autor: elvisfan
Bill vstoupil do výtahu opravdu rád, že jej má v tu chvíli jen pro sebe. Poblíž nebyl nikdo, kdo by mohl být svědkem praštěného úsměvu, který měl na tváři od chvíle, co se ráno probudil. Už za malý moment se setká s Tomem! Volal mu hned, jakmile vystoupil z letadla, a přestože se Tom zdál být potěšen tím, že dorazil, nemohl mu říct víc než to, že jsou ubytovaní ve čtvrtém patře hotelu.
Jakmile se za ním zavřely dveře výtahu, stiskl tlačítko s číslem 4 a s každým cinknutím se zdál být víc a víc vzrušenější. Pak se otevřely dveře a rozpoutalo se peklo.
Kolem hlavy mu prosvištěl pár bílých sportovních ponožek následován hlasem bez těla křičícím děkuji, byla tam také kudrnatá dívka s telefonem u ucha, panikařící kvůli tomu, co se pravděpodobně stalo dívce se jménem Robin, a kluk s ortézou, který by rád věděl, kam se poděly jeho sluneční brýle. Byla to právě ortéza, co upoutalo Billovu pozornost, a řekl si, že to musí být Georg. Georg se otočil, aby se vrátil zpět do svého pokoje, když si všiml Billa postávajícího opodál, vypadajícího poněkud ztraceně. Prohlédl si ho od vrchu dolů a usmál se.
„Takže ty musíš být Bill,“ hádal.
„To jsem,“ Bill mu plaše oplatil úsměv.
„Neměj strach, není to vždycky takhle šílené.“
Georg se rozhlédl chodbou, žádaje kluka se jménem Adam, aby mu uhnul z cesty. Poté zakřičel Tomovo jméno a Billův žaludek udělal kotrmelec, jakmile zaslechl Tomův hlas.
„Geo, nevím, kde máš své zatracené brýle!“
„Vykašli se na brýle, člověče!“ křičel na něj Georg. „Máš tady svého kluka!“
Jejich pohledy se setkaly a Billovi se opravdu ulevilo, když si všiml Tomova úsměvu, který byl stejně tak široký jako ten jeho. Vykročili k sobě, přičemž si byl Bill velice dobře vědom všech očí soustředících se pouze na ně dva.
„Sakra, dostal ses sem rychle,“ byla Tomova první slova, která mu řekl. Podíval se na hodinky a zaklel, jakmile si uvědomil, jak pozdě už je. Pohlédl na lidi kolem sebe a poté věnoval Billovi rozpačitý úsměv. „Pojď, tvůj pokoj je tady.“
Opravdu??? křičel Billův vnitřní hlas. Na tohle jsem čekal dva a půl měsíce???
Táhl svůj kufr za sebou a následoval Toma do dveří s číslem 419. Tom vytáhl čipovou kartu, otevřel dveře a nechal Billa vejít dovnitř. Vzápětí se zády opřel o dveře a cítil se skutečně špatně, jakmile si všiml zklamání v Billově obličeji.
„Zapomněls, že mám přijet?“ byla Billova první slova.
„V žádném případě,“ odpověděl Tom se vší upřímností. „Opravdu jsem se těšil. Já jen… asi jsem tě sem měl vzít až zítra, až to bude méně šílené. V den soutěže je tady všechno tak nějak divoké.“
„To vidím,“ řekl Bill.
„Omlouvám se,“ Tom se odlepil ode dveří a přitáhl si překvapeného a poblázněného Billa do objetí. Usmál se, jakmile ucítil, že se Bill v jeho objetí uvolňuje a dýchá mu na krk, zatímco Tom hladil jeho záda. „Takhle jsem si to nepředstavoval.“
„Já taky ne,“ odpověděl Bill.
Když se od sebe odtáhli, Bill se usmál, aby dal Tomovi najevo, že není naštvaný. Tom se posadil na kraj postele a Bill se usadil naproti němu.
