autor: Neilinka
(Bill)
Ten den se vrátil Tom docela pozdě. Vlastně o dost později na to, aby šel rovnou ze školy. Z nějakého důvodu jsem ale tušil, že kdybych se ho zeptal na místo, kde byl, nedostalo by se mi jednoznačně pravdivé odpovědi. I když spíš ne tak na otázku okolo místa, jako jeho společnosti tam. Rozčilovalo mě to. Tím spíš, že dneska vypadal uvolněnější než kdy jindy za poslední měsíc. Dokázal jsem si představit, co takovou úlevu přineslo a upřímně mě bodal osten žárlivosti.
Snažil jsem se proto zabavit něčím jiným, abych na to nemusel myslet. Dal jsem mu předtím přece jasně najevo, že má volnou ruku. No, nejenom ruku. Takže jsem se musel vypořádat s následky svých slov. Nechtěl jsem se kvůli tomu k němu chovat jinak. A zase jsem si říkal, jestli právě nečeká na to, zda se ozvu. Sem tam jsem po něm tedy pokukoval, abych dal najevo, že mi to není lhostejné, ale zároveň, aby věděl, že se nezlobím nebo tak.
Rozhodně jsem si to nechtěl rozházet, když měl za týden odjet. Už tak jsem z toho měl nervy a tohle by bylo to poslední, o co bych stál. Přemýšlel jsem, jestli mu s sebou dát něco, aby mu to připomínalo moji maličkost. Jenže jsem absolutně neměl páru, co by to mělo být. Na plyšová zvířátka jsme přece jen byli trochu staří. Na fotku se mohl kouknout do mobilu. Spodní prádlo a podobné libůstky nebyly na místě. Chudák. Tak jsem se snažil na něco přijít, když s sebou nemohl mít ani mě ani Barona. Pumba by se mu možná vešel do tašky, ale stejně by byl neprodleně po příjezdu odhalen.
Nechal jsem vymýšlení vhodného společníka na neurčito a doufal, že mě něco napadne zavčasu. Rodiče si vyrazili na poslední chvíli na večeři a do kina, a tak jsme měli dům sami pro sebe. Začínal jsem cítit mírný hlad, a tak jsem se donutil vstát a dojít za Tomem. Zaklepal jsem na jeho pokoj.
„Jo-o.“
„Ahoj, nedáš si… oh, promiň. Nevěděl jsem, že se převlíkáš.“
„To nic. Přece máme to samý. A mimoto, už jsi ho viděl.“
„Jo… takže… přemýšlel jsem,.. jestli si neuvaříme něco k večeři, víš? Nemám chuť si něco objednávat.“
„Klidně, ale rovnou tě upozorňuju, že nejsem zrovna kuchař světových kvalit. Jsem rád, že zvládnu vafle, míchaný vajíčka a párky v rohlíku.“
„Wow, širokej výběr.“ Musel jsem se ušklíbnout.
„Hele, mám spoustu předností. Ale zrovna kuchtění mezi ně nepatří. A co mi nejde, to mě nebaví. Takže jestli chceš domácí jídlo, prosím, rád se přidám a půlku ti sním.“
„Chápu. Tak já budu v kuchyni.“ Pousmál jsem se a zamířil si to rovnou k lednici. Shlédl jsem velmi pečlivě její obsah, a dedukoval, co by se z toho dalo kloudného uklohnit. Nakonec jsem přeci jen našel ideální kombinaci surovin a pustil se do toho. Nikdy mi to nevadilo, dalo se u toho celkem dobře přemýšlet a relaxovat, aspoň pokud člověk znal recept nazpaměť. A to byl přesně tenhle případ. Naštěstí jsme byli zrovna u mě, takže jsem nemusel složitě dohledávat všechno koření a podobné pomůcky, včetně nádobí.
Netrvalo dlouho a celý dům byl provoněný výraznou sýrovou omáčkou. Tohle jídlo bylo absolutně skvělý, protože netrvalo dýl jak patnáct minut na přípravách a chutnalo božsky. Scedil jsem uvařené noky a rozdělil je na dva talíře. Když jsem se přesunul zpátky k omáčce, načapal jsem Toma, jak ochutnává z vařečky s blaženým výrazem.
