autor: Cincina
Já se omlouvám, že další díl je až po tak dlouhé době, ale bylo toho moc. Jak ve škole, tak v osobním životě… a pak prostě nebyla inspirace. Ale teď už inspirace je, takže se máte na co těšit! 🙂 Doufám, že si tuto povídku ještě někdo pamatuje a snad se vám tenhle díl bude líbit 🙂
DRUHÝ DEN
Kristy měla plán, který spřádala celou noc, a tentokrát jí už musí vyjít. Chtěla se vplížit na sesternu a spolykat prášky. Tohle vymýšlela asi tři hodiny a zbytek noci přemýšlela o tom, jak to provede, aby jí nikdo neviděl a nestihl ji zachránit.
Byla docela zoufalá… nemyslela na nic jiného než na smrt. Na to, jak si ublížit… vůbec jí nenapadlo, jak se cítí Tom. A bylo jí to jedno. Znělo to dost krutě. Ale ona si na něj ani nevzpomněla, protože se chtěla zabít. Absolutní troska se z ní stala. Člověk bez života…
O několik hodin později pomalu vstala, a zkusila se vyplížit z pokoje. Povedlo se jí to, protože na chodbě nikdo nebyl, tudíž měla volný přístup.
Našlapovala na špičky, jako by to bylo někdy v noci, přitom byl krásný den. Pro Kristy ne. Chtěla už to mít za sebou, aby se nemusela zbytečně trápit. Došla na sesternu a nakoukla škvírou otevřených dveří. Nikdo. Že by měla až takové štěstí? Otevřela je dokořán, a vstoupila.
Ihned jí do očí praštila skříňka s léky. Ta byla samozřejmě zamčená, protože v nemocnici se počítalo se vším. Přistoupila k ní, nadechla se, a vrazila pěstí do skleněných dveří. Byly totiž prosklené, aby se vědělo, kde co je. Rána jako z děla se nesla po celé chodbě. Kristy rychle popadla spoustu krabiček s léky a schovala si je do nemocniční košile. Tak takhle vypadá zoufalství? Napadlo ji v jednu chvíli…
Rychle utekla zpátky na svůj pokoj. Bohužel, na dveřích jejího pokoje nebyl zámek, takže to musela udělat rychle. Ruka od krve ji bolela, ale bylo jí to jedno. Rychle vylupovala tabletky z platíček a polykala jednu za druhou. Ani to nezapíjela, nestíhala.
Slyšela sestry, jak běží do sesterny, a následný křik, který se linul po celé chodbě. Sestřičky samozřejmě začaly chodit do jednotlivých pokojů… a Kristy vylupovala, a polykala. Automaticky. Tak samozřejmé.
Když už se jí točila hlava, tak přestala. Lehla si, a snažila se na nic nemyslet, i když v hlavě viděla jenom svou smrt. Netrvalo to tak dlouho, jak si myslela… nejprve viděla dvojitě všechny předměty… a pak začala mít i halucinace.
V tu chvíli vletěla do pokoje jedna ze sester, a okamžitě jí to došlo. „Rychle! Doktora!“
Ale Kristy se už vznášela na vlnách smrti jako na obláčku z lehké pěny. Cítila se úžasně. Ani to nebolelo.
Sestra se snažila dát jí první pomoc, ale přiběhla o pár sekund později, než měla. Nestihla to. Snažila se, ale nic nepomohlo. Bohužel. Kristy zemřela. Druhý pokus se jí povedl. Dokonala to, co začala.
Doktor se rozhodl, že oznámí Tomovi tu smutnou zprávu. Ten byl zrovna v práci… ráno nestihl za Kristy zajít, a chtěl odpoledne. Kdyby tak věděl, že už za ní nepřijde.
„Ano?“
„Dobrý den, tady nemocnice u svaté Anny.“
„Co se děje?!“
„Vaše sestra… ona… je mi to líto…“
Tom, který v práci zrovna stál u svého stolu, se zapotácel a rychle nahmatal křeslo. Sedl si s pusou otevřenou, a jeho tělem se rozlila obrovská bolest. Cítil, jak mu tepe v celém těle taková divná vlna něčeho… Nemohl ani brečet, jak byl z toho celý paralyzovaný.
