autor: Misa Sugar
Inspekce
Zbytek týdne proběhl poměrně jednotvárně, nebo alespoň tak jednotvárně, jak jen to šlo, s ohledem na velmi neobvyklou situaci, ve které se Tom ocitl. S Mariettou už znovu nemluvil a jí to zřejmě nevadilo. Gustav byl ve svém obvyklém stalkujícím já a Tom si začínal uvědomovat, že Gustavovo chování nebylo považováno na této škole za zvláštní. Když už nic jiného, bylo docela běžné, dalo by se dokonce říci, že bylo očekávané. Zatímco od otevřeného pronásledování Kaulitze a jeho následovníků bylo těžce odrazováno, být jimi posedlý byla běžná praxe, a Tom byl mírně překvapený, že zde neexistoval žádný klub oddaný diskuzím o Kaulitzem způsobených vlhkých snech.
Nelze říci, že tam nebyli rebelové. Vždy budou existovat ti, kteří bojují proti systému, i kdyby jen v zájmu boje proti systému. Podle Gustava se shromáždili kolem Marietty, když poprvé upadla v nemilost.
„Myslím, že k ní vzhlíželi jako k nějakému vůdci.“ Řekl Gustav zamyšleně. „Byla jediná, kdo věděl, jak vnitřně funguje Kaulitzova skupina, a hádám, že si mysleli, že se bude chtít pomstít po tom, co se stalo.“
„Ale ona nechtěla?“
„Ne. Dala jasně najevo, že ji zajímají stejně tak málo, jako ji zajímá Kaulitz, a tak to vzdali. Byli to všichni zbabělci, kteří chtěli někoho jiného, aby za ně padnul, a Marietta to věděla. Nepotřebovala takové potíže.“
„Pak má Kaulitz štěstí,“ řekl Tom a Gustav zvedl obočí. „Popřemýšlej o tom. Pokud by někdy našli vůdce, který by ho skutečně chtěl svrhnout, měl by v rukách totální vzpouru.“
„To se nikdy nestane,“ řekl Gustav přezíravě. „Nikdo se neodváží Kaulitze skutečně zpochybnit.“ Podíval se na Toma. „Nepřemýšlíš snad, že se o něco takového pokusíš, nebo ano?“
„Já? Ne. Jaký by to mělo smysl? Jen abych si dokázal, že můžu?“
Gustav pokrčil rameny. „Člověk nikdy neví, občas máš divné nápady.“
Tom na něj zíral. „Já mám divné nápady?“
„Jo. Jako nejít na inspekci? To byly prostě bláznivé řeči.“
Tom dál zíral na Gustava a pak nevěřícně zavrtěl hlavou.
* * * *
A pak byla sobota. Den Tomovy inspekce.
Zazvonil u Kaulitzova domu ve 2:57. Trvalo to přesně tři minuty, než se dveře otevřely.
Tom se musel kousnout do jazyka, aby nahlas nezalapal po dechu. Bylo to poprvé, kdy viděl Kaulitze zblízka, a byl naprosto stejně krásný, jako o něm Gustav neustále posedle mluvil. Tom si nemohl pomoct, aby mu nezíral na rty, a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby je políbil.
Kaulitz otevřel dveře dokořán, jako by chtěl pozvat Toma dovnitř, pak se otočil a vydal se po schodech nahoru. Předpokládaje, že chce, aby jej následoval, Tom spěchal za ním do toho, co byl evidentně Kaulitzův pokoj.
Pokud byly stěny natřené, Tom by nemohl říct, jakou barvou, protože byly překryté těžkým černým sametovým závěsem. Na jedné stěně byly závěsy stáhnuty střapcem a odhalovaly vysoké zrcadlo od podlahy až ke stropu, které bylo nejméně metr a půl široké. Naproti zrcadlu byl toaletní stolek pokrytý make-upem a dvě zrcadla odrážející se navzájem. Černé závěsy byly zdůrazněny červenými, které visely u oken, a postel proti zdi byla pokrytá něčím, co se zdálo být červené hedvábné povlečení a černý saténový přehoz. Střapcové červené a černé polštáře byly hozeny v rozích místnosti na podlaze, která byla pokrytá tlustým, červeným kobercem.
Tom zíral po místnosti se zvednutým obočím. Tohle je nad rámec citu pro dramatičnost, pomyslel si. Je to spíše jako… jako… Sakra, ani pro to nemám dobrou sarkastickou analogii, ke které bych to mohl přirovnat.
Kaulitz ho trpělivě sledoval, dokud se Tomovy oči nevrátily z toulky a neusadily se znovu na něm.
„Předpokládám, že víš, proč jsi tady?“ Řekl Kaulitz chladně. Bylo to poprvé, co jej Tom slyšel mluvit a zachvěl se, ten hlas byl nádherný stejně jako rty, ze kterých vycházel.
„Jo,“ odsekl Tom lehce vzdorovitě. „Chceš vidět, jestli jsem dost dobrý na to, abych se připojil k té tvé malé partičce.“
Kaulitz se pousmál. „Vidím, že si nebereš servítky. To je dobře, bude to tak jednodušší.“ A pak najednou přecházel sem a tam s rukama sepjatýma za zády a vysvětloval pravidla, která byla na škole zavedena za jeho vlády. Zpočátku se Tom snažil dávat pozor, ale nakonec se prostě nechal ukolébat do stavu polovičního vědomí. Sledoval pohyb Kaulitzových vlasů po jeho ramenech, kmitání jeho tmavých očí, jako by tím zdůrazňoval, co říká, a zakřivení a pohyb jeho rtů, když ve styku s jazykem tvořily slova. Tom nechal ten okouzlující, melodický hlas, aby jej pohltil, ztrácel se v jejich zvuku ne-li smyslu.
Tom se vytrhl ze své fantasy-země plné Kaulitzových rtů a hlasu, aby našel Kaulitze, jak stojí na místě a s očekáváním na něj hledí. „Ehm, ne.“
„Dobře. Protože teď už budeš muset opravdu dávat pozor na to, co říkám, místo toho, aby ses ztrácel ve svých fantaziích o mně. „
Tomovi z toho bylo na zvracení. Z toho domýšlivého, povýšeneckého, elitářského postoje. Rozhodl se hodit nazpět svou vlastní jízlivou poznámku.
„Ach, ale fantazie je daleko zajímavější,“ ušklíbl se.
Kaulitzovo obočí vystřelilo vzhůru. „Jsi dost odvážný, zdá se.“ Znovu se usmál. „Připomíná mi to někoho, koho jsem znával.“
Znovu začal přecházet, tentokrát kolem Toma pomalu kroužil a pozoroval jeho tvář, když mluvil. „V této části inspekce ti budu klást otázky, a ty na ně budeš odpovídat tak upřímně, jak jen to bude možné. Rozumíš?“
„Co kdybych lhal?“
„Budeš-li lhát a já to zjistím, budeš příslušným způsobem potrestán. A nezapomínej, že já to zjistím. Musím tě varovat, že nemůžu vystát lháře.“ Dál kolem Toma kroužil. „Jsi připraven začít?“
„Já nevím, ještě netuším, na co se mě budeš ptát.“
„Budu to brát jako ano. Za prvé: Jsi heterosexuál, homosexuál, bisexuál, nebo asexuál?“
„Rovnýma nohama přímo do těch osobních, co? Bisexuál.“
„Jak dlouho už to víš?“
„Asi tři roky…?“
Kaulitz přikývl. „Jsi panic?“
„Ne.“
„V současné době sexuálně aktivní?“
„Ne od mé poslední přítelkyně.“
„A to je jak dlouho?“
„Náš vztah skončil před čtyřmi měsíci.“
„Kdy v poslední době jsi byl testován na pohlavně přenosné nemoci?“
„Hned po tom.“ I když se nechystal to Kaulitzovi říct, to byl vlastně jeden z důvodů, proč se rozešli. Zjistil, že ho podváděla s někým, kdo měl herpes, a tak se rozhodl, že zůstat s ní bylo příliš nebezpečné, a že by se měl nechat vyšetřit v případě, že už bylo příliš pozdě.
Kaulitz znovu přikývl. „A výsledky byly?“
„Naprosto čistý.“
„Z vaginálního, análního a orálního sexu, s čím máš zkušenosti?“
Tom se ušklíbl. „Se vším z výše uvedených.“
„Chápu. Co tetování a piercingy, máš?“
„Jen ten kroužek ve rtu.“
„Přírodní barva vlasů?“
„Tak trochu špinavá blond?“
„Nosíš brýle nebo kontaktní čočky?“
„Ne. Jsou všechny tyto otázky opravdu nutné?“
„Pokud jsi netrpělivý, můžeme přejít k další části inspekce.“
„Jen si myslím, že je to tak trochu zbytečné.“
„Pak budeme pokračovat. Otevři ústa.“
„Cože?“
Kaulitz se natáhl a popadl Tomovu čelist svými dlouhými prsty. „Otevřít.“
Tom obrátil oči v sloup a otevřel ústa. Kaulitz se naklonil dopředu, nakláněl Tomovu hlavu sem a tam a hleděl dovnitř. „Mmhm…“
„Co tam, sakra, hledáš?“
„Nemluv. Úsměv.“
Tomův úsměv byl spíše grimasa, ale zřejmě to Kaulitzovi stačilo, protože jen přikývl a pokračoval. Vzal Tomovo zápěstí, zvedl ho a zkoumal paži k němu připojenou. Podíval se na Tomovy dlaně a zamumlal si pod vousy, když se dostal k jeho méně-než-dokonalým nehtům.
„Je třeba, aby ses o ně lépe staral,“ řekl Kaulitz a vzhlédl k Tomově tváři, aby se ujistil, že dává pozor. „A od čeho jsou tyto mozoly?“
„Hraju na kytaru.“
„Opravdu?“ Na Kaulitzově tváři se na chvíli ukázal skutečný zájem a pak se vrátil ke svému vyšetřování.
Zdálo se, že to trvá věčně. Kaulitz musel prozkoumat všechno od délky Tomova nosu až po obvod jeho lýtka. Zpočátku byl Tom jen znuděný a otrávený, ale pak věci začaly být trochu zajímavější.
Kaulitz se náhle naklonil, přitiskl obličej do ohbí Tomova krku a zhluboka se nadechl. Tom odskočil vzad zaskočený tím intimním chováním.
„Co to, sakra, děláš?“
„Testuju vůni. Vydrž, ještě jsem neskončil.“
Tom se nepříjemně zavrtěl, zatímco k němu Kaulitz čichal, ale znovu ucukl, když na krku ucítil teplý, vlhký jazyk.
„Tys mě právě olíznul?“
„Ano.“
„Okay, tohle začíná být až moc divné, odcházím.“
Kaulitz se ušklíbl. „Dostal ses takhle daleko a teď to chceš vzdát? Škoda, jsme téměř u konce.“
Tom se zamračil, ale Kaulitz měl pravdu. Už se nechal tak moc ztrapnit, a navíc byl až chorobně zvědavý, kam by to zašlo. Nemluvě o tom, že, ač to bylo divné, když vás olízne někdo téměř úplně cizí, nebylo to až tak nepříjemné a Tomovy nižší partie si to myslely taky.
Poté mu Kaulitz vyhrnul tričko a prohlížel si jeho hruď. Což by nebylo tak špatné, dokud mu nezačal přejíždět po kůži svými dlouhými nehty a vydávat přitom pochvalné zvuky. Tom cítil, jak mu rudne obličej a byl najednou velmi rád za své příliš volné kalhoty.
Až do chvíle, kdy Kaulitzova ruka odcestovala ještě dál na jih, a jeho prsty se ovinuly kolem Tomovy rostoucí erekce.
„Co to kurva?“ Vyjekl Tom a snažil se odskočit, ale Kaulitz jej držel za límec trička, a tak nebylo úniku. „Co to, sakra, děláš?“
„Zkoumám,“ odpověděl Kaulitz a znělo to trochu podrážděně.
„Tohle už zachází příliš daleko.“ Odsekl Tom a odstrkával Kaulitzovy ruce pryč.
„Pokud jsi naštvaný, protože jsem se dozvěděl o tvém zjevném vzrušení, tak nebuď. Už jsem o něm věděl.“
„Jaká je pointa tohohle všeho? Proč si nemůžeš najít přátele způsobem, jako to dělají normální lidé?“
„Já jsem všechno, jen ne normální, pane Trümpere, a rád vím, do čeho jdu.“
„Vážně?“ Ušklíbl se Tom. „No, pane Kaulitzi, pokud i já rád vím, do čeho jdu, budu moct prozkoumat tebe?“
Náhle Tom našel své tělo přitlačené k závěsy pokryté stěně. Zalapal po dechu při náhlém tlaku Kaulitzova těla proti jeho. Na kůži jej polechtal jeho dech, jak mu Kaulitz šeptal do ucha.
„Ty mě chceš prozkoumat?“
Tom oněměl a odpověď se mu zasekla v krku, jak se mu nahrnula krev do slabin. Kaulitz se usmál.
„Ne, já vím, co chceš prozkoumat. Ale jak už určitě víš,“ Kaulitz ustoupil a přehodil si vlasy přes rameno s chladnou lhostejností. „Pokud nejsi dost dobrý, abys byl v mé skupině, pak nejsi dost dobrý na to, být v mé posteli.“
„Moc si o sobě myslíš,“ ušklíbl se Tom, když konečně našel svou řeč, teď, jakmile se Kaulitz stáhl. „Chováš se, jako bys měl tolik zkušeností, ale přitom jsi ještě panic.“
„Není žádným tajemstvím, že jsem,“ usmál se Kaulitz. „Ale to neznamená, že nemám zkušenosti.“
Tom si odfrkl, snažil se skrýt své nepohodlí opovržením. Kaulitzův úsměv se rozšířil.
„Co? Nevěříš mi? Mám ti ukázat, jak dobrý jsem?“
Natáhl ruku, ovinul dlouhé prsty kolem zadní části Tomova krku a přitáhl si jej dopředu, aby k sobě přitiskl jejich rty. A poté Tom objevil, proč by člověk zlomil nos někoho jiného jen pro polibek od Kaulitze.
Nebylo to jen setkání rtů, jako spíše nová forma komunikace. Když se jejich jazyky propletly, Tom mohl cítit jistou sílu povznášející jej na novou úroveň touhy. Spíše než aby jej to děsilo, naplnilo to Toma pocitem nenasytného hladu a vášně, který ještě nikdy nezažil. Bojoval o moc a o nadvládu, ale Kaulitzova odolnost byla silná a Tomovi se zdálo, že bitva chtíče byl Kaulitzův způsob, jak mu ukázat, že nemůže být zkrocen. Nevědomky tím také Tomovi dával najevo, kolik a jaký druh moci by bylo zapotřebí, aby jej zkrotil.
Když se od něj Kaulitz konečně odtrhl, Tom zůstal opřený o zeď pro podporu, slabý v kolenou, a lapal po dechu. Kaulitz se ušklíbl.
„Inspekce je u konce. Informace o svém postavení dostaneš v pondělí. Můžeš jít.“
autor: Misa Sugar
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Tak tohle bylo opravdu velké zklamání… Čekala jsem od té inspekce trochu víc, než že Bill bude zkoumat, jestli je Tom pro něj dost dobrý do postele. Ty jeho manýry jsou příšerné. Ale aspoň se mi potvrdilo, na čem Bill staví svoji moc. A zklamaná jsem i z Toma, že se do toho nechal tak lehce zatáhnout. Opravdu nevím, jak se to bude vyvíjet dál a jestli má tohle všechno nějakou hlubší pointu, ale zatím se mi celý ten Billův elitní spolek jeví spíš jako parta "šťastlivců", které jedna zpovykaná mrcha laskavě uznala za vhodné, aby si z nich udělala hračky a poskoky…
Představa, že by se Marietta postavila do čela jakési opozice se mi oproti tomu moc líbila. Sice chápu, že po tom, co má za sebou nestojí o žadné další problémy, ale je fajn vědět, že ne všichni mají na téhle škole úplně vymyté mozky…
Díky za překlad
Bereš to moc vážně Ireth. Je to jen povídka a autorka má hodně bujnou fantazii. Jasně že v reálném světě je tohle všechno nepravděpodobné. Ale my sem nechodíme pro to aby jsme četli o skutečných věcech. My tady uspokojujeme své fantaziie. 😉 Mě se to líbí. Podle očekávání Tom propadl Billovu kouzlu. Jsem ráda že si to nerozdali hned na inspekci. Jsem si jistá že bude Bill Toma pořádně napínat. Super díl. Díky za překlad.
Stále nevím, co si o téhle povídce mám myslet, ale zajímá mě, jak to bude dál, až se dostaneme do zápletky…škoda, že díly jsou tak krátké…ale díky za překlad.
Popravde ani neviem, čo si mám myslieť. Všetka tá Billova moc je príliš nerealistická a tá inšpekcia bola fakt na hlavu.. ale zase je to poviedka, takže ide o fantáziu a tú má autorka fakt poriadnu.
Ten nápad s tým odbojom v škole sa mi páči, ale chápem, že Marietta sa do niečoho takého púšťať nechcela.
Ale inak priebeh inšpekcie – Bill bol proste totálne namyslená mrcha a Toma mu dokonale podľahol. Síce sa chvíľami snažil brániť, ale nakoniec aj tak Bill dostal to, čo chcel.
Teraz som fakt zvedavá na pokračovanie. Rátam s tým, že Tom bude prijatý, ale ďalej neviem. I keď myslím, že by ma asi trochu sklamalo, ak by sa Tom pridal k ich partii a získal ich maniere, len aby získal Billa. Dúfam, že Tom ostane rebelom a poriadne v tom gangu rozprúdi vietor 😀
Ďakujem za preklad.
Tenhle dílek byl směsicí ponížení a absurdity. Tom prošel prohlídkou, jako by byl nějaký chovný kůň. Líbilo se mi, že si chvílemi neodpustil ty své narážky. Bill je namyšlený spratek a není divu, když mu všichni lezou do zadku, teda pomyslně. Jsem zvědavá, jaký výsledek ta "inspekce" bude mít a pokud bude pozitivní, jestli na to Tom přistoupí. Asi bych chtěla, aby těm svodům odolal, ale na druhou stranu… Když se ke Kaulitzově grupě přidá, mohl by ji rozložit zevnitř. Vážně jsem zvědavá, jaké má autorka záměry.
Díky za překlad a těším se na pokračování.
Tak to bylo hustý.
Tiež som sa s týmto príbehon´m zatiaľ nestotožnila, keby ho neprekladala zuzu, ktorá mala vždy perfektný nos na vynikajúce poviedky asi by som váhala či budem čítať ďalej. Dúfala som, že sa Tom vzbúri a Billovi ukáže, že nemôže mať všetko. Zatiaľ ma sklamal. Veľmi dúfam, že sa to zmení, a Tom nebude robiť Billovi ďalšieho poskoka s vymytým mozgom.
Od inspekce jsem teda čekala ani něco jiného. Musela jsem se smát, jak Bill Toma zkoumal a neunikl mu ani jeden Tomův chloupek. 😀 Prý, ´otevři pusu´! 😀 😀 Bill je fakt číííslo! 😀
Každopádně pořád nevím, zda chci, aby se Tom připojil k téhle partičce. Pokud ovšem ano, doufám, že si zachová zdravý rozum a bude se snažit tohle všechno nějakým nenásilným způsobem změnit, protože Bill je neuvěřitelně povýšená mrcha. Nechápu, jak s tímhle chováním mohl pobláznit celou školu. 😀
Rozhodně se těším na další pokračování!
Díky, Zuzu! 🙂