autor: Becs
„Zabiju tě. Rozdrtím tvoje kosti na prach a pak si ten prach namažu na chleba,“ výskal radostně Bill, vrtěl se a poskakoval na černém gauči, oči upíraje na širokou obrazovku televize. V rukou držel ovladač od playstationu a momentálně Toma solidně válcoval v jeho oblíbené hře.
„Klid, Bille. Není to doopravdy,“ smál se hlasitě Tom a marně se snažil zvládnout Billovy výpady. Zaúpěl a poraženě odhodil ovladač na stůl. Prohrál po třetí za sebou a jeho ego dostalo slušnou nakládačku. Nebyl si jistý, jestli by další ponížení zvládl. Vstal a zamířil do kuchyně, aby se napil.
„Myslel jsem, že když je to tvoje oblíbená hra, tak ji taky budeš umět hrát,“ provokoval ho vesele Bill, sledoval, jak jeho bratr hlasitě polyká doušky vody, kterou si natočil z kohoutku. Tom odsunul skleničku od úst a zakroutil hlavou.
„Taky jsi to hrával. Možná to tam někde zůstalo,“ přešel zpátky a zlehka Billa poplácal po hlavě. Svalil se zpátky na gauč a hlasitě si oddechl.
„Chceš hrát znovu?“ kývl směrem k televizi. I když nerad prohrával, pohled na jeho rozdováděného bratra mu dodával takové uspokojení, že na to rád na chvilku zapomněl.
„Ne, Tomi, nechci, abys pak celou noc fňukal do polštáře a budil mě,“ vyplázl Bill rozverně jazyk a natáhl si nohy přes bratrův klín. Tom na chvilku strnul a snažil se zvládnout tuto pro Billa naprosto normální situaci. Pokusil se uvolnit tělo, ale jediné, na co dokázal myslet, byla lýtka otírající se o horní stranu jeho stehen. Nechtěl Billa nutit, aby je sundal, když se vedle sebe konečně zase začali cítit uvolněně. Kůže mu brněla v místech, kde cítil teplo z Billova těla. Měl pocit, že se ten dotek přímo vypaluje do jeho nohou. Chtěl setřást napětí ze svých ramen a také vzrušení z klína, bohužel poměrně neúspěšně.
„Stejně je to docela vtipné. Že si ruce pamatují, co hlava ne. Je očividné, že jsem tu hru už hrál, i když si to nepamatuju,“ brebentil dál Bill, nevšímaje si, že jeho bratr se právě ocitl ve svém malém osobním pekle.
Billovo nadšené švitoření přerušilo vyzvánění mobilu.
„Oh,“ vyjekl a spěšně sundal z Toma nohy. Ten okamžitě vyskočil a děkoval všemohoucímu za vysvobození. Popadl telefon z barového pultu a protočil oči při pohledu na displej.
„Mamka,“ vysvětlil. „Dnes teprve po druhé,“ dodal a přiložil přístroj k uchu.
„Ahoj mami,“ pozdravil, oči upřené na bratra. Ten se rozkošnicky rozvaloval na pohovce a také nespouštěl oči ze svého dvojčete. Ležel na břichu a nohama houpal ve vzduchu. Tom v jeho chování spatřoval něco koketního. Momentálně se ale musel soustředit na rozhovor s matkou. „Jo, je v pořádku. Zatím jsem ho nezabil,“ zazubil se Tom, odpovídaje tak na otázku, kterou Bill neslyšel. „Leží tady přede mnou. Klidně ti ho dám, aby sis to ověřila,“ řekl a vzápětí podal mobil Billovi. Ten okamžitě vyskočil do sedu, uchopil jej a vesele zvolal:
„Ahoj maminko.“
„Jo jsem v pohodě. Hrajeme s Tomem hry na playstationu. Nebo bych spíš měl říct, že ho pěkně drtím,“ rozchechtal se jako blázen. Jednou rukou mával ve vzduchu a snažil se tak od sebe odehnat Toma, který se pokoušel dát mu pohlavek.
„Jasně, že se stavíme. Ale dneska asi ne. Máme nějaké plány, víš?“
Tom nechápavě pozvedl obočí. Nevěděl o tom, že by měli nějaký program. Bill jen zamával rukou na znamení, že mu to vysvětlí později.
„Jo, neboj se. Není mi pět. Nemusíš mít takový strach,“ zamračil se a vzápětí protočil oči ke stropu.
„Dobře. Dám ti ho. Tak ahoj,“ rozloučil se s matkou a podával Tomovi telefon zpět.
„Chce s tebou ještě mluvit,“ vysvětlil a znovu se natáhl po ovladači, aby si spustil další kolo v nedohrané hře. Během pár vteřin se do ní naplno zabral a nevnímal nic kolem sebe. Tom se na něj pár vteřin zálibně díval a málem zapomněl, že matka čeká na lince.
„Jo, mami?“ vyhrkl, když se vzpamatoval.
„Co se stalo? Bill zní mnohem líp. Jako by to byl zase on,“ vyzvídala okamžitě Simone.
„Hmm,“ zabručel Tom a přešel přes kuchyň až ke schodům vedoucím do patra. Dost daleko, aby Bill nemohl vyslechnout jejich rozhovor. „Jo, začíná to být lepší. Už není tak zasmušilý. Vrací se mu ta jeho potřeštěná veselost, co nás všechny dohání k šílenství,“ zasmál se vesele a vešel do své ložnice.
„A co paměť? Jak je na tom? Vzpomíná si na něco?“ zahrnovala ho Simone lavinou otázek.
„Bohužel ne,“ povzdechl si Tom. „Mami, já myslím, že už si nevzpomene. Je to už několik týdnů a já jsem nezaznamenal žádnou změnu. Vůbec se to nelepší. Bojím se, že už to takhle zůstane,“ vyslovil Tom nahlas něco, co mu hlavou běželo několik dní. A tím, že to „takhle zůstane“, myslel částečně i jejich vztah, což jeho matka pochopitelně nemohla vědět.
„S tím už asi nic neuděláme. Důležité je, že je v pořádku a že začíná být zase v spokojený. Nemůžeme chtít přece všechno,“ pronesla uklidňujícím tónem.
„To asi nemůžeme,“ zamumlal nepřítomně Tom, pohledem skenoval krajinu za oknem. Matka měla pravdu. Měl by být rád, že se Bill vůbec probral. Měl by být vděčný, že se uzdravuje a že je šťastný. „Mami budu končit. Bill tam něco hlasitě pokřikuje. Byl bych nerad, kdyby mi tu konzoli samou radostí rozbil,“ vytrhl se Tom ze snění a snažil se co nejrychleji ukončit hovor, aby se mohl vrátit za bráškou.
„Tome, teď jsi zněl jako pětiletý,“ pokárala ho matka, ale z jejího hlasu čišelo pobavení.
„To máš asi pravdu,“ připustil. „Tak se měj. Zavolám ti,“ rozloučil se a ukončil hovor.
Znovu se zahleděl z okna a hlavou mu vířily myšlenky. Možná, že to takhle prostě mělo být. Bill zkrátka měl zapomenout, že někdy byli něčím víc než jen bratry. Jak dlouho by dokázali svůj vztah utajit, aniž by na to někdo přišel? Jak dlouho by trvalo, než by začalo být podezřelé, že ani jeden z nich s nikým nechodí? Možná by tohle všechno měl brát jako dar. Pravděpodobně by to všechno stejně jednou muselo skončit a tohle byla nejlepší varianta. Takhle to aspoň Billovi nezlomí srdce. Jediný, koho to postihne, bude on sám a s tím se bude muset nějak vyrovnat, hlavně když to neublíží jeho bráškovi. Bylo mu jasné, že rozejít by se spolu nedokázali, na to neměli ani jeden sílu. Ale takhle? Bill nebude o ničem vědět, bude šťastný.
„Možná bych se neměl snažit, aby se mu vzpomínky vrátily,“ zašeptal si Tom pro sebe.
Takhle jej alespoň nevystaví případné bolesti. Možná bude lepší být mu báječným bratrem a nesnažit se o nic víc. Tomovo srdce se sevřelo nekonečnou bolestí a úzkostí. Nedokázal si představit, že by se s tímhle dokázal srovnat. Smířit se s tím, že už Billa nikdy nepolíbí. Že už mu nikdy neřekne, jak ho miluje. Že už mu to Bill nikdy neoplatí. Cítil se ztracený. Párkrát se zhluboka nadechl a bolest na hrudníku začala pomalu ustupovat. Temné myšlenky však z hlavy vyhnat nedokázal.
Pomalým krokem se šoural zpět do obýváku za bratrem.
„Tomi, kde jsi tak dlouho? Samotného mě to nebaví,“ vzhlédl k němu rozzářenýma očima Bill.
Tom se na něj pousmál a snažil se nedat najevo, jak jej to vevnitř ničí. Dosedl na gauč a do ruky vzal svůj ovladač.
„Per to do mě,“ pokusil se o veselý tón. Bill však zaznamenal smutek v jeho hlase.
„Nebuď takový. Tentokrát tě nechám vyhrát,“ dloubl ho jemně do žeber.
„O jakých plánech jsi to předtím mluvil?“ zeptal se, než spustil další kolo hry.
„O žádných. Prostě jsem chtěl být jen s tebou,“ přiznal Bill a vřele se na bratra usmál.
Tom se pokusil úsměv mu oplatit a zkřivil ústa. Veselost však do jeho očí nepronikla.
„Tomi, jsem opilý,“ vykřikoval Bill a téměř půlkou těla visel ven z okýnka jeho velkého auta. Ruce roztažené, užíval si svěží noční vzduch. Radostně prozpěvoval a nosem nasával vůni mořského vzduchu.
„Bille,“ řekl Tom varovně. Chytil ho za pásek na kalhotách a prudce za něj zatáhl, aby se jeho bráška vrátil zpět na místo spolujezdce. Pak rychle položil ruce zpět na volant, rozmrzele při tom kroutil hlavou.
„Zkazíš každou zábavu,“ povzdychl si dramaticky Bill, předklonil se a položil si čelo na kolena.
„No promiň, že nechci, aby ses zabil,“ zabručel pobouřeně a hodil po bratrovi zlý pohled. Ten jej však nevnímal. Jen něco tiše broukal do svých stehen. Tom se znovu zaměřil na silnici. Miloval noční jízdu městem, proto se taky nabídl, že dnes nebude na party pít a vezme své auto. Když už bylo takto pozdě, nebo spíš brzy, protože hodiny na palubní desce ukazovaly něco málo po čtvrté hodině, na ulicích téměř nikdo nebyl. Většina lidí buď už dávno spala, nebo se ještě nacházela v klubech, kde si užívali nočního života. L.A. bylo zkrátka nejlepší v noci.
Bill se zničehonic posadil, zaklonil hlavu a opřel si ji o opěrku za sebou. Vydechl z plic všechen vzduch a zavřel oči.
„Viděl jsem to,“ pronesl po chvíli příjemného ticha.
„Hmm?“ zareagoval Tom nechápavě a pátravě se na Billa podíval, vzduch kolem nich okamžitě ztěžkl napětím.
„Říkám, že jsem to dneska viděl,“ zopakoval a otevřel oči. Pohled měl trochu rozostřený a tak chvilku mžoural skrz sklo, než dokázal rozeznat, kde se právě nacházejí. Jazyk se mu začínal nepříjemně lepit na patro, v ústech cítil nepříjemnou pachuť vodky.
„Nevím, co myslíš,“ přiznal upřímně Tom, stiskl blinkr a odbočil vpravo. Jeli teď podél pláže, která byla úplně prázdná. Trochu nezvyklý pohled, blesklo Tomovi hlavou.
„Viděl jsem tě s tou holkou,“ soukal ze sebe ztěžka Bill. Musel se soustředit, aby dokázal správně artikulovat. „Když jsi šel pro pití. Seděli jste spolu na baru,“ doplnil.
„A?“ odsekl Tom podrážděně.
„Líbila se ti,“ zkonstatoval krátce Bill a otočil hlavu směrem k bratrovi. Upřel na něj pohled a čekal na reakci, která nepřicházela.“Tome, mluvím s tebou,“ drcnul jej pěstí do ramene.
„Já tě slyším,“ vyštěkl naštvaně Tom. „Nevím, co po mně chceš. Prostě holka na baru. Poseděli jsme, pokecali jsme a odešel jsem za tebou.“
„Víš, že poznám, když lžeš,“ uchechtl se nevesele Bill a odvrátil od něj tvář. Pohledem přejížděl přes blikající výlohy a v žaludku se mu usadila nepříjemná prázdnota. Tom mu nikdy nelhal. Často vykládal báchorky všem okolo, většinou proto, aby chránil jejich vztah, ale k němu byl vždy upřímný.
„Občas se musím nechat vidět s holkou. Kluci si ze mě začali dělat srandu, že už jsem žádnou dlouho nepřefikl. Co jsem jim měl říct?“ snažil se to zamluvit Tom, ale tato výmluva zněla chabě i jeho uším.
„Prosím tě. Radši mlč, než abys mě krmil těmahle sračkama.“ rozkřikl se Bill. Cítil, jak jej alkoholové opojení opouští a zůstává jen tepavá bolest v hlavě. V puse začínal mít pekelně vyprahlo, co by dal za doušek vody. Vztekle zatnul ruce v pěst a ze všech sil se snažil zadržet slova, která se mu drala na jazyk. Nakonec se přece jen neovládl. „Možná bychom to měli ukončit,“ pronesl naoko chladně, uvnitř jeho hrudi ho však okamžitě sevřela ocelová pěst bolesti. Litoval hned v tom okamžiku, kdy to vyslovil.
Tom na něj jen krátce pohlédl, rty pevně semknuté k sobě.
„Fajn,“ vyštěkl do tíživého ticha.
Pro Billa to bylo horší, než kdyby mu dal facku. Sjel na sedadle níž a znovu se zahleděl ven z okýnka. Do očí se mu draly horké slzy, ale nechtěl to dát před bratrem znát. Rychle si setřel jednu, které se podařilo vyklouznout ven.
Jeli mlčky dalších deset minut, než si Bill uvědomil, že Tom neodbočil k domovu, ale pokračuje stále rovně.
„Kam to jedeme?“ zeptal se, ale na bratra nepohlédl.
„Na pláž,“ odpověděl tiše Tom.
Bill vystoupil z auta jako první. Zběsilou rychlostí se hnal směrem k vodě. Zastavil se jen pár metrů od břehu a plácl sebou do chladného písku. Nemusel se otáčet, aby zjistil, že jde Tom za ním. Po několika okamžicích vycítil jeho přítomnost. Zahleděl se na obzor. V místě, kde se oceán střetával s oblohou, se začalo nebe barvit do růžova. Východ slunce se rychle blížil.
Tom se s povzdechem posadil vedle něj. Bill zaznamenal, že si sedl do dostatečné vzdálenosti, aby se jej nedotýkal ani jedinou částí těla.
„Líbila se mi,“ zaznělo po krátkém tichu Tomovo přiznání. „Ale nikdy bych si s ní nic nezačal. Napadlo mě to. Nemůžu zabránit tomu, aby moje tělo takhle reagovalo. Ale nikdy bych to doopravdy neudělal.“
Hodnou chvíli ani jeden z nich nepromluvili. Seděli a pozorovali, jak se vlny lámou o blízké molo. První rackové začali poletovat nad hladinou.
„Žádná holka nikdy nebude lepší než ty,“ řekl sotva slyšitelně. Bill hlasitě vzlykl a zuby mu zadrkotaly o sebe. „Miluju tě,“ upřel Tom pohled na svého brášku. Rád by jej utěšil, ale zatím se neodvažoval jej dotknout.
„Já vím,“ zašeptal Bill a přitáhl si kolena pod bradu. Velké slzy mu teď kanuly po tváři a on už se nesnažil je schovávat. „Promiň, žárlím jako idiot.“
„To nevadí. I to je projev lásky,“ pousmál se Tom a přisunul se k bratrovi blíž. Pohladil jej hřbetem ruky po tváři a setřel tak všechny slané perly, které smáčely Billova líčka. Pak jej chytil za bradu a otočil mu hlavu tak, aby se mohli vzájemné dívat do očí.
„Nemyslel jsi to vážně, že ne?“ zeptal se Tom opatrně a hrdlo se mu stáhlo očekáváním. Bill nic neřekl, upřel uplakaný pohled do tváře před sebou a zakroutil hlavou.
„Dobře, tak už to nikdy znovu neříkej,“ vydechl úlevně Tom. Popadl bratra a vysadil si jej do klína tak, že Bill omotal nohy kolem jeho pasu. Se zavřenýma očima si opřeli čela o sebe.
„Zabilo by mě to,“ zaskřehotal Tom, jak se mu hlas zlomil.
„Tomi,“ zakňučel Bill a přisál se mu na rty. Věnoval mu jeden ze svých nejintenzivnějších polibků, aby tak smazal hrozná slova, která vyřkl v autě.
„Miluju tě, nikdy bych od tebe nedokázal odejít. Jsi moje všechno,“ drmolil překotně. Tělo se mu konečně začalo uvolňovat, když se od sebe odtáhli.
„Kvůli tomu jsi tak pil? Protože sis myslel, že s ní chci spát?“ zahleděl se na něj pátravě Tom. Bill nesměle přikývl. „Blázne, chci jen tebe, nikoho jiného,“ vrhnul se na bratra hladově.