„Teď s tebou můžu strávit tak pět minut,“ informoval jej Tom. „Takhle to dopadá, když něco plánuju. Myslel jsem jen na to, jak tě sem dostat, přičemž jsem vůbec nepomyslel na to, co se bude dít, až se sem dostaneš.“
„To je v pořádku,“ ujistil jej Bill. „Uvidím tě závodit, takže nejsem úplně zklamaný.“ Bill stiskl rty, jakmile si uvědomil, co řekl. „Nemyslím tím, že bych byl…“
„Ale ano, jsi,“ souhlasil Tom. „A já taky. Ale zítra bude tým pryč a já se budu snažit dělat celý den všechno pro to, abych ti to vynahradil. Cokoliv si budeš přát. Akorát budu muset ráno brzo vstát a rozcvičit se předtím, než se dostanu do Minneapolisu.“
„Nebude vadit, když nepojdeš s ostatními?“
„Ani ne. Je to jen exhibice, ne jako dnes.“ Tom ještě jednou zkontroloval své hodinky. „Tak a je čas na šílenství. Nejdříve máme autogramiádu a ještě pořád pro tebe musím od Davida sehnat průkaz, aby ses dostal všude, kam půjdeme. Připraven?“
„Jo.“
Tom pootevřel dveře, vzápětí je však znovu zavřel a otočil se na Billa se sladkým úsměvem.
„Jsem opravdu rád, že jsi tady, Bille.“
Jakmile vstoupili do chaosu na chodbě, Bill se za jeho zády usmál.
Bill zrovna obdivoval lesklou kartičku, kterou měl kolem krku, přičemž úplně zapomněl na dění kolem sebe a procitl teprve ve chvíli, kdy si všiml Toma a chlápka, kterého mu představil jako jejich manažera Davida, oba hledící přímo na něj. Tom kroutil hlavou, vehementně nesouhlasil s čímkoliv, co starší muž řekl, pak svěsil hlavu a přiblížil se k Billovi.
„Malá krize,“ začal. „Uhm, co bys řekl tomu, kdybys pomohl Natálii ve stánku?“
„Oh. Já, uhm…“ Bill se podíval na blondýnku, s níž se předtím už setkal. „Myslím… že bych mohl.“
„Mrzí mě to. Vím, že tady nejsi kvůli tomuhle.“ Tom se kousal do piercingu ve rtu a cítil se opravdu mizerně kvůli tomu, jak se vyvíjelo jejich první setkání. „Ale dnes jsou tady obrovské davy lidí a Ria je mimo… předstírá migrénu nebo co a Natálii by zřejmě explodovala hlava, kdyby to zůstalo jen na ní. David ti zaplatí, takže to nebude otrocká práce,“ mumlal dál. „A budeš to dělat, jen dokud budeme rozdávat autogramy. Se začátkem soutěže se všechny stánky zavřou.“
„Jasně,“ pokrčil rameny Bill. „Můžu pomoct.“
Tom si vydechl obrovskou úlevou, ještě jednou se mu omluvil a poté jej zanechal v péči drobné blondýnky Natálie.
„Bille, jsi opravdu zlatíčko, že mi pomáháš,“ usmála se Natálie, když někomu vracela drobné. „Obvykle se mnou sice dělá Ria, ale momentálně… já nevím, předstírá menstruační křeče nebo něco podobného a já se tady musím vypořádat s běsnícími fanoušky.“
„Oh, rád pomůžu,“ odpověděl Bill a snažil se vzpomenout si, jakou velikost trička žádal velký vousatý muž před ním. Sledoval Natálii, jak se pohybuje tam a zpět, od zákazníků ke krabicím se zbožím, aniž by jí něco uniklo. Opravdu netušil, jak to dělala.
„Bože, teprv jsem tě poznala a už tě mám mnohem radši než ji. Ugh!“ zavrčela vztekle Natálie. „Ria je příšerná. David je její strýc, jen díky němu má tuhle práci, a tak se může ulévat, kdykoliv se jí zachce. Mnohem víc se točí kolem kluků z týmu, než aby týmu pomáhala, pokud mi rozumíš. Takže tady často zůstávám na všechno sama, ale jak vidíš, není možné, abych to zvládla.“
Po několika hodinách se Bill dostal do rytmu a pohyboval se se stejnou lehkostí jako Natálie. Většina lidí, se kterými přišel do kontaktu, byla v pohodě, až na zjevně opilého chlápka ve flanelové košili, který byl jediným problémem celého dne. Jakmile se vzduchem rozeznělo několik překvapujících zatroubení, s úžasem sledoval, jak se davy lidí téměř okamžitě vytratily, razíce si cestu k místu soutěže.