„Hele!“
Cuknul sebou a zatvářil se jako andílek. Ještě se do toho drze oblíznul jako mlsnej kocour.
„Koukej si sednout na ten svůj pěknej zadek a neužírej mi to tu. Už to přece nandavám.“
„Musel jsem zkontrolovat, jestli to vůbec chci, ne?“
„Jo tááák… Co kdyby to pánovi nechutnalo, hm?“
Sebral jsem mu vařečku a výhružně si ji nastavil.
„Mmm, to víš, vonělo to moc dobře, ale nikdy nevíš, mohla ti třeba ujet ruka se solí.“
„Já ti ukážu sůl… vejtaho. Byl bys na topinkách, kdybych neuvařil!“
„To máš asi pravdu. A proto… jsem moc rád, že mám tebe.“
Lehce si mě přitáhl za pas a dal mi pusu na tvář.
„Je to výborný, Billi. A to jsem to jen jednou oblízl.“
Pousmál jsem se. Copak se na něj dalo zlobit?
„Kuřecí kousky v domácí směsi koření se sýrovou omáčkou a bramborovými noky. Máma mi to vařila hrozně často. Miloval jsem to. Pořád to miluju. Ty budeš taky. To ti zaručuju.“
„Už miluju.“
Podtón v jeho hlase mě donutil se na něj na chvíli zadívat. Ale on sám nakonec sebral pánev a dorozdělil maso s omáčkou na dvě porce. Přenesl je na jídelní stůl a já jsem zatím naléval pití. Všechno šlo tak hladce. Ani jsme nemuseli mluvit a tak nějak jsme tušili, co máme dělat.
Usadili jsme se a věnovali si upřímný úsměv.
„Dobrou chuť.“
„Tobě taky, Tome.“
Atmosféra během celé večeře byla trochu zvláštní a jiná než obvykle. Uvědomil jsem si, jak moc jsem na něj myslel, když byl pryč jen o pár hodin déle, než jsem zvyklý.
(Tom)
Byl jsem Alexovi vděčný za jeho konzultaci. Opravdu mi to hodně pomohlo, i když s tou láskou mě trošku zaskočil. Musel jsem uznat, že mě zná nějaký ten pátek a ví, jak reaguju. Tudíž mohl docela dobře posoudit moje chování vůči Billovi a objektivně zhodnotit, jestli se jedná o náznaky toho váženého citu. A čím blíž jsem byl domovu, tím víc jsem si uvědomoval, že přidávám do kroku, abych ho už zase viděl. Vážně jsem se zamiloval?
Zajímalo mě, jestli se dočkám nějakého komentáře, nebo výzvědných otázek okolo mého pozdního příchodu. Ne, že by se za to dávaly poznámky, ale přece jen to nebylo zvykem. Zdálo se, že Bill se vyjadřovat nebude, ačkoli mi jeho pohledy dávaly jasně najevo, že to zaregistroval. Připadalo mi to svým způsobem rozkošné.
Dospěláci se odebrali pryč a tak jsem vlezl rovnou do sprchy. Teplá voda dělala dobře tělu i mysli. Zůstal jsem tam celkem dlouho a vytlačil všechny myšlenky do pozadí. Relaxoval jsem. Vysušil jsem si vlasy, namazal tělo krémem a s ručníkem kolem boků jsem se chystal hodit na sebe nějaký oblečení, když se ozvalo zaklepání. Podle počtu účastníků v domě mi bylo jasný, kdo to je a rozhodl jsem se ho pustit dál.
Vypadal trochu zaskočeně, ale celkem hbitě se z toho probral. Když začal mluvit o večeři, uvědomil jsem si, jaký mám hlad. K vaření by mě to ale rozhodně nepřinutilo. Byl jsem tak nevýslovně rád, že to vzal na sebe. Nechal jsem ho jít čarovat a zatím dodělal svoje načaté oblékání. Zdola se ovšem velmi záhy začala linout hrozně příjemná vůně, a tak jsem šel jak Baron po stopě a větřil, co to může být za dobrotu.
Kuchtička se zrovna věnovala jiné činnosti než omáčce, a tak jsem dostal příležitost se připlížit a ochutnat. Tomu se nedalo odolat. A jak jsem měl zanedlouho zjistit, vůně byla oproti chuti ještě zanedbatelná. Moje chuťové pohárky právě tančily vášnivé tango s různými druhy sýrů na parketu ze smetany. Blaženě jsem polkl, až jsem uviděl jeho načuřený výraz.
Okamžitě jsem se přenesl do svého snu. Jak mohlo být něco tak věrohodné, že skutečnost se jen pramálo lišila od fantazie? Každopádně čím byl nabubřelejší, tím větší jsem na něj začínal mít chuť. Jak by bylo lehké vypnout plotýnku… Ale udržel jsem se a věnoval mu jen hubičku na líci.
Spořádaně jsme povečeřeli a já jsem jako poděkování aspoň sklidil nádobí a nechal myčku dělat svou práci. Uznávám, že to bylo trošku málo oproti jeho výkonu, ale nezdálo se, že by mi to nějak vyčítal. Přesunuli jsme se do obýváku a jako kulisu si pustili televizi.
„Ještě jednou děkuju za tak výbornou večeři. Za týden se takhle mít nebudu.“
„Vaří tam blafy?“
„Jak se to vezme. Trenér to bere kromě soustředění i jako nějakou očistnou kúru, takže tam bude hlavně hodně ovoce a zeleniny. A to na všechny způsoby. Ale díky bohu se tam podává i maso, takže hlady neumřu. Snad.“
Vehnalo mu to úsměv do trochu unavené tváře. Zbožňoval jsem ty chvíle.
„Škoda, že ti s sebou nemůžu navařit. Neměl by sis to kam ukrýt a stejně je to moc dlouhý. Čtrnáct dní. Jak si může přivlastnit půl měsíce vašich prázdnin? To není fér.“
„Možná ne. Ale musim uznat, že bejt v prostředí mimo školu a spát v chatkách a dělat všechny tyhle táborový věci a do toho trénovat, hrozně stmeluje tým. Je to prostě jiný, než se s klukama vídat jen na dvě hoďky na těláku nebo při zápasech.“
„Jo, to určitě, ale… víš, jak to myslím.“
„Vím, Billi.“
„Jezdíte pořád na stejné místo?“
„Jo. Máme tam dohodnutej pobyt na každý léto. Jsou tam na nás připravený. Vlastně je to tam fajn. Areál je rozprostřenej na takový louce u řeky. Do kopce vedou lesy a za nima jsou pole a pak až za několik kiláků je první město. Dokonce tam máme i dvě loďky, se kterýma můžem na vodu. Jednou byla v noci hrozná bouřka a blesk uhodil do stromu u břehu. Jednu loď to zlomilo vejpůl. To bývaly ještě tři. Buřina to byla pořádná. Nic moc pocit v těch chajdách bez hromosvodů. Nahnali nás tenkrát spát do hlavní budovy.“
„To bych se asi zbláznil strachy. Kdybych musel bejt v tý chatce, tak bych nejspíš nešel ani na záchod.“
„Bojíš se bouřek?“
„Strašně.“
„Odmalička, nebo jsi to získal nějakou zkušeností?“
„No, jak se to vezme. Vždycky jsem k nim měl respekt. Ale když jsem byl mladší, naši měli ještě pořád nějakou vizi, že mě jednou chytne sport, a tak jsme jezdívali aspoň v létě na hory. Byl jsem dítě, nebylo to tak hrozný. Ale jednou nás chytla bouřka po cestě a zrovna nikde poblíž žádná bouda, restaurace, nic. Utíkali jsme v tom nejhorším asi dva kilometry. Respektive rodiče utíkali a táta mě nesl. Nebyl jsem se schopnej ani pohnout. Tak jsem ztuhnul strachy. Od tý doby je to výrazně horší.“
„Ou, to muselo bejt nepříjemný. Já se bouřek nebojím, ale tohle bych asi taky úplně nechtěl zažít. Chápu, že tě to vyděsilo. Ale teď máš mě. Kdykoliv bude bouřka, můžeš za mnou přijít a spolu to přečkáme. Platí?“
„Platí.“
Nevím, jestli to způsobily vzpomínky na bouřku. Ale Bill se ke mně dobrovolně přitulil a přetáhl přes nás deku. Slyšel jsem jeho klidné oddychování a jemně ho hladil po zádech, zatímco jsem vnímal vůni jeho vlasů.
Po nějaké době jsem se podíval a jeho kukadla byla zavřená. Opatrně jsem pomocí ovladače vypnul televizi a v náručí ho odnesl do jeho postele. Sundal jsem mu jenom kalhoty, aby ho v noci netlačily. Už jsem chtěl odejít a nechat ho spát, ale vrátil jsem se a dal mu polibek.
autor: Neilinka
betaread: J. :o)
Další strašně krásný, pohodový díl! 🙂
Moc se i líbí, jak je tahle povídka jak z pohledu Billa, tak i z pohledu Toma, protože pak alespoň vím, co oba pociťují a zajímá mě, jak určité věci berou rozdílně a tak. Je to zajímavé! 😉
Tomovi trošku to jeho soustředění závidím, na to, že jsem relativně pohodlný člověk, který moc v chatkách nerad pobývá :-D, jsem ale na konci tohohle semestru zažila něco podobného ve škole – poviný sportovní kurz a tak jsem si uvědomila, že to může být i zábava. ještě když vidím, jak je Tom do toho zapálený a sám se těší. Je to fajn! 😉 Jen je mi líto Billa, že bude chudinka doma sám 14 dní bez Toma. Ale tak třeba jej přijede navštívit a hlavně se těším na to, že si budou těch14 dní tak chybět, že až se Tom vrátí zpět, tak si padnou do náruče! 😀
Strašně moc děkuji za další díl, protože mě pohladil na duši. Miluju pohodové povídky! 😉
…a Bill otevřel oči a hned mu ho oplatil… 😀
Mě se tak strašně líbí tenhle jejich vztah! Tohle je pravá láska, i bez sexu. Ale věřím, že i na ten nakonec dojde 🙂
Tahle povídka je tady momentálně asi má nejoblíbenější a i když si přeju, aby se to mezi klukama už posunulo kupředu, tak to zároveň i nechci, protože pak už bude brzy konec…
To bolo krásne pohodové 🙂
Strašne sa mi páči, aký majú chalani medzi sebou vzťah – nenáročný a nádherný. A keď sa k tomu pridá ešte láska, tak už je to hotová idylka 🙂
Začiatok bol trošku vtipný i smutný zároveň, ako si Bill myslel, že Tom bol s nejakou babou a dával mu najavo, že aj keď mu to v podstate dovolil, tak mu to úplne ľahostajné nie je. A Tom bol pritom s Alexom 🙂 By ma zaujímalo, či by Bill viac žiarlil, keby vedel, s kým Tom naozaj bol 🙂 Aspoň kým by sa teda nedozvedel, o čom sa rozprávali.
Na to Tomovo sústredenie som vážne zvedavá – hlavne ako bez seba tých 14 dní vydržia.
Ďakujem za časť.
Krásna kapitolka myslím si že se Bill nemusí bát o Toma.
Možno si za tie dva týždne chlapci veľa vecí uvedomia a stretnutie bude o to krajšie. Tomove myšlienky aj správanie ma veľmi potešili. Som rada, že je k Billovi taký nežný a drží sa aby po ňom nevyštartoval aj keď má na neho chuť. Bill to určite ocení a potom si Tomi vyberie sladkú odmenu.
Na tie syrové cestoviny som dostala nenormálnu chuť, asi to nevydržím a prelustrujem chladničku.
ďakujem za krásnu kapitolu.
Krásný, pohodový dílek. Líbí se mi, že Bill na Toma nijak netlačí. Vypadá to, že Tom sám došel k závěru. Jsem zvědavá, kdy ho sdělí Billovi.
Díky, těším se na pokračování.
Dal mu bozk. Ale Bill už tak úplne nespal… či? Toto ešte bude zaujímavé. Ale bolo by fajn, keby sa ešte trochu zblížili pred tým, než Tom odíde. Bol by to krásny čas netrpezlivého čakania na návrat a veci s tým súvisiace… Teším sa na ďalšiu časť! :-p