autor: Misa Sugar
Šťastné konce jsou jen v pohádkách
Víkend utekl až příliš rychle, ale nebyl nic jiného než úžasný. Možná, že to byl důvod jeho krátkosti.
Tom zůstal s Billem po celou dobu, jen se vracel domů, aby si vyzvedl další oblečení a podobně. On a Bill strávili hodně času diskutováním, protože se ukázalo, že to Bill miloval, ale jen zřídka k tomu dostal šanci. Jeho následovníci se jej nikdy neodvážili na něco zeptat, nebo se s ním hádat, kromě Andrease a dříve Marietty. Ale Marietta byla minulostí, a Andreas se hádal pouze o věcech, které byly vážné.
A jak Tom zjistil, Bill byl vážný pouze s lidmi, se kterými se necítil pohodlně, což evidentně zahrnovalo každého kromě Toma. S Tomem se volně a vesele dohadoval o hloupé, malé zbytečnosti.
„Myslíš, že psi můžou být alergičtí na člověka?“ Zeptal se Bill v sobotu večer.
Diskuze nakonec skončila u toho, zda psi mohou být alergičtí na kočky, zda kočky mohou být alergické na zlaté rybičky, a pak u toho, zda by zlaté rybičky mohly být alergické na vodu. A pak diskutovali o tom, zda cokoliv může být alergické na vodu. Tom Billa nikdy dříve neviděl se tolik smát.
Bylo to nádherně mimo jeho obvyklé chování. Billova řeč byla stále výmluvná a jeho slovní zásoba stále rozsáhlá na sedmnáctiletého kluka, ale spíše než zdánlivě formální nebo vzdálené se tyto vlastnosti zdály být zvláštní a roztomilé. Tom nedokázal zadržet úsměv na své vlastní tváři, ne kvůli hloupé konverzaci, ale protože si uvědomil, že pomalu poznává skutečného Billa, toho, který byl v pasti tvrdé masky síly a vypočítavého sebeobětování.
* * * * *
V neděli Tom navrhl, aby se podívali na film. Bill odpověděl, že může nějaký vybrat.
„Dobře,“ řekl Tom. „Kde máš své filmy?“
Billovy tváře chytly mírně růžový odstín. Tom se divil, proč ho Bill vede přes obývací pokoj ke dřevěné skříni na DVD. „Ehm… tady…“
Tom si prohlédl sbírku barevných plastových obalů. „Wow… Má tvá máma opravdu ráda romantické filmy? Máte jich hodně…“
Billův ruměnec ještě více ztmavl. „Umm… Mí rodiče se opravdu moc nedívají na filmy… Nemyslím si, že…“
Tom se podíval na Billa, který vypadal nervózněji, než ho Tom kdy viděl. Měl své podezření, ale nechtěl ho uvádět do rozpaků, pokud by to nebyla pravda. „Máš sestru?“ Kdyby měl, Tom by o tom jistě slyšel ve škole, ale bylo možné, že byla mnohem starší nebo mladší.
Billovy tváře teď byly zuřivě růžové. „Ne… ty jsou… ehm… jsou moje.“
Tom zadržoval úšklebek, jak nejlépe uměl. Jeho podezření bylo správné, a on nemohl odolat malému popíchnutí. „Nikdy bych tě netipoval na filmy pro holky, Bille.“
Bill se na něj s hořící tváří zamračil. „Prostě jeden vyber.“
Tom zavrtěl hlavou. „Já o těchhle filmech nic nevím, tak bych nevěděl, kde začít. Můžeš vybrat ty. Jen pokud tam nebudou třpytiví upíři.“
Bill si posměšně odfrkl. „Taková špína nepatří do mě sbírky.“ Přejel prsty po obalech DVD. „Vybírám si pouze dobré romány, někdy muzikály. Princezna nevěsta, samozřejmě klasika. Fantom opery, tak romantické a vzrušující, a ještě k tomu muzikál. Věčný příběh, nejlépe převyprávěná Popelka, co jsem kdy viděl. Kromě knihy Zakletá Ella, samozřejmě, ale to se nepočítá. Film byl strašný.“
Tom zavrtěl hlavou, sotva mu rozuměl jediné slovo, ale snažil se držet krok s tím, co Bill říká. Tohle byla další Billova stránka, kterou nikdy neviděl, a chtěl ji poznat a milovat.
