autor: Saline A.
Ani nevím, jak vyjádřit vděk a pokoru, kterou k vám cítím. S každým dílem, s každým komentářem, každým přečtením si připadám tak neuvěřitelně požehnaná, že vás mám, až se často nezmůžu na slova. Vím, že vám moc často nepíšu podobné vzkazy nebo neodepisuji na komentáře. Ale věřte, že to pro mě neuvěřitelně znamená, každý si je čtu a za každý vám posílám nějakou tu pozitivní energii a lásku. Moc vám za všechno děkuji!
V ději jsme víceméně v půlce, ale pořád je před námi ještě spousta věcí, které se netrpělivě klepou za rohem, jen aby mohly vyskočit a náš hlavní pár vystrašit. Tak jim držte palce, ať to všechno ustojí. 🙂
Mám vás ráda!
Saline A.
14. prosince 2007, Loitsche
„Naší matce asi přeskočilo, nebo byla blázen celý život a my si toho nikdy nevšimli,“ Bill otráveně vpadl do Tomova pokoje. Starší bratr k němu nechápavě vzhlédl od kytary. „No hádej, kdo sedí v kuchyni u stolu a čeká na večeři?“
„To si děláš prdel!“
„Ne!“ zaúpěl zoufale. „Přišla domu dřív, takže málem viděla tohle,“ ukázal klíční kosti, kde se vytvořila hromada cucfleků, „a ještě ho pozve na večeři! Kdybych naší mámu neznal, skoro bych si až myslel, že něco tuší a chce nás nachytat. Ale to, že to myslí dobře, mě děsí mnohem víc. Co když se s ním spřátelí?“
„Tak budeš mít o starost míň, až je budeš představovat,“ Tom se rozesmál. Odložil kytaru a přešel k bratrovi. Objímaje Billa kolem ramen, zamířil s ním dolů do kuchyně. „Každopádně nedovol, aby byli dlouho sami. Znáš mámu.“
Bill přikývl a k Tomovu boku se přitiskl. „Díky, žes nás nechal samotně.“
„Víš, že pro tebe všecko,“ zazubil se. „Anisi, dobrý večer!“ usmál se zářivě na Billova učitele. „Vás bych teda v naší kuchyni znovu nečekal,“ rozesmál se. Bill protočil očima, ale s úsměvem na svého přítele mrknul a přešel k matce.
Cítil jeho oči, jak ho zkoumavě prohlížejí. Měl na sobě postarší džíny, které mu nebezpečně visely na bocích a uzoučké tričko – ležérnost, která mu ohromně slušela. „Kdy dorazí táta?“
„Prý už je na cestě,“ usmála se Simone. „Anisi, ukázal vám už Bill dům?“ otočila se k Anisovi, zatímco z baru vytahovala víno.
„Ne, to mi neukázal,“ zavrtěl hlavou. „Ale nemyslím si, že je to potřeba, děkuji. Všiml jsem si ale nádherné zahrady – hádám, že jí věnujete spoustu času?“
„Musím, jinak by mě Bill zadupal do země.“
„To není pravda,“ Bill dotčeně usedl vedle Anise a zamračil se. „Řekla jsi, abych udělal návrh květin, aby ta zahrada už z dálky vypadala hezky. A když už jsem ti ten návrh udělal a ještě našel časově nenáročné kytky, prostě myslím, že by ses o ně starat mohla,“ přitáhnul si nohy k tělu.
