autor: Saline A.
5. prosince 2007, Loitsche
„Díky bohu, žiješ!“ Tom se z obýváku vyřítil a Billa popadl do náruče s takovou vervou, div chlapce neporazil. „Když mi Jörg volal, říkal jsem mu, že s ním nikam nejde ani jeden z nás, a když jsem přišel domů, máma mi oznámila, že tě za ním odvezla. Promiň, kdyby mě to napadlo, unesl bych tě ze školy!“
Bill bratra vděčně objal zpátky. „Už nikdy ho nechci vidět, Tome.“
„Co se stalo?“
„Někde mě viděl nebo mu někdo musel říct, že mě viděl nastupovat k Anisovi do auta. Často je střídá, a navíc se scházíme v uličkách stranou od lidí… Jörg se mě zeptal, kolik mi za to dávají.“
„To si děláš prdel!“ vykřikl Tom. „Tobě jsem ještě neodpustil, že jsi ho s ním pustila, tak mě nech!“ odsekl matce, která ho za sprostou mluvu napomenula. Pohlédl zpět na Billa. „Doufám, že jsi ho vyfuckoval.“
„Chrstnul jsem mu džus do obličeje…“
Tom se krátce zasmál. „Hodil jsi po něm i tu skleničku, doufám!“
„Už tak mi bylo líto toho džusu,“ ušklíbl se Bill pobaveně. Tom věděl, jak mu zlepšit náladu. „Pořád nemůžu uvěřit, že mi to fakt řekl. Vlastnímu synovi!“
„Vždyť je to jen kus hovna,“ Tom mu s úsměvem promnul ramena. „Být tebou, tak se tím vůbec nezatěžuju. Za chvíli budou Vánoce a ještě by ti to mohl zhnusit. Takže s Jörgem udělej krátký proces,“ naznačil rukama zmačkání papíru do kuličky a hození do koše. „Víš moc dobře, že to v hlavě nikdy neměl v pořádku, vždycky mlel hovadiny. Nic z toho, co ti řekl, není pravda. Oba moc dobře víme, co ty a Bu… To není žádný úlet, natož že bys s ním byl kvůli prachům. My víme, kde je pravda, a to je důležitý.“
Matka zvědavě nakoukla do předsíně. „Co to tu řešíte?“
„Výborně, mami, ještě, že tě vidím!“ usmál se Bill líbezně, jen aby ji vzápětí mohl zpražit pohledem. „Pro příště, až budeš chtít domluvit schůzku s Jörgem, tak to nedělej. I kdyby umíral, tak už ho nikdy nechci vidět.“
Simone vytřeštila oči. Bill by přísahal, že slyšel, jak jí srdce vynechalo úder. „Co se stalo?“
„V podstatě mi řekl, že jsem prodejná děvka. Takže pro mě skončil, okay? Už o něm nikdy nechci slyšet ani slovo,“ se vzteklým vrčením kolem matky prošel a zamířil rovnou do svého pokoje. Potřeboval mít na chvíli klid ode všech kolem, jen si se sluchátky v uších sednout a kreslit, neřešit žádné problémy. Chtěl vypustit veškeré emoce na papír a ještě si u toho zazpívat. Na okamžik dokonce zalitoval, že už má hotové celé podkroví – mohl tam pro potěšení něco rozbít.
~
6. prosince 2007, Magdeburg
Kdyby to záleželo na Billovi, hlasitě vyzvánějící budík by letěl z okna, ale bohužel pro něj, matka jako by jeho úmysly vytušila, se osobně ujistila, že chlapec míří do školy. Takže namísto vyspání se z mizerné nálady Bill jel s Tomem vstříc zhoršení stavu. Neměl na lidi vůbec náladu a byl vděčný, že Tom a Andreas, kterého v Magdeburgu nabrali, to respektovali. Věděli, že mu stačí zhruba hodinka, aby se aklimatizoval a dal dohromady.Ke skříňce se téměř odploužil, otráveně se probíral sešity, prohlížeje papírky se vzkazy. Často se stávalo, že spolužáci z projektových skupin mu tam házeli poznámky o úkolech, takže tomu nevěnoval moc pozornosti. Ale zbystřil, když si ledabyle přečetl jeden z posledních lístků. Přečetl si ho znovu.
„Jak chutná Anisův pták? Slyšel jsem, že máte žhavý večery ;)“
Přečetl si to ještě dvakrát, než mu došel celkový význam slov. Někdo o nich ví. „Sakra,“ zamumlal pro sebe. „Do prdele,“ ještě si ulevil, než se zhluboka nadechl a narovnal se, na obličej nasadil nepřístupnou masku a lísteček zmuchlal do kuličky. Nevěděl, kdo mu to psal, ale ať už to byl kdokoliv, mohl sledovat jeho reakci a Bill mu nechtěl dopřát pocit zadostiučinění.
„Hej, Bille, všechno ok? Vypadáš ještě hůř než před deseti minutama,“ Andreas se opřel o vedlejší skříňku.