„Lepší už to nebude, možná ne úplně romantika, ale má to k tomu dost blízko. Velmi nebezpečné známosti…“ prsty přejel přes obal. „Z toho mám smíšené pocity. Nikdy si nejsem jistý, jestli se mi ten konec líbí, nebo ne. Znervózňuje mě to.“ Položil obal zpět. „Hmm… raději mám tenhle…“ Vytáhl DVD a podal ho Tomovi. „Nevadilo by ti, kdybychom se na to podívali?“
Tom se podíval na obal. Nepolíbená. Nikdy to neviděl a nebyl si jistý, jestli chce, ale jestli ten film byl pro Billa nějakým způsobem speciální a on by ho odmítl, mohl by vážně zranit Billovy city. Na chvíli se zamyslel a pak se usmál.
„Co pro mě za to uděláš na oplátku?“
Bill se ušklíbl, trochu škodolibě. „Jsem si jistý, že bych něco vymyslel…“
Jakmile film začal, Bill se svalil na Tomův klín a stále se ďábelsky uculoval. „Za jak dlouho chceš svou odměnu?“
Tom věděl, co tím Bill myslel a neměl v úmyslu v tom pokračovat. Chystal se využít to jako příležitost dát Billovi lekci. Příležitost narušit trochu z toho způsobu myšlení, který jej věznil v jeho vlastním těle.
„Jakmile skončí film,“ usmál se Tom.
Bill úsměv opětoval a trochu se zavrtěl na Tomově klíně. „A co si budeš přát?“ Zahihňal se, jak očekával Tomovu odpověď.
„Chci, abys mi upekl cookies.“
Bill se zarazil, zcela vyvedený z míry. „C-cože?“
„Cookies. Čokoládové.“
„Ty chceš, abych upekl… cookies?“
„Jo.“
Bill na Toma chvíli zíral v celkovém nedostatku slov, tohle vůbec nečekal.
„Err… to není… přesně to, co jsem měl na mysli… pokud jde o odměnu…“
„Já vím, že ne.“ Tom Billa objal s bradou na jeho rameni a očima na obrazovce. „Ale já chci cookies.“
„Proč?“
„Protože cookies jsou dobré?“
„Ne, chci říct… Proč chceš, tohle, místo… však víš…“ Bill nikdy předtím nebyl v takovéhle situaci. Zamávalo to s jeho myslí.
„Protože takové věci by se měly dít, když to oba chceme, ne proto, že má jeden z nás pocit, že to tomu druhému dluží. Snažím se tě naučit, že sexuální služby nejsou forma měny.“
„… a cookies jsou?“ Billovy rty se trochu zkroutily, jak zadržoval smích.
„Samozřejmě.“ Tom Billa lehce polechtal. „Copak nevíš, že domácí cookies jsou cennější než zlato? Na to, že jsi tak chytrý, toho moc nevíš.“
Bill se zachichotal a odplácl ty lechtající ruce pryč. „Ty jsi tak divný! Nikdo jiný není tak divný, jako ty.“
„Já vím,“ zašeptal Tom a jemně Billa políbil. „Není to úžasné?“
Sdíleli sladký, malátný polibek, zatímco filmu dál běžel bez povšimnutí.
* * * * *
„Ale je tu jeden problém,“ upozornil Bill Toma později, když po skončení filmu stáli v kuchyni. „Já nevím, jak udělat cookies.“
„To není problém,“ řekl Tom vesele. „Moje máma vždycky říká, že pokud umíš číst, umíš taky vařit.“
„Už ses někdy pokoušel vařit?“
„Ne, ale pokoušel jsem se číst. Není to tak těžké,“ škádlil jej Tom. Bill obrátil oči v sloup. Prohlédli si recept v jedné z mála kuchařek v kuchyni, a zjistili, že ano, můžete vařit, pokud umíte číst. Trik spočívá v tom, že musíte být schopni umět přečíst kuchařky.