Tom z lednice vylovil džus a přitakal. „S tím souhlasím. Víš, jak se kvůli tomu Bill stresoval? Pořád mě bolela hlava…“
„To vážně?“ Anis k němu zvědavě vzhlédnul, zatímco nenápadně chytl Billovu ruku do své. „Vždycky jsem o tomhle poutu někde slyšel, ale nikdy jsem neměl příležitost to s nikým probrat.“
Bill se něžně pousmál. „Jo, fakt to funguje. Když jsme byli malí, často se nám zdály stejné sny. Teď tohle konkrétně hodně ustoupilo, ale při hodně vypjatých situacích to pořád cítíme. Třeba minulý týden, měl jsem… nějaký konflikt, a když jsem přijel domů, Tom už čekal mezi dveřma, protože cítil, že je mi mizerně. Nebo včera, byl jsem zabraný do příprav na ples, když mě rozbolela hlava, ale já se snažil pracovat dál… A najednou stál Tom na prahu mého pokoje.“
„Takže jakékoliv citové napětí, cítíte to navzájem?“
„Úplně každé,“ culil se Tom zpoza krabice s džusem. „Ne, dělám si srandu,“ zabručel neochotně, když do něj matka káravě šťouchla. „Není to jako telepatie nebo tak. Ale ve většině případů fakt cítíme, jestli se druhému něco děje.“
Anis uznale zamručel. Přemýšlel, jak intenzivní to pouto může být, a co všechno s tím dokážou. „Hádám, že jste to s nimi neměla jednoduché,“ otočil se k Simone.
„Ne, to rozhodně ne,“ zasmála se, ale oči se jí zaplnily nezvyklou něhou. „Ale víte, bylo to krásné období, jejich dětství. Věděla jsem, že ať se stane cokoliv, vždycky tu pro sebe budou. Nikdy se nestalo, že by snad jeden zůstal sám, ne. Pořád si byli oporou a já věřím, že to tak i zůstane.“
„To víš, že jo, mamko,“ Tom ji pobaveně políbil na líčko. „Copak já bych bez Billa někdy něco dokázal?“
„Ku…-“ Bill vykulil oči a přitiskl si ruku na pusu. Málem před matkou řekl, že se Tom kurví! „Kurčitě bys zvládnul spoustu věcí.“
„Blbost. Víš, že bez tebe jsem jako bez hlavy,“ počechral mu vlasy s úsměvem.
Simone se nepřestávala usmívat, vrtěla hlavou. „Je to už dlouho, co k sobě byli takhle láskyplní.“
„To ne, každý den něco takového proběhne. Tohle je standart,“ mávnul Tom rukou s úsměvem a krátce pohlédl na Anise. Proč to takhle nemohlo zůstat?
~
Po vydatné večeři, kdy matka naservírovala hovězí na víně zalité minulostí, Anis požádal Billa o procházku, aby mu víno alespoň trochu vyprchalo z krve. Bill mezitím přemýšlel nad tím, jak alkohol do své krve dostat. Cítil se příšerně. Matka měla neustálou potřebu vyprávět o jejich dětství, na které by Bill raději zapomněl. Rozhodl se proto pro procházku, kterou volil pokaždé, když matka zabrousila k Jörgovi – kousek za domem měli vybudované vlastní vesnické pohoří ze suti, kde Bill měl vyšlapanou cestičku zhruba do poloviny – nebylo to vysoko a dalo se tam pohodlně sedět, navíc výhled na vesnici ozářenou hvězdami byl moc hezký.
Jen co se usadili, Anis k sobě Billa přitáhl a objal ho kolem ramen. „Proč jsi mi neřekl, že Jörg býval takhle agresivní?“
Bill si povzdechl. „Nerad o tom mluvím, natož před Tomem. Celý roky si vyčítá, že mě před Jörgovými útoky nedokázal chránit. Byl to ještě malý kluk, nic nezmohl…“ více se k muži přitiskl. „Nemám rád, když o tom máma mluví.“
„Proč ne?“
„Protože je spousta věcí, o kterých neví ani máma,“ zamumlal tiše. „Žije v domnění, že Jörgovy útoky byly jenom slovní, ale neví, že když nás třeba hlídal, sem tam jsem omylem upadl na hranu stolku, občas jsem hlavou vrazil do zdi…“
„Bille, proč jsi jí to nikdy neřekl? Nenutila by tě k němu jezdit!“
„Jenže by to byl další člověk, který si vyčítá, že mě nedokázal ochránit,“ Bill se rukama zapřel o kolena a zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem o tom nemluvil s nikým jiným než s Tomem.“
„Ublížil ti teď někdy?“ obkročmo se Anis usadil za něj a objal ho. Bill přivřel oči.
