autor: Saline A.
4. prosince 2007, Magdeburg
„Promiň, já vím, že jdu pozdě, ale je šílený provoz a musel jsem čekat na semaforech, nedalo se to skoro nikde přeběhnout,“ Bill vpadl do auta téměř bez dechu, jako plíce utíkaly ještě pár metrů za ním. Normálně by za Anisem dorazil přesně včas, kdyby se ovšem nemusel vracet zpátky do školy pro důležitý projekt z němčiny, který ještě potřeboval pár dodělávek. Takhle si musel on, absolutní antisportovec, ještě popoběhnout.
„To je v pohodě, zašel jsem alespoň ještě pro kafe,“ s úsměvem mu podal kelímek.
Bill, jemuž konečně přiběhly plíce, zkusmo ochutnal perníkové latté, než se naklonil a přítele políbil na líčko. „Jako kdybys mi četl myšlenky. Zase.“
„To zase ne, jen jsem viděl, jak už od jedenácti pomalu spíš za chůze. Cos dělal celou noc?“ Anis se krátce zasmál a pomalu vyrazil na cestu k němu.
„Povídal jsem si s jedním takovým chlápkem, který očividně spánek vůbec nepotřebuje,“ se smíchem na něj Bill vyplázl jazyk. „Po našem rozhovoru jsem se ještě chvíli učil, dneska jsme psali z matiky a bude to braný jako závěrečka.“
„Už vám uzavírá známky?“
Zavrtěl hlavou. „Ne, to ne. Ale je to pro ni nejdůležitější známka, v testu bylo učivo za celý půlrok. Teď bude dělat jen doplňková přezkoušení.“
Anis si odfrkl a ušklíbl se. „Tenhle systém asi nikdy nepochopím. Na co podobný nejdůležitější známky, když je mnohem jednodušší, a pro studenty výhodnější, aby se napsalo vícero menších testů, na které se můžou lépe připravit? Hromadný test jim v tom spíš uškodí, musí mít v hlavě zmatek ze všech těch vzorců.“
Bill ho mlčky sledoval, pyšný úsměv se mu usadil na rtech. „Ty jsi jako učitel vážně perfektní, víš to? Lituju všech, které nemůžeš učit,“ jemně ho pohladil na krku.
„Ale prosím tebe,“ Anis se stydlivým úsměvem upřel pohled na silnici. „Jediná moje výhoda je, že jsem ještě relativně mladý a pořád si pamatuju, co dělalo největší problémy mně.“
„Miluju tě, víš to, viď?“
Anis se usmál a na červené na semaforu si ukradl polibek. „Vím.“
~
Seděl na kuchyňské lince a s úsměvem sledoval Anisovy ruce, jak šikovně míchají veškeré ingredience pro jejich budoucí večeři, zatímco z obývacího pokoje se ozýval hlasitý smích. Brzy po příjezdu k Anisovi se k nim připojil Kay a Nyze, a ačkoliv je po dlouhé době viděl Bill nesmírně rád, nenechal si ujít příležitost na okamžik utéct od jejich veselí ke klidnému Anisovu kuchařskému umění.
„Určitě nechceš, abych je poslal pryč?“ Anis něžně promnul Billova stehna.
Chlapec omotal dlouhé paže kolem jeho krku a s něžným úsměvem zavrtěl hlavou. „Jsou to tvoji přátelé, nechci, abys je kvůli mně vyhazoval. A navíc,“ líně otřel rty o jeho, „dokud si můžu ukrást chvilku s tebou o samotě, nemám s nimi vůbec žádný problém.“
„Víš, že stačí říct a…“
„Jen mě prostě polib,“ s povzdechem mu omotal nohy kolem boků, než ho Anis konečně políbil. Přitiskl rty na jeho v horoucím polibku, zatímco dlaněmi pevně tisknul útlé boky. „Mám pocit, že se ti něco pálí, zlato.“
„Jsem si jistý, že je to naše večeře,“ zasmál se Kay stojící mezi dveřmi. „Rozptyluješ nám kuchaře, kopretinko. Asi tě příště nenecháme opustit naši společnost.“
Bill se krátce zasmál. „Anebo příště můžeš uvařit něco ty. Slyšel jsem od Anise, že znáš nějaké speciality z Filipín. Pokud jsou vegetariánské, jdu do toho.“
„No,“ pochybovačně se zašklebil, ale pomalu tál při pohledu na Billovy psí oči. „Sakra, jak tobě má někdo odolat?!“ rozhodil rukama. „Fajn, příště něco vymyslím,“ zabručel.
