autor: Muckátko :o*
Ahoj všichni, moc děkuji za vaše komentáře u prvního dílu a budu tajně doufat, že vám frekvence komentování vydrží po celou dobu, kdy se bude objevovat povídka na blogu. Taky musím říct, že mě vaše úvahy ohledně Billova povolání dost pobavily. Jsem zvědavá, co mi napíšete do komentářů, až se tu objeví následující 3-4 díly. Snad nebudete moc zklamaní. M. :o*
Věci se dávají do pohybu
Jedno z rán, aniž by tomu počasí chtělo ještě úmyslně dodat korunu, nedopadlo zrovna nejlépe. Tony balil své věci a opouštěl pokoj s okamžitou výpovědí v ruce s dnešním datem a výrazným Davidovým podpisem, aby bylo jasné, že jeho rozhodnutí platí. Díky této nepříjemné záležitosti byl David na nohou už od poměrně brzkého rána. S odchodem jednoho bodyguarda musel zajistit příchod jiného a musel to udělat co nejrychleji. Posledně to trvalo téměř měsíc, než nějakého sehnal, a to si už nemůže dovolit vzhledem k tomu, jak byl Tom předešlý den nakrknutý, když se najednou objevilo tolik věcí, které nefungovaly. Tom to nenáviděl. Měl rád, když byly věci předem naplánované a vše mělo hladký průběh. Žádná překvapení nebo šílené změny od písmene A k písmenu Z.
První dvě agentury, kterým David volal, ho okamžitě odmítly a David jim to ani nemohl mít za zlé, jelikož z těchto dvou agentur už měl poměrně velké množství bodyguardů a všichni skončili podobně jako dnes Tony, jen za jiné přestupky. Třetí agentura se Davidovi omluvila a sdělila mu, že má momentálně zaměstnané veškeré členy ochranky a nemůže mu být nápomocna. Chlápek ze čtvrté agentury mu poděkoval, že má zájem o jejich služby a slíbil, že mu do týdne dá vědět, zda byl schopný najít ochranku podle Davidových představ, ale tak dlouho manažer čekat nemohl a ani nechtěl. Až pátý telefonát byl úspěšný. Po odeslání požadavků na osobního strážce mu bylo ihned sděleno, že během dne muže s odpovídajícími předpoklady pošlou na místo určení, díky čemuž se David spokojeně usmál. Doufal, že tenhle u nich vydrží podstatně déle než ti předchozí.
Tom měl příšernou noc. Jednak byl tak naštvaný, že zlostí nemohl z večera ani usnout, a jednak mu brzy ráno klepala na dveře pokojová služba, aby mu dovnitř dopravila vozík s bohatou snídaní. Tom se bránil, že si nic neobjednal, ale obsluha mu pouze sdělila, že tak koná na přání osob z vyšších míst. Pravděpodobně se tedy jednalo o součást omluvy vedení hotelu za zpackané hlídání na parkovišti. Unavený a naštvaný za probuzení nebo ne, nezapomínal, co se v těchto dražších hotelech sluší a patří, a tak natáhl k mladému muži pěst s bankovkou jako spropitné, ale muž s poděkováním odmítl, vysvětluje, že jeho služby byly již královsky zaplaceny hotelem, tudíž nejsou žádné finanční pozornosti od hosta potřeba. Tom jen trhl rameny a počkal, dokud chlápek neodejde. Snídaně vypadala božsky, to musel uznat, ale stále byl naštvaný, že si nemohl pospat, když má konečně po několika měsících 2 dny v kuse volna bez jakékoli povinnosti vystupovat oficiálně na veřejnosti. Rozestlaná a nejspíš ještě teplá postel vypadala lákavě, ale při pohledu na bohatě prostřený stůl donutil Tomův žaludek zakručet. Pořádnou snídani, kterou si mohl v klidu vychutnat, neměl už si ani nepamatoval. Došel si tedy do koupelny pouze opláchnout obličej, aby se probudil, a zasedl ke stolu. Kdyby se chtěl sprchovat, jak to měl ve zvyku, vystydla by káva, a to nechtěl dopustit.
