autor: Clarrkys
Billův velký den
Zbytek večera i celá noc byla klidná. Alex dovolil Billovi, aby zůstal u vyhasínajícího ohně a střežil místa nejblíže karavanu a stanům, zatímco on sám se jako vždy ve střehu procházel po okolí. Když nad ránem začalo vycházet slunce, našel Billa sedícího na pařezu, opřeného zády o kmen vedlejšího stromu se zakloněnou hlavou. A evidentně spícího…
Bill zamručel a začal se pomalu probouzet, když někdo zatřepal jeho ramenem. Hned ucítil tepavou bolest mezi lopatkami, která mu vystřelovala do spodní části zad. Jakmile uslyšel někoho volat svoje jméno, konečně otevřel oči a rozhlédl se po okolí. Zamrkal nechápavě na smějícího se Alexe a okamžitě vyskočil na nohy, když si uvědomil, co měl za úkol a že v noci nejspíš usnul. A jeho záda byla důkazem, že to bylo v dost nepřirozené poloze.
„J-já… já… moc se omlouvám, nechápu, jak se to mohlo stát, opravdu!“ Bill se chvíli držel za hlavu, potom se sehnul a zvedl ze země nůž, který vedle něj celou noc ležel. Druhého nože, který ležel na druhé straně vedle kmene, si už nevšiml.
„To je v pohodě… spíš bych byl překvapený, kdybys nespal,“ poplácal ho Alex po zádech. „Snad každý na své první noční hlídce usnul,“ zasmál se. „Ale teď pojď se mnou, půjdeme se podívat směrem k východní stezce. Asi před hodinou se mi zdálo, že jsem odtamtud slyšel nějaký nářek… měli bychom se tam pro jistotu podívat a projít se po okolí. Peter to tady zatím pohlídá,“ pousmál se Alex, když domluvil, a rozešel se do lesa. Bill si až teď všiml, že s nimi venku stojí někdo třetí. Blonďák si unaveně protřel oči a radši dělal, že nevidí Peterův pobavený úsměv. „Tak jdeš?“ zavolal Alex a Bill se za ním poslušně rozběhl.
„Víš, Bille… vlastně jsme si za celou dobu neměli čas popovídat. Vím o tobě jen to, že jsi byl učitel v mateřské školce, Tom se u tebe objevil hned po úniku infikovaných a pomohl ti zachránit některé děti,“ rozpovídal se Alex, když šli vedle sebe hustě prorostlým lesem.
„Ano, je to tak… jen tehdy těch dětí bylo sedm. A kdyby nebylo Tomovy pomoci, nebyl bych tady,“ Bill se smutně pousmál a pozorně sledoval, kam šlape.
„Sedm?“ podivil se Alex.
„Jo, no… třem z nich se ještě během prvních dnů podařilo dostat ke svým rodičům. A ze zbylých čtyř dětí je s námi už jenom Sarah a Melisa,“ řekl Bill tiše. Chvíli bylo ticho.
„Uhm, dobře… nebudu se ptát, co se stalo,“ promluvil tiše i Alex. „Asi neumím moc dobře zahájit konverzaci, co?“ zasmál se po další chvilce ticha.
„Ne, ne… to je mnou,“ zasmál se tiše i Bill a pousmál se. „Dlouho jsem si už nepovídal. Buď plácám nějaké blbosti, nebo donutím svým nevhodným kecáním toho druhého znervóznět. Tak jako teď.“
Chvíli šli mlčky. Objevili se na mýtince, ze které byl nádherný výhled po celém okolí. Všude pod nimi byly stromy s pár mýtinami, mezi zelení a místy zežloutlou trávou se klikatila úzká říčka. Bill nad dalším velkým kopcem daleko od nich viděl vycházející slunce. Už bylo kousek nad jeho vrcholkem, kdyby přišli na tohle místo o pár minut dřív, mohli by vidět, jak se slunce objevuje nad stromy, až se nakonec vytáhne až nad něj. I přesto, že byl vrchol kopce celý pokrytý bílým sněhem, zářící slunce nad ním pořád přinášelo trochu tepla. Bill se i tak při pohledu na zasněžené kopce všude okolo otřásl zimou.
„Tom mi říkal něco nejspíš i o tom, že jste se znali z dřívějška? Ještě z té doby před tím, než to všechno vypuklo?“ zeptal se mladý brunet zvědavě, když se znovu dali do chůze.
„Jo, to je pravda,“ Bill se usmál. „Jako děti jsme byli nejlepší kamarádi. Byli jsme sousedi a snad každý den jsme si spolu hrávali na hřišti před naším domem. Tom si potom na škole ale našel jiné kamarády,“ pokrčil blonďák rameny. „Když pak odešel na střední školu, už jsme spolu skoro nemluvili, a když odešel do armády, několik let jsem ho vůbec neviděl,“ Bill tu informaci, že ho Tom po té době ani nepoznal, raději vynechal. Trochu nadskočil, když kousek od něj najednou zapraskaly větve. Pevně sevřel nůž v ruce a bojácně se tím směrem díval. Alex se jen zasmál, udělal jeden krok směrem k místu hluku a z keře vylétl nějaký pták.
„Nesmíš se tak bát, Bille… infikovaní se tady poblíž neobjevili už více než měsíc. Zdržují se hlavně ve městech, tady v lesích a hlavně tak vysoko nejspíš už žádní ani nejsou,“ drcnul Alex Billa s lehkým smíchem. Mělo to být ze srandy, ale Bill si bolestně promnul paži, do které ho Alex uhodil.
„Já vím,“ řekl tiše blonďák.
Dalších asi deset minut šli v naprosté tichosti. Alex dumal, jestli má mluvit o tom, co má celou dobu na jazyku, nebo má raději mlčet. Nakonec se rozhodl přece jenom zeptat.
„Takže, Bille… kdy hodláš Tomovi říct o tom, co k němu cítíš?“
Bill se při těch slovech zarazil, na malý moment se dokonce zastavil v pohybu, ale potom se znovu rozešel a snažil se dělat jako by nic.
„O čem to mluvíš?“ zeptal se tiše a jeho tváře nechtěně začaly rudnout. Brunet mu věnoval dlouhý pohled.
„Bille, možná si myslíš, že to není poznat, ale je. Vidím, jak se na Toma pořád koukáš, jak se strachuješ, když se delší dobu nevrací z lesů. Je to poznat už jen z toho, jakým způsobem se na něho díváš… máš, víš… no, máš takový zvláštní výraz. Vidí to všichni,“ Alex se tiše zasmál. Na chvíli se rozhostilo ticho, když se Billovi pomalu kouřilo z hlavy, jak začal přemýšlet.
„Ehm, no…“ odkašlal si blonďák. „Nevím, co na to říct.“
„Bille. Asi bys měl vědět, že si toho všimnul i Tom.“
Bill zděšeně stočil pohled směrem k Alexovi. Podařilo se mu i lehce zakopnout, ale chytl se větví stromů, které byly nyní všude kolem něho. Alex pokrčil rameny.
„Jo, ptal se mě, jestli jsem si toho nevšiml taky… upřímně, do té doby jsem tě moc nesledoval, ale když se pak Tom zeptal, stačilo tě jeden den pozorovat a bylo mi to jasný. Mluvil jsem pak s Melanie a ta mi to jen potvrdila.“
Blonďák nervózně polkl a přehodil si nůž do druhé ruky. Zrychleně dýchal a snažil se uklidnit. Takže Tom to ví? Tom ví o tom, že se na něho pořád potajmu dívá a obdivuje ho? Povzdychl si a začaly se mu hrnout slzy do očí. Všichni okolo to vědí a určitě si z něho utahují, posmívají se mu za jeho zády. A Tom taky. Proto ostatní chlapi vypadají strašně pobaveně, jen když se Bill objeví poblíž. Bill posmrkl a hned na to se to snažil zamaskovat a utřel si nos do rukávu mikiny. Alex se na něj podíval a pozvedl překvapeně obočí.
„Klid, Bille… vážně, uklidni se, jo?“ zastavil se brunet v chůzi a vzal Billa za rameno. Donutil ho otočit se k němu a podívat se na něj. „Proč to Tomovi na rovinu neřekneš?“
„A k čemu by to bylo? Tom přece není… no, gay,“ zamumlal Bill tiše a do rukávu si utřel ještě pár slz, které se mu vytlačily na tváře. Dalším už uniknout nedovolil.
Alex se jenom pousmál a lehce Billa po zádech pohladil.
„Já nevím, co Tom je nebo není… ale sám mi říkal, že čeká na to, až něco řekneš. Tak si to přeber,“ pokrčil brunet rameny a znovu se dal do kroku. „Pojď, už jsme skoro u stezky. A opatrně, kousek od nás je sráz, tak se radši pořádně dívej, kam šlapeš.“
Bill ještě chvilku sledoval Alexova záda, jak se pomalu vzdaluje, než se taky rozešel. Díval se do země a přemýšlel, jak to mohl myslet. Proč by Tom čekal na to, až se mu Bill přizná? Přece kdyby to opravdu věděl, mohl něco říct sám… něco naznačit. Když se nad tím ale zamyslel, Tom to nejspíš naznačuje pořád. I když s Billem skoro nemluví, když se potkají, neušetří si úsměvy nebo mrkání. Na nikoho jiného to nedělá. A když už s ním po dlouhé době promluví, vždycky má o něj starost. Ale pokud by to všechno bylo tak, jak to teď vypadá… proč pořád odchází na dýchánky se Susan?
Blonďák na malý moment zavřel oči, protřel si je a povzdychl. Při dalším kroku zakopl svou odchlíplou podrážku na botě o kámen a rozletěl se dopředu z kopce, kdy se nedokázal zastavit. Začal padat obličejem k zemi a neubránil se zaječení. Hlavou mířil přímo na keř, stihl naštěstí ještě zavřít oči. Dopadl těžce a narazil bolestně kolenem na velký kámen, k Billovu zděšení se ale okamžitě překulil na bok a začal se kutálet dolů. Otevřel oči a vyjekl, když se kutálel mezi kameny a keři a střídavě mezi oblohou a hlínou viděl, jak míří dolů z obrovského příkrého kopce.
„Pomóc!“ podařilo se mu zavolat chviličku před tím, než dostal kamenem do brady. Snažil se zachytávat rukama všeho okolo, ale letěl dolů moc rychle a podařilo se mu jenom vytrhávat trávu ze země i s kořeny. Když se snažil zastavit a pootočil se, jeho tělo udělalo dva kotrmelce před tím, než ucítil šílenou bolest ve stehnu. Donutilo ho to vykřiknout bolestí a z očí se mu spustily slzy, ale během okamžiku se jeho zrychlená cesta směrem z kopce zastavila.
Bill skončil s rukama nataženýma před sebe, hlavou zabořenou v zemi a nohama trčícíma vysoko dozadu. Blonďák po chvíli zvednul hlavu, hned se otočil k noze, ve které mu pořád pulzovala obrovská bolest, ale až po několika vteřinách se donutil otevřít oči.
„Ah, do prdele,“ vzlykl Bill, když ve svém stehnu uviděl zabodnutý nůž. Jeho nůž, který celou dobu měl v ruce. Zkroutil se na zemi a opatrně se dotkl místa, kde se čepel nože ztrácela po jeho riflemi a znovu povzlykl. Zaslzenýma očima se podíval nahoru na kopec a prohlédl si místo, kterým se kutálel dolů. Ležel takhle jenom chviličku, když najednou před sebou směrem dál dolů z kopce, kam se za celou dobu ještě nepodíval, uslyšel divný mlaskavý zvuk. Okamžitě se vyděsil a s vykulenýma očima na to místo pomalu otočil hlavu.
V ten moment, kdy se skutečně před sebe podíval, nemohl popadnout dech. Jen sotva metr před ním ležela mrtvá laň, měla rozpárané břicho, ve kterém se hrabaly dvě zakrvavené ruce. Ruce, které pokračovaly jako mrtvolně šedé se spoustou fleků. Bill zvedl oči ještě o kousek nahoru a spatřil člověka, tedy jestli se to dalo tak nazvat, jak vytahuje ze zvířete kusy střev a cpe si je do nenasytných úst. Byl to muž, nedalo se říct, jak starý, protože jeho obličej byl plný fleků a prohnilých děr. Děravou tváří mu byly vidět žvýkající zuby a na temeni hlavy měl řídký porost vlasů neurčité barvy. Byl oblečený do špinavých hadrů, které se už nedaly nazývat oblečením, a Bill si taky všimnul, že jedna jeho noha byla až do půli stehna ohlodaná až na kost a visely z ní cáry uschlého masa. Blonďák se pokusil zůstat zticha, chtěl se odtamtud dostat co nejdříve pryč. Snažil se posadit, ale jakmile se narovnal a usykl nad bolestí ve stehnu, infikovaný zvedl své mrtvolné oči se šedivým povlakem na zornicích od zvířete právě na Billa. Okamžitě upustil kus vnitřností laně a začal se rukama natahovat dopředu, zachytával se o trsy trávy a přitahoval se blíž k Billovi. Ten vyjekl, otočil se a podařilo se mu zachytit jednou rukou za kmínek většího keříku a snažil se přitáhnout, aby se mohl postavit. S bolestným skučením se mu to podařilo, ale jakmile udělal první krok, zase dopadl na zem. Podařilo se mu alespoň se plazit nahoru a zachytával se o trávu a chytal se kamenů, když ucítil, jak ho infikovaný popadl za zraněnou nohu.
„Ne, ne, ne, ne!“ vykřikl Bill a pokusil se s nohou kopnout, ale jediné, čeho dosáhl, bylo lehké trhnutí nohy a ohromující bolest v poraněném stehnu.
„Bille!!! Sakra, Bille!“ zakřičel nahoře na kopci Alex.
Bill se snažil odtáhnout se rukama co nejdál, ale když se ohlédl, uviděl infikovaného, jak se svými hnusnými zkaženými zuby přibližuje k jeho kotníku. V ten moment se ozval výstřel a kolem Billovy hlavy prosvištěla kulka. Blonďák sotva stačil zavřít oči, když se na jeho obličej, mikinu i kalhoty rozstříkla ztmavlá krev infikovaného, kterého Alex i z takové dálky trefil přímo do hlavy.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Ten záver bol teda poriadne dramatický! Vďaka Bohu za Alexa, ktorý sa dokázal aj z takej diaľky tak perfektne trafiť. Bill z toho vyviazol len tak tak. Ale v tej chvíli ma napadlo – ako sa tá nákaza šíri? Krvou? Či nejako inak? Aby Bill ešte nebol v nebezpečenstve, keď bol celý ostriekaný krvou nakazeného a v stehne má zabodnutý ten nôž. Za čo si v podstate môže sám. Ale zase nebol trénovaný na to, ako s nožom zachádzať, takže to ponecháme ako nehodu 🙂
Inak tá informácia na začiatku, že z tých 4 detí, ktoré s nimi boli, ostali len dve ma fakt zamrzela 🙁 Chúďatká deti.
A to, že si Tom všimol, ako sa naňho Bill díva a len čaká, kým sa ozve? Myslím, že kebyže to Billovi dnes Alex nepovie, tak sa to Bill ani nedozvie. Som zvedavá, či teraz už naberie odvahu Tomovi povedať, čo k nemu cíti, keďže to vyzerá, že aj Tom by mohol niečo cítiť k nemu.
A kvôli tejto citovej situácii sa aj tak akosi teším na Tomovu reakciu, keď sa dozvie o Billovej nehode. Žeby sa tým medzi nimi niečo zmenilo? 🙂
Ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie.
No fuj, brrr…ten konec byl pěkně hnusný. Úplně mi cukala noha, jak jsem s ní uhýbala spolu s Billem. Úplně stejně jako Kirsten jsem v tu chvíli přemýšlela, jak se ta nákaza asi šíři. A hádám, že asi kousnutím, takže krví. Snad se teda žádná nedostane Billovi do té rány. Ještě, že tam byl ten Alex!
Ani mě nepřekvapilo, že si všichni všimli Billových citů k Tomovi. Co mě ale překvapilo, bylo to, že to Tom rozebírá s ostatními, místo aby si o tom promluvil rovnou s ním. Já bych se teď na Billově místě cítila pěkně hloupě a asi bych už rozhodně neměla odvahu o tom s Tomem mluvit.
Ale taky si myslím, že až se Tom dozví o Billově nehodě, tak by se věci mohly dát do pohybu.
Ten konec byl horor Jen nevím proč Tom chodí za tou holkou a všem povídá že ví že se Billovi líbí.
Tak tohle je rozhodně něco, kvůli čemu jsem schopna zůstat i celou noc vzhůru i když vím, že musím ráno vstávat. Tady je jediné štěstí, že nemám co dál číst, takže žádné noční čtení nehrozí. Ale zase na rovinu musím říct, že bych to kvůli tomuhle příběhu klidně zkousla!
Já se tolik bojím! Zase se tolik těším na další pokračování a zase jsem z celého děje nervózní! Chci vědět víc! Zatím jsem se o infikovaných nic nedozvěděla, teď jen to, že jen je vidět, tak by mě asi kleplo! Popis toho ´člověka´ či jak to nazvat mi teda pořádně zahýbal žaludkem. Čas od času si strašně ráda čtu takové sci-fi či fantasy, ale jak říkám. To jsou pak pro mě velice často bezesné noci. 😀
Napřed jsem byla strašně ráda, že Billova hlídka dopadla v pohodě a že i Alex se zdá v pohodě, když Billovi nevynadal za jeho spánek. Pak jsem se torchu lekla, když s ním Bill vyrazil do lesů a nemluvě o konci dílu! Já jsem myslela, že zešílím! Chudák Bill!!!! Tohle vidět a mít strach, co mu to monstrum udělá…Alex je bezvadný! Má dokonalou mušku, jen co je pravda. Jenže mě stejně jako holky napadlo, jak se nákaza šíří. Mám o Billa strach!!!!
A Tom ví, jak se na něj Bill kouká? Jejda! jsem stejného názoru jako Zuzu, protože bych si v Billově pozici připadala jako hlupák a asi bych nebyla schopna se na nikoho okolo ani podívat! Možná je tohle ale sblíží? Tahle Billova nehoda? A možná se i Bill sám vyjádří? Těžko říct! 🙂 Samozřejmě, že se strašně těším, až se kluci dají dohromady, ale abych pravdu řekla, teď jsem zcelého děje tak u vytržení, že mě nejvíc zajímá celá ta věc s infikovanýma. 😀
Strašně moc děkujiza božský díl a budu tady brzy očekávat další pokračování! jsem z povídky totálně nadšená, díky Clarrkys! 🙂
Prečo sa Tom neozve sám, keď vidí aký je Bill vyplašený:) som zvedavá ako si to povedia. Možno teraz, keď bude Bill zranený, Tom bude vyplašený a nejako sa prejaví. Alebo sa prejaví Bill? Mám strach, že sa mohol nakaziť tou obludou, ale dúfam, že nie, lebo potom by sa tento príbeh nemohol skončiť dobre a to by bola obrovská škoda.
Ďakujem za kapitolu.