„Blahopřeji!“ zajásala Natálie. „Zvládls to. Teď už nám zbývá jen zabalit všechny ty věci zpátky do krabic a kluci si je pak naházejí na přívěs, zatímco my se půjdeme podívat na závod.“
Bill tiše uvažoval nad tím, jak dlouho to všechno může trvat, když se k němu Natálie naklonila blíž.
„Neměj strach,“ mrkla na něj. „Naši kluci jsou až třetí. Nepromeškáš Toma.“ Zasmála se, když Bill sklopil pohled k zemi a začervenal se. „Mrzí mě to, ale všichni jsme tady velké drbny. Dobře víme, že má tenhle víkend Tom s sebou speciálního hosta.“
Bill a jeho dočasná spolupracovnice si skočili na cigaretu a pro něco k jídlu, zabíjejíce čas menším pokecem, až dokud první dva týmy neukončily svá vystoupení. Když nastal čas, Natálie si prodírala cestu davem do VIP prostoru. Díky kartičce, kterou měl kolem krku, měl Bill to potěšení sledovat závod z vysokého nástupiště, z něhož všechny týmy startovaly. Jen co se s Natálií dostali na vrchol schodiště, David mu podal padesátidolarový šek a poděkoval mu za výpomoc.
„Myslím, že večeře je dnes na tebe,“ zaslechl u ucha něčí hlas.
Bill se ohlédl přes rameno a usmál se na Toma.
„Děláš si legraci?“ odfrkl si. „S tímhle si budu moct v univerzitním knihkupectví koupit perfektní učebnici. Jsi první?“
„Geo je první, pak já, pak Jason, Adam, Mike a Sean. Představil jsem tě i ostatním klukům, že?“
„Představil,“ přikývl Bill. „Gea mám rád a… Adam je ten blonďák? Zdá se být milý.“
„To ve zkratce shrnuje i moje pocity vůči klukům,“ usmál se Tom. Ohlédl se přes rameno, jakmile do něj vrazil jeden z kluků procházejících kolem. „Jak jsem řekl, dnes je to šílené.“ Obrátil oči v sloup s rukou položenou na Billových zádech. „Popřeješ mi štěstí?“
„Ne že bys to potřeboval,“ usmál se Bill, jemně se opíraje o Tomův bok. „Ale hodně štěstí.“
Tomův pohled nápadně sklouzl k Billovým ústům předtím, než se sklonil k jeho uchu.
„Opravdu moc bych tě teď chtěl políbit,“ šeptl.
A pak jednoduše odkráčel pryč, jako kdyby nezpůsobil slabost v Billových kolenou.
Bill poslouchal Natáliino drkotání, zatímco sledoval Toma s Georgem choulící se bok po boku, povídající si, zatímco si Georg sundával ortézu z kolene, aby ji pak nacpal do černého batohu. Georg předvedl svou první jízdu dolů u-rampou a všichni se zdáli být spokojeni s výsledkem. Jakmile byl na řadě Tom, nastoupil plně soustředěn a Bill byl během jeho první jízdy nervózní i vzrušený zároveň. V jednu chvíli mu poklesla čelist, když Tom vykonal tři a půl otáčky předtím, než se svým snowboardem znovu dotkl země. Byl si jistý, že to Tom ještě nikdy předtím neudělal a dav pod ním byl ohromen úplně stejně.
Když bylo po všem, někdo z cizího týmu skončil na třetím místě, Georg byl druhý a Tom, samozřejmě, vítěz celého zatraceného závodu. Bill jásal hlasitěji než kdokoliv jiný, aniž by se staral o nedostatek diskrétnosti. Šťastně přijal slavnostní objetí, jen mírně zklamán pohledem na Toma, objímajícího všechny ostatní kluky z týmu, Davida nevyjímaje.
Natálie se nabídla, že Billa doprovodí zpátky do jeho pokoje, zatímco tým dokončí své obvyklé po vítězné rozhovory a focení. Jak odcházeli, ohlédl se přes rameno a spatřil Toma v obklopení několika reportérů, jeho směrem však nepohlédl ani jedinkrát.
Bill zaslechl rozruch na chodbě, který svědčil o tom, že se všichni vrátili, a o necelou půlhodinu později stál Tom u jeho dveří, vypadal nádherně v přiléhavých modrých kalhotách a tmavě šedém svetru.