„Co?“
„Zemřela.“
„Ne!“ Tom zařval na celé patro, a všichni se po něm podívali. Bylo mu to jedno, praštil s telefonem, rozbrečel se a běžel pryč. Neslyšel za sebou Billovo volání, dokonce ani to, když se rozběhl za ním.
„Tome!“
On jenom běžel a brečel. To snad nemůže být pravda! Cítil se na dně. Celé jeho tělo se svíralo v jedné velké křeči, ve které byl ale stále schopen běžet. Zdálo se mu, že nic necítí. Ani jemný vítr, ani to, že ho hrozně bolely nohy. Pořád běžel, až se ocitl v nemocnici. Tam se zhroutil na židli a rozbrečel se úplně.
Celý se třásl, škubal sebou, jeho tělo se napínalo v křeči. Nadechoval se, zalykal se a najednou skoro nemohl dýchat. Ještě se nestihl vzpamatovat z toho běhu. Byl zpocený, unavený, naštvaný, smutný… klesal někam do hlubiny. Takhle se ještě nikdy necítil. Nikdy. Je to, jako by umřela část jeho osobnosti. Kousek Toma. Druhá půlka. Spřízněná duše. Jeho sestra sakra!
„Co se stalo s mojí sestrou?!“ Vykřikl na doktora, který měl jeho sestru v péči. Zrovna procházel kolem a měl v ruce sendvič.
„Ah, to jste vy. Volal jsem vám… ona zemřela.“
„Jak jako zemřela?! Zatímco vy se tady cpete tím sendvičem, že?! Tohle je ta vaše skvělá práce? Jak to, že umřela? Co se jí, kurva, stalo?!“ Na to, že ještě před chvílí brečel… sebral všechen svůj adrenalin a vztek, který v sobě měl, a tohle na doktora vychrlil. Řekl to snad na jeden nádech.
Doktor byl na takové případy zvyklý. Nebylo to nic neobvyklého. Lidé dávají něčí smrt většinou za vinu někomu druhému – většinou lékaři, kteří třeba za nic nemohou. Snažil se. Dělal, co mohl během oživování, ale už to nešlo. A navíc se ta holka chtěla zabít. Aspoň už bude mít klid. Ale tohle nemůže říkat nahlas, a už vůbec ne před ním. Ten by ho zabil.
„Prosím, uklidněte se. Vaše sestra se vloupala do sesterny a ukradla tam nějaké tabletky. Předávkovala se.“
Tom jenom otevřel ústa údivem. Předávkovala? Ona? Vždyť toho přece nebyla schopná… nebo ano? Když se podřezala, tak si myslel, že to byl nějaký její zkrat. Třeba že se jí něco znovu přihodilo a nezvládla to. Chtěl jí pomoct se z toho všeho dostat. A teď mu akorát zůstanou oči pro pláč.
Je to tady. Opět se mu kutálejí slzy po tváři, a on neví, co s nimi dělat. V tu chvíli za ním dobíhá Bill.
„Teda tys mi dal zabrat. Běžím za tebou celou cestu, a bylo těžký držet krok. Jsi rychlý.“
Tom se na něj podíval. Nemusel říkat nic. Bill ho objal, a přitiskl k sobě. Netřeba slov. Navíc ani neví, co by mu měl říct. Smrt v rodině je vždycky těžká. Sám si to zažil, takže ví, co prožívá, a chtěl ho podpořit a podržet. Nesmí ho v tom nechat samotného. Kdo by se o něj postaral teď?
Zvládnou to společně.
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 8
Tak sa to Kristy nakoniec podarilo. A pritom ani neviem dôvod, prečo to vôbec urobila.
Toma mi je ľúto, ale verím, že s Billovou pomocou to nakoniec zvládne.
Taký by mě zajímalo proč to udělala a doufám že Bill dokáže Tomovi pomoc bude to potřebovat.
Oh, takže to Kristy nakonec udělala? Teda, to je mi vážně líto, asi měla fakt hodně velké problémy. Snad se je dozvíme brzy. 😉