„Ne. Ví moc dobře, že teď už bych mu to vrátil. Možná nemám sílu, ale ubránil bych se mu. Takže se snížil jen k ústním útokům, ale ani ty už nejsou to, co bývaly. Je to ale jedno, po tom našem posledním setkání už může vídat jen svého favorita.“
„Tom bez tebe nepůjde.“
„Já vím,“ pousmál se. „Nesnáší ho ještě víc než já, protože ho dostal do té pozice, kdy mě nemohl chránit. A to mu Tom nikdy neodpustí.“
„Teď máš ochránce dva,“ Anis chlapce políbil na spánek a pevněji ho objal.
„Miluju tě, Anisi,“ Bill natočil hlavu a se svým přítelem spojil rty v něžném polibku. Ani jeden z nich neměl ponětí, že nedaleko od nich stojí muž a bedlivýma očima otce je sleduje.
~
Gordon seděl v kuchyni nad šálkem horkého čaje, v němž se snažil alespoň na chvíli utopit své myšlenky. Povedlo se mu to natolik, že když Bill vkročil do kuchyně, polekaně k němu vzhlédl. Cítil se příšerně, že vyslechl jeho a Anisův rozhovor. Viděl a slyšel to, co oba muži chtěli ponechat v tajnosti, což plně chápal. Jejich vztah neodpovídal společenským standardům.
„Je všechno v pořádku, tati? Vypadáš nesvůj,“ Bill do dlaní uchopil vlastní hrneček, aby zahřál zimou zkřehlé prsty. Procházka s Anisem se poměrně protáhla – po jeho odchodu ještě potřeboval být chvíli sám.
„Pan Ferchichi je moc milý muž. Hádám, že je ve škole oblíbený.“ Bill nechápavě nakrčil obočí, ale přikývl. Bylo mu jasné, že otec svou myšlenku nakonec vyjádří. „Viděl jsem vás, Bille,“ vydechl Gordon po chvíli tiše. „Nechtěl jsem vás sledovat nebo tak, ale byli jste pryč dlouho a já se bál, aby se vám něco nestalo, a pak jsem vás slyšel a viděl a…“
„Nesmíš to říct mámě,“ vyhrkl Bill tiše. Ruce se mu třásly a v očích měl vepsaný nevýslovný děs. Jejich bublina tajnosti začínala praskat, vědělo o nich už příliš mnoho lidí.
Gordon k němu zmateně vzhlédl. „Proč bych to, proboha, říkal mámě? V tuhle chvíli by pravděpodobně dostala infarkt.“
„Ty jí to neřekneš? Myslel jsem…“ nejistě přešlápl, než kajícně sklopil zrak. „Já vím, že můj vztah s Anisem není zrovna… Však víš. Je starší, bohatý a můj třídní učitel. Samozřejmě vím, jak to musí vypadat pro ostatní – ostatně Jörg mi to dal dost jasně najevo, když o mně prohlásil, že jsem děvka. Ale tati,“ s naléhavostí v hlase k otci přisedl, „věř, že to tak vůbec není. Dlouho jsem se Anisovým snahám snažil bránit, hrozně jsem se toho bál. Ale Tom mě přesvědčil, že není čeho. A já se do Anise šíleně, naprosto bláznivě zamiloval. Nedokážu ani vysvětlit, jak hrozně moc ho miluju, a jak moc mě mrzí, že vám ho nemůžu představit oficiálně. Ale vím, jak by reagovala máma, a že ve škole by to způsobilo poprask. Proto to držíme v tajnosti, ale…“
„Bille, já vás nesoudím,“ Gordon mu jemně skočil do řeči. „Lhal bych, kdybych řekl, že z toho nejsem v šoku. Přál jsem si, abys našel někoho, kdo tě bude upřímně milovat, ale rozhodně by mě nenapadlo, že to bude zrovna tvůj, o tolik starší, třídní učitel. Ale to neznamená, že vám to nepřeju,“ pousmál se. „Taky jsem býval mladý a vím moc dobře, že to, do koho se zamiluješ, se ovlivnit prostě nedá.“
