Duality 8.

autor: diamondairways
Všechno ho bolelo, ale hlava ze všeho nejvíc. Tom zasténal, když se probudil, a snažil se posadit. Promnul si oči a těžce polknul, krk měl jako z brusného papíru. Zoufale toužil po nějakém pití, protože to vypadalo, jako by se mu do úst nastěhovala poušť. Zakašlal a pomalu otevřel oči. Byla ještě docela tma a on byl rád, že v tu chvíli ještě nemusí čelit jasnému světlu. Kladivo v tu chvíli využívalo jeho hlavu jako buben a v zádech měl pocit, jako by na něm nějaký africký kmen celou noc prováděl rituální tance. Protáhnul se, prohnul se v zádech a pak se pomalu zvedl do nestabilního postoje. Vydal se do malé koupelny, rukama se přidržoval stěny pro podporu a obličej si postříkal studenou vodou. Voda byla osvěžující a téměř to zabolelo, jak chlad projel jeho žilami jako blesk, ale zároveň to byl také dobrý pocit, který ho probudil.

Teprve když byl hotov a pohlédl do zrcadla nad umyvadlem, si toho všiml. Jeho vlasy… byly jeden velký chaos. Zalapal po dechu a pak se jich dotkl, jako by snad zrcadlo mohlo lhát. Ale ne, byly rozpletené a vypadaly, jako by prošly hurikánem. Zvlněné, zacuchané, chaotické a křivé, jak byly konce copánků nemilosrdně odstřihnuty. Konce byly rozděleny, jeho vlastní vlasy se přirozeně zvlnily, zatímco ty falešné stále visely rovně jako čepel nože a byly nepřirozeně lesklé. Tom zaklel a zaskřípal zuby. Ta malá zmije mu zničila vlasy. Tom chtěl jít do jeho pokoje, chytit ten dlouhý, štíhlý krk a prostě ho uškrtit. No, možná ne až k smrti, to by od něj bylo příliš milosrdné.

Tom vyběhl z koupelny, až málem zakopl o své kalhoty. Pohlédl na hodinky, které ukazovaly téměř sedm hodin ráno. Byla ještě tma a oni pojednou ještě asi dvě hodiny. Podíval se na stůl a všiml si růžové poznámky přitisknuté na pivní lahev. Přimhouřil oči a přečetl si ji, než ji zmuchlal do koule a hodil směrem k Billovu pokoji. Společenská místnost byla zaneřáděná lahvemi a skleničkami a Tom věděl, že ani zdaleka nebyl tolik opilý, aby jej to složilo, takže to znamenalo, že ho ta malá mrcha musela něčím zdrogovat. Jeho oči přistály na nůžkách, nedbale položených na okraji stolu. Popadl je, cítil jejich studenou váhu, ostré konce, byl to dobrý pocit. Tom měl šílenou myšlenku.


Kousal se do rtu, stále ještě napůl spící a s bušícími spánky se Tom pohyboval tiše jako kočka uličkou autobusu. Mysl měl zamlženou a ve skutečnosti nemyslel na důsledky nebo vůbec na cokoliv. Napadlo jej, že to možná všechno byl jen sen a ve snech můžete dělat cokoliv chcete, že? Tom se chtěl pomstít. Billův pokoj byl hned za těmi dveřmi a Tom je otevřel. Nebyly zamčené, protože neměly ani zámek. Vklouzl do temné, chladné místnosti, která slabě voněla vlasovými produkty a Billovým parfémem. Tom zamířil k posteli, kde Bill ležel, zranitelný ve svém spánku. Zpěvák vypadal mnohem mladší a jeho tvář byla jemnější, ale Tom si připomněl, že tenhle kluk byl pořád zmije a musel se s tím vypořádat. Musel dostat lekci.

