autor: elvisfan
„Definuj ironii,“ zamumlal Bill.
„Vím, jak bych ji definoval,“ odpověděl Gustav a pozorně se zadíval na zničený mobil.
„S Tomem jsme se rozešli těsně předtím, než mi začaly tři měsíce volna.“
„Nerozešli jste se, Bille,“ podotkl Gustav trpělivě. „Pohádali jste se. Sakra, myslel sis, že tě podvedl.“
„On by toho nebyl schopen,“ Bill zakroutil hlavou, pocítil maličkou naději, když se Gustavovi podařilo vložit baterii zpět do telefonu. „Slíbil mi to. Měl jsem mu věřit a místo toho…“
„Místo toho to tvé předešlé zkušenosti všechno trochu zkomplikovaly.“ Gustav na chvíli přestal se šťouráním se v telefonu a zahleděl se na svého sklíčeného přítele. „Podívej, důvěřovat někomu, že ti nevytrhne srdce z hrudi a nepošlape po něm, je velká věda, a tys za devatenáct let své existence potkal už několik idiotů.“
„Téměř dvacet let.“
„Ale to nutně nemusí znamenat, že Tom musí být jako ti ostatní. Je to kluk, je to tvůj přítel, ale… možná tady veškerá podobnost končí.“ Gustav se podíval na svého spolubydlícího a všiml si, jak znovu střelil nadějným pohledem po svém laptopu. „Tom se pořád ještě neozval?“
„Žádný email, žádný twitter,“ dodal Bill smutně.
„No, říkal, že se musí vypořádat se všemi reportéry a tak dále, možná i sponzory,“ zdůvodnil Gustav. „Je jen zaneprázdněný.“
Bill se během svého rozjímání kousal do spodního rtu, vzápětí výrazně ožil, když dal Gustav na jeho telefon zadní kryt.
„Spravils ho?“
„Ve skutečnosti to nebylo nic vážného,“ pokrčil rameny Gustav. „Tady uvnitř je prasklina, takže baterie nedrží tak pevně, jak by měla, ale zadní kryt by tomu měl pomoct. Samozřejmě, další prasklina je i tam, takže v určitém okamžiku budeš stejně potřebovat nový mobil.“
„Později.“
Bill popadl svůj mobil a okamžitě zavolal Tomovi, jen aby jej bodlo u srdce, když se dostal přímo do hlasové schránky.
///
„A klukům z týmu, mým sponzorům a všem fanouškům, se opravdu omlouvám.“ Tom se zadíval na řadu televizních kamer, které byly v tu chvíli zaměřeny na něj. „Mé chování bylo… velice nezralé a nezodpovědné, a proto se omlouvám každému, komu jsem ublížil nebo koho jsem urazil.“
„A co tvůj přítel, Tome?“ zavolal někdo. „Pro něj žádná omluva?“
Tom se podíval směrem, odkud přicházel hlas.
„Tohle si vyřídím sám.“
Ignoroval několik dalších vykřiknutých otázek, otočil se a vrátil se zpět do hotelové haly. Georg s Chrisem se na něj povzbudivě usmívali.
„Polovinu máš za sebou, chlape,“ připomněl mu Chris a poplácal jej po rameni.
„Jo, teď přichází ta nejtěžší část,“ odpověděl Tom. Znovu zkontroloval svůj mobil, jen aby zjistil, že nadále zůstává zoufale tiše. „Ježíši, musím ho vidět. Psal jsem mu snad stokrát, neodpovídá na hovory… do prdele!“ Rozhlédl se, jestli někde nespatří Davida. „Kdy se odsud sakra budu moct dostat?“
Další den Bill vyšel ze třídy a rozhodl se být opatrný s optimizmem ohledně výsledku zkoušky. Byl schopen uzamknout veškeré myšlenky o Tomovi, ale teď, když byla nejdůležitější zkouška u konce, všechny se najednou přihnaly zpět.
„Bille!“ Andy se vyřítil ze dveří, téměř vrazil do skupinky holek. „Počkej, chlape.“
„Ahoj, Andy,“ povzdechl si Bill.
„Co myslíš, jaks dopadl?“
„Dobře, alespoň myslím. Hádám, že to za několik dní zjistím.“
„Pořád žádné zprávy o Tomovi?“
„Ne, ale díky za připomenutí. Rozhodl jsem se uvěřit, že je to proto, že se můj mobil pořád chová jako osina v zadku.“
Andy zastavil a zvláštně se podíval na svůj mobil.
