Hubený, ale ne vychrtlý. Pravý bok mu zdobila trojitá pěticípá hvězda, která akorát zdůrazňovala, jak moc bledý je. Konečky prstů obkreslil tetování, než pokračoval dál, až na krk. „Jsi tak nádherný,“ zašeptal. Otřel se nosem o jeho tvář.
Bill se šťastným úsměvem zavřel oči a Anise objal kolem ramen, zatímco se stále mazlil s jeho krkem. „Anisi,“ spíše zasténal, než promluvil, ale podařilo se mu najít vlastní hlas. „Anisi,“ zopakoval. „Já… Musím do sprchy a nejsem… nechci,“ zoufale se zakoktal. Anis právě líbal jeho krk. „Je moc brzy,“ zakňučel.
„Já vím, já vím,“ přitakal souhlasně Anis. Chlapce si pevně přitisknul k sobě a mnul mu boky, odmítaje ho pustit úplně. „Vím, že je hrozně brzy a rozhodně tě k ničemu nenutím. Ale bože, tvoje tělo! Jsi tak perfektní, že mě to až fyzicky bolí,“ pobaveně sjel dlaněmi na jeho zadeček, který stisknul.
Bill si skousnul ret a promnul mu paže. Rozmýšlel se asi vteřinu, než přitiskl rty na Anisovy a rukama mu vklouzl pod tričko. „Možná… Nevinná sprcha?“ zašeptal nejistě.
Tentokrát téměř zoufale zasténal Anis. „To nejde. Měl jsi pravdu,“ odtáhl se tak akorát, aby na něj viděl. „Je příliš brzy, a já nevím, jestli bych dokázal držet ruce pryč, kdybych tě viděl. Takže teď půjdu do kabinetu tělocvikářů a dám si sprchu tam. Sejdeme se za dvacet minut? Odvezu tě domů.“
„Kde ty ses pro mě celou dobu schovával?“
Anis se usmál a políbil ho na čelo. Bez dalšího zdržování se odebral do kabinetu pro tělocvikáře, zatímco Bill se spěšně svlékl a vlezl si přímo do sprchy. Normálně by se staral o líčení nebo vlasy, ale vzhledem k tomu, že dnešek patřil k jedněm z těch teplejších, a navíc byl emocionálně rozrušený, opřel se čelem o stěnu a nechal na sebe dopadat kapky horké vody.
Nemohl uvěřit, že si málem vzal Anise do sprchy a ukázal se mu tak nahý. Po dvou měsících od seznámení, ale jen dva dny od chvíle, co jsou spolu. Když byl s Alexem, pomalu měsíc na sebe téměř nenechal sáhnout a nahý se mu neukázal nikdy. Došlo sice k několika vášnivým momentům, během kterých se ho Alex několikrát dotknul, ale svléknout se před ním odmítal.
Možná to byla intuice, která mu říkala, že Alex není ten správný, nebo možná byl jen vyděšený z nových zkušeností a zážitků, ale věděl, že dnes udělal správně, když Anisovi dal možnost jít s ním. Zároveň byl ale šťastný, že Anis nakonec odmítnul. Zřejmě bylo skutečně příliš brzy na tohle všechno, ale z neznámého důvodu tomu potetovanému muži z vězení bezmezně věřil.
Po sprše, ještě s vlhkými vlasy, zamířil ze školy. Po cestě ještě psal zprávu matce, že je v pořádku a trochu se zdrží. Mezi dveřmi školy se zastavil, aby mohl pátrat pohledem po Anisově autě, ale nebylo to těžké. Uprostřed prázdného parkoviště stálo jediné auto. Bílá Audi zářila do tmy, i když Billa zaujalo něco úplně jiného. Anis se opíral o auto, dokonale upravený znovu ve svém obleku s dvěma knoflíčky ležérně rozepnutými. A v ruce držel růži.
„Kdy jsi…“ zmateně vydechl Bill, když k němu došel a ochotně se nechal vtáhnout do náruče.
„Napadlo mě, že jsme spolu ještě neměli rande, na které se nosí květina. A udělat první rande, když už tě od pondělka beru jako svého… přítele, pokud teda souhlasíš,“ pátravě se na chlapce zadíval, jen aby se dočkal horlivého přitakání. „Tak jsem si řekl, že si nějakou symbolickou kytku zasloužíš.“
„Bože můj,“ Bill se trhaně zasmál, do očí se mu hnaly slzy dojetí. „Mám pocit, jako kdybych se objevil v nějakém románu, protože nemůžu uvěřit, že jsem konečně našel někoho tak moc perfektního. Vážně, Anisi. Znám tě teprve dva měsíce a už k tobě mám mnohem větší důvěru než k Alexovi za půl roku. A to pro mě hrozně moc znamená, tuplem teď, když si začínám všímat, jak moc falešní lidé kolem mě jsou, a že je dobře, že jsem jim nikdy stoprocentně nevěřil. Ale s tebou je to jiné. Sice jsem pořád rozpačitý a spousta věcí mi bude nějakou dobu trvat, ale…“
Anis Billův příval slov umlčel polibkem. Věděl, že toho měl na srdci ještě hodně, ale také věděl, že spousta toho má ještě čas na vyřčení. Byli spolu příliš krátce a to, aby řešili hlubší stránku věci, a času měli ještě hromadu.
„Odvezu tě domů, co říkáš?“ pohladil chlapce po boku. Bill si k sobě majetnicky přitáhl růži, než si s kývnutím nechal otevřít dveře a nasedl. Tetelil se blahem.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Ten Bill… No vážně, co na srdci, to na jazyku. 😀 Ještěže existuje spolehlivý způsob, jak ho umlčet. 😉
Všechno to vypadá na takovou idylku, že mám skoro strach, aby se něco nepodělalo.
Díky, těším se na další kapitolku.
"z neznámého důvodu tomu potetovanému muži z vězení bezmezně věřil" jooo to je naprostá charakteristika důvěryhodného muže 😀 😀 😀 😀 Dneska to bylo roztomilé, Bill je trochu jelito co se týká pohybu, ale určitě mu jiný druh pohybu půjde moc dobře, muhehe 😀 a já se vážně těším, až přestane dělat Zagorku a nechá se od Anise pěkně ohnout někde o lavici 😀 Uch, to bude něco, mmm 🙂 ale ta růže byla sladká, takového chlapa jen tak někde nepotkáš! Kdyjá naposledy dostala od manžela kytku? Ehhh, to už bude let 😀 až ho Billovi závidím 🙂 bohatý, gentleman, potetovaný, zkrátka chlap snů xD až na to, že je muslim :/ ale každý má své mouchy 😀
Děkuji za super dílek :))
Sakra, proč já ve škole taky někdy neměla tak dokonalého učitele? Vždy to byly jen nervózní báby před důchodem, nebo netrpělivé holky těsně po škole a jediný chlap byl dědek ředitel… :/
Mě se líbí, že se zatím oba snaží krotit, o to lepší to bude, až se už neudrží 😀
Krásna kapitolka je dobře že Anis na Billa netlačí.
juuuu 😀 docela některé části mě rozesmály 😀 ale ten konec..oww <3 nádhera ^^ děkuju moc za dílek a těším se na další :3