Natáhl se pro máslový croissant a než jej pečlivě namazal, uzobával z misky, ve které bylo na kostičky nakrájené čerstvé ovoce. Otřel nůž od meruňkového džemu o okraj pečiva a příbor odložil na talířek. Přiblížil si tu nadýchanou pochoutku k otevřeným rtům, když mu na nočním stolku zazvonil mobil.
„A klidné vychutnávání snídaně je opět v prdeli. Kurva!“ zanadával a z křesla se zvedl. Na světě nebyl člověk, kterému by v ten moment odpustil, že ho vyrušil. O to víc mu stoupl tlak, když na displeji blikalo Davidovo jméno.
„Co je?“ přijal hovor nerudně.
„Dobré ráno i tobě, vidím, že jsi opět v náladě,“ protočil David očima.
„Vyrušil jsi mě od snídaně, takže můžeš mi už ksakru říct, co chceš a nechat mě se v klidu najíst? Mám volno, jestli o tom nevíš.“
„Jen jsem ti chtěl říct, že tvé auto bude do zítřka opravené na účet hotelu a kromě toho máš dnes jídlo z hotelové jídelny zdarma, počínaje snídaní,“ sdělil mu.
„Jo, snídaní, kterou jsem ještě ani pořádně neochutnal. Bude to všechno, nebo je tu ještě něco, co mi potřebuješ říct po telefonu, ačkoli máš pokoj hned přes chodbu?“ pronesl Tom jízlivě a přesouval se zpět ke stolu, kde na něj čekal namazaný croissant.
„Sehnal jsem ti nového bodyguarda. Odpoledne tu bude, takže bych byl rád, kdybys do té doby nikam neodcházel, ať tě nenaháním po hotelu.“
„To ses teda pro jednou překonal. Všechno?“
„Užij si snídani.“ Tom zavrčel a hovor ukončil. Hodil telefonem velkým obloukem na postel a konečně se zakousl do nejdůležitějšího jídla dne.
Tom se opravdu snažil netvářit se příliš otráveně, aby svůj nový psí ocásek neznechutil hned při prvním kontaktu, protože přece jen to bude osoba, se kterou bude opět trávit poměrně dost společného času a bylo by dost na prd, kdyby se rozhádali hned na začátku, proto se svoji nevoli, nechuť a nezájem snažil skrýt za sluneční brýle a únavu. Bude snazší se později omluvit, že je unavený, než rovnou říct, že nemá zájem setrvávat v bodyguardově přítomnosti déle, než je nutné, protože brzy si ho užije až až.
David ho přinutil přijít k němu do pokoje deset minut před druhou hodinou, ukázal mu na místo na pohovce, kde si mohl udělat pohodlí, a tak tam seděl, dokud se neozvalo ťukání na dveře pokoje. David vstal, upravil si svršky a s profesionálním nepřístupným výrazem ve tváři, který byl Tomovi leda tak pro smích, dveře otevřel.
„Dobrý den, posílá mě agentura…“
„Ano ano. Vím o vás. Pojďte dál. Už na vás čekáme,“ ustoupil, aby uvolnil průchod budoucímu členovi jejich týmu.
„Dobrý den,“ pozdravil vysoký muž i Toma.
„Dobrej,“ vydechl Tom neochotně, když se na něj David zlostně podíval. Myslel si, že si hraje na znuděnou celebritu, která se považuje za něco víc, ale Tom takový byl ještě předtím, než se jeho obličej a tělo začalo objevovat v časopisech, nebo než se profláknul jako docela schopný hudební producent. Nebyl bůhvíjak slavný, ale jen málokdo by při pohledu na jeho fotku řekl, že nemá nejmenší tušení, o koho se jedná. Fanouškovská základna nebyla masivní, ale do povědomí lidí se dostal.
„Takže rád bych vám představil Toma Kaulitze – vašeho nového klienta,“ ukázal na Toma, který se tedy pomalu postavil a přijal bodyguardovu pravou ruku.
„Těší mě. Moje jméno je Tobi…“ Příjmení muže zaniklo v Tomově neovladatelné touze něco říct.
