autor: Izzap
Hořkosladké shledání
Bill se usmál a konečně se odtáhl natolik, aby se mohl Tomovi podívat do tváře. Několik minut oba mlčeli. Pouze si hleděli do očí a usmívali se. Navzájem se zkoumali, jako by pro ně bylo těžké uvěřit, že tahle chvíle je opravdu realitou.
Nakonec Tom prolomil ticho jednoduchým: „Ahoj.“ Zazubil se.
„Jsi zpět,“ prohlásil Bill, očividně stále překvapený Tomovou náhlou přítomností.
Dredáč se zachichotal a přesunul levou ruku z Billových zad, aby svému společníkovi zasunul za ucho pramen vlasů, načež položil dlaň na jeho tvář. „Jo.“ Znovu prostudoval černovláskovu tvář. „Jsem zpátky.“
Bill se usmál a nahnul se, aby mohl přitisknout rty na Tomovy a věnovat mu sladký, lehký uvítací polibek, který Toma tak ohromil, že se musel už po dvou vteřinách odtáhnout s vyvalenýma očima.
„Bille!“ zasyčel šeptem a s obavami se rozhlédl po zahradě a nahlédl do každého okna domu Trümperových. „Neuvidí nás někdo?“
Černovlásek se zahihňal a ohlédl se přes rameno k domu. Když se podíval zpět na Toma, začervenal se a zavrtěl hlavou. „Ne,“ odpověděl na otázku se zazubením. „Nikdo jiný zde teď není.“
„Kde jsou všichni?“ zeptal se Tom, přičemž se pořád rozhlížel, jako by měli Billova matka či otec najednou vyskočit z křoví.
„Kde jsou všichni?“ zeptal se Tom, přičemž se pořád rozhlížel, jako by měli Billova matka či otec najednou vyskočit z křoví.
„Vydali se na celý den do města. Všichni,“ opáčil černovlásek s dalším zachichotáním nad Tomovým chápáním. „Pane Kaulitzi,“ začal, a když si konečně vydobyl Tomovu pozornost, dodal, „jsme sami.“
Chvilku trvalo, než Tomovi došel skutečný význam řečených slov, ale jakmile se tak stalo, starostlivý výraz zmizel a Tom ovinul znovu ruce kolem Billova pasu. Ušklíbl se a pobaveně se zeptal: „Tak takhle to je, pane Trümpere?“
„Ano, jsme úplně sami,“ odpověděl Bill. Kluci se k sobě pomalu přibližovali, zatímco Bill přikývl.
Bill se kousl do spodního rtu a pohledem přejel po Tomově obličeji. Ústa se mu roztáhla do úsměvu. Tom mezitím sklonil hlavu a zrušil vzdálenost mezi nimi. Už se víc nebál toho, že je někdo uvidí.
Nic jim nehrozilo. Byli v bezpečí. Byli sami.
Jen samotná myšlenka stačila na to, aby Tom prohloubil polibek a jeho dlaně chytily Billovu tvář, aby se druhý mladík nemohl odtáhnout.
Polibek byl něžný navzdory množství touhy, kterou oba chlapci momentálně drželi na uzdě, jelikož ani jeden z nich nechtěl provádět nic příliš extravagantního venku, kudy mohl kdykoliv kdokoliv projít.
Po chvíli se Tom odtáhl a usmál se na svého milence. Vypadalo to, že Bill vyrostl. Už nebylo třeba, aby Tom sklonil hlavu nebo Bill natahoval krk, aby spojili rty. Ačkoliv předtím byl výškový rozdíl jen pár centimetrů, očividně teď stačilo jen naklonit se, aby se kluci mohli políbit.
Bill se zazubil a otřel se nosem o ten Tomův. Zrůžověly mu tváře.
Dredáč zadržel smích a jeho úsměv se zvětšoval. Oh, postrádal to červenání víc, než si myslel.
Nevědomky, zatímco se díval Billovi do očí, přesunul ruce z Billova krku zpět kolem jeho pasu. „Hádám, žes dodržel svůj slib,“ řekl s úsměvem. Odpovědí mu byl zmatený pohled.
„Jaký slib?“
„Že na mě nezapomeneš.“
Černovlásek se zahihňal a další červeň se mu nahrnula do tváří, zatímco omotal ruce kolem Tomova krku. „Tento slib bylo opravdu snadné dodržet,“ opáčil stydlivě, intenzita Tomova pohledu ho donutila uhnout očima. Skoro zapomněl, jak silný ten pohled dokáže být, ten pohled absolutní vášně a nepopiratelné lásky. Ten pohled dokázal být opravdu ohromující a člověk, na něhož byl mířený, ho mohl jen stěží ustát.
„No,“ prohlásil Tom a zvedl hlavu tak, aby se mohl Billovi podívat do tváře. Mírně se usmál. „Hádám, že to je dobrá věc… Jsi v pořádku, Bille?“ Nemohl si pomoct, všiml si, jak nervózně se Bill najednou chová, je rudý a nedokáže se mu podívat do očí.
Černovláskovy oči nervózně těkaly po zahradě, než se spojily s těmi Tomovými.
Jeho tváře byly temně červené.
„Ano, jsem v pořádku.“ Znovu uhnul pohledem, vypadal neuvěřitelně rozpačitě.
Dredáč se starostlivě zamračil. Jednu dlaň posunul z Billova pasu a vložil je pod jeho bradu, natočil si jeho hlavu, aby si hleděli tváří v tvář. „Tak co se děje?“ zeptal se tiše, zmatený z náhlého studu, které přepadl mladíka v jeho náručí.
Bill se zhluboka nadechl, zamrkal, jako by hledal jistotu, než opět promluví. „Nic se neděje, Tomi, jen jsi mi chyběl,“ vysvětlil šeptem a hlas se mu s posledními dvěma slovy zlomil. V obličeji byl pořád červený, ale snažil se ignorovat původce svého studu – pocit vzrušení, jenž otřásal celým jeho tělem.
V Tomově tváři se stále zračil zmatek a starost, což Billa ještě víc znervózňovalo.
Kdyby na něj Tom nehleděl tak intenzivně, možná by Billovo tělo nereagovalo tak… vzrušeně.
Místo toho, aby vysvětlil svou nervozitu a šarlatové tváře, černovlásek se naklonil a zajal Tomovy rty mezi svoje v horečném potřebném polibku. Jeho srdce mu radilo zatlačit místo toho, aby se stydlivě stáhnul, instinkt mu říkal, co dělat. Upevnil svoje sevření kolem Tomova krku, což polibek ještě umocnilo.
Netrvalo dlouho a druhému mladíkovi došlo, co je příčinou Billova studu.
A jakmile byli oba na stejném levelu… ani netušili, kdo může za jejich další kroky. Možná si Tom vyhoupl Billa na sebe, možná na něj Bill skočil, kdo ví. Každopádně černovlásek najednou na Tomovi visel jako koala, ruce měl omotané kolem jeho krku a nohy kolem jeho pasu, Tom provlékl ruce mezi jeho nohama a odnášel ho skrz verandu do domu, aniž by byť na okamžik přerušil polibek.
Vevnitř se Tom zastavil a opřel se o dveře, aby je zády zavřel. Oddálil se na pár sekund od Billových rtů, aby se zhluboka nadechl, než se zase nahnul pro hluboký polibek.
Uvolnil se a pustil Billovy nohy na zem, v téhle poloze zůstal déle, než zamýšlel.
Omotal paže kolem Billova pasu a dlaněmi vklouzl pod bílou košili na knoflíky. Miloval to, jak se Bill zachvěl, když se Tomovy prsty dotkly jeho chladné kůže.
Dredáč se do polibku ušklíbl a poté se vzdálil od Billových rtů, aby mohl drobnými polibky mapovat linii černovláskovy čelisti. Zastavil se na hranici mezi čelistí a krkem, na místě, které mu Bill odhalil nakloněním hlavy, a mírně vsál hebkou kůži, než se posunul přímo na krk.
Bill tiše zasténal, když se Tom dostal nad jeho klíční kost. Roztřeseně vydechl a mírně se zachichotal, jelikož Tomův jazyk na jeho kůži ho lechtal.
„Tomi.“
Tom nevypadal, že by ho slyšel.
Bill se zasmál. „Tomi?“ zkusil to znovu, hlasitěji.
„Co?“ zamumlal Tom proti jeho krku, odmítal se odtáhnout.
„Tomi,“ zopakoval černovlásek se zazubením, jež Tom neviděl, a naklonil se, aby se rty dostal k Tomovu uchu.
Tom se zachvěl a znovu do jeho krku zamumlal: „Co?“
„Vezmi si mne,“ zašeptal Bill roztřeseně.
Oba se na moment zarazili, Billova slova nad nimi visela.
Tom se jemně zakousl do místa na černovláskově krku, kde doteď spočívaly jeho rty. Tím vyjádřil svůj souhlas. Usmál se do té hebké kůže a rty si mapoval cestu zpět k Billovým rtům, tam, kam patřil. Na moment se odtáhl, sehnul se a chytil Billa pod koleny. Vyzvedl si ho do náruče a přitáhl si ho k hrudi jako dítě. Jednu ruku měl pod Billovými koleny, druhou za jeho zády.
Bill překvapeně vypískl, ale okamžitě se uvolnil, jakmile Tom znovu spojil jejich rty a upevnil svoje sevření, čímž zajistil, že chlapec v jeho náručí je v bezpečí. Začali spolu stoupat po schodech. Postupovali pomalu a opatrně, Bill si sotva všiml, že se pohybují, než uslyšel známý zvuk vrzání dveří ložnice a ránu, to jak se dveře naplno otevřely a narazily do zdi.
Billovo srdce zrychlilo, v mysli se mu přehrála ta dvě slova, která před chvilkou zašeptal.
Neplánoval to říct. Ani na to dnes nemyslel.
Ale jakmile se octl v Tomově náruči, všechny jeho myšlenky a pocity se zbláznily.
Když ho Tom něžně položil na postel a vyšplhal se k němu, najednou měl v hlavě prázdno. Kluci přerušili polibek, aby mohli chytit dech. Dredáč se rozplynul v očích svého společníka a usmál se nad tím, že v nich není ani stopa po strachu.
Jediné, co viděl v těch hnědých studánkách, bylo čisté vzrušení.
Bill se stydlivě uculil a opět zčervenal, když se k němu Tom dostal. Dredáč se nad ním naklonil a rozkročil nad ním nohy. Pomalu sklonil hlavu a vtiskl malou pusu na Billovy otevřené rty.
„Miluju tě,“ zašeptal poté, co se odtáhl natolik, aby bylo slyšet, co říká. Měl otevřené oči, stejně tak Bill. Díval se do nich a dodal: „Už jsem to neřekl víc jak dva měsíce…“
Tváře Billovi ještě víc zrudly. Chlapec uhnul pohledem. „Postrádal jsem slyšet to.“
„Já jsem postrádal to říkat,“ přiznal druhý mladík se zazubením a hravě Billa cvrnkl do nosu tím svým. Polibky se pak dostal až k Billovu čelu. Na opravu zamumlal: „Postrádal jsem tebe.“
Koutky Billových úst se roztáhly do úsměvu a ten se rozšířil přes celou jeho tvář. Zaměřil se na Tomovo tričko a nepřítomně si prsty pohrával s látkou. „Já… Já myslím, že jsem tě možná postrádal více,“ zašeptal a snažil se potlačit úšklebek.
Tom si odfrkl. „Vážně?“ zeptal se skepticky a podíval se na něj.
„Hmm.“
Bill uhnul pohledem ve chvíli, kdy se Tom sehnul a zaútočil na jeho ústa, kterým věnoval silný polibek. Bill vydechl a jeho výdech byl hned ukraden jeho společníkem. Srdce mu hlasitě bušilo, rezonovalo mu dutě v uších. Ztuhnul, když si na něj Tom lehl a poslal do jeho těla další vlnu vzrušení. Hbité prsty mu vnikly pod košili a usídlily se na jeho hrudi, jemně laskaly kůži a působily Billovi chvění, jež postupovalo jeho páteří.
Černovlásek zvedl hlavu z matrace právě v okamžiku, kdy se od něj Tom oddálil a prohlásil: „Nemožné.“
Bill zdvihl zmateně obočí.
Tom se usmál. „Nemožné,“ zopakoval a znovu se sehnul, aby pokračoval, kde předtím skončil. „Není možné, abych ti chyběl víc než ty mně.“
Bill se zahihňal a jejich rty se znovu potkaly. Chlapec omotal paže kolem Tomova krku, aby se jeho společník nemohl odtáhnout.
Ačkoliv v tom příliš neuspěl.
Tom cestoval rty od jeho úst přes čelist, bradu a krk, až dosáhl jeho klíční kosti, kde se na chvíli usídlil. Rukama vyjel nahoru a chytil límeček Billovy košile, aniž by jeho rty opustily jeho pokožku. Začal rozepínat knoflíky. První knoflík se provlékl skrz dírku, pak následoval další a další, dokud nebyla košile celá rozepnutá a jeho hruď odhalená a pokrytá husí kůží. Tom na ni přitiskl horké rty a začal tu dosud schovanou část Billova těla zkoumat polibky.
Bill otevřel ústa a slastí přivřel víčka. Cítil, jak mu Tom stahuje košili z těla. Mírně zasténal, vnímal, jak Tomovy rty cestují dolů po jeho hrudníku, tam, kde se ho ještě nikdy nedotýkaly.
Černovlásek se otřásl, slabě se usmál a pevně zavřel oči. Pustil z rukou Tomovy dredy, jež doteď svíral, a popadl lem Tomova trička mezi prsty, tahal za něj, dokud se Tom nepodvolil a neodtáhl se.
Tričko bylo za chvilku hozené vedle postele, Billova košile následovala, skončila kdesi u dveří, které zůstaly pootevřené.
Kluci se opět spojili v horečném polibku, oba byli jako smyslů zbavení. Billovy ruce putovaly po Tomových nahých zádech, nehty nechávaly na kůži stopy. Pak se zabořily do Tomových dredů. Dredáčovy ruce cestovaly opačným směrem, hladily Billův hrudník a pak se usídlily na bocích, kde dlaně proklouzly pod lem kalhot.
Bill zalapal po dechu.
Jejich polibek se prohloubil, zatímco Tomovy ruce byly zaneprázdněny rozepínáním dalších knoflíků.
Čas v Billově hlavě letěl jako splašený, ale nebyl odpočítávaný tikáním, nýbrž dutými údery jeho srdce. Málem zešílel, když ucítil, jak jsou mu kalhoty stahovány dolů a místo látky najednou jeho nohy ovanul těžký vlhký vzduch. Navzdory teplu v místnosti se zachvěl.
Žaludek se mu stahoval vzrušením. O pár sekund později ucítil Tomovy nohy na svých. Už mezi nimi nebyl ani kousek látku nebo džínoviny.
A Tom se začal pohybovat, odstraňoval poslední zbývající části jejich oblečení a uvelebil se v pohodlnější pozici. Bill se ze všech sil snažil přemoct stud.
Je to jen Tom, ujišťoval sám sebe, zatímco odháněl myšlenku na to, že dělá něco špatného. Konec konců tohle spolu dělali zatím jenom jednou. Bylo to v jejich vztahu stále něco nového, něco, co oba toužili prozkoumat bez ohledu na to, jak z toho Bill červenal.
Černovlásek zavzdychal, když v sobě ucítil Tomův prst. Automaticky vykulil oči v reakci na cizí věc v těle. Obrátil pozornost na Tomovy rty cestující po jeho břiše. Brzy následoval další prst.
Bill zavrtal palce na nohou do přikrývek a potlačil třes z toho, že mu Tom vydechl na břicho studený vzduch. Trochu se zachichotal a přesunul ruce z milencových ramen zpátky do jeho dredů, nechal si je protékat mezi prsty, zatímco se nepohodlně kroutil.
„Jsi připravený?“ zeptal se Tom jemně, odtáhl svou ruku a přisunul se nahoru, aby mohl Billovi hledět do tváře. Trpělivě čekal, dokud černovlásek neotevře víčka a nepodívá se na něj svými hnědými kukadly. Musel se usmát, zatímco pozoroval jeho obličej.
Bill se přinutil k malému uculení a ztuhle přikývl, tváře zrudlé.
Tomův úsměv se změnil na úšklebek. Vzepřel se na jedné ruce a dlaní té druhé chytil Billovu tvář, konečky prstů přejel po horké pokožce tak jemně, jako by chtěl jen odehnat smítko. „Jsi si jistý?“
Bill se pochybovačně kousnul do rtu, ale pak znovu kývl a mírně zatahal za Tomovy dredy. „Jistý,“ zašeptal po pár vteřinách.
„Nechci, aby tě to bolelo,“ zamumlal dredáč a sklonil se, aby mohl Billa políbit. Automaticky ztišil hlas.
Černovlásek si ho přitáhl, když se Tom chtěl odtáhnout, a držel jejich ústa jen milimetry od sebe. „Nebolí to.“
„A co posledně?“ otázal se šeptem dredáč a nevěřícně pozdvihl obočí.
„Nu, možná to trochu bolelo,“ přiznal stydlivě Bill, zatímco těkal pohledem po místnosti, „ale na tom nezáleží.“
„Mně jo.“
Na důkaz své upřímnosti Tom Billa znovu políbil.
„Prosím?“ řekl černovlásek, zatímco se jejich rty stále lehce dotýkaly.
Tom do polibku zavzdychal a přitiskl boky přesně na Billovy. Už nedokázal déle odolávat.
Billova ústa zůstala otevřená poté, co se od nich ta Tomova oddálila. Chlapec se rozpustil ve vlně vzrušení, jež zasáhla celé jeho tělo všechny jeho nervy. Ruce mu sklouzly z Tomových dredů na matraci, zatímco se Tom odtáhl. Bill v protestu natáhl ruce a slepě šátral po Tomově těle, ale v tom okamžiku Bill zatnul zuby a hořce zasyčel. Takhle reagoval na bolest.
Ta bolest.
Ta vnitřní spalující bolest, na niž už skoro zapomněl.
Syčení pomalu ustávalo a vetřelec v Billově těle se začal hýbat, mírným líným tempem, a kousek po kousku odbourával bolest.
Bill uvolnil čelist a pootevřel ústa, jeho tělo ztratilo schopnost udržet je zavřená. Chytil se Tomových ramen a zaryl do nich nehty. Držel se pevně, snažil se rozptýlit, zaměřit se na cokoliv jiného než tlak v těle…
Na to, jak se Tomovy dredy houpou dopředu a dozadu a trochu ho švihají do tváře a lechtají odhalenou kůži…
Nervozitu a vzrušení v žaludku…
Chvění v páteři…
To, jak se mu prsty na nohou kroutí a zavrtávají se do přikrývek, svírají tenkou látku…
Silné ruce na jeho bocích pevně ho svírající, přitom zůstávající jemné, zatímco se kluci pohybují v perfektní souhře, jeden druhému se přizpůsobují v rytmu…
Bolest rozpouštějící se v jeho těle…
Ta dobrá bolest…
Extatická bolest. Čas utíkal tak rychle, že tomu všemu Bill nestíhal rozumět, jeho tělo reagovalo na to Tomovo tak, jak by si nikdy ani nepředstavil.
Zavřel a zase otevřel pusu a tiše zasténal, zatímco se jedna silná ruka protáhla za jeho zády a nadzvedla ho. Tom ho políbil na krk.
V mysli Billovi vířilo tisíc věcí, bezpočet obrazů z minulých měsíců. Chatrč v deštivém dni, to jak ho objímá jiné tělo a tiskne ho na dřevěnou stěnu v horečném, překvapivém prvním polibku, besídka v lese za jejich domem, drobné polibky uloupené ve stínu…
Usmál se, zatímco Tom konečně našel cestu zpět tam, kam potřeboval, a spojil jejich rty v posvátném polibku, který Billa zaskočil.
Jejich ústa se setkala a okolní svět zmizel.
Nebyla žádná Florence nebo matka nebo to, o čem Tom věděl, že se stane v příštích hodinách.
Nebyl žádný deník, bylo jen to, jak si milenci navzájem dýchali do úst a ztráceli spojení s realitou, zatímco teplota v pokoji stoupala.
Nezáleželo na tom, kdo patřil do jakého století. Ani jeden z nich na to nemyslel.
Nebyla žádná minulost nebo budoucnost, existovala pouze přítomnost, která patřila jim a nikomu jinému.
Čas byl zapomenut. Jejich pohyby se staly rychlejšími a jejich vidění se začalo mlžit.
Už tu nebyly obavy z nechtěného sňatku nebo z nejisté smrti, zmizení nebo čehokoliv, co by mohlo překazit jejich vztah, propast dvou úplně odlišných světů oddělených stoletou propastí, které byly spojeny jakousi silou, jež byla mimo lidské chápání. Silou, kterou by nedovedl vysvětlit žádný vědec.
Chlapci svírali jeden druhého tak pevně, jak jen dokázali. Teď mezi nimi nebyly žádné rozdíly. Nebyla žádná nálepka vypovídající o Billovi jako o tom z počátku dvacátého století ani nic, co by označilo Toma za toho z budoucnosti, z jedenadvacátého století.
Nebyl žádný stoletý rozdíl v jejich narození, když přerušili polibek a hlasitě zasténali.
Mezi jejich zpocenýma nohama se zachytávala přikrývka, měli zavřené oči… a byli prostě jen normální pár.
Když dosáhli orgasmu, padli si do náruče a zůstali tak, dokud znovu nenašli sílu – jako všechny ostatní páry po vyvrcholení.
Pokoj naplnily jejich roztřesené krátké nádechy. Stále se k sobě tulili. Bill ležel na Tomově hrudníku, navzájem se objímali a čekali, než budou moct zase normálně uvažovat a hýbat se.
Přikrývka se jim lepila na kůži pokrytou vrstvou potu. Jejich těla po sobě klouzala. Pomalu, líně se od sebe oddálili.
Tom Billa opatrně položil na matraci. Nenáviděl náznak bolesti ve tváři svého milence, jenž měl zavřené oči a nepohodlně zasyčel.
Tom se přikrčil a s pocitem viny uhnul pohledem.
„Omlouvám se,“ zašeptal do ticha pokoje a znovu se nad Billa naklonil, zapřel se rukou u jeho hlavy. „Jsi v pořádku?“ zeptal se měkce, sehnul se a políbil Billa na nakrčené čelo, aby odehnal bolest.
Bill otevřel oči, v jejichž úrovni se teď nacházela Tomova čelist. Mírně se usmál a prohnul se v zádech, aby Toma s ujištěním políbil na krk. „Jsem v pořádku, Tomi,“ řekl se rty stále na Tomově kůži.
Dredáč se odtáhl a nedůvěřivě se na něj zadíval. „Jsi v pořádku?“
Bill se sladce uculil. Jeho pokožka se leskla ve slunečním světle, jež se zrcadlilo v kapkách potu. „Budu,“ pronesl, omotal paže kolem Tomova krku a trochu se bolestí zašklebil.
Přitáhl si svého přítele, aby se jejich hrudníky dotýkaly. Cítil, že se Tom uvolnil a nalehl na něj celou vahou. Ignoroval bolest a vlhko v dolní části svého těla přitiskl ústa na Tomova.
Poté, co ukončili polibek, si lehli vedle sebe na matraci tváří v tvář. Tom byl zády ke zdi, zatímco Billova záda směřovala do pokoje. Usmáli se na sebe.
Bill se roztomile zazubil a zvedl pohled. „Miluji tě,“ oznámil tiše a pohladil Toma po čelisti.
„Miluji tě.“ Na nose mu přistála pusa.
Bill se přetočil na druhou stranu, tváří do místnosti, zády k Tomovi. Silná paže se majetnicky ovinula kolem jeho hrudi a přitáhla si ho.
„Navždycky,“ dodal Tom ke svému vlastnímu vyznání a vtiskl polibek na Billovo nahé rameno. „Napořád.“
Bill se usmál a zavrtal se hlouběji do Tomova objetí. Zavřel víčka a v klidu usnul v dredáčově náručí.
***
O několik hodin později bylo slunce nízko na obloze, den se chýlil každou minutou ke konci a soumrak padal na svět vně Trümperovic rezidence. Otevřely se hlavní dveře domu a v přízemí byly slyšet hlasy, které svým smíchem a veselím narušily doposud trvající ticho.
„Wilhelme?“ ozval se zvědavý hlas po chvíli a následovala ozvěna kroků. „Wilhelme, jsme doma!“
Žádná odpověď.
„Já se po něm podívám, paní Trümperová,“ reagoval mladý hlas.
Kroky, tlumené kobercem, se teď ozvaly na schodišti do patra.
„Bille!“ téměř zazpívala dívka, když došla do druhého podlaží domu a mířila chodbou. Snažila se skrýt svůj úsměv, zatímco dorazila ke dveřím ložnice, které byly mírně pootevřené. „Bille?“ zašeptala sladce a s respektem zaklepala.
Ticho.
Dívka se zazubila a prstem zatlačila na dveře. „Bille, řekla jsem tvé matce, že bych přišla a-„
Zamrzla v půli pohybu a šokovaně otevřela ústa.
Vykulila oči a vypískla tak, že to bylo slyšet na celý dům. „Oh, můj…!“ Zalapala po dechu a vycouvala z ložnice, odvrátila se od výjevu, který jí málem obrátil žaludek a vehnal jí slzy do očí. Nasucho polkla a hledala něco, o co by se mohla opřít. Konečně nahmatala zeď na chodbě, která jí poskytla oporu.
„Florence?“ zvolala paní Trümperová ustaraně a vešla do chodby. „Florence, co…“
Nemohla dokončit svou otázku, jelikož v tu chvíli se na ní dívka otočila a zapíchla do ní vykulený zhrozený pohled.
Florence zavrtěla hlavou a ukázala směrem k Billově ložnici, neschopná promluvit.
***
Bill otevřel oči, když uslyšel vysoké vyděšené pištění, jež ho probralo z dřímoty.
Ucítil bolest v zadních partiích a zmateně nakrčil čelo, ale pak zjistil, že je někým ochranitelsky objímán a během pár vteřin se mu vybavily události uplynulého odpoledne.
O chvilku později ucítil, jak se Tom za ním pohnul, a pištění, které ho probudilo, bylo pryč.
Usmál se, zatímco se k němu druhý mladík natiskl a jemně ho políbil na rameno, stále v polospánku.
Bill otevřel pusu, aby promluvil, připravený na to se otočit a svého milence probudit, ale jeho úmysl přerušil známý, nyní zděšený a znechucený hlas, jenž mu zarezonoval v uších.
„Wilhelme!“
autor: Izzap
překlad: Allka
betaread: J. :o)
original
O ou… tak tohle asi Bill zrovna v plánu neměl 😀 myslím, že bude dost pod palbou výčitek, jen co se jeho matka probere z šoku. Ale asi je to důležitá věc, když Tom věděl, že se to stane. Stejně je to divné, že se Tom má řídit podle deníčku Jamese. Snad se nestrhne nějaká bitka, uch. Vážně mě štve ten useknutý konec, ale chápu to – ono pověstné napětí 😀
Děkuji za překlad! 🙂
Krásne privítanie a nádherné milovanie sa:) škoda, že nemysleli na bezpečnosť a nezamkli si tie nešťastné dvere, ale takto si bude musieť Bill vyriešiť konečne vzťah s Florence a zrejme bude musieť utiecť s Tomom.
Veľmi pekne ďakujem za preklad:)
Tak k tomu konci by se hodilo napsat jedině ´Hups´ :DDD
Vlastně se i divím, že na to jen tak skočili v jejich domě, i když byli údajně sami…alespoň do určitého okamžiku… Já bych na to asi neměla žaludek, když bych věděla, že v tom domě celkově nejsem moc vítaná.
No, ale už se stalo a teď se s tím musí všichni nějak poprat 🙂
Takhle to ukončit to bude asi důvod proč bude Bill muset odejít krásný překlad.
Tak krásně to začalo… Takže to je ten okamžik, kdy se to všechno provalilo. Sakra. Předpokládám, že teď všechno nabere úplně jiný spád. Tohle Billovi vůbec nezávidím.
Díky, těším se na pokračování, i když tuším, že to bude peklo. 😉
Když kluci usnuli, tak jsem tušila, že se něco stane! 😀 teda doufala jsem, že zase jen maluju čerta na zeď, ale ono nakonec opravdu! Ach jo, je mi to líto, hlavně proto, že teď bude mít doma Billa peklo a to doslova. Neumím si představit, jak zhozená a znechucená teď musí být jeho matka! :-O Až do toho okamžku, kdy je našla Florence, byl ale díl neuvěřitelně nádherný! 🙂 Moc jsem se těšila na chvíle, kdy budou kluci spolu a konečně jsem se jich dočkala, a ještě tak krásných chvil! 😉
Jen doufám, že to Bill přežije ve zdraví! Těším se na další pokračování a doufám, že Bill nebude moc trpět! 😉
Moc děkuji za skvělý překlad, Allko! 🙂
Šmarja, já to úplně čekala!:D Florence, pipka jedna, copak neví, že na dveře se má klepat a bez vyzvání do dveří nechodit?!:D v jejich století to určitě dodržovali!!:D
Díky za překlad. 🙂