Pohár z půli prázdný 26.

Bill měl pocit, že se v jenom okamžiku vznáší v nebi a v druhém nezadržitelnou rychlostí propadá hloubkám samotného pekla. Nedokázal si představit, jak se bude jeho život vyvíjet dál, když nyní došel k poznání, že Tom, kluk, kterého nyní ze srdce miloval, je ve skutečnosti jeho dávno ztracené dvojče.

„Tome,“ posteskl si, když se jejich rty na okamžik oddělily, aby se každý z nich mohl zhluboka nadechnout.

Tom zavřel oči a chtěl se ponořit do dalšího polibku, v němž mu Bill zabránil.

„Nemůžeme…“ ta slova mu šla přes rty strašně špatně. Nechtěl je vyslovit, nechtěl mezi ně stavět jakoukoli zábranu, ale jeho svědomí jej nutilo dělat přesně to, co nechtěl.

„Bille,“ zasténal Tom, „pokud o tom nikdo nebude vědět,“ začal s myšlenkou, již ale nemohl dokončit.

„Je to porušení zákona,“ připomněl mu Bill, „je to odpor vůči desateru, je to vzdor vůči vší lidskosti.“

„Ale no tak,“ Tom netušil, co by měl dělat dál. Věděl, že mu to měl říct už dřív, ale bál se přesně tohohle. Bill ho odmítal kvůli jejich příbuzenskému vztahu, zdálo se, že je ochotný zahodit vše hezké, co spolu zažili jenom kvůli tomuhle pravidlu.

„Neměl bys ani…“ Billovi po tvářích stékaly slzy už jenom, když na to pomyslel, „u mě spát,“ řekl a odvrátil svůj pohled, jelikož nebyl schopný se při těchto slovech dívat do jeho očí planoucích touhou. „Přece jenom je to…“ snažil se najít dost dobrý argument, který se vzápětí vytratil do neznáma. Tom se s tím nechtěl smířit, otočil si jeho tvář k sobě a chtivě ho políbil. Chtěl mu připomenout, čeho všeho se chce nyní vzdát. Nechtěl ho nechat takhle jednoduše odejít, nemohl ho nechat takhle jednoduše odejít.

„Tome,“ zaškemral Bill, jelikož věděl, že dlouho vzdorovat nemůže. Miloval Tomovy polibky natolik, že se ani neodtáhl, dovolil mu, aby jej líbal přesně tak, jak to dělávali vždycky. Chtěl, aby ho držel v náručí, aby mu tiše šeptal, jak moc ho má rád. Chtěl to všechno, ale zároveň věděl, že by to chtít neměl.

„Bille,“ jeho jméno znělo z Tomových úst tak něžně a přirozeně, že by to mohl poslouchat stále dokola. „Šlo to doteď, tak proč ne teď?“ chtěl vědět a natáhl se pro další polibek, který mu Bill víc než ochotně opětoval. Chytil se jeho volného trika, které se ještě před několika okamžiky válelo vedle postele, a tiše zasténal. Chtěl ho ještě víc než kdy dřív. Ta pulzující bolest v jeho srdci značící jejich odtržení ho k němu táhla ještě daleko víc. Nemohl přijít o další kus svého srdce. To by už podruhé přišel o totéž. Dvakrát v životě by ho opustila ta nejdůležitější osoba a to nechtěl dopustit. Moc dobře ale věděl, že musí.

„Když jsem to nevěděl,“ popotáhl, „neporušoval jsem zákon,“ řekl a natáhl se pro další vášnivý polibek, během něhož cítil Tomovy ruce na svých bocích, jak postupují stále níže.

„A ty teď něco víš?“ vyzvídal s lehkým úsměvem Tom a svýma rukama zabloudil na vnitřní stranu Billových stehen.

Jedinou Billovou odpovědí bylo několik hlasitých stenů, které na kratičký okamžik přerušily bubnování okolního deště. Musel uznat, že není připraven se od svého bratra znovu odpoutat. Nemohl ho už podruhé ztratit.

Tom se shýbl k jeho krku a jemně jej okusoval.

Bill měl pocit, že se zblázní. Chtěl, aby Tom pokračoval a vzal si ho teď a tady venku, v dešti, na ulici. Na druhou stranu ho na hrudi stále tížilo uvědomění, že tohle není správné. Byl plný rozporuplných pocitů, v nichž se nevyznal. Tušil, že druhý den na tuto situaci bude pohlížet úplně jinak, předpokládal, že bude litovat, ale v tomhle momentě s tím nemohl nic dělat. Poddal se Tomovi celým svým tělem.

Jakmile přestalo pršet, vrátil se zpět do domu, kde na rodiče houkl, že si potřeboval jenom něco promyslet a že teď už jde spát. Otevřel Tomovi okno a vrhl se na něj v okamžiku, kdy stál v jeho pokoji.

Zavřel dveře, zhasl světla a ponořil se do hloubi jejich polibků, které nebraly konce.

