Pohár z půli prázdný 21.

Bill seděl bez hnutí a soustředěně se díval Tomovi do očí. Nemohl uvěřit slovům, která právě slyšel. Dredatý chlapec, který na něj prvně působil jako bezcitný tvrďák, mu teď do očí řekl, že ho miluje.

Černovlásek byl přímo paralyzovaný a netušil, jak by se měl zachovat dál. Nechtěl se neomaleně otázat, co Tom před chvílí říkal, ale cítil, že nějaké ujištění o tom, zda je tato situace reálná nebo ne, bude potřebovat.

Tom ho chytil za ruku a mile se na něj usmál.

Klidně to ignoruj, řekl a kousek se od něj odtáhl. Myslel jsem ale, že bys to měl vědět.

Třídou se neslo hlasité řinčení zvonku, při němž Tom vstal, jako by chtěl odejít.

Počkej! Bill ho chytil za mikinu a stáhl ho zpět na židli. Nemůžeš něco takového říct a pak odejít! Křikl téměř hystericky.

Proč ne? Tom použil jeden ze svých drzých úsměvů, ale zůstal sedět.

Bill neodpověděl. Chytil drdáče vzadu za krk a přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl pořádně políbit.

Oběma bylo úplně jedno, že jsou ve třídě, kde je může kdokoli spatřit. Když se ale líbali kluk s holkou, taky to nikomu nevadilo, jenom učitelům. Tak proč by měl mít někdo problém s nimi?

Já tě miluju víc, pošeptal mu do ucha Bill a silně ho objal.

„Kluci!“ zaburácel za nimi jejich spolužák, který už dál nehodlal snášet nadšené pištění svých spolužaček.

„Copak?“ Tázavě si ho změřil Tom, aniž by dovolil Billovi, aby se od něj odtáhl.

„Mohli byste to trochu krotit?“ požádal je. „Jste přece jenom ve škole.“

„A co jako?“ dělal nechápavého.

„N-no,“ znejistěl spolužák, kterému pro tuto chvíli došla slova.

„Jen je nechte!“ ozvaly se nadšeně dívky, kterým přímo zářily oči, když dvojici spatřily. „Mají na to právo!“ zahihňaly se.

***

Amalia seděla ve své zakouřené kanceláři a netrpělivě očekávala informace. Škola už skončila, takže její informátor by měl dorazit co nevidět. Chvíli čekání si krátila cigaretou, jejíž kouř postupně plnil místnost a vsakoval se do všeho, co mu stálo v cestě. Vše bylo až nepříjemně nasáklé silným cigaretovým kouřem, až se zdálo, že to nikdo nedokáže vyčistit.

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře, až si Amalia nebyla jistá, zda ho skutečně slyšela.

„Dále!“ zavelela, i když si nebyla úplně jistá, jestli za dveřmi někdo stojí.

„Dobrý den,“ ozval se pihovatý mladík, který právě vstoupil do dveří. „Přišel jsem, abych vás informoval…“

„Už na tebe čekám,“ pokývala hlavou a pokynula mu, aby se posadil.

„Mám tady pár fotografií,“ začal a chvilku se prohraboval v tašce, než našel, co potřeboval. Položil na stůl složku s právě vytištěnými fotografiemi. Jednou z prací jeho otce bylo právě tištění fotografií, takže nemusel čekat několik dní, aby mu fotografie vyvolal. Mohl je dostat, kdykoli chtěl.

Amalia zatnula ruku v pěst, jakmile spatřila, co se dnes dělo v jejich třídě. Tomu chlapci se podařilo zachytit Tomovu ruku, jak bloudí po Billově stehně a postupně přechází výš.

Chlapec zpozoroval napětí na její tváři a trochu opatrně řekl: „To ještě není všechno, ti dva se potom líbali.“ Sáhl do tašky a vylovil další fotografie, které zachycovaly jejich přestávkový polibek po vyznání jejich lásky, o čemž ale nikdo nevěděl.

„Já ho přetrhnu,“ zamumlala si pro sebe a pozorně si prohlédla všechny fotky. Nechtělo se jí věřit, co spatřila. Měl přivřené oči, jako by si to skutečně užíval a myslel to vážně.

„Děkuji,“ usmála se na zrzka, který seděl za stolem a nervózně ji sledoval. „Až budeš mít něco dalšího, tak přijď. Až bude vše hotové, dostaneš svoje vyrovnání,“ přislíbila s falešným úsměvem a propustila ho. Fotografie si nechala a dala je do jedné ze svých složek, která mapovala tenhle Tomův úkol. Zároveň s tím vyhrabala jednu starší složku, která obsahovala fotografie z doby předchozího úkolu, kdy se měl dostat k jedné dívce. Podrobně ji prostudovala a našla fotografii s polibkem, kterou porovnala s tou dnešní. I když tušila, jaké zjištění jí to přinese, neodpustila si to ověření.

Na starší fotce spatřila Toma s otevřenýma očima, jak kouká do prázdna, jako by se ho ten polibek ani trochu netýkal, zatímco se ho dívka na fotografii snažila zaujmout svým jazykem.

Na nynější fotce zahlédla Tomův zájem a blaženost, která z něj přímo čišela. Vypadal, jako by byl Billem dokonale omámen a nevnímal nic jiného než jeho jemné rty.

Věděla, že tady nastává problém. Z každého jeho předchozího úkolu věděla, že si polibky s dívkami příliš neužíval a spíš je hnal do postele, ale tady to bylo obráceně. Navíc věděla, že vždy dívka přišla s vyznáním lásky a on vždy jenom něco zamumlal, aby se neřeklo. Teď by se klidně vsadila, že to proběhlo obráceně. Ač si nechtěla připustit, že by jí osud přichystal takovéhle překvapení, musela se holt smířit s tím, že se Tom prvně v životě skutečně zamiloval. Nepřicházelo ale v úvahu, že by společně mohli být.

Vždyť je to jeho úkol! Blesklo Amalii hlavou. A navíc je to jeho bratr! Rukou silně udeřila do stolu, až se ozvalo zapraskání dřeva. Nějaká část se nalomila, ale to ona teď nehodlala řešit. Sama porušila zákon snad vícekrát, než dokázala spočítat. Dopustila se všech možných činů i přestupků, ale incest jí z nich všech přišel ten nejhorší. Tohle byl přece zločin proti přírodě. A co je vražda proti milování rodinného příslušníka?

***

Bill šel po škole domů, kde se rozloučil s Tomem, který si zase potřeboval skočit k sobě. Černovlásek mu nestál v cestě, i když si přál, aby s ním mohl být každou vteřinu svého života.

„Za chvíli se vrátím,“ přislíbil dredáč a na rozloučenou ho měkce políbil na rty. Sám by nejradši neodcházel, ale musel se znovu hlásit Amalii a vypovědět, jak jeho úkol pokračuje.

„No to je dost!“ přivítala ho Amaliina svými nevrlými slovy a stočila jeho směrem rozezlený pohled. Snažila se krotit svůj vztek, který doprovázela zášť, ale měla s tím hodně velký problém. Ze všech romantických filmů pochopila, že mladí lidi jsou tak strašně naivní, že dají přednost lásce před vším – třeba i před penězi, jako to bylo ve filmu Focus.

„Děje se něco?“ nechápal Tom. Zavřel za sebou dveře a přistoupil k ní trochu blíž. „Chodím celkem pravidelně, nebo ne?“ znejistěl. Neopovážil se posadit se na židli naproti Amalii a radši stál.

„Kdy myslíš, že bude šance přikročit k pokračování našeho plánu?“ položila mu otázku, aniž by se obtěžovala s odpovědí. „Bude to ještě tenhle rok?!“ zaječela na něj jako smyslů zbavená. Svými tlustými prsty se natáhla po krabičce s cigaretami a jednu si zapálila. Nervózně se třásla, když si uvědomila, že tenhle románek může celou práci zničit a dostat je všechny za mříže.

„Na co přesně se čeká?“ opatrně se zeptal Tom a nervózně se podrbal. Vážně by teď byl radši u Billa a dělal s ním úkoly.

„To mi řekni ty!“ Znovu silně udeřila do stolu, až měl Tom pocit, že to kus nábytku nepřežije.

„Žádná příležitost se zatím nenaskytla,“ bránil se. „Nevím, kam ukládají peníze, a nejsem si jistý, jak bychom je měli přesvědčit, aby nám vydali všechny svoje pozemky. Leda bychom Billa unesli a dovolili bychom, aby se minulost opakovala,“ ironicky obrátil oči v sloup a lehce se pousmál. Jeho úsměv však zmizel v okamžiku, kdy se na něj Amalia šibalsky usmála, jako by se jí v hlavě zrodil brilantní plán, s jehož realizací nehodlá dále otálet.

„Ty,“ ukázala na něj tlustým prstem a ještě víc rozšířila svůj úsměv, „jsi geniální!“

Tom měl najednou maličkou a ustrašenou dušičku, která se strachem odmítala pohnout. Došlo mu, že tohle jeho nadřízená bere smrtelně vážně, za což by sám sebe nejradši zadupal do země. Jak jsem jen mohl být tak pitomý a něco takového vypustit z pusy?! „Můžeme stanovit datum,“ začala okamžitě s plánováním, aniž by dál vnímala Tomovu přítomnost. „Bude to jednoduché, Tom ho v noci vezme městem a postará se o to, aby skončil v téhle čtvrti, kde už budou čekat naši lidi a zpacifikují ho na dostatečně dlouhou dobu, aby mohlo proběhnout vyjednávání,“ mumlala si pro sebe. „Jejich synáčkovi se stane, co bude třeba, a pak,“ mluvila dál, aniž by jí bylo rozumět.

Tom se frustrovaně chytil za hlavu, v mysli vidět Billa, jak si na něm Amalia vybíjí svůj vztek a zklamání jako dříve na Tomovi. Nad představou zmláceného a zakrváceného Billa se mu žaludek obrátil naruby. Několikrát silně zakašlal. Měl pocit, že se skutečně pozvrací, když si vzpomněl na temný zahnilý sklep, v němž taky trochu času strávil. Jenom samotná představa toho nechutného zápachu v něm znovu vyvolala nauzeu. Skutečně neměl daleko k tomu, aby pozvracel podlahu Amaliiny kanceláře.

„Děje se něco?“ Do místnosti vrazil Fritz a jeho pohled se zastavil na Tomovi, který klečel na zemi a snažil se ovládnout svou potřebu zvracet.

„Klidně ho odveď,“ řekla Amalia, aniž by zvedla oči od stolu. Byla stále zavrtaná ve svých myšlenkách a plánech. Nepředpokládala, že by mohl mít Tom tak dobrý nápad. Sama únos zvažovala, ale došlo jí, že unést mimino a dospělého kluka je trochu rozdíl. Když ale měla silného Toma, jehož Bill poslouchal na slovo, nemohla se seknout. Nemusela ani řešit vymýšlení složitých pastí nebo tak. O všechno se postarají silní kluci, kteří pro ni už několik let pracují. Jejím úkolem bylo jenom vyjednávání a následné mučení toho spratka. Kdyby chtěla, mohla by ty dva dát do sklepení spolu a vybít si své zklamání na obou. Představa zeslabených dvojčat, která podědila její oči, jí přišla tak strašně lákavá a zároveň vzrušující. Pod oběma si mohla představit svou někdejší sokyni a tělem se jí rozlilo uspokojení z pocitu, že se může mstít. Může použít ty dva k tomu, aby se s ní vyrovnala. Byl to skutečně geniální plán, jehož se odmítala vzdát. Tohle je to, co celý svůj život chtěla. Už byla blízko.

Zatím nikomu nesdělila, kdy k tomu má dojít. Sama si chtěla vyčkat na vhodnou příležitost. Uznala, že nemůže být zas tak krutá, takže těm dvěma dopřeje ještě trochu času, aby si vysvětlili, jak moc se milují a pak se bude moct dívat na jejich skomírající lásku. Bude je mít přímo před sebou a uvidí, jak z nich odchází veškerý život. Zaplatí tak všechny dluhy. Poskytnou jí neuvěřitelný pocit vzrušení a nadřazenosti, který bude cennější než veškerý majetek, který vlastní. Vše bude tak krásně zvrhlé…

***

Tom se doplazil do chodby, kde se znaveně opřel o zeď a zhluboka dýchal, aby tak zahnal veškeré obrazy ve své mysli, které nepříjemně dráždily jeho žaludek. Nechtěl se smířit se skutečností, že by Amalia měla dostat jeho milovaného Billa.

„V pohodě?“ uslyšel jako by z velké dálka Fritze, který za ním zavřel dveře od Amaliiny kanceláře.

„Ona,“ zajíkl se dredáč a setřel si ze své tváře jednu zbloudilou slzu, po níž následovalo několik dalších. „O-ona ho ch-chce,“ nebyl schopný vyslovit to slovo, které se mu tolik příčilo. Už jenom samotná představa toho slova ve spojení s Billem mu přišla nepředstavitelně nechutná. „O-on-na,“ zakoktal. Už se nesnažil stírat svoje slzy, přišlo mu to naprosto zbytečné. Teď když věděl, že svojí nevymáchanou hubou nejspíš přispěl k Billově smrti, nenáviděl sám sebe. Nenáviděl Amalii, nenáviděl celý svět.

„To víš,“ položil mu blonďák ruku na rameno a smířlivě se na něj podíval, což nikdy v životě neudělal. Poznal, že tady jde o lásku. Sám by se nejspíš choval stejně, kdyby šlo o Christopha. A nejspíš by taky potřeboval něčí podporu a něčí léčivá slova. „Láska je křehoučká jako papír,“ pošeptal mu, i když si nebyl ve skutečnosti jistý, jestli ho přes vlastní vzlyky slyší, „a kdejaká kráva si může myslet, že ji usmrtí,“ jeho pohled mířil ke dveřím, za nimiž se nacházela Amalia, „ale ona jenom netuší, že ji posune na jiný level a dovolí vám dvěma být v dalším životě spolu a to bez ní,“ pousmál se nad svými slovy, která se mu jen tak drala na jazyk, aniž by o nich kloudně přemýšlel, „budete mít další šanci a to hodně daleko od té pomstychtivé svině,“ dokončil svůj proslov, o němž netušil, kde ho vzal. Přišlo mu to ale správné. Všichni tady byli jenom jejími loutkami. I on.

Musel si přiznat, že i přes ty honoráře o dost ve svém životě kvůli ní přišel. Byla jako parazit, kterého by měl někdo okamžitě a bez prodlení zbavit života.

autor: SakuraUchihaHaruno13