autor: elvisfan
Bill ležel na zádech, hleděl na oblohu, slunce jej nutilo přivírat oči i skrz sluneční brýle. V jeho zorném poli se vzhůru nohama objevila Tomova vysmátá tvář.
„Tentokrát jsi alespoň dopadl na zadek,“ řekl Tom povzbudivě.
„Já ti to říkal!“ mračil se Bill. Zvedl ruce a nechal se Tomem vyzvednout na nohy. „Tvé učitelské schopnosti na mě neplatí!“
„Začínám si myslet, že máš pravdu.“ Tom ochotně oprášil Billova záda od sněhu, usmívaje se, když si Bill ukradl rychlý polibek. „Připraven na zbytek dne a na oběd?“
„Ano!“ Bill téměř zatleskal. „A taky potřebuju nakoupit nějaké věci pro pár lidí. A teď ze mě sundej tu věc!“
„Budu tě muset požádat abys nenazýval můj snowboard ta věc.“
Bill se přidržel Tomova ramene, když se sklonil, aby osvobodil Billovy nohy z vázání.
„A pokud to neudělám?“ škádlil jej Bill.
„Nechám tě, aby sis sundal boty sám,“ odpověděl Tom jednoduše. „A myslím, že si pamatuješ, jak těžké bylo ti je obout.“
Spravedlivě pokárán, odnesl Bill oba snowboardy zpět k pultu hotelové půjčovny. Tady se usadil, vyložil obě nohy na Tomův klín a usmál se.
„Proč jsem na tebe tak milý?“ zeptal se Tom, jakmile se pustil do obtížného rozepínání přezek na Billových nohou.
„Protože jsem roztomilý.“ Bill položil boty na pult, přebíraje svůj klíč od pokoje a boty do sněhu. Znovu zvedl jejich prkna a otočil se na Toma s netrpělivým výrazem. „Připraven?“
Bill se ocitnul tváří v tvář obrovskému sortimentu skleniček, popelníků a figurín se zimní tematikou a nemohl se rozhodnout.
„Pro kolik lidí musíš nakoupit?“ zeptal se jej Tom.
„Pro Gustava, Andyho.“ Bill začal odpočítávat na prstech. „Pro mámu, tátu, mou nevlastní mámu, Joshe…“
„Pro ďábelského nevlastního brášku?“
„Ugh! Ďábelský malý troll!“ Bill se rozhodl vzít skleničky pro Gustava a Andyho. „Najdi laciné triko s nápisem Park City, Utah a je jeho. To je způsob, jak mu něco darovat a přitom vůbec neutratit.“
„Ah, jsem tak rád, že jsem jedináček,“ povzdechl si Tom.
Následoval Billa do sekce triček a sám našel jedno, nad kterým uvažoval. Ohlédl se a spatřil Billa držícího tričko s dívkou oblečenou do nevkusných kombo bikin a zimního kabátu, vystavující na obdiv své již na první pohled nepřirozené poprsí.
„Nikdy bych tě netipoval na kluka, kterému se líbí zrovna tohle,“ zavtipkoval.
„Tohle tričko prostě křičí Gustav.“ Bill jen pokrčil rameny a přidal si jej k ostatním věcem. „Ale, on se se mnou musí vypořádávat dvakrát tolik než Andy. Tím pádem má nárok na dva dárky.“
Bill našel přesně to, co hledal, pro všechny lidi, které znal, a poté opustili obchod. Bill měl strach, že tím svým pobíháním z jednoho obchodu do druhého akorát zkouší Tomovu trpělivost, ale pokud mu to vadilo, rozhodně to nedával najevo. Dali si jen lehký oběd, protože Bill neměl příliš velký hlad, a vrátili se do hotela. Tom skočil pro dvě latté, které si vychutnali u krbu ve vstupní hale. Poté Tom doprovodil Billa do jeho pokoje, políbil jej a ujistil se, že mu nebude vadit zůstat chvíli sám.