Ať už nad nimi visela skutečnost, že nejednají, jak by měli, nebo ne, bylo jim to jedno. Billova mysl vypnula, jakmile se jej Tom začal opět důvěrně dotýkat. Byl jeho dvojčetem a nějak vytušil, jak přesně to má Bill rád. Černovlásek nemusel ani nic říkat, aby se mu dostalo všeho, co právě požadoval.

Tom přijal jakoukoli možnost být mu tak blízko a dotýkat se ho. Sám si nebyl jistý, jestli Bill hodlá v jejich vztahu pokračovat, důležité ale bylo, že pro tento moment se mu celý odevzdává. Nikdo z nich už víc neřešil, jedinou skutečností pro ně byl fakt, že jsou spolu a že můžou cokoli, čehož bez prodlení využili.

Tom konečně přišel na to, jaké to je milovat se s osobou, s níž je dobrovolně a z lásky. A Bill poznal, jak úžasný jeho bratr dokáže být. Nešetřil pozorností, dotýkal se ho pečlivě a dbal na to, aby mu ani jedinkrát neublížil. Společně tedy prožili dlouhou noc, jež je neuvěřitelně sblížila.

Ranním slunečním paprskům se dostalo skutečně krásné podívané, když se přes žaluzie prodraly do Billova pokoje. Dva nazí chlapci spali v těsném objetí vedle sebe. Spodní část jejich těl byla krytá tenkou dekou, již během několika okamžiků Tom skopl pryč.

Billův spokojený úsměv byl totožný s tím Tomovým. Člověk by mohl říct, že Bill nikdy nebyl takhle šťastný. Ve svých osmnácti letech našel své ztracené dvojče a zároveň svou životní lásku. Věděl, že bez něj už jeho svět nebude úplný a rozdělování jim jenom zbytečně ublíží.

Billova matka byla stále netrpělivá. Chtěla, aby se už Bill vyjádřil k tématu, o němž předešlý večer mluvili. Odpověď potřebovala tak nutně, že se pro ni sama vydala. Normálně do Billova pokoje nechodila, pokud k tomu neměla skutečný důvod. Už taky upustila od toho, aby jej každé ráno budila, ale dnes to bylo něco úplně jiného. Potřebovala zavolat do banky a vše potřebné domluvit.

Opatrně zaklepala na dveře, a když se nic neozvalo, opatrně pootevřela dveře a nakoukla dovnitř.

Vzápětí šokem vykřikla a práskla za sebou dveřmi, což dva spící chlapce probudilo.

„Co se děje?“ chtěl vědět ještě rozespalý Tom.

„Máma!“ křikl už úplně bdělý Bill, když si uvědomil, co musela vidět. Okamžitě vystřelil z postele, hodil na sebe volné tepláky a s červení ve tváři začal pochodovat po pokoji. Zhluboka dýchal a přemítal nad tím, zda má okamžitě seběhnout dolů a matce to vysvětlit, nebo zda má čekat, až si pro něj smrt přijde sama.

„Cože?!“ Tom se choval, jako by do něj náhle udeřil blesk.

„Moje matka,“ soukal ze sebe úplně rozrušený Bill, „nás dva viděla!“ Jako by nestačilo, že miluje svoje dvojče, jeho život se musel ubírat čím dál horším směrem.

„Děláš si srandu?“ Tom na okamžik ztratil slova. Tohle bylo zlé.

„Jdu za ní,“ rozhodl Bill a sebevědomě vykráčel z pokoje. S každým následujícím krokem se ale jeho sebevědomí vytrácelo do neznáma. Každý schod, který se před ním rozprostíral, mu bral veškerou odvahu. Na chvíli měl dokonce pocit, že se obrátí a uteče zpátky do svého pokoje, což chtěl skutečně udělat, než uslyšel hlas svojí matky.

Poslušně sešel zbytek schodů a sedl si k ní na pohovku. V její tváři viděl stejné rozrušení jako u sebe. Postřehl ale, že se v jeho stínu nachází i skrývaný vztek.

Dlouho se mezi nimi nacházelo ničím nerušené ticho. Nikdo z nich netušil, jak vlastně následující konverzaci začít. Bill si už několikrát odkašlal, a zdálo se, že něco řekne, nakonec ho ale opustila všechna odvaha a on jenom zíral před sebe.

„Kdo je to?“ zeptala se po té dlouhé pauze jeho matka. Měla problém dívat se svému nevlastnímu synovi do očí, cítila se zrazená a podvedená.

„Ehm…“ Bill se nervózně poškrábal na hlavě, než začal. „Je to Tom, můj nový spolužák ve škole.“

„Tak spolužák,“ zopakovala jeho matka s jistou ironií v hlase. „A dál?“

„No,“ Bill zrudl ještě víc, když své matce vysvětloval, že spolu chodí.

„Tak vy dva spolu chodíte?“ tón jejího hlasu se nezměnil. Ironie v něm stále zůstávala hluboce zakořeněná. „A kdy ses nám to chystal sdělit?“

Bill neodpověděl. Tato otázka ho dovedla k zamyšlení. Musel se vrátit ke skutečnosti, že se právě vyspal se svým bratrem. Sám ani netušil, jestli bude s Tomem dál, nebo jestli by bylo lepší je rozdělit.

„Kdy vlastně u tebe došlo k tomuhle zvratu?“ změnila otázku po dlouhém mlčení. „Kdy sis uvědomil, že jsi na kluky?“ Z jejích úst to znělo skutečně odporně. Připadal si jako největší špína na světě, když s ní vedl tenhle rozhovor. A to ještě netušila to nejhorší.

„Když jsme se poznali,“ začal Bill. „Sbližovali jsme se natolik, že už nebylo cesty zpět. Zamiloval jsem se do něj, skutečně ho mám moc rád,“ vychrlil ze sebe, aniž by přitom skutečně vnímal matčin nespokojený výraz. Nebyla ráda, že se její nevlastní syn stal jedním z těch novodobých mladých, kteří experimentují se svojí sexuální orientací.

„Jak dlouho myslíš, že vám to spolu vydrží?“ chtěla vědět. „Myslíš si, že až dostuduješ a najdeš si práci, stále ho budeš chtít, místo toho, aby sis našel normální vztah a založil si rodinu?“

„Mami,“ obořil se na ni. „Být s ním není nenormální!“

„Ale ano! Je!“ oponovala. „Aby bylo mezi námi jasno, dokud budeš u nás žít, my tě budeme živit a všechno kolem, nebudeš se tahat s nějakým klukem, je ti to jasné?!“ Teprve teď z ní pořádně vypěnil všechen vztek, který v sobě držela. Nemohla uvěřit skutečnosti, že jí to celou dobu zatajoval, ale hlavně, že něco takového udělal.

„Ale mami!“ Billovi na okamžik došla slova. Postavila ho před hotovou věc, ani nemohl odporovat, i když byl dospělý. Potřeboval ji, aby mohl odmaturovat a pokračovat ve svém životě.

„Žádné ale!“ rozkřikla se na něj. „Jak dlouho si ho sem už taháš? Jak dlouho jsi to dělal za našimi zády? Řekni, jak dlouho jsi nás takhle podváděl a tahal jsi k nám do domu cizího kluka!“

„Už delší dobu,“ připustil Bill.

„Zklamal jsi nás,“ mluvila i za svého manžela, jelikož předpokládala, že bude reagovat stejně. „Možná to s těmi penězi nebyl nejlepší nápad,“ zauvažovala nahlas. „Očividně ještě nejsi dost dospělý,“ zakroutila nespokojeně hlavou.

„Co ti na tom tolik vadí?!“ chtěl vědět. „Chováš se, jako bych snad porušovat zákon nebo něco podobného!“ rozkřikl se. Uvědomoval si, že ho porušuje, ale trochu jinak, než jak to myslela jeho matka. „Chci s ním být a je mi jedno, že je to kluk!“

„Bille!“ ozval se za ním rázně jeho otec. „Pečlivě uvažuj, tohle nemůže skončit dobře.“

„A proč ne?“ vzdoroval dál. „Co je na tom tak strašně špatného?“

„Není to lidské,“ odvětila jeho matka, čímž ukončila celou tuhle debatu. Nikdo už neměl nic, co by k tomu dodal. Tento argument mluvil za vše. Bill se nemohl dál vzpouzet. Zdálo se, že se osud snaží udělat skutečně všechno proto, aby s Tomem nemohl za žádnou cenu být. Nejdřív jejich blízký příbuzenský vztah a nakonec nevole jeho matky.

Vyběhl do svého pokoje se slzami v očích. Jeho svět se rozpadl tak moc, že už ani nevěřil, že jej něco dokáže zase spojit v jeden celek.

Tom stál v pokoji a nervózně pokukoval kolem, celý rozhovor slyšel, takže moc dobře věděl, jak to mezi nimi teď bude. Budou se muset rozejít, není jiná možnost.

Bill vletěl do pokoje a s brekem se schoulil na svojí posteli. Nevěděl, jak by měl pokračovat ve svém životě. Všechno kolem mu přišlo tak strašně zmatené a komplikované. Nedokázal si představit, že se bude muset vzdát Toma kvůli matce. Bohužel ale věděl, že svá slova myslí vážně a byla by schopná Billa vyhostit, kdyby si dál zahrával se svým bratrem.

Celý svět se slil do jedné šedivě temné linie, z níž se nemohl dostat. Věděl, že teď, ať už to dřív vypadalo jakkoli, je skutečně na dně. Přišel o všechno, co ho zdánlivě drželo nad vodou. Nemohl se ani vzpouzet, jelikož si moc dobře uvědomoval, jak by to dopadlo. Musel ukončit školu. Na vysokou by se klidně kvůli Tomovi vykašlal, nebo by jí platil z těch peněz, které by dostal. Jenže ty taky dostane pod podmínkou, že se s Tomem rozejde.

Bill jenom bezmocně zabořil hlavu do polštářů a kňučivě brečel, zatímco Tom seděl na posteli vedle něj a snažil se ho uklidnit. Oběma bylo jasné, že hra skončila.

autor: SakuraUchihaHaruno13