V tu chvíli se Bill otočil zády k Tomovi. Dlouhé vlasy se rozprostřely po jeho nahých zádech a Tom se zlověstně usmál. Začátek představení. Naučí tu zmiji, jak si zahrávat s něčími vlasy! Pomalu a opatrně Tom sesbíral jeho dredy, chytil je do jedné ruky a druhou rukou zvedl nůžky. Potom je jeden po druhém ustřihl přesně na Billově zátylku. Potlačil ďábelské zasmání a vstal z místa, kde se krčil vedle Billovy postele. Věděl, že je to triviální a dětinské, ale bylo mu to prostě fuk. Pá pá, malá mořská vílo. Ušklíbl se a vyklouzl z místnosti s ustřiženými dredy v ruce. Možná by je mohl prodat na eBay.
Odložil je, zabalené v tašce, kterou dostal na čerpací stanici. Poté si šel připravit snídani, kafe a toust. Tom pochyboval, že by ještě mohl spát, teď když byl plně vzhůru a brzy dorazí do Lisabonu. Po snídani se snažil uvést své vlasy do reprezentativnějšího stavu, ale prostě to nešlo. Navlhčil je, rozčesal a poté svázal do drdolu na vrcholku hlavy, který vypadal opravdu hloupě. Přetáhl si přes něj čepici a pomyslel si, že když k tomu přidá velké sluneční brýle, mohlo by to být okay. Rozhodl se podívat na svůj rozvrh, aby zjistil, jestli bude mít čas nechat si vlasy opět zaplést.

Tom otevřel svůj laptop a najel do kalendáře. Měl svůj rozvrh daný tam, protože to bylo mnohem jednodušší, než s sebou tahat stoh papírů, který by nejspíš někde ztratil. Tady to bylo, hodina jejich příjezdu a pár hodin, které budou mít v hotelu k odpočinku. Pak tam byly všechny naplánované akce pro daný den a Tom cítil, jak se mu začíná točit hlava. Byl tam malý rozhovor pro místní rozhlasovou stanici, a pak rozhovor pro místní televizní kanál, po kterém bude autogramiáda a setkání s fanoušky. Pak budou mít čas na jídlo a na cestu k místu konání, kde se budou připravovat na večerní show. Tom si zhluboka povzdechl.

Nebude mít čas na to, aby si nechal znovu udělat své cornrows. Ramena mu poklesla a koutky rtů mu klesly dolů. Ale pak si vzpomněl, že zmije Bill má nyní větší problém. Koneckonců, byl zpěvák a byla to jeho kapela a jeho vlasy nebyly v o moc lepším stavu než ty Tomovy. Byly v horším, mnohem horším. Teď, když byl vzhůru a s jasnou hlavou, pomyslel si, že možná zašel až příliš daleko, ale už bylo dokonáno. Tom pokrčil rameny, Bill byl ten, kdo si s ním začal pohrávat, tak jako tak.

***

Tom ležel na gauči a sledoval televizi, když uslyšel nějaký rozruch. Nejdřív se ozvalo hlasité zadunění a pak zlostné zasyčení. Tom si pohrával se svým piercingem a ušklíbal se; takže zmije je vzhůru. Obrnil se proti nadcházejícímu boji, o kterém věděl, že přijde rychle jako lavina. Slyšel, jak se něco zřítilo na zem a poté hlasité nadávky následované výkřikem, který hraničil s vrčením. Bylo to, jako by v místnosti řádil zuřivý lev. Tom nasadil nonšalantní vzhled, klesl na gauči ještě níž s nohama do široka rozevřenýma a pohrával si s ovladačem, zatímco předstíral, že sleduje televizi. Uslyšel, jak otevírající se dveře narazily do zdi, poté dupot a pak do společenské místnosti vletěl Bill s naštvaným obličejem.
Tomovi stačil jediný pohled na něj a poté vybuchl smíchy, jeho hurónský smích se odrážel od zdí. Bill tam stál, vlasy mu trčely do všech stran a vypadaly jako jedna z těch nevalně vyrobených paruk z dětského obchodu, vypraná v pračce. Na sobě měl tepláky s nízkým pasem a tričko tak malé, že sotva zakrývalo jeho pupík. Zpěvák vypadal jako strašák, a Tom si přál, aby měl připravený foťák, protože to by byl záběr za všechny prachy.

„Vstaň. Hned.“ Zavrčel Bill, zatímco Tom se snažil popadnout dech. Měl v očích slzy od smíchu, které si utíral. Bill se tvářil naprosto zběsile, rty měl v tenké lince a v očích mu blýskalo.

Tom vstal, nejistý z toho, co měl Bill v plánu. Zpěvák vykonal řadu několika kroků, a další věc, o které Tom věděl, byla rána pěstí do obličeje. Před očima mu explodovaly jiskry a zapotácel se dozadu, než zakopnul o své kalhoty a zřítil se na zem. Bill na něj dolů zíral a Tom se dotkl svých rtů, kde ucítil krev ještě dřív, než se na své prsty dokonce podíval. Jazykem přejel po odřenině a ucítil na něm kovovou příchuť. Tom vstal, a dřív, než mohl vůbec myslet, udeřil Billa přímo do té jeho krásné, mračící se tváře. Pak jej popadl za tričko a narazil s ním tvrdě proti nejbližší zdi, kde do něj bolestivě zaryl prsty.