„Proč?“ zeptal se Bill.
„Jen… musím něco zařídit,“ odpověděl Tom tajuplně. „Slibuji, že se ti to bude líbit.“
„Takže je to něco pro mě?“
„Pro oba.“
Tom jej ještě jednou políbil a se spikleneckým mrknutím opustil pokoj.
O několik hodin později Tom seděl naproti Billovi a sledoval, jak si vyměňuje zprávy s Gustavem. Bill se rozpačitě usmál, přepnul telefon na tichý režim a odložil jej stranou.
„Omlouvám se,“ řekl. „Gustav si samozřejmě vybral to nejhorší načasování, aby mě zkontroloval.“
„To je v pohodě,“ ujistil jej, když otevřel jídelníček. „Geo taky volal a vyptával se, zatímco jsem plánoval tohle všechno.“
Billův úsměv povyrostl při vzpomínce, jak daleko už v Tomově plánu stačili zajít. Po záhadné smsce, ve které mu Tom sdělil, že má třicet minut na to, aby se připravil, si blahopřál, že se mu vůbec podařilo vytvořit jeden „hezký“ outfit. Řidič je pak odvezl zpět do města, kde Tom nerezervoval pouze jeden stůl v hezké italské restauraci, ve skutečnosti pronajal jednu celou část restaurace, aby jim bylo dopřáno soukromí. Tom jej chytil za ruku, rozhlížeje se po okolí.
„Mám to brát tak, že se ti naše rande líbí?“ usmál se.
„Samozřejmě!“ rozplýval se Bill. „Představoval jsem si, že by se možná mohlo jednat o hezkou večeři, ale nikdy by mě nenapadlo, že budeme mít pro sebe polovinu restaurace!“
„Ne tak docela polovinu,“ zasmál se Tom. „Ale ano, chtěl jsem trochu soukromí.“
Číšnice, zjevně fanynka, si přišla pro jejich objednávky, nervózně se Toma vyptávajíc na to, co si dá k pití i přesto, že měl před sebou sklenku vína. Jakmile odešla, Bill se ušklíbl a zvedl svou sklenku vína.
„A očividně to, že jsem venku s celebritou, poskytuje i mně jisté speciální zacházení,“ poznamenal. „Moje falešná občanka by tady byla naprostou zbytečností.“
„Jen malou celebritou,“ poopravil jej Tom. „Ale ano, téměř vše, co jsi slyšel o speciálním zacházení se slavnými lidmi, je pravda. Nabídni správnou částku peněz a nikdo se na nic neptá.“ Odmlčel se a zamračil se nad svým tvrzením. „Teď jsem zněl jako totální idiot, že?“
„Hele, taky toho využívám,“ ujistil jej Bill. „Ale ne, nezněls jako totální idiot.“
„Jsi pro mě dobrý, Bille.“ Tom se opřel o stůl. „Uzemníš mě, když začnu příliš kecat o sobě.“
Bill se po komplimentu rozzářil a zíral do svého jídelníčku.
Začni konverzovat! Křičel jeho mozek.
„Takže jaké jsou tvé plány, pokud by jednoho dne tvá proslulá snowboardová kariéra skončila?“ to bylo jediné, s čím nakonec přišel.
„No, vzhledem k tomu že mám nulové zkušenosti a žádné vzdělání,“ odpověděl Tom, „doufejme, že se to ještě nějakou chvíli nestane.“
„Tohle je zřejmě to jediné, čemu ses chtěl vždy věnovat, nemám pravdu?“
„Rozhodně.“ Tom bez váhání přikývl. „Můj táta mě poprvé postavil na board, když mi bylo deset a já se zamiloval. Když jsem byl starší, připojil jsem se k místnímu týmu a o několik měsíců později mě objevil David a bylo. Ještě jsem neměl ani dokončenou školu a nebyl žádný způsob, jakým bych přemluvil mámu, aby mě nechala tohle všechno dělat bez maturity, takže pokud jsem zrovna nestál na prkně, studoval jsem online, abych získal diplom.“
„Musíme dělat maminky šťastné,“ zasmál se Bill. „A co tvůj táta?“
Tom zůstal na Billa zírat předtím, než zavrtal pohled do desky stolu a Bill si najednou uvědomil, proč se nikdy o svém otci nezmiňoval.