„Takže až na dvě písmena ve jméně nic nového,“ podotkl, když srovnal jména Tobi a Tony, a ušklíbl se. Muž se nechápavě zamračil, ale neptal se. Pustil mladíkovu ruku a mlčel. Věděl, kde je jeho místo a jako ochranka neměl důvod se zajímat o nic jiného než o bezpečí svého klienta, ačkoli doposud si na osobním kontaktu a jistém druhu přátelství zakládal už jen z toho důvodu, že musí být pořád někomu za zadkem a vždycky je lepší myslet si, že je za vámi někdo, kdo vám kryje záda, než někdo, kdo vám leze na nervy, protože kam se hnete vy, hned se i on. Záleží na úhlu pohledu, ale v situaci, která se mu naskytla, tušil, že nejspíše bude ten otrava, který se potáhne za Tomem jako stín, kterého nemáte šanci se zbavit.
„No omlouvám se, ale jsem vážně unavený, takže jestli je oficiální seznamování u konce, já bych zase šel,“ naznačil Tom svůj odchod. David zaskřípal zuby, ale dal Tomovi mávnutím ruky propustku. Sice byl nový bodyguard svědkem toho, jak s ním Tom dokáže zametat, ale pořád lepší, než kdyby se se svým svěřencem začal hádat. To by neudělalo už vůbec dobrý dojem.
„Jsem si jistý, že si vy dva spolu ještě užijete, takže je možná dobře, že budete trávit ještě nějaký čas od sebe. Je to vždycky osvobozující, když musíte být neustále spolu,“ snažil se David zachránit situaci. Tobi jen přikývl a přijmul místo k sezení. „Dobře, prohrabeme se papíry, organizačními záležitostmi, pokyny a harmonogramem na tento měsíc a pak budete mít volno. Tom se nezmínil, že by měl dnes v plánu opouštět hotel, takže se o něj nemusíte starat. Pokud by ale změnil názor, má povinnost vám to přijít říct, což samozřejmě ví, protože tak to tady máme nastavené. Pokud ale přijde s tím, že za deset minut se odchází, nikam ho nepouštějte. Pravidlo říká, že pokud chce ven a musí mít doprovod, musíte o tom vědět minimálně hodinu dopředu, takže ho nenechte si pravidla upravovat podle jeho nálady. No ale k tomu všemu se ještě dostaneme, takže nejdřív ty papíry, ať máme to nejnudnější z krku.“
Tom se kolem půl 8 večer plížil chodbou. Přeběhl k výtahu a opravdu byl rád, že byl přistavený zrovna v jeho patře. Sjel o pět podlaží dolů do přízemí a po zkontrolování chodby se vydal směrem k recepci. Nenápadně nakukoval do salonku, baru a jídelny, jestli na něj někde nevyskočí jeho manažer s tou namakanou gorilou za zády během toho, co je Tom svou tajnou akcí vyrušil ze seznamovacího dýchánku nad skleničkou alkoholu.
„Dobrý večer, pane Kaulitzi,“ pozdravila jej recepční, když se jí nepozdávalo Tomovo chování. Tom leknutím vyskočil a narovnal se ze svého předklonu. „Je všechno v pořádku?“ ujišťovala se zdvořile. Tom sáhl do kapsy a vytáhl peněženku. Kromě jich dvou na recepci nikdo nebyl.
„Bude, když přijmete tohle a zapomenete, že jste mě tu teď viděla,“ položil Tom na pult bankovku překrytou svou dlaní a přisouval ji k recepční jako cenu za její mlčení.
„Jak si přejete, pane Kaulitzi. Potřebujete zavolat taxi?“ nabídla mu jednu ze služeb.
„Ne, děkuji,“ odmítl Tom a strčil si peněženku zpět do kapsy.
„Pak vám přeji hezký večer a buďte opatrný.“
„Díky. Nashle,“ kývl Tom a dostal se bočním vchodem ven z hotelu. Ten hlavní byl již zavřený a zamknutý.
Tomovi bylo prakticky fuk, v jaké putyce skončí, ale vážně potřeboval trochu zábavy, alkoholu a sladkého zapomnění. Pokud se k tomu najde ještě nějaká zajímavá kost, bude dnes večer nadmíru spokojený a možná nebude zítra tolik bručet.
Několik ulic od hotelu se to kluby, hospodami a bary jen hemžilo. Tom jen sledoval různě barevné neonové nápisy, sortu opilých lidí, kteří postávali u vchodu, i výskyt vyhazovačů, se kterými by se Tom velmi nerad dostal do křížku. Jednou to stačilo. Bohatě.
Nakonec se rozhodl držet hesla, kdo moc vybírá, většinou přebere a zapadl do prvního lokálu, který u vchodu neměl žádné holohlavé gorily. Při atmosféře, která ho uvnitř uhodila, zapřemýšlel, jestli přebral, nebo naopak spíše nedovybral, protože si byl jistý, že by našel i o něco civilizovanější podnik, než byl tenhle, ale pak přelétl očima prostory, pohledem spočinul na převážně dámském osazenstvu a třešničkou na dortu byla potetovaná barmanka s šátkem kolem hlavy v černém tílku, ze kterého se jí draly přednosti ven při jakémkoli pohybu.
Bylo rozhodnuto.
Když už nic, alespoň se Tom pokochá pohledem, proto se začal prodírat davem tančících nebo v mnoha případech spíše potácejících se těl, dokud se neusadil na jedné z vysokých barových stoliček. Nedokázal pochopit, jak to že není ten bar obležený muži, když tu zaměstnávali takovou barmanku. Pravda byla, že bar byl skoro prázdný, ale co chvíli se přes prázdné stoličky někdo naklonil, aby požádal dívku o namíchání nějakého drinku, který si vzápětí odnášel do víru tanečního parketu. To Tom se posadil velmi rád. Ne moc na oči, ale ani ne příliš do ústraní.
Chvíli trvalo, než se k němu barmanka dostala, aby ho obsloužila, ale nakonec se Tom dočkal.
„Co to bude?“ setřela před Tomem utěrkou barový pult a čekala na objednávku.
„Pro teď whisky s colou a pak se uvidí, co večer přinese,“ pozvedl Tom obočí, pak byl ale malinko zklamaný, že se barmanka hned nechytla, ale s ohledem na úroveň a klientelu podniku mu bylo jasné, že takových narážek a různých nabídek tu musí dostávat nespočetně.
„Tady to je,“ položila před něj papírový ubrousek a na něj postavila nízkou sklenici s vyžádaným drinkem.
„Díky. Tak na dnešní večer!“ pozvedl sklenku a v přímém očním kontaktu s barmančiným plným poprsím ze sklenice drobně upil. Musel uznat, že namícháno to bylo prvotřídně. Poměr alkoholu i coly byl naprosto vyvážený.
Většina večera probíhala dosti monotónně a společnost Tomovi prozatím dělala jen sklenka alkoholu, kterou pouze občas doplňoval doušky vody. Opít se sice chtěl, ale nemohl. Ne když takhle rebeloval a neměl s sebou nikoho, kdo by se o něj v totální opilosti postaral, protože jak se znal, nebyl by schopný ani vytočit Davidovi číslo, natož tak mu sdělit, kde vlastně je.
Kolem jedenácté, když se usadil zpět na bar po tom, co přeci jen s povděkem přijal taneční společnost v přítomnosti několika teplých ženských těl, bylo vidět, že barmanka toho má očividně už plné zuby. Chvíli se nezastavila a čím dál častěji si otírala předloktím pot z čela a očima utíkala ke svým hodinkám. Do zavíračky bylo brzy, takže buď popoháněla čas, nebo čekala na někoho, kdo ji za barem vystřídá.
Přesně 28 minut na to, co na hodinkách přiskočilo půl dvanácté, barmanka přestala přijímat objednávky a stahovala ze sebe zástěru, kterou měla kolem pasu. Prostor za barem se snažila trochu zkulturnit, nejspíš aby ho nepředávala jako totální změť lahví a sklenek.
„Hey! Co bude s mým drinkem?“ křikl po ní jeden z hostů.
„Vydržte. Za chvíli tu za mě bude záskok,“ vysvětlila mu.
„Na záskok ti seru! Chci svůj drink,“ vyžadoval očividně opile a naštvaně třískl pěstí do pultu.
„Bude tady hned,“ opáčila mu, ačkoli si sama nebyla moc jistá. Střídali se tím stylem, že ten, kdo směnu přebíral, byl na místě 15 minut předem, aby nevznikla žádná mezera.
„Kurva nalej mi to, nebo uvidíš!“ natáhl se muž přes pult a stiskl barmance útlé zápěstí. Ta v šoku strnula na místě a opravdu se bála, že druhá ruka ji praští do obličeje.
„Dej si kurva odpal!“ zakročil Tom a silně do muže strčil. Jeho lehká tělesná konstituce neustála Tomovy svaly a po klopýtnutí spadl na zem. Zatřepal hlavou, která se mu rychlým pohybem a změnou těžiště zamotala, a vražedně se na Toma podíval. Ten zaujal bojovnou pozici a při pohledu na jeho daleko širší a vypracovanější tělo, než měl muž na zemi, bylo po boji, ještě než k něčemu opravdu došlo. Muž se nemotorně zvedl a zmizel v davu stejně rychle, jako se z něj vynořil.
„V pohodě?“ kývl hlavou k barmance, která si mnula zápěstí.
„Jo, já…“
„Karolin, promiň!“ objevil se za ní udýchaný muž. „Strašně se omlouvám! Chytli mě v centru policajti, a jak na svini chtěli provést ukázkovou kontrolu pro nováčka. Promiň mi to,“ omlouval se a navlékal na sebe zástěru.
„To nic. Všechno je dobrý. Já už půjdu,“ objala se s ním a vyměnila si s ním místo. Otočila se zpět na Toma.
„Díky za tamto,“ kývla.
„Rádo se stalo, takže Karolin, spěcháš domů?“ zajímal se Tom.
„No ani ne. Proč?“
„Co takhle fajn drink a tanec k tomu?“ nabídl Tom. Karolin se zatvářila velmi skepticky.
„No dobře. Jeden drink a jeden tanec, pak půjdu. Nerada trávím svůj volný čas v podniku, kde pracuji, když zrovna nepracuji,“ svolila a přisedla si k Tomovi.
„Pak se můžeme klidně přesunout někam jinam,“ mrkl na ni.
„Uvidíme.“
**
Příště: „V (ne)správnou dobu na špatném místě“
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 16
To jsou mi věci 😀 tak kde máme toho Billa??? 🙂 … Zatím to vypadá velmi zajímavě. Vlastně jak jinak že? 😀 moc díky za díl 🙂
Jááá nesnáším tvoje krátké díly, no dobře krátké se zdají asi jen mě 😀 …. Ale počkej, když teda Bill není ten bodyguard, tak by mohl být barman?? Ale to asi taky ne co? Oh nechceš ty díly prosím posílat častěji, kdo má na to pořád tak dlouho čekat 🙂
Po dlouhém uvážení, jsem se rozhodl, že do jména napíšu i aktuální stav mé hlavy, se kterým jsem už vyhrožoval v prvním díle. 😀
Vidím, že David je opravdu pilná včelička, taky bych chtěl mít svého vlastního otroka, který by musel s úsměvem přežívat mé aktuální nálady, ale to se mi asi nepoštěstí, možná tak u čtení Fifty Shades of Gray (kterou naprosto nesnáším- tak možná snad po dvojité trepanaci lebky k tomu budu cítit jisté sympatie…) 😀
Tobi? No buď je to krycí jméno Billa, nebo je to opravdu jiný člověk. Dedukcí je plno. Teď mě napadá, zdá Bill bude určitě bodyquard, nebo zda Bill bude někdo jiný a budou mít za zadkem toho Tomového bodyguarda a budou se tak muset vypořádat s problémem, který se jim táhne za zadkem po celou dobu? 😀 Ono opravdu jsou dvě šance, možná třeba v příštích dílech dostanu zlatého bludištáka? Oh kdo ví… 😀
Toma celkem chápu, život ve zlaté kleci je pes, někdo to prostě nedává, já v ní žiju rád. Akorát má klec je z cihel, z betonu a desinfekce 😀 o ostatních věcech raději nemluvit…
Stejně se chová jako naprostý heterák 😀 Třeba mu dá v baru někdo po čuni a najednou se zázrakem objeví Bill, který ho ochrání… (chichotání nad tím, jak Bill čachruje těma svýma hubenýma pěstičkama)no Bill…
Tak děkuju za krásný další díl a zase se uvidíme u dalšího dílu.
D+pleška 😀
Takže nový bodyguard není Bill, je to Tobi…ok, ale kde se nám ten Bill teda toulá? Začínám být docela napjatá… 😀
No dobře, takže ne Bill, ale Tobi. Jsem napnutá, kde se Bill zatím schovává a jak vstoupí do děje.
Jestli jsem tomu dobře porozuměla, tak Tom není v žádné kapele, zřejmě nemá dvojče, a vlastně ani nevím, čím se živí. Jen že je tak trochu slavný.
Ale v tuhle chvíli si zřejmě zadělává na nějaký průšvih.
Díky, těším se na pokračování.
Tak Billa tam ještě nemáme a Tom si asi zadělává průser.
Ok, takže vše, co jsem dedukovala z dalšího děje po prvním díle, se tímto dílem naprosto vypařilo a můžu zase dedukovat znova…pokud to vůbec má smysl, jelikož ať už si budu myslet, že se stane cokoliv, tak se nakonec stejně stane něco úplně jiného 😀
Bill se nám někde toulá, nový bodyguard to evidentně není, mohl by to být ten druhý barman, který přišel o půlnoci, a nebo taky ještě Bill, převlečený za Karolin, ale to zase nevím, kde by sehnal ten bujný hrudník 😀
Tak je ještě možné, že Tom s tou svou tajnou akcí v baru dostane do průseru a Bill bude náhodný kolemjdoucí zachránce 🙂
Každopádně je to napínavé a já se nemůžu dočkat dalšího dílu!
No tak teraz si mi úplne zbúrala všetky dedukcie! Čakala som, že sa objaví Bill a namiesto neho je nový bodyguard Tobi.
Teraz som fakt zvedavá, kedy a ako sa nám Bill objaví na scéne. I keď si stále myslím, že je tu možnosť, že bude Tomov bodyguard… David môže najať ešte jedného 😀 Alebo Tobi odíde sám 😀 A predsa len, keď je Bill nejaký "Agent", tak to len tak niekto nebude 🙂
Ďakujem za časť.
Hmmm, porad neztracim nadeji na bojeschopneho Billa 😀 ale Tom radne riskuje, chodit po venku a jeste takove pajzly! Chlapec potrebuje trochu vycvicit od noveho bodyguarda. Z toho uvodniho proslovu jsem trosku na vazkach, jak bude pribeh pokracovat, ale pises ho ty. A tp je zaruka kvality a vyborneho pribehu, takze si moc rada pockam 🙂
Dekuji za dnesni dil 🙂
Takze Bill bodyguard nebude? Skoda. Dnesni dil byl docela o nicem, ale pokud nas to dostane k Billovi, tak je to fajn, jen jsem nejak cekala, ze se objevi. Jakozto novy strazce. A ono nic. Tom je zvlastni, chova se presne jako arogantni hvezdicka, co "je neco vic" a pak takhle vypomaha "obycejne" barmance.
Zajímavé, ale nějak nevím jak tuhle povídku uchopit. Každopádně se těším na další díl.
Takže nový bodyguard Bill není. 😀 Tak mě tak napadá, zda bude třeba až další? Že Tobi udělá nějakou chybu hned v začátku, tak se David nakonec rozhodne vzít Billa? 😀 No, těžko říct. Dle názvu povídky bych hádala, že Bill bude bodyguard, ale teď teda nevím. Prostě se hold budu muset nechat překvapit, nic jiného mi nezbyde. 😉
Každopádně Tom je teda číslo. Nejen, že si vyjde ven bez toho, aniž by to někomu řekl, ale trochu se bojím, že by se mu mohlo něco stát. Ne že bych si myslela, že se sám neumí ubránit, ale jedenprostě nikdy neví.
Tenhle díl mi nic nového neřekl, a to jsem doufala, že bych se mohla třeba dozvědět něco o Billovi. Ale tak já si počkám! 😉
Aha… tak Tobi… a čo Bill? Kde je, čím bude? už aby tu bola ďalšia kapitola. Tom je poriadny rebel, tomu robiť bodygarda musí byť na medailu:)