„Přál bych si, aby tohle viděli všichni,“ povzdechl si Bill. „Víš, když jsem se minulý týden viděl s Jörgem, bylo to opravdu hodně nepříjemné. Nevím, jestli mě někde viděl on nebo mu to někdo řekl, ale zjistil, že nasedám do různých drahých aut v zapadlejších uličkách. Snažíme se s Anisem maskovat, co to jde, takže střídá auta… a Jörg si kvůli tomu myslí, že dělám děvku. Včera jsme to s Tomem probírali dlouho do noci, proto mi bylo ráno tak mizerně.“
„Jörg byl vždycky zvláštní člověk, nikdy jsem z něj neměl dobrý pocit, když jsme se setkali. Myslím, že to nemá v hlavě úplně v pořádku,“ s úsměvem Gordon chlapce pohladil po vlasech. „Jeho řeči si vůbec neber k srdci, Bille. Nezáleží na nich.“
„Jaký názor máš ty?“
„No, není ideální partner, kterého bych si k tobě představoval, to ti nebudu lhát. Kdyby byl o pár let mladší, vůbec nic bych nenamítal. Ale myslím, že se s tím smířím. Jak jsem se na vás díval, bylo jasné, že ten chlap by ti snesl modré z nebe. A co víc si může otec přát pro své dítě?“ s úsměvem na něj pohlédl. „Ale mámě to raději zatím neřekneme…“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Nemůžu říct, že bych Simone naprosto nechápala 😀 😀 myslím, že je opravdu lepší, že zatím nic neví. Ovšem vyprávět učiteli historky roztomilého miminka Billa, o Bože! 😀 😀 Tom byl dneska zase šílené zlatíčko. Až je mi líto, že mu taky nevěnuješ nějakou povídku 🙂 a Anis, no prostě kouzelný elegán 🙂 mám je všechny moc ráda. Dneska si mě hodně získal i Gordon, jsem opravdu ráda, že reagoval tak klidně a rozvážně, že nedělal scény a bere to tak, jak to je. Jörg je, naproti tomu, šílená zrůdná svině. Jak může zbožňovat Toma a nenávidět Billa? Však jsou oba stejní, jeho děti… je to prostě debil.
Děkuji za krásný díleček :)))
Krásna kapitolka Gordon palec nahoru.
Gordon se svou úžasností začíná dohánět Toma, oba dva jsou prostě k sežrání! A Simone…no, doufám, že já k budoucím drahým polovičkám mých dcer taková nebudu, abych jim vyprávěla historky z dětství a podobně :DDD A to ona ještě ani neví, že to vyprávěla synově drahé polovičce… Já se musím tak smát 😀
Jsem ráda, že to Gordon bere tak sportovně. Nakonec bude dobré, že ho má Bill už teď na své straně, protože až to celé praskne, Simone už z Anise tak nadšená nebude. Budou potřebovat každou podporu.
Děkuji, těším se na pokračování.
Tak nejprve musím vyjádřit svůj obrovský vděk a pokoru tobě, protože píšeš tak krásné povídky. A já se téměř nikdy nedokopu napsat slůvko do komentáře nebo alespoň poděkování. Nicméně hlásím, že tady jsem.
Anise moc nemusím, ale díky tvým povídkám jsem si ho už celkem oblíbila.
Brášku jako Tom by si přál asi každý, ale ještě víc bych chtěla tatínka jako Gordon.
Moc děkuju, autorko!