„Řekl jsem něco, co jsem neměl, že?“ zeptal se, kousaje se do spodního rtu.
„Umřel, když mi bylo patnáct,“ řekl Tom tiše. „Zrovna pracoval na novém věžáku. Jednoho dne, právě když stál na ocelovém nosníku, začalo pršet a on uklouzl, když se snažil dostat dolů. Při pádu si zlomil vaz a byl okamžitě mrtvý. Říkají, že je to dobře.“ Zvedl pohled a očima se setkal s těmi Billovými. „Že se to všechno stalo tak rychle. Když se to stalo, zavolali mě do kanceláře ředitele, kde mi máma řekla, že zemřel a opravdu mi bylo fuk, jak se to stalo nebo jak rychle.“
„Tolik mě to mrzí, Tome,“ šeptl Bill.
Bill jemně položil ruku na Tomovo rameno a Tom ji zvedl a podržel ji, věnuje jí měkký stisk.
„Můžeme zapomenout, že jsem něco řekl…“
„Už je to šest let a já o něm pořád nedokážu mluvit,“ povzdechl si Tom. „Patetické, co?“
„Pořád ti chybí.“
„Skoro pořád.“ Tom se odmlčel a neochotně pustil Billovu ruku, když jim přinesli jídlo. „Je důvodem, proč jsem s tímhle vším vůbec začal, a nemůže vidět, jak daleko jsem se dostal.“
„To je důvod, proč netrávíš tolik času doma?“ zeptal se jej Bill. „Příliš mnoho vzpomínek?“
„Je to tím, ale, upřímně? Je to kvůli mámě. Ona se… změnila… přes noc. S mým otcem byli na vysoké jako dvě hrdličky a teď je bez něj úplně ztracená. Byla vždy tím nejšťastnějším člověkem, jakého jsem potkal, ráda chodila ven a… už taková není. Pořád má přátele, pořád chodí ven a tyhle věci, ale už to není ta samá osoba.“ Tom si nabral na vidličku velké množství těstovin a spláchl je douškem vína. „Často jí volám a kontroluji, jestli je v pořádku, ale když jsem doma… dokážu se s tím vypořádat jen několik dní a pak musím znovu utéct. V tom domě je najednou… příliš mnoho ticha.“
„Jak často se vídáte?“
„Viděl jsem ji na Vánoce a pak jsem jel domů v létě, když měla narozeniny, ale to je asi tak všechno.“ Tom se usmál při vzpomínce na výjimečné šťastné momenty. „I ona byla vždy mým největším fanouškem. Když jsem vstoupil do domu, silně mě objala, udělala mi něco k jídlu a ukázala každý obrázek, článek a interview, které nasbírala od doby, co jsem byl naposledy doma. Má alba plná… no, mě. Chybí mi a opravdu se cítím špatně kvůli tomu, že tam nemůžu být… ale po několika dnech se prostě sbalím a znovu odjedu.“
„Je to jako ztratit oba rodiče v jednom,“ podotkl Bill. „Myslím, do jisté míry.“
„Vlastně jsem se tak párkrát cítil,“ souhlasil Tom.
„Vídáš se s nějakými přáteli, když přijedeš domů?“
„Sem tam slyším o pár klucích, ale můj kámoš Chris je jediný, s nímž jsem v kontaktu. Známe se odmalička. Je opravdu dobrý v rozptylování mě, kdykoliv se vrátím domů.“
Chvíli jedli v tichosti, dokud Tom už nemohl vydržet to ticho nebo váhu slov, která právě odezněla, ani o minutu déle.