„Co se děje?“ zeptal se ho Bill.
„Huh?“ Andyho hnědé oči byly široké a tak trochu šílené. „Uhm… ne. Uh… hej, mám hlad. Pojďme si do haly pro burger.“
„Raději bych šel domů, An…“
„Bude to vteřinka.“ Andy přezíravě mávl rukou. „No tak, konečně můžeš kouřením odplavit svůj stres.“
Procházeli školním areálem a mířili do haly za doprovodu Andyho neustálého nervózního ohlížení se. Když vstoupili do hlučné a přeplněné společenské místnosti, rychle odeslal někomu zprávu a spěchal k volnému stolu u okna.
„Tohle je dobré místo,“ rozhodl, usadil se a zahleděl se na parkoviště.
„Myslel jsem, že máš hlad,“ připomněl mu Bill.
„Řada je příliš dlouhá. Vydrž chvíli.“
Bill se posadil naproti němu, zapálil si cigaretu a uvažoval nad chováním svého přítele, které bylo podivnější než obvykle.
„Už je ti líp?“ zeptal se jej Andy.
Bill se na něj jen zvláštně podíval a uvažoval, jestli má dost drobných do automatu s nápoji.
„Takže, uhm…“ Andy vzrušeně zabubnoval prsty po stole. „Jak jsi odpověděl na první otázku?“
„Definice absolutního prahu?“ zeptal se Bill. „Neříkej, žes to zapomněl. Bylo to první, co jsme se učili. Znamená to…“
V blízkosti hlavních dveří nastal zmatek a Bill se ohlédl přes rameno. Byl překvapen tím, že tam vidí Gustava celou hodinu předtím, než měla začít jeho zkouška. Osoba vedle Gustava donutila Billa vyskočit ze židle.
Poté, co se za posledních čtyřiadvacet hodin proměnil v roztržitou nervózní trosku, ucítil Tom úlevu, když si všiml váhavého úsměvu na Billově tváři, když vstal. Poté si všiml slz v jeho očích a cítil se ještě hůř. Zastavil asi třicet centimetrů od něj, nejistý, co by měl udělat. Bill zrušil vzdálenost, omotal paže kolem Tomova krku a pevně jej objal.
„Nic se nestalo, přísahám,“ řekl Tom ve spěchu, ještě než mohl Bill promluvit. „Vím, že to vypadalo špatně a žes měl plné právo se zlobit …“
„Měl jsem ti věřit,“ trval na svém Bill. Odtáhl se a zahleděl se Tomovi do očí. „Věřím ti.“
„Mrzí mě, že jsem ti ublížil.“
Tom se natáhl pro polibek a přitiskl Billa k sobě, když mu polibek oplatil. Slyšel všechen ten křik a pískání, které kolem nich vypuklo, ale nestaral se o to. Když se od sebe odtrhli, Bill se usmíval.
„Neublížil,“ šeptl.
„Zatáhl jsem tě do toho,“ povzdechl si Tom. „Donutil jsem tě myslet si o mně to nejhorší a omlouvám se. Za všechno.“
Bill ucítil na své ruce další, ohlédl se přes Tomovo rameno a spatřil Gustava, který mu z ruky vytahoval zapomenutou cigaretu.
„Nechceme tady žádný požár,“ zasmál se rozpačitě.
Nezvyklý být tak blízko takhle veřejnému projevu náklonnosti, si Gustav vložil cigaretu mezi rty a potáhl. Bill se rozhlédl po davu, který je obklopil hned, jak si všichni uvědomili, že se uprostřed nachází celebrita.
„Máme publikum,“ zasmál se, aniž by Toma pouštěl.
„Moje chyba,“ trhnul sebou Tom. „Objevil jsem se ve tvém bytě a myslím, že jsem vypadal dostatečně kajícně, protože se Gustav rozhodl mi pomoct.“ Tom se ohlédl a sdílel vševědoucí pohled s blonďákem. „A možná mě tak trochu varoval, abych ti už víckrát neublížil.“
„To zní jako Gustav,“ zasmál se Bill. Poté se ohlédl přes rameno na Andyho, který se za jeho zády usmíval od ucha k uchu. „Hádám, že Andy v tom byl taky, co?“
„Jednalo se o koordinovaný plán útoku uspořádaného skrz sérii tajných esemesek,“ potvrdil Gustav. „Díkybohu, že se to všechno semlelo v den, kdy jste vy dva měli společnou zkoušku.“
„Už jsi skončil?“ zeptal se Tom chlapce, kterého i nadále svíral v náručí.
Bill přikývl a znovu omotal paže kolem Tomova krku.
„Chceš jít se mnou domů?“ zeptal se Bill tiše. „Nebo musíš někde být?“
„Jsem celý tvůj.“
Bill ohnul krk a tiše zalapal po dechu, jakmile do něj Tom znovu přirazil. Tom naklonil hlavu pro polibek, pro něžné vlhké doteky jejich rtů a jazyky hladovějící po svém protějšku. Bill vydechl do Tomových úst, když se pohnul, vstupoval do Billova těla a ven až mučivě pomalu. Vzájemně zašeptali svá jména, jak se společně pohybovali. Tom nad Billovou hlavou propletl jejich prsty a cítil, jak mu do dlaně Bill silně zaryl nehty, když s tichým výkřikem dosáhl vrcholu. Stiskl Billovy boky, přirazil do něj a třásl se, když i on dosáhl svého uspokojení.
Bill nechal svou pravou nohu omotanou kolem Tomovy levé, držel Toma v sobě tak dlouho, jak to jen bylo možné. Měkce Toma pohladil po tváři a spokojeně přijal další polibek, jak i nadále leželi propojeni na posteli. Jejich oči se setkaly, hluboce na sebe pohlédli. Tom si nemohl pomoct.
„Miluju tě.“
Bill ztuhnul, nejistý, jestli dobře slyšel. Zíral neschopen reakce, když se Tomovy oči až komicky rozšířily a on se odvalil od Billa a posadil se.
„Neřekl jsem to,“ prohlásil Tom. „Sakra, řekni, že jsem to neřekl.“ Protřel si dlaní obličej a sklopil pohled do svého klína. Sundal si kondom a odhodil jej do odpadkového koše vedle postele, pořád neschopen pohlédnout Billovi do očí. „Neřekl jsem poprvé, že tě miluju, zatímco byl můj penis ještě pořád v tobě.“ Konečně se odvážil pohlédnout na svého tichého přítele, který se za jeho zády právě posadil. „Řekni, že nejsem takový idiot.“
Bill se vzmohl jen na zakroucení hlavou.
„Bože, jsem!“ Tom skoro křičel a praštil se hlavou o čelo postele. „Sakra, mohli bychom zapomenout, že jsem vůbec něco řekl?“
„Řekls, že mě miluješ,“ odvětil Bill a vzápětí si uvědomil, že to bylo zcela zbytečné.
„Ne, neřekl.“ Tom zakroutil hlavou, odhodil prostěradlo a vstal. „To se nepočítá. Můžu počkat. Znovu to řeknu, až bude lepší načasování a budou tu svíčky a romantická hudba a sakra.“
Bill na něj pořád zíral, jeho široké oči pomalu zamrkaly.
„Myslels to vážně?“ zeptal se.
Když mu Tom jen věnoval bezmocný pohled, natáhl se po jeho ruce a stáhnul jej zpátky do postele. Měl pocit, že se mu srdce chystá prorazit skrz hrudník.
„Myslels to vážně?“
„Ano,“ vydechl Tom a s povzdechem se posadil na paty. „Miluju tě, Bille. Před čtyřiadvaceti hodinami jsem myslel, že je mezi námi konec a málem jsem se z toho zbláznil.“
Tom mohl jen sledovat, jak se Bill kouše do rtu tak silně, že musel cítit krev, a čekal nevyhnutelné. Bill mu řekne, že je blázen, příšerný člověk, který říká věci v tu nejnevhodnější dobu a že to mezi nimi opravdu skončilo. Zavřel oči a s povzdechem svěsil hlavu.
„Taky tě miluju.“
Bill se usmíval, když Tom znovu otevřel oči a chvíli mu trvalo, než zareagoval, když Bill omotal paže kolem jeho krku a povalil je oba do postele. Konečně objal Billův úzký pas a pevně jej tiskl na sebe.
„Ano,“ řekl mu Bill. „Nenáviděl jsem myšlenku, že tě už možná nikdy neuvidím a… vím to. Miluju tě, Tome.“
„Mě i mé příšerné načasování?“ usmál se Tom.
„No dobře, na svém načasování musíš trošku popracovat.“
Bill vypískl, když se Tom přes něj převalil, chichotal se, když se otíral o jeho krk.
„Děkuju za druhou šanci,“ řekl mu Tom, pokládaje motýlí polibky podél celé délky Billova krku.
„Myslel jsem, že to já jsem to všechno zkazil,“ protestoval Bill. „Jakmile Gustav spravil můj hloupý mobil, volal jsem ti a okamžitě se ozvala hlasová schránka a pak…“
„Co se stalo tvému mobilu?“
„Já… možná jsem ho tak trochu hodil proti zdi.“
„Proč bys…?“
„Šílel jsem!“ naříkal Bill. „Tys mi zavěsil! A v době, kdy jsem se uklidnil natolik, že jsem tě chtěl slyšet, byl můj mobil na kousky a baterii jsem našel pod postelí.“
„To by vysvětlovalo, proč jsi neodpovídal na mé telefonáty,“ odpověděl Tom.
„No, mohl jsi odpovědět na můj email, ty blbečku,“ řekl Bill rozmrzele a hravě zatahal Toma za vlasy.
„Jaký email?“
„Ten, co jsem ti poslal? Ten, ve kterém jsem se ti omlouval a psal, že se můj mobil posral? Dal jsem ti Gustavovo číslo, abys mi mohl zavolat.“
Když se od něj Tom odvalil, Bill trucovitě našpulil rty, chyběla mu jeho blízkost. Opřel se o loket, zatímco se Tom hrabal ve svých kalhotách a hledal telefon.
„Nedostal jsem od tebe žádný email,“ vysvětlil Tom. Otevřel ten svůj, odklikl několik věcí a najednou nemohl uvěřit tomu, co vidí. „Co děláš v mé spamové složce?“
„Ve tvé co?“ Bill popadl telefon a vyhledal své jméno. „Ten hajzl!“
„Vypadá to tak, že tě můj email nemá rád, zlato,“ zazubil se Tom. Odhodil telefon zpátky na podlahu a překulil se k Billovi. „Což nedává smysl, protože já jsem do tebe blázen.“
„Řekni mi, že taková hloupost nezpůsobila tohle všechno,“ prosil Bill a zabořil obličej do Tomova krku. „Myslel jsem na to nejhorší, a…“
„A všechno je teď v pořádku,“ připomněl mu Tom a sklonil hlavu k polibku. „Jsme v pohodě.“
„Navzdory maximálnímu úsilí moderní technologie.“
Oba se otočili ke dveřím po tichém zaklepání a Gustavově přehnaném odkašlání.
„Co dělá Gustav doma?“ zamyslel se Bill. Natáhl se přes Tomovu hruď a pohlédl na hodiny na nočním stolku. „Sakra, už jsou to dvě hodiny!“
„Ztratils kvůli mně pojem o čase?“ Tom se pod ním hrdě zazubil.
„Oh, zmlkni.“ Bill rychle vytáhl přikrývku a zakryl spodní poloviny jejich těl. „Pojď dál, Gustave.“
Dveře se pomalu otevřely a Gustav dovnitř strčil hlavu. Oči měl pevně zavřené.
„Je to v pohodě,“ zasmál se Bill. „Všechny hříšné části našich těl jsou schované.“
„Hříšné části?“ odfrkl si Tom.
Gustav otevřel nejprve jedno, pak druhé oko.
„Fajn, skvělé.“ Gustav si povzdechl úlevou. „Takže kluci, jste zase v pohodě?“
„Tomův email se nás pokoušel rozdělit, Gusi!“ chichotal se Bill. „Ale jo, jsme zase v pohodě.“
„Dobře.“ Gustav přikývl, jako by snad rozuměl, jak se do toho všeho přimotal email. „Jo, takže má tady někdo hlad? Protože jsem přemýšlel nad smažením.“
„Gustav si nedávno koupil wok,“ řekl Bill Tomovi. „Je podivně zamilován do jeho používání.“
„Pouze rozšiřuji své kulinářské obzory, chlape,“ pokrčil rameny Gustav. „No tak, vstávat. Smyjte ze sebe ducha sexu a oblečte se.“
Jakmile se dveře znovu zavřely, Bill na Toma smutně pohlédl.
„Jak dlouho?“ zeptal se, věděl, že mu Tom porozumí.
„Zítra odpoledne.“ Přitiskl Billa k sobě, když mrzutě našpulil rty. „Pořád máš tento týden ještě zkoušky, takže je to v pohodě.“
„V pátek odpoledne.“ Bill se dostal z postele a pátral v horním šuplíku po čistém prádle. Poté se vytáhl po Tomově těle a obdařil jej hlubokým, důkladným polibkem. „V pátek ráno mám poslední zkoušku, takže pak už jsem jen tvůj.“
„Celé léto,“ dodal Tom, jakmile se konečně rozmotali a vstali z postele. „A já ti slíbím ještě jednu věc.“
„Jakou?“
Oba spěchali do koupelny, doufaje, že se Gustav zrovna v té chvíli nerozhodne opustit kuchyň. Tom za nimi zavřel dveře a přitáhl si Billa do náruče.
„Už nikdy ti neřeknu, že tě miluju, pokud se nebudeme nacházet minimálně tři metry od postele.“
autor: elvisfan
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 40
Docela mě naštvalo, že se Tom omlouval, ale asi musel. Proč by se měl omlouvat za něco, co bulvár úplně překroutil? Je to přeci jeho věc a soukromí, kde s kým je.
Jsem tak ráda, že jsou v pohodě! Opravdu moc mě to potěšilo, jejich vztah to jen posílí.
To Tomovo načasování:D Ale bylo to pěkné a roztomile se po tom rozčiloval.
Děkuji za díl a těším se na další.
A tohle je důvod proč se těším na středu. Prosím ať tahle povídka nikdy neskončí. Hrozně se mi líbí ten vztah co mezi sebou kluci mají. Nádhera.
Děkuji B-kay za překlad.
Skvělý dílek. Jsem ráda, že se kluci usmířili. Nojo, mejl je sviňa. Mě se to jednou stalo u zkoušky, když jsem čekala na výsledky, a kdy bude zápis do indexu a taky mi to spadlo do spamu a málem jsem to prošvihla. 😀 Takže to znám, když jde o něco důležitého…no nic, to je mimo povídku. 😀 Co ještě říct…netěším se až to skončí. Díky za překlad.
Je fajn že se udobřili moc pěkná kapitolka.
Zlaté. Len nech im to vydrží. Je šťastie, že majú okolo seba takých kamarátov.
Som strašne rada, že si Tom našiel chvíľu času na to aby prišiel za Billom:) a to vyznanie v "nevhodom načasovaní" bolo aj tak prekrásne. Vôbec nevadí, že to bolo po milovaní. Ďakujem za skvelý preklad♥
Opět jeden z dílů, který mě připravil o všechna slova! ♥
Abych se přiznala, tak jsem se tohohle dílu bála. Měla jsem strach, že se všechno ještě bude nést ve špatné, rozmrzelé náladě, že na sebe budou kluci naštvaní a vlastně se nic nevyřeší. Díky bohu to tak ale nebylo! Naopak mě překvapilo, jak se to rychle vyřešilo, protože jsem měla strach, že vzhledem k Tomovu povolání se kluci ještě dlouho neuvidí. Tom je ale jednička, že se za Billem vydal i přes to, že moc času nemá. Takhle to má být! 🙂
Trochu mě rozesmálo, ale v dobrém slova smyslu, jak byli všichni zapojeni do plánu překvapit Billa a dát kluky dohromady. Hned mi přišlo, že se Andy chová nějak divně, tak jsem se říkala, co šije za kulišárnu..Andy s Gusťou jsou prostě skvělí kamarádi!
No a pak udobřování kluků..nemám co dodat. Jednoduše nádhera a i mě povabilo, jak Tom vyšiloval, že řekl Billovi ´miluju tě´ v takovou dobu. 😀 Byl strašně roztomilý! Každopádně já si myslím, že je jedno, kdy to řekne, ale hlavně, že to řekne a myslí to vážně. To se počítá. 🙂
Bože, mám šílenou radost z tohohle dílu. ♥ Jdu si jej přečíst ještě jednou! 😀
Moc děkuji za parádní překlad, B-Kay! ♥
Úplně jsem z toho vedle. Nejen že bulvár, ale ještě rozbitý mobil a Tomův e-mail… A tohle všechno ustáli vlastně velmi dobře, když nepočítáme tu prvotní hádku. Bylo vidět, že oba věřili tomu, že to bude v pořádku. A bylo. 😀
Jakmile se Andy začal chovat podivně, už jsem tušila, že Tom dorazil.
Díky, těším se na pokračování.