„Máš hlad?“ usmál se.
„Hladovím.“ Bill mu podržel dveře předtím, než se vrátil do koupelny ke svému make upu. „Jsem téměř hotov. Trochu mi trvalo, než jsem se rozhodl, co si vzít na sebe.“
Tom si prohlédl chlapcův černobílý chlupatý svetr a černé upnuté džíny a schválil jeho rozhodnutí.
Seděli u jednoho z největších stolů v hotelové jídelně a Billa těšilo, že má Toma konečně po svém boku, konverzoval s několika lidmi, s nimiž se předtím nesetkal. Natálie seděla z druhé strany a poukázala na neslavnou Riu sedící na druhém konci stolu, prakticky se plazící po Georgovi.
„Vypadá, že je jí líp,“ poznamenal Bill a uculoval se, když se připojil k Natáliiným dřívějším pomluvám.
Večeře byla vynikající a Bill si víc než kdy předtím užíval společnost ostatních. Téměř každý zůstal u stolu i poté, co bylo po jídle. Georg řekl asi tucet sprostých vtipů a David přednesl tak trochu sentimentální řeč, kterou všem poblahopřál a poděkoval za tvrdou práci. A přesto všechno měl Tom ruku na zadní straně Billovy židle a konečky prstů jemně mnul Billovo rameno. Právě když se přihlásila o slovo Billova touha po nikotinu, ucítil, že se Tom naklonil blíž.
„Vypadneme odsud?“ zeptal se Tom tichým hlasem.
Bill přikývl a tak tiše vstali a opustili stůl. Tom jej vedl ven, kráčeje po jeho boku, když zamířili k zadní části hotelu. Lyžařské vleky měly být spuštěné ještě nějakou chvíli, přesto tam však mnoho lidí nebylo. Měsíční svit odrážející se od sněhu byl jediným světlem v okolí.
„Neměl jsi tak úplně příšerný den, že ne?“ zeptal se Tom, jakmile oběma zapálil cigaretu.
„Ani ne,“ odpověděl Bill. „Opravdu. Jsem pořád tady, pořád tě můžu vidět.“
„Myslíš, že bych tě dostal zítra na snowboard?“
„Chceš tím říct…“ Bill ukázal na sjezdovky.
„Jo, pokud budeš chtít.“
„Můžeš to zkusit, ale připrav se na to, že mě budeš muset tak stokrát sbírat ze země.“
„Podceňuješ mé pedagogické schopnosti,“ ušklíbl se Tom.
„Ty podceňuješ mou občasnou nemotornost a nedostatek koordinace.“
Oba se zasmáli a zahasili cigarety, které mezitím stihly vyhořet téměř do filtrů, odhazujíce je do nedalekého kontejneru.
„Omlouvám se, že jsem si na tebe dnes nenašel víc času,“ řekl Tom tiše.
„Máš na mě čas teď,“ připomněl mu Bill.
Tom přistoupil blíž a Bill těžce polkl, jakmile mu pohlédl do očí.
„Pořád tě chci políbit,“ řekl mu Tom.
Bill zrušil zbývající vzdálenost mezi nimi a Tomovy ruce přistály na Billových bocích, jakmile došlo ke střetu jejich úst. Nejdříve se pohybovali pomalu, poznávali jeden druhého, jejich ústa se jen na chvílku vzdálila předtím, než došlo k dalšímu spojení. Jakmile na rtech ucítil Tomův jazyk, pootevřel je. Objal Toma kolem krku, pokračujíce ve vzájemném prozkoumávání, jejich horké jazyky po sobě pomalu klouzaly. Když se od sebe odtáhli, Bill se zachvěl a nebylo to způsobeno jen chladným nočním vzduchem.
„Zima?“ zeptal se jej Tom, klouzaje rukama nahoru a dolů po Billových pažích.
„Tak trochu.“
Tom jej chytil za ruku a společně zamířili dovnitř, přímo do Billova pokoje. Bill odložil svou kartu vedle televize a okamžitě byl přitáhnut do hladového polibku. Tomův jazyk se nořil do jeho úst, hladově se proplétající s tím Billovým, dostávaje z mladšího chlapce toužebné zakňučení. Sotva si dopřáli trochu vzduchu, opět prozkoumávali ústa toho druhého. Bill omotal ruce kolem Tomových boků a táhl jej pozpátku k posteli. Tom dopadl na záda, prohrabával se Billovými vlasy, zatímco mu sedal na klín a pokračoval ve vášnivém líbání. Bill zaslechl Tomovo zalapání po dechu, jakmile svým piercingem přejel přes jazyk staršího muže. Tom volnou paží sklouzl po Billových zádech, přitiskl si jej blíž, zatímco se jejich pozice vyměnily. Jakmile převzal kontrolu, něžně jej políbil, líně pohybuje jazykem v Billových ústech. S posledním jemným kousnutím do Billova naběhlého spodního rtu se odtáhl a postavil se. Vzal Billovu ruku do své, pomohl mu vstát a znovu si jej přitáhl do objetí. Držel jej blízko u sebe, spoléhaje se na poslední zbytky rozvahy, které mu zbývaly.
„Měl bych jít,“ řekl lítostivě.
Přestože Bill netoužil po ničem jiném, než rozhodně nesouhlasit, kývl hlavou a povzdechl si. Pomalu přivřel oči, když jej Tom políbil na tvář, popřál mu dobrou noc a odešel.
Bill klesl na kraj postele se širokýma očima a snažil se sám sebe přesvědčit o tom, že se posledních několik hodin skutečně odehrálo. Dopadl na záda, usmívaje se jako cvok na strop nad hlavou, pořád cítil Tomův polibek na svých rtech. Přeplazil se na druhý konec postele a zabořil obličej do polštáře, aby ztlumil něco, co by jinak bylo trapně hlasitým zapištěním.
Tom právě vešel do svého pokoje a překvapil Georga, když jeho telefon náhle ožil.
@bill_trumper:
nejlepší den ze všech!
autor: elvisfan
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 35
Úplně mi zaplesalo srdíčko když jsem viděla že je tady konečně další díl. Krása, opravdu. Naprosto se dokážu vžít do Billa. Doufejme že mu Tom vynahradí že na něj neměl dost času. A rozhodně s ním měl zůstat přes noc. To by byla dostatečná satisfakce. 😀
Na tenhle díl jsem se obzvláště těšila, protože jsem doufala, že by se kluci mhli konečně vidět, a ono opravdu! 🙂 Byla jsem nadšená spolu s Billem, že se konečně kluci vidí osobně a nemusí spolu komunikovat přes mobil a internet.
Škoda, že byl tenhle den tak hektický a Tom moc neměl času, ale myslím, že Bill je rád i za o málo. Navíc si myslím, že mu to teď Tom hezky vynahradil. 😛 Trochu škoda, že Tom nezůstal i přes noc, ale na stranu druhou se vlastně takhle osobně vidí poprvé, tak co bych chtěla, že… 😀
Mooooc se těším na další pokračování!
Děkuji moc, B-Kay! ♥♥
Na jejich setkani jsem cekala. Presto, i kdyz byl zabod a Tom nemel tolik casu, bylo jejich prvni setkani naprosto uzasne. Diky za preklad a uz se tesim na dalsi dilek.
Parádní kapitolka moc dík.
Roztomilé setkání. I když byl Bill zezačátku možná trošku zklamaný, tak Tom mu to později rozhodně vynahradil! 🙂
Musím se smát, protože takhle to bývá vždycky. Člověk se těší, udělá si nějakou představu… A ono je nakonec všechno jinak. Ne, všechno ne, závěr byl moc krásný. Jsem docela ráda, že na to hned nevlítli. Přece jenom, znají se jen velmi krátce a z drtivé většiny jen přes písemné zprávičky a po telefonu. Ale věřím, že to takhle moc dlouho nevydrží… 😀
Moc děkuji a těším se na pokračování.
Mne sa páči, že Tom u Billa nezostal na noc. Bolo by to príliš skoro a po tom zvláštnom (ne)privítaní by to bolo divné, akoby tam Bill prišiel len na to. Takto je to krajšie. Dúfam, že budú mať na seba viac času:)
Ďakujem za kapitolu…
Trošku ma mrzí, že im ten deň nevyšiel úplne podľa predstáv, ale ten večer všetko úžasne vynahradil! 😀 Tiež som rada, že Tom u Billa neostal – predsa len, na to by bolo ešte skoro.
Ďakujem za preklad a teším sa na ich budúci deň spolu.