„Jak dostanu tři čtvrtiny šálku? To je směšné!“
„Nemůžeš to měřit hrnkem, budeš potřebovat skutečnou odměrku…“
„Co je to odměrka?“
„Copak jsi nikdy dříve nebyl v kuchyni?“
„Ano, ale nikdy ne proto, abych skutečně něco udělal.“
A tak dále…
„Kde máte jedlou sodu?“
„Nemyslím si, že nějakou máme… Bude stejně fungovat i cola?“
„Hm, já si nemyslím, že je to úplně to stejné…“
„A co kořenové pivo?“
„Ty jsi v kuchyni beznadějný, že?“
„Co je to ČL? To je překlep?“
Tom se neubránil smíchu, jak obvykle cynický, důstojný a uctívaný Bill Kaulitz je celý nervózní z tajemného tajného kódu, kterým byly kuchařské knihy napsány. Zvedl jej a roztočil ho kolem dokola. Bill vyjekl a oba je posypal moukou a Tom mohl přes smích sotva dýchat.
* * * * *
„Miluju tě.“
Bill se usmál, opíraje se o Toma. „Taky tě miluju.“
Cookies byly v troubě, hnědly a pekly se a vytvářely vynikající vůni šířící se po domě. Tom vlastně udělal většinu práce, zatímco Bill bojoval s kuchařkou, ale to nevadilo. Stálo to za to, protože to udělali společně. A mohl se smát Billovi celému od mouky.
„Zítra je pondělí.“ Billův hlas vytáhl Toma z myšlenek na moukou pokrytého Billa.
„Ano, to je. Ale víkend byl zábavný, že?“
Bill pomalu přikývl, jeho nálada upadala do melancholie.
Tom na něj starostlivě pohlédl. „Bille? Co se děje?“
„Já jsem jen… Jen jsem si to právě teď uvědomil, právě teď jsem o tom opravdu začal přemýšlet…“
„Co?“
K Tomově hrůze se Billovy oči začaly lesknout slzami. „Je mi to tak líto… Tak moc se omlouvám, Tome! Já jen…. nemyslel jsem… Všechno, po čem jsem toužil, je být volný… Ale já nemůžu být volný, nemůžu… Byl jsem příliš slepý, stejně jako jsem teď, a pak mě to stálo mou svobodu…“
„Bille, o čem to mluvíš?!“ Tom se začínal bát, nevěděl, co se Bill snažil říct.
„Tome, pokud zjistí, co jsme udělali…“ Billův hlas se třásl. „Pokud to zjistí, všechno ztratíme. Nemám žádnou skutečnou moc… Nic z toho, na čem záleží, nic, na čem vždy záleželo, není v mých rukou.“ Dusil v sobě vzlyk. „Chtěl jsem být milován, tím nejintimnějším způsobem, a stejně tak milovat nazpět. Znamenalo to pro mě všechno… A teď, když jsem konečně získal to jediné, po čem jsem toužil, nemohu se podělit o svou radost. Protože kdybych ji sdílel, tak bych ji ztratil… „
„Bille, o čem to mluvíš?“ Opakoval Tom tiše a vzal Billův obličej do dlaní, zatímco Bill potlačoval slzy.
„Jestli chceš být v bezpečí… budeš se muset vzdát své svobody…“ Bill zíral do Tomových očí, když mluvil, získával kontrolu nad svým hlasem, takže se stával stabilnějším. „Neřekl jsem to už dříve? Postavil mi věž ze slonoviny, Tome, aby mě chránil a věznil.“ Bill se odmlčel, se vzdáleným pohledem. „V příběhu je princ oslepený trním a princezniny vlasy jsou odříznuty. Jsou rozděleni, takže se už nikdy nemohou znovu vidět… Protože on vystoupal na slonovinovou věž a ona mu to dovolila. Chtěla ho tam.“
„Bille… Bille, to nedává smysl…“
„Copak to neznáš, Tome? Lociko, Lociko, spusť své vlasy…“ Zasmál se hořce. „Vždycky jsem byl beznadějný romantik, ale nikdo to nevěděl. Když jsem byl mladší, chtěl jsem žít v pohádce. Teď v jedné žiju. Nikdy jsem si neuvědomil, že ´a žili šťastně až do smrti´ je zaručeno jen v příbězích.“
„Bille… Co to říkáš…?“
„Že možná zemřu, Tome. Možná my oba.“
autor: Misa Sugar
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Začínalo to skutečně hezky a představa těch dvou v kuchyni to celé pozvedla na jinou úroveň. Začínala jsem propadat pocitu, že se to všechno zlepší, než jsem si opět uvědomila, jaká je cena za svobodu. Snad se jim z toho nějak podaří uniknout, protože nešťastné konce se objevují u Shakespeara, ale tohle je Billova pohádka. 🙂 Snad.
Jak moc se tento příběh se začátku zdál až neskutečně nereálný, jsme ve fázi, kdy je až moc realistický…Bill si zaslouží žít svou pohádku a ne žít podle scenáře někoho jiného…sice se bojím, že se něco zlého zřejmě i skutečně stane, ale já věřím na dobré konce… A kdyby náhodou ne, tak ten prǐíběh je a bude tak silný, že ho budu mít ráda i přes ten špatný konec…tak jako třeba Romea a Julii…díky za překlad.
Začátek byl tak krásný, že jsem si myslela, že o Andreasovi nebude ani řeč. Snad všechno dobře dopadne, už z názvu dnešního dílu jsem měla strach. Musí to dobře dopadnout. Děkuji za překlad a těším se na další díl.
Tak tohle byl zatím asi nejhezčí díl. Ani jsem nečekala, že se u téhle povídky budu taky smát. Bohužel to netrvalo moc dlouho…
Teď má Bill pochopitelně strach a měl by ještě větší, kdyby věděl, že jejich tajemství už je dávno prozrazeno a že trest za "porušení pravidel" je čeká zřejmě hned, jakmile vlezou do školy. Na jednu stranu Billa chápu, že už má elity plné zuby a chce se osvobodit, jenže tím co udělal, neohrozil jenom sebe, ale i Toma. Nemyslím si sice, že by Toma odradily nějaké Andreasovi výhružky, ale bylo nefér mu to neříct dopředu a až teď na něj vybalit, že možná oba umřou…
Díky za překlad
Fuj, to bylo ale ošklivé procitnutí! Po takovém pohodovém dni odpálil Bill bombu, se kterou měl ovšem začít už předešlý den.
Já jenom doufám, že to nějak zvládnou. Moc bych jim to přála.
Díky, těším se na pokračování.
Ten koniec bol teda hnusné prebudenie! Celý víkend bol úžasný a vojna s kuchárskou knihou je proste top 😀 ale Bill to proste totálne odpálil.
Som zvedavá, ako bude Tom reagovať a ako to bude celé pokračovať ďalej.
Ďakujem za preklad.
V kuchyni to byla paráda ale ten konec mám strach že se jim stane něco zlého.
Když opominu ten konec, celý díl byl neuvěřitelně hezký. Užívala jsem si, jak bezstarostný, uvolněný a usměvavý je Bill. Takhle mu to sluší milionkrát více, než když je ve škole tak strašně nedostupný. Moc jsem Billovi lásku přála a stále i přeju, ale mám strach.
Andreas už dávno o všem ví a bojím se, co všechno stihnul za víkend vymyslet a jaký je jeho plán. Když vím o jeho krutéch trestech, co dělal do teď, tak se teď opravdu obávám toho nejhoršího. :-/
Trošku mě mrzí, že si Bill tohle všechno nechal až dosud jen pro sebe a už dávno o tom Tomovi neřekl. Obzvláště když jej do tohohle teď pořádně namočil. Ačkoli si myslím, že se Tom na Billa zlobit nebude a bude se jen snažit vymyslet jak z toho všeho ven.
Děkuji, Zuzu! 🙂
Netuším prečo by mal Bill zomrieť, ale veľmi dúfam, že sa to nestane a že sa Billovi s Tomovou pomocou podarí zbaviť sa Andreasovej krutovlády:(