Chlapec k němu vzhlédl a usmál se, přikývl. „Jo, jen jsem si vzpomněl, že mám nedodělanou práci a krátí se mi termín.“
Andreas protočil očima a zasmál se. „Já všechnu práci dělám maximálně hodinu před tím, než to odevzdáváme, a vždycky to stíhám!“
„Mě by jen zajímalo, jak ty chceš přežít na výšce, Andreasi,“ Bill s úsměvem zavrtěl hlavou a zamířil do třídy. „Nemáš vůbec žádný systém, disciplínu. Po prvním semestru tě vyhodí.“
„No tak půjdu k otci do firmy, no,“ pokrčil Andy rameny bez zájmu. „Hele, já to zas tak nehrotím, víš co. Buď se něco povede, nebo ne. Kdyby snad nevyšla práce u otce, poletím do Ameriky. Kámoš tam má známý a dají se tam vydělat dost slušný prachy. Tak bych chvilku speakoval.“
„Ty vole, Andy,“ Bill pobaveně zavrtěl hlavou, „mně se líbí, jak máš na všechno náhradní plán. Máš zálohu i pro smrt?“
„Pracuju na ní!“
Bill se rozesmál. Neviděl pár zlomyslných očí, který ho sledoval od své skříňky.
~
„Jak se cítíš?“
„Dost na hovno.“
„Nechceš jet domů dřív? Klidně tě hodím…“
Bill se pousmál. Formulka, že by ho hodil, slibovala, že by se stavil u Anise a společně si odpočinuli, než by ho odvezl domů. „Jsi moc hodný, ale nějak to tu ještě zvládnu. Jsou to jen tři hodiny, žádná katastrofa.“
„Nevypadáš zrovna nejlíp. Není ti špatně?“
Zmateně zvedl hlavu a opatrně se rozhlédl. Něžně se usmál, když si všiml Anise na rohu chodby. Předstíral, že dělá docházku. „Trochu mě bolí hlava, ale to je normální, když jsem ve stresu.“
„Měl bys někam na chvíli odjet.“
„Jo, to by se mi hodilo,“ krátce se zasmál. „Jenže to bych první musel vykrást banku a odpálit školu, protože se nám povinnosti začínají pomalu hromadit.“
„Co kdybys se mnou jel mezi svátky mimo civilizaci?“
Bill poplašeně vzhlédl, když se chodbou rozezněl zvonek na hodinu. Bleskově popadl všechny svoje věci a zamířil do učebny, po cestě ještě rychle odepisuje Anisovi: „O Vánocích jedeme k babičce, ale jinak jsem celý tvůj…“
~
„Našel jsem nám práci!“ Andreas celý rozrušený zezadu skočil na Billa, který se téměř okamžitě kácel k zemi.
„Andreasi, já ale na práci vůbec nemám čas,“ chlapec ke kamarádovi zoufale vzhlédnul, když vyrovnal ztracenou rovnováhu.
„To je na tom to nejlepší!!“ zazubil se Andreas tak ďábelsky, až Bill ostražitě couvnul. „Nemusíme vůbec nikam chodit! Jediný, co musíme udělat, je si dvakrát denně zkontrolovat maily. Vždycky ti pošlou dokumenty, kde musíš zkontrolovat kontaktní údaje a tím to hasne.“
Bill pozvedl obočí. „A kolik za tuhle námahu dostaneme?“
Andreas se hlasitě rozesmál. „Je to přes tátu. Měsíčně nám z toho kápne přes pět stovek. Zařídil jsem to i pro Toma, aby neremcal.“
„Kolik, že z toho kápne?!“ Bill nevěřícně vykulil oči. Naposledy, když jim Andreas zařídil brigádu, byli od rána do večera v nějakém sadu a nedostali víc než tři stovky. Když se k tomu přičetlo výživné od otce, hodilo to slušnou sumu, ale díky téhle práci se mohl odpoutat od matky…
„A to nejlepší na tom je, že ti budou platit týdně a čím víc mailů stihneš, tím víc peněz dostaneš! Maximálně teda tisícovku měsíčně, ale sakra Bille, představ si ty pařby!“ rozjařeně s Billem zacloumal, široký úsměv usazený na tváři. „Budeme v balíku!“
„Konečně si budu moct něco dovolit a nebudu si vedle Anise připadat jako hňup,“ zazubil se Bill. „Díky, že jsi na mě myslel, Andy. Jsi fakt kámoš!“
„Děláš, jako kdybych snad měl na výběr,“ Andreas se se smíchem opřel o Tomovo auto. „Vsadím se, že kdybych vám tu práci nezařídil taky, sežrali byste mě zaživa.“
Bill se nevinně zaculil. „To bychom si v žádném případě nedovolili! Ale dost pravděpodobně bychom tě mučili tak dlouho, dokud bys to nezařídil. Což si myslím, je celkem fér, ne?“ zazubil se. „Víš, že tě máme rádi.“
„Jo,“ odfrkl pobaveně. „Občas bych si přál, abyste neměli.“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Ktera neprejicna a zavistiva svine? To bude jeste zajimave… doufam, ze Bill prijde na to, ktery bastard ci mrcha tohle dela. Jen mam pocit, ze se asi hned nesveri Anisovi… a pak z toho bude jen pruser. Tom mel dobre prupovidky, vi jak zlepsit braskovi naladu 🙂 je to proste zlato :* a opravdu jsem zvedava, jestli kluci pojedou na vanocni cestu nekam na uzasne mistecko, sami samojedini a ze si pekne uzijou 😛
Moc dekuji za dilek ^^
Zřejmě se blíží to, čeho jsme se celou dobu obávali. Billův vztah s Anisem už není tak úplně tajemství a "někdo" se chystá mu udělat ze života peklo. Jsem napnutá, kdo to je a jak se s tím ti dva vyrovnají.
Díky, těším se na pokračování.
Kdopak jim chce zatopit doufám že to nebude až tak zle.
Doufám, že ten ´někdo´ skončí hodně špatně, až se na něj přijde… Takhle to Billovi kazit, když už tak toho má až až. Tom je naprosto zlatý bráška, ještě, že ho Bill má!