„Chceš se prát? Nevyhraješ,“ zavrčel a zíral do Billových tmavých očí. Monokl se tvořil přímo pod jedním jeho okem, kde přistála Tomova rána. Bill zasyčel, z očí mu sršely blesky a pak Toma kolenem silně kopl do rozkroku. Zatímco se Tom svíjel palčivou bolestí, Bill využil svou šanci odstrčit ho pryč, a otevřenou dlaní mu dát facku, a pak další. Popadl Toma za tričko, stejně jako to Tom udělal jemu, a zvedl pěst připravenou k další ráně, ale Tom se vzpamatoval, uchopil zpěváka kolem pasu a poslal je oba k zemi.

Přišpendlil Billovo hubené tělo k podlaze a zápěstí mu držel nad hlavou v drtivém sevření. Oba těžce oddechovali, vztek z nich tryskal v silných vlnách, a Tom byl připraven nakopat nějaký rozum do Billovy pitomé hlavy. V tom se autobus s potácením zastavil a oba ztuhli. Dveře se otevřely a pak se objevil David, vypadající jako vždycky, s rozcuchanými vlasy a unaveným pohledem v očích.

Tom rychle vstal, ale bylo příliš pozdě. Manažer je viděl, a teď byly jeho oči zúžené. Přešel ke gauči a přejel pohledem po lahvích na stole, než se podíval na zpěváka, který vstával z podlahy, s monoklem a ostříhanými vlasy. Tom se kousl do rtu a sklopil oči k podlaze. Byli v háji, cítil to. David si odkašlal.

„Sedněte si. Oba dva.“ Nařídil ledově chladným hlasem a Tom klesl dolů na křeslo, kde bubnoval prsty proti svému kolenu. Bill se posadil na gauč a roztřesenými prsty se dotýkal rozrůstající se modřiny. Jeho rty byly mírně pootevřené a oči trochu rozšířené. Byl mrtvolně zticha, jako kdyby byl v šoku, Tom ho takhle ještě neměl možnost vidět.
„Co se to tady, kurva, děje?“
„Ehm, my jsme ehm… měli pár neshod,“ Tom si olízl rty. Bill rty sevřel, ale neřekl nic.
„Pár neshod?!“ Davidovo obočí se stáhlo k sobě a zvyšoval hlas. „Chováte se jako hloupé děti, a teď vypadáte na hovno, když máte na celý den naplánované akce.“
„No, říkal jsem ti, abys mě nedával do autobusu s tímhle zasraným idiotem, možná bys měl začít dělat to, co ti říkám!“ Vyprskl Bill, jeho oči byly úplně černé a žhnuly.
„Očekával jsem od vás víc! Jste oba dospělí, a měli byste se naučit chovat jako profesionálové a ne se uchylovat k malicherným rvačkám! A co se ti to kurva stalo s vlasy?!“
„Tom mi je ustřihl! Ve spánku! Mohl mě třeba zabít, co já vím, a tys ho nechal v…“
„Tys mě zdrogoval, ty svinská zmije!“
„Drž hubu, byl to jen jeden malý prášek na spaní, ještě nikdo nezemřel po snězení prášku na sp-„
„A co to bude příště, otrávíš mi ranní kafe? Ty malý…“
„Já ti řeknu, co je malý, a to si piš, že to není nic, co by mělo něco společnýho se mnou!“
„Ty…“

„Zmlkněte, oba dva!“ Vyletěl David. Promnul si s povzdechem spánky. „Tímhle tempem budu muset na terapii! Chci, abyste si vyřešili své problémy. Teď. Tohle bylo naposled. Máte před sebou dva roky spolupráce, tak se začněte chovat jako dospělí lidé. Už nejste ve školce! Dospějte, proboha!“

„To řekni jemu!“ zasyčel Bill a ukázal prstem. „On je ten, kdo to začal, když…“
„Já jsem to začal? Ty jsi ten, kdo se od začátku chová jako mrcha, jako když jsi mě poprvé uviděl a…“
„Není to moje vina, že vypadáš tak hloupě, jak evidentně i jsi…“
„Dost!“ Davidova tvář byla zamračená. „Řekl jsem, vyřešte si své problémy. Za pár minut se ubytujeme v hotelu, chci, abyste se oba dali do pořádku. Natálie vám pomůže vypadat reprezentativně. Máte před sebou celý den práce a já nechci žádné další nevyzrálé kraviny. Je to jasné?“
„Ano,“ přikývl Tom.
Bill zvlnil rty se zavrčením. „Jak myslíš…“ vstal se vztyčenou hlavou.