„Řekni něco,“ zaprosil. „Cokoliv. Pověz mi o tvé rodině.“
„Oh! Uhm…“ Bill se na vteřinku zamyslel a pak pokrčil rameny. „Jsou v pohodě, aspoň myslím. S mou nevlastní mámou Denise spolu vlastně vycházíme docela dobře. Cítil jsem se tak divně, když jsme se poprvé setkali. Ale co, nikdo nemohl tvrdit, že spolu mí rodiče nebyli šťastní. Rozvod byl pro ně to pravé. Táta teď šťastně žije s Denise v Cliftonu a máma v Denveru s chlápkem, co se jmenuje Henry a je do ní naprostý blázen, takže ano. Všichni jsou šťastní.“
Tom se během poslouchání Billových slov uvolnil a zasmál se, když odpovídal.
„Opravdu všichni?“ zeptal se pochybovačně.
„No dobře, v pokoji naproti bydlí dítě satanovo. Bože, vím, že jsem ve čtrnácti nebyl žádný andílek, ale on je nesnesitelný! Dal jsem si na dveře pokoje namontovat zámek, když do něj jednou vběhl a rozházel všechen můj make up. Člověče, byl jsem tak naštvaný. Ale uzemnili ho, takže jsem byl spokojen. A byl jsem ještě spokojenější, když jsme se s Gustavem přestěhovali do vlastního bytu.“
„Víš, vždycky jsem si přál bratra, s nímž bych mohl vyrůstat.“ Tom dojedl a odložil talíř. „Ale poslouchání o tvém nevlastním bratrovi a Georgových třech bratrech mě toho rozhodně zbavilo.“
Číšnice jim přinesla účet a Tom se zasmál, jakmile očima sklouzl až na samotný spodek. Nechal Billa se podívat, zatímco vytahoval svou kreditní kartu.
„Dobře, víme, že ví, kdo jsi,“ prohlásil Bill. „A pak tě vidí s klukem na něčem, co se dá považovat za rande a stejně má odvahu dát ti číslo.“
„Možná doufá, že jsem bi,“ teoretizoval Tom. „Nebo že mě dokáže změnit.“
Tom podepsal stvrzenku a zvedli se k odchodu. Když se přiblížili ke dveřím, Tom si všiml malé skupinky dívek postávajících na chodníku, z nichž většina měla foťáky; zasténal.
„Připraven na svůj debut?“ zeptal se.
„Můj… co?“ Bill se také podíval na chodník před budovou a okamžitě si uvědomil, o čem Tom mluví. „Oh.“
„Chceš, abych zavolal řidiče?“
„A být tím, který ti brání v kontaktu s fanoušky?“ ušklíbl se Bill. „Nikdy.“
Tom jej chytil za ruku a provedl jej davem. Bill očekával, že budou dívky šílet, ale kromě několika zapištění a oslepujících záblesků fotoaparátů byly celkem v klidu. Tom jej i nadále držel za ruku a překvapil jej, když se ani jednou nezastavil, aby někomu věnoval autogram. Nechal Billa nastoupit do vozu jako prvního a rychle se usadil vedle něj, mávnutí ruky bylo tím jediným, co davu věnoval.
„Za tohle se omlouvám,“ povzdechl si, jakmile se usadil.
„Nechtěls zastavit a něco podepsat?“ odpověděl Bill.
„Ne, dnes večer ne. Jsem jim k dispozici pořád, ale odmítám to dělat i během rande.“ Propletl jejich ruce ve svém klíně a zblízka se na Billa zahleděl. „Po svém posledním rozchodu jsem stanovil jisté hranice.“
„Nemyslím, že se ke mně někdy dostalo něco o tvém randění,“ řekl mu Bill. „Víš, od doby, co jsem se začal zajímat o tyhle věci.“
„Ano, bylo to úmyslné,“ přikývl Tom. „Snažil jsem se udržet tuhle stránku mého života tajemstvím. Už několik let jsem s nikým nic vážného neměl a těch několik kluků, se kterými jsem randil, nakonec neuneslo celou tu věc kolem slávy. Například když se fanoušci objevili během společné večeře.“
Bill se nad tou poznámkou zamyslel a rychle si uvědomil následky.
„Má fotka je už asi online, co?“ obával se.
„Pochopím, jestli se s tím nebudeš umět vypořádat,“ slíbil mu Tom. „Vyrovnat se se vším, co obnáší být se mnou. Budu neuvěřitelně zklamaný,“ usmál se. „Ale pochopím to. Sakra, už nebude tolik příležitostí, abychom se takhle viděli a zrovna dnes se muselo stát něco takového…“
Bill jej umlčel dlouhým jemným polibkem, poté se přisunul blíž a opřel se bradou o Tomovo rameno.
„Takže, ty… mluvíš o nás… jako o skutečném páru,“ konstatoval.
„Překvapuje tě to?“ zeptal se Tom, znovu jej líbaje.
„Je hezké slyšet něco takového,“ Bill se přitulil k Tomovu ramenu. „Protože jsem do tebe v podstatě blázen.“
„Je hezké slyšet i něco takového.“
„Nezajímá mě, jestli si mě někdo vyfotí,“ rozhodl se Bill. „Zajímá mě jen to, že se neuvidíme zas tak často, ale pak budu mít školu a Gustava, a tak na to nebudu tolik myslet.“ Naklonil se a políbil Toma na čelist. „Takže pokud máš ještě zájem…“
„To mám,“ zazubil se na něj Tom.
„Já taky.“
Byli sami ve výtahu s těly přitisklými k sobě, jejich ústa a jazyky se pomalu proplétaly. Bill téměř nespokojeně našpulil rty, když se Tom odtáhl, aby otevřel dveře.
„Zůstaneš dnes se mnou?“ zeptal se, vpíjeje se do Billových očí.
Bill přikývl a Tom jej odvedl do svého pokoje. Kabáty skončily na podlaze okamžitě poté, co se za nimi zavřely dveře a Tom si jej znovu přitáhl k sobě. Bill okamžitě otevřel ústa a Tom se ponořil do jejich hloubky, pohrával si s Billovými rty, nutil jej sténat. Nedočkavé ruce vklouzly pod Billův svetr, pomalu jej vyhrnujíc a přetahujíc přes jeho hlavu. Billovy ruce putovaly na zapínání Tomovy košile, díval se mu do očí, když zápasil s malými knoflíčky. Kousek po kousku Bill odhaloval svaly Tomova hrudníku a plochost jeho břicha. Konečky prstů pohladil tělo před sebou dřív, než stáhl jemný materiál z Tomových ramen. Jemnou hřejivou kůži jeho krku a ramen pokrýval drobnými polibky a Tom jej stiskl v náručí, znovu spojující jejich ústa.
Bill otevřel oči, jakmile ucítil, že Tom rozepnul jeho džíny a přikývl předtím, než byl zip pomalu stažen dolů. Tom jej zvedl a položil na postel, pokládaje jemné polibky na jeho krk předtím, než se odvážil stáhnout Billovy kalhoty. Věnoval polibek hvězdě na Billově boku, naslouchaje jeho kňučení a pomalu se pokládal na Billovo tělo. Cestou za sebou zanechával mokré polibky v oblasti Billova břicha, na bocích a hrudníku, do úst vzal Billovu propíchlou bradavku, jemně ji sál. Bill vypustil měkké zakňourání a Tom otevřel oči a zaraženě hleděl na obraz před sebou. Bill měl ruce nad hlavou, v jedné svíral polštář, na kterém ležel. Jeho oči byly zavřené, hlava natočena na stranu. Tom něžně přejel dlaní po Billově vyčnívající klíční kosti, dolů po hladké bledé kůži až na jeho břicho.
„Bože, jsi nádherný,“ vydechl.
Bill zasténal do Tomových úst, jakmile se znovu potkali, tentokrát hladově a mnohem naléhavěji. Rukama hladil Tomova záda, když se Tom položil mezi jeho nohy. Bill zoufale zasténal, jakmile Tom boky přirazil proti těm jeho, nechávaje tak Billa cítit, jak moc po něm touží. Bill zalapal po dechu, jeho tmavé oči vyhledaly ty Tomovy.
„Prosím…“
Tom vstal, rychle si stáhl džíny a po celou dobu na sobě cítil Billův pohled. Natáhl se pro věci, které si připravil již dříve, zatímco byl sám venku, a rozhodl se, že je lepší být připraven. Pokládaje se zpět na postel, natáhl se pro další polibek, zasténal, když jej Bill kousl do rtu, jakmile se chtěl odtáhnout. Se dvěma vlhkými prsty opatrně hladil Billův vstup, pozoruje hrudník mladšího chlapce, který se prudce zvedal a klesal v rytmu jeho namáhavého dýchání.
Bill zakňučel, když do něj vklouzl jedním dlouhým prstem, jemně se dotýkající sametového těsna jeho vstupu. Tom brzy přidal další, pomalu pohybuje a pátraje po Billově sladkém bodu. Dotkl se ho, když se Bill pod ním začal samou rozkoší kroutit. Bill zavzdychal jeho jméno.
„Pověz mi, co chceš, Bille,“ řekl mu Tom hlasem nesoucím se na hranici šepotu. „Chceš, abych přestal?“
„Ne!“ Bill zalapal po dechu. „Prosím nepřestávej! Tolik tě chci!“
Tom přidal třetí prst a málem se přestal ovládat, když se Bill vyklonil z postele. Pomalu uvolnil své prsty a neohrabaným pohybem netrpělivých rukou pokryl kondomem celou délku svého penisu. Bill jej se špičkou jazyka mezi pootevřenými rty pozoroval, díval se, jak se hladí, roztíraje po celé své délce vlhkost. Roztáhl nohy pro Toma, který se přesunul nad něj a držel svůj penis blízko Billova otvoru.
Bill se kousl do spodního rtu a zaryl nehty do Tomových zad, jakmile do něj něžně vnikl. Tom se stále držel, skláněl hlavu pro polibek, dokud si Bill zvykal na jeho velikost.
„Dobře,“ šeptl Bill, omotal své dlouhé nohy kolem Tomova pasu.
Tom se zhoupl tam a zpět, na chvíli stiskl víčka pod návalem Billova dokonalého těla, které jej těsně svíralo. Billovy oči byly doširoka otevřené a plné chtíče, ani na okamžik nepřerušil oční kontakt s mužem nad sebou, který se do něj nořil hlouběji s každým přírazem. Ponořil ruku do Tomových copánků, vzdychaje mu do úst, když došlo k dalšímu polibku. Bylo to vlhké a rychlé a Bill zakňoural, když Tom ještě zrychlil své tempo.
Jejich dech byl hřejivý a nepravidelný, odrážel se od kůže toho druhého. Bill v sobě mohl cítit každý dokonalý centimetr Tomova přirození, kousal se do rtu, vnímaje jeho pohyby. Svíjel se na posteli, rukama objímal Tomova záda a ramena, stehny přímo drtil Tomův pas. Tom zasténal, lapal po dechu v prohlubince Billova krku. Zakousl se do Billova ušního lalůčku a zuby za něj zatáhl. Kroutil boky a s každým dalším přírazem klouzal po Billově prostatě. Bill kňučel a zafuněl Tomovo jméno, jakmile v břiše ucítil první zachvění. Stiskl Toma silněji, pohlcuje jej do sebe stále hlouběji. Tom zasténal, když se Billovy zuby zakously do jeho ramene. Nechal to být a divoce přirážel do chlapce pod ním, naslouchaje jeho výkřikům.
„Tome!“ Bill napůl visel z postele. „Oh Bože, přesně tam!“
Jednou rukou mezi jejich těly Tom klouzal po Billově penisu, až dokud neexplodoval, na ruce i břiše mu vzápětí přistálo několik bílých pramínků. S dalším přírazem Bill mohl cítit, jak Tom uvnitř něj pulzuje a vzápětí jej slyšel zasténat do jeho krku, když konečně dosáhl vrcholu i on.
Jejich dech se zpomaloval, rty našly svůj protějšek, jazyky se v jejich ústech líně proplétaly, jak se jejich dech pomalu vracel do normálu. Bill sebou trhl, když z něj Tom vystoupil a Tom jej rychle políbil a snažil se smést pryč i tu maličkou bolest. Bill s úsměvem pozoroval Tomovo pozadí, když se vydal najít kapesníčky a odpadkový koš. Tom se vrátil do postele, očistil Billovo břicho, pak zamotal jejich těla do přikrývek a přitáhl si Billa blíž.
„Jsi v pořádku?“ obával se, líbaje Billovy jemné růžové rty.
Bill se zmohl jen na úsměv a přikývnutí, omotávaje paže kolem Tomových boků a proplétaje jejich nohy.
Došlo k dalšímu polibku, jejich jazyky proti sobě pomalu klouzaly, věděli, že mají celou noc. Jejich ruce se potulovaly vlhkou rozpálenou kůží. Bill se přitiskl k Tomovu hrudníku, na prsty obtáčel pramínky vlasů, které spadly přes Tomova ramena. Zavřel oči a vzdychl.
„Nechci zítra odejít,“ řekl mu smutně.
Tom špičkou nosu přejel přes jeho vlasy, líbaje jej na temeno a tiskl jej v náručí.
„Nechci tě nechat odejít.“
autor: elvisfan
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 35
Konečně. Už jsem se nemohla dočkat dalšího dílu a konečně je tady. A je úúúžasný. Děkuji za překlad.
Bylo to vážně krásné! Takže Tom asi nic jiného kromě snowboardingu dělat nemůže.. Nemyslím si, že se toho vzdá, Bill to bude muset zvládnout. Myslím, že by pro Toma bylo pěkné, kdyby si s Billem za nějaký čas koupili byt, měl by se pak za kým vracet. Děkuju za překlad a těším se na další díl.
Nejhezčí dílek celé povídky…tady aspoň pro mě. 🙂 Budou to mít chlapci nároční, aby to spolu zvládli, ale zaslouží si, aby spolu mohli být šťastni. Tak snad to vydrží a zvládnou, aby mohla láska zvíťezit. Díky za překlad.
Krásné rande s ještě krásnějším zakončením. Nepřekazily to ani fanynky, Z Billa teď bude mediální hvězda. 😀
Doufám, že jim to spolu bude klapat.
Děkuji za překlad a těším se na pokračování.
Budú to mať ťažké… ale to rande bolo prekrásne
Paráda dík za překlad.
Ten spoločný deň im vyšiel úplne úžasne. Rande bolo krásne a zakončenie ani nehovorím 🙂
Budú to mať ťažké – udržiavať vzťah na diaľku, ale verím, že to zvládnu a budú spolu.
Ďakujem za preklad.
Krásné rande, chudák servírka má prostě smůlu, ale snaha se cení 😀
A ten konec, nádhera! 🙂
Ani nemám co dodat.
Díl byl naprosto nádherný, rande dopadlo ještě lépe než jsem doufala a nezbývá než si přát, aby to klukům takhle vydrželo ještě hooodně dlouho. Nejlíp až do konce života. 😉
Vztahy na dálku jsou sakra těžké, tak budu klukům držet palce, ať to zvládají s přehledem.
Strašně moc se těším na další díl, tuhle povídku zbožňuju! ♥
Díky, B-Kay! ♥