„Podlehnul jsi docela snadno,“ ušklíbl se Anis pobaveně.
Kay se zabručením pokrčil rameny. „Děláš, jako kdybys ty snad vydržel nějak dlouho. Vsadím se, že stačí, aby se tě dotknul prstíčkem, a ty ležíš u jeho nohou.“
„To není pravda,“ ohradil se Bill. „Zejména proto, že já po Anisovi nic extra nežádám. Spíš se ho ve většině případů snažím zastavit, aby dělal extra věci. Sám víš, jak štědrý dokáže být,“ s úsměvem se naklonil a přítele políbil na tvář, přičemž do pánvičky zároveň přihodil čerstvý špenát. Sice neměl ponětí, co se vařilo, ale špenát by mohl nacpat všude.
„Jenom na ty, co si to zaslouží.“
„To je pravda,“ přitakal Kay spěšně. „Pamatuju si, že jednou ho nějaký týpci podrazili a…“
„Večeře je hotová,“ skočil mu do řeči Anis, přičemž pohledem dal jasně najevo, že má mlčet a dál načaté téma nerozebírat.
Bill se zamračil, zatímco mezi přáteli probíhala neverbální komunikace. Vzpomněl si, jak kdysi potkal Anise v Berlíně, schovaného v obrovské mikině, s kapucí vraženou do obličeje. Schovával se před nebezpečím, jak sám říkal…
„Já myslel, že jsi tu na ozdobu, Bille,“ pobaveně do něj Nyze lehce šťouchnul, než si ho stáhnul na zem a objal ho kolem ramen. „Usměj se přeci trošku.“
Bill protočil očima, ale s úsměvem se o něj opřel. „Nepruď, Nyze.“
„Já? Prudit?!“ Nyze se dramaticky chytil za srdce a zavrtěl hlavou. „Tak teď jsi mi teda ublížil. Já k tobě tak mile a ty…“ povzdechl.
Bill se tiše rozesmál, pověsil se mu kolem krku. „Ale vždyť víš, že tě mám rád.“
„Slyším správně, že někomu vyznáváš lásku a nejsem to já?!“ vzhlédnul pohoršený Anis.
„Hleď a záviď!“ Nyze se smíchem schválně pevněji objal chlapce kolem ramen. „Tady máš totiž zářnou ukázku toho, že maličký ke mně může kdykoliv utéct!“ Bill k němu s pozvednutým obočím vzhlédl. „Nebo by aspoň mohl, pokud by ovšem na mě právě teď nezíral jako na největšího dementa pod sluncem…“
Krátce se zasmál a muže políbil na líčko, než s širokým úsměvem popadl skleničky a zamířil do jídelny. „Vypadáš, jako kdyby ti ulítly včely, miláčku.“
„Dal jsi pusu mému kamarádovi!“
„A nezapomínej, že máš kamarády dva,“ zazubil se. „A protože jsi měl pivo, už jsem se domluvil s Kayem, že mě hodí domů. Tebe už řídit nenechám.“
„Takže ty mě takhle podvedeš?“ objal ho Anis zezadu kolem pasu.
„Jo. A celkem bez rozpaků.“
~
„Dlouho jsem vás neviděl s Andym pohromadě,“ Bill se trochu natočil a pohlédl na Kaye. Plně se soustředil na jízdu, ale při zaslechnutí Andreasova jména viditelně pookřál. „Myslel jsem, že si rozumíte.“
Kay se pousmál. Bylo víc než jasné, že Billova romantická duše okamžitě začala spřádat nejrůznější plány, jak ty dva dát dohromady. Pokud už ovšem neměl doma celou knihu s množstvím návodů. „To máš pravdu, že si rozumíme.“
„Tak proč už jste se znovu nesešli?“
„Protože si myslím, že to není potřeba,“ zasmál se krátce. „No tak, Bille, užili jsme si dobrý sex a bavili se a tak, ale víc z toho nebude… Neříkám, je to moc milej kluk, to rozhodně. Ale ani on, ani já, nejsme na žádné dlouhodobé vztahy, nebo alespoň zatím ne. Vždyť je to mladej kluk…“
„Já jsem oproti Anisovi taky o dost mladší…“
„To já přeci vím, a neříkám, že je to špatně. Ale to je zejména kvůli tomu, že vy oba jste mentálně na stejné úrovni. Já jsem úplně jinde než Andy, Bille. Já se teď potřebuju bavit, užívat si. A nejsem si tak úplně jistý, jestli by tohle všechno šlo, kdybych se dal dohromady s Andym. Navíc, co si budeme povídat, Andy už od pohledu taky není zrovna vztahový typ,“ pobaveně na něj mrkl.
„On by se do toho dostal….“
„Ale ne, nedostal. Tohle nefunguje tak, že se uvrtáš do vztahu a pak uvidíte, jestli se do toho dostanete nebo ne. To prostě buď chceš vztah a víš, co to obnáší a jsi ochotný to všechno absolvovat, nebo na vztah nejsi ještě stavěný. A nepřijde mi, že by Andreas na to stavěný byl.“
Bill s povzdechem poposedl. Nejraději by ty dva dal dohromady, protože by byli naprosto úžasný pár. Ale musel uznat, že má Kay pravdu. Bohužel. „Ty, Kayi?“ zamumlal po chvíli ticha a počkal, než mu Kay dal pokyn, aby pokračoval. „Má Anis s někým ze své minulosti nevyřízené účty?“
„Proč tě to napadlo?“
„Kdysi jsem ho potkal v Berlíně a přísahám, že se snažil být neviditelný. Dneska ta reakce během večeře a to, že’s sebou vyděšeně trhnul, sotva jsem se zeptal, tomu taky moc nepřidalo.“
Kay se zasmál, ale Bill jasně poznal nervozitu. Smrděla na dálku. „To se ti jen zdálo. Neříkám, že byl slušňák, to ne, ale… Je v pohodě,“ zalhal.
Bill nespokojeně našpulil rty a zamračil se. Nervózně tepající žilka div nevyskočila z Kayova spánku a rty si olizoval tak často, až se na nich pomalu tvořily rozmáčené varhánky. „Nevěřím ti.“
„Podívej, Bille… kdyby byl nějaký důvod se obávat, tak věř, že by ti o tom Anis řekl,“ opatrně zaparkoval před Billovým domem a podíval se na něj s vážnou tváří. „Ale s Anisem jsi v bezpečí.“
„Já vím, ale…“
„Žádné ale,“ zarazil ho. „Buď v klidu a vysvětli matce, že nejsem tvůj milenec,“ pobaveně ukázal na záclonku v kuchyni, která se pohybovala.
Bill tiše zaklel a s díky za odvoz vyběhl rovnou za matkou. „To byl ten Bu?“ vyhrkla nadšeně dřív, než Bill vůbec stihl zavřít dveře.
Krátce se zasmál. „Ne, to byl Kay, náš společný přítel. Bu si dal u večeře pivo a nechtěli jsme, aby řídil, tak se navrhl Kay.“
„To je velice rozumné,“ uznale matka pokývala hlavou. „Tak mě napadlo… Co kdybys ho přivedl na první svátek vánoční? Ráda bych ho konečně poznala.“
„On uh… Mám pocit, že říkal, že bude mezi svátky u rodičů,“ vykoktal nejistě. „Ale určitě se ho zeptám, kdyby náhodou, mamko. Děkuju,“ pousmál se vděčně.
„Za nic,“ políbila ho na čelo. Bill se zazubil a okamžitě se rozběhl k sobě do pokoje – dřív, než by matka pozvala Anise na nedělní oběd.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Pohodová kapitolka. Je škoda, že Kay a Andy nejsou na vztahy. Ale není všem dnům konec. 🙂
Za to Billova mamka by ráda poznala Billova milého. Jsem zvědavá, o řekne, až se s ním seznámí.
Díky, těším se na pokračování.
Hm, Anis ma asi nejaky pruser z minula. Dal podrazakum pres drzku a sel si za to sednout? To me zajima! A je dobre, ze Bill ma Kaye precteneho a je mu jasne, ze se neco delo. Snad mu nikdo neublizi. Ani Anisovi a ani jeho milemu.
Billova maminka je decentne zvedava 🙂 co asi rekne takovemu postarsimu gangsterovi, ze chodi s jejim mazlickem? Nejsem si jista, jak moc to prekousne. Ale Tom se za anise jiste postavi i proti sve matce.
Dekuji za dilek :)))
Zajímavý dílek. Anisova minulost, Kay s Andym a hlavně Billova zvědavá maminka… Zrovna na vyřešení toho posledního se těším nejvíc 😀
Docela by mě zajímalo co měl Anis za problém a Billova matka je správně zvědava.