***

Bill si stáhl kapuci dolů, takže mu téměř přepadla přes obrovské brýle, které mu zakrývaly polovinu obličeje. Kolem krku měl zavázaný šátek, kterým měl dokonce zakrytá i ústa a špičku nosu. Svou obrovskou tašku měl v ruce, zatímco běžel z autobusu do hotelu. Fanoušci už tam byli, seřazení a křičící a snažící se protlačit skrz ochranku, která je udržovala na uzdě. Neustále blikaly záblesky fotoaparátů a ruce se natahovaly směrem k němu a chtěly jej chytit. Billovi se točila hlava, jak spěchal pryč se sklopeným pohledem. Vstoupil do hotelové haly a zamířil rovnou k výtahu. David vyřídil zapsání se a nyní vše, co Bill chtěl, bylo dostat se do svého apartmá.

Při cestě výtahem stál s tváří odvrácenou od Toma. Nepromluvili spolu vzájemně ani slovo od chvíle, kdy David vešel do autobusu a přistihl je při rvačce. Bill byl stále v šoku, že jeho vlasy jsou ustřižené, nerovnoměrné a rozcuchané. Tomovi se podařilo pomstít se mu a Bill jej za to nenáviděl ještě víc. Už to nebylo jen naštvání, nyní měl ke kytaristovi opravdu odpor a chtěl, aby trpěl. Ale to mohlo počkat. Za prvé, nejdřív potřeboval dát do pořádku své vlasy a make-up, aby se zakryly modřiny. A navíc, byl před nimi pracovní den a večer je čekala show. Plán mohl vymyslet později, až bude mít čas.

Bill hlasitě vydechl a upustil tašku na koberec v apartmá. Rozvázal si šátek a odhodil ho na dokonale ustlanou postel. Poté přišla na řadu mikina, čímž odhalila hrůzu, která byla jeho současný účes. Sluneční brýle odložil s povzdechem na noční stolek. Promnul si tvář a přemýšlel, kdy dorazí Natálie.
Byla tam na stole lahev s vodou, tak ji popadl a odšrouboval víčko. Byla teplá, ale přesto ji vypil. Neměl ještě snídani a pochyboval, že ji v nejbližší době mít bude. Billův žaludek byl prázdný, ale jeho srdce bylo plné. Bylo těsně nad propastí, připravené k prasknutí ze všech těch emocí, proudících skrz něj. Přešel k přepychovému křeslu, na které apaticky klesl a zíral na zeď, kde visel obraz ve zlatém, tlustém rámu.

Proč pro něj bylo vlastně tak těžké vycházet s jinými lidmi? Vždycky v nich nejdříve viděl to nejhorší. Museli mu teprve dokázat, že jsou dobří. Většinou nebyli, hledali jen způsoby, jak ho využít, aby postoupili na svém žebříčku. Jejich úsměvy byly falešné, komplimenty byly lži, jejich objetí a obdiv bezvýznamné. Bylo jim jedno, jaký byl uvnitř, starali se jen o to, kým byl pro svět a kam by je mohl dostat. Bill se v rozhovorech choval jako dokonale sladký, kdykoliv na něj zamířilo vševidoucí oko kamery, tak byl živoucím obrazem zdvořilosti, milosti a zábavnosti. Nikdy na fanoušky nebyl hrubý, ale jakmile tu byl na nějaké párty někdo, kdo se jej snažil sbalit s odleskem v očích, tak to prostě věděl. Proměnil se v harpyji a bylo mu jedno, co si myslí.

Ne, nechtěl s lidmi vycházet, protože, koneckonců, opravdu jim na něm nezáleželo. Nechtěli být jeho přáteli, být tady, když je potřeboval. Oni jen doufali, že skrz jeho postel najdou cestu ke svému vlastnímu úspěchu, všichni měli svůj vlastní důvod, i kdyby to bylo jen to, aby se s ním vyspali jen proto, aby o tom mohli později vykládat všem, kdo by naslouchali, a dokonce i těm, kteří ne.

Tom se nijak nelišil. Chtěl ho prostě jen ošukat, to bylo vše. Billa to sralo víc, než jen dokázal říct. Nebyl nafukovací panna, byl skutečný člověk a měl city, i když si mnozí mysleli, že je studený jako led. Tom v něm neviděl osobu, byl pro něj jen kus masa, nic víc. V Billovi to vřelo jen při tom pomyšlení a přál si, aby mohl Tomovi ještě jednu vrazit do toho jeho samolibého obličeje.

Dveře se otevřely a Natálie vklouzla do místnosti. Nesla pouzdro s make-upem spolu se svou kabelkou. Její blond vlasy byly dokonale rovné a visely jí přes ramena. Byla oblečená celá v černém, od trička přes úzké džíny až po elegantní, lesklé černé boty na podpatcích.
Zářivě se usmála, když jej spatřila. Bill vstal, aby ji objal, byl rád, že měl alespoň dva opravdové přátele, kteří stáli při něm, bez ohledu na cokoliv jiného.
„Ale ne, co se ti stalo s tvým krásným obličejem?“
„Tom se stal,“ řekl Bill suše.
Zavrtěla hlavou. „David říkal, že máš problém s vlasy, ale…“
„Jo, obličej potřebuje taky nějakou práci,“ přikývl Bill.
Natálie si položila pouzdro s make-upem na stůl a otevřela ho. Sluneční světlo proudilo do místnosti a Bill klesl zpátky do křesla.

***

„Sakra, Tome, co se stalo? David šílí,“ Georg přimhouřil oči ve slunečním světle. Seděli na hotelové terase s lehkou snídaní. Bill byl nahoře a nechával si dělat své vlasy a make-up, takže ostatní měli lehkou přestávku.

Tom si pohrával se svým piercingem. „Poprali jsme se,“ pokrčil rameny, „velká věc.“
„Evidentně ano.“
„Ale no tak,“ zasténal Tom, „jsme chlapi, do prdele. To se stává pořád. Myslel si, že si uděláme přespávací párty a budeme si vzájemně lakovat nehty?“ Odfrkl si kytarista.
„No, Billovy nehty už jsou…“
„To je vedlejší,“ mávl Tom rukou, “ měli jsme pár drinků, poprali jsme se, a co? Nikdo nezemřel.“
„Jo, ale teď vypadá děsně, co jsem slyšel.“
„Pff, to přežije. Udělal jsem mu laskavost a ustřihl ty jeho vílí vlasy, měl by mi poděkovat! Místo toho mě praštil. Teď mám pohmožděný ret.“
„Velký problém,“ uchechtl se Georg.
„To je! Budou tu na nás večer čekat fanynky.“
„A? Nelíbej je, problém vyřešen.“
„Jo, ale…“ Tom pokrčil rameny,“ líbání je jeden z mých talentů,“ ušklíbl se.
Georg obrátil oči v sloup. „Stále prohráváš sázku, co? Zbývají ti jen asi necelé dva týdny. A teď tě Bill nenávidí až do morku kostí, za to ručím.“
„Jo? Já ho taky nenávidím do morku kostí. Ta malá zmije. Dal mi do pití prášky na spaní!“
„Takže přiznáváš porážku? Cool.“
„Kurva, ne. Já vyhraju, jen sleduj.“
„Já sleduju, ale zatím tady není nic k vidění.“
„Drž hubu,“ povzdechl si Tom.

Pořád měl čas vyhrát. I když je Bill kretén, stále dobře vypadá. Tom ho dostane do postele, pobaví se, vyhraje sázku a pak může tu malou mrchu ignorovat. To mu ukáže, jak si zahrávat s Tomem. Těšil se na dnešní show, hrát na takovém obrovském, úžasném pódiu před tisíci ječících dívek. Potřeboval sex, možná by si mohl někoho vybrat večer, po dnešní show. K čertu s Billovými stupidními pravidly, žádné groupies v autobusu? Žádné párty? Žádná hlasitá hudba? Tom se nezapsal do zatraceného kláštera.

Dnes večer budou mít hotel a ráno budou odjíždět do dalšího města. Tom měl svůj vlastní pokoj a mohl si dělat, co chtěl. Těšil se, že bude mít pár drinků a nějakou milou holku, která mu pomůže odbourat stres. Potřeboval se uvolnit a to nebylo možné, když byl Bill neustále kolem. Zpočátku se Tom těšil na seznámení s ním, ale teď už ne. Přesto musel připustit, že se mu Bill dostal pod kůži.
Kdyby to byl kdokoliv jiný, kdo by mu něco takového prováděl, nebo začínal sračky, Tom by pokrčil rameny a šel pryč, protože byl obvykle takový. Ale Bill prostě uhodil na ty správné struny, na ty, o kterých Tom dokonce ani nevěděl, že je má, což jej nutilo přestat přemýšlet a dělat stupidní hovna. To mu nepomáhalo získat si tu zmiji o nic víc.

autor: Diamondairways

překlad: Zuzu
betaread: J. :o)

original

6 thoughts on “Duality 8.

  1. Je mi líto a smutno z toho, že kluci jsou na sebe tak zlý…vlastně chápu Billův postoj – jako hvězda to musí mít těžké se s někým sblížit tak, aby ho ta osoba jen nevyužila ve svůj prospěch. Ale, i když se povede Tomovi, jim oběma, se skutečně poznat…Tom Billa zklame, protože je v tom ta sázka…na to se netěším…díky za překlad.

  2. Tak to bola teda parádna odplata. Ale obaja to prepískli, takže technicky sú si teraz kvit. Len ma mrzí, že kvôli tomu je stále medzi nimi zlá nálada a neznášajú sa. Do toho ešte tá stávka a to, že Tom ho chce len využiť na jednu noc 🙁
    Dúfam, že mu čoskoro dôjde, že s Billom to proste na jednu noc nebude a  upustí od tej stávky. Lebo ak sa to Bill dozvie, tak to bude ešte horšie.
    Ďakujem za preklad.

  3. Předpokládám, že si chlapci brzy uvědomí, že tímhle tempem se za chvíli vzájemně povraždí. 🙂 Pokud chce Tom vyhrát tu sázku, počíná si opravdu velmi neobratně. A jak už to bývá zvykem, nakonec se to provalí a Billovi se jen potvrdí to, co si o lidech okolo sebe myslí. Vlastně je zahořklý ze zcela pochopitelných důvodů a je škoda, že to ostatní nevidí. Zřejmě ani Géčka, protože jinak by Georg tu sázku nikdy neuzavřel. Tohle si přátelé obvykle nedělají.
    Děkuji za úžasný překlad a těším se, co bude dál. 😉

  4. Opakujem sa, ale Tom má veľmi zvláštny spôsob balenia ľudí:/ Bill mu navrhol mier ale Tom to neprijal, tak neviem prečo sa diví:( je mi ľúto, že sú k sebe takí hnusní. Dokonca Billovi nepomáhajú ani jeho kolegovia v kapele, s ktorými je už dlhšiu dobu. Mrzí ma to a ani sa nečudujem, že je Bill tak osamelý a nedôverčivý. Som zvedavá ako to nakoniec všetko dopadne. V tejto poviedke by som bola radšej, keby si Bill našiel niekoho úplne iného než Toma:(
    Ďakujem za kapitolu.

  5. Zprvu mi bylo neuvěřitelným způsobem líto, jak se k sobě kluci chovají a byla jsem nešťastná z toho, jak daleko to mezi nima až zašlo. Já jsem to s tím pozabíjením se v autobuse myslela jen ze srandy, ale jak to vidím, brzy se to stane asi realitou. 😀 No, každopádně musím říct, že teď se už jenom všemu směju. Já nevím, smutno mi sice je pořád, štve mě to, jak si to kluci pořád všechno oplácí a ani jeden se nesnaží o smír, ale kdybych se kvůli tomu měla trápit, tak bych si vybrečela asi všechny slzy. 😀

    No, každopádně z nich fakt nemůžu. 😀 😀 Jsou to fakt paka a já nechci vidět, kam by to až došlo, kdyby nedošel David. Ačkoli jsem byla na Toma původně dost naštvaná, že i on Billovi oplácel to s těmi vlasy, tak když jsem se pak nad tím zamyslela, já bych asi na ejho místě udělala to samé, protože vztek lidem zatemňuje mozek a je jasné, že v prvních chvílích chce člověk pomstu. Kdyby si To sedl a počkat, pravděpodobně by k tomu nedošlo, ale takhle..
    No, vážně nechci vidět, jak to bude u nich v tourbuse vypadat teď. 😀

    Jinak mě ta Tomova sázka štve čím dál víc. Stejně si myslím, že ji nevyhraje. 😀 Podle mě nemá během těch 14 dní šanci a vlastně v to i strašně doufám. Alespoň by dostal nějaké to zadostiučení, mohl by Billa přestat stíhat a konečně jej pořádně poznat a pak věřím, že by si k sobě kluci mohli najít cestu.

    Rozhodně se nechám překvapit dalším pokračováním a strašně moc se těším an další díly!
    Moc děkuji, Zuzu!!!! ♥

Napsat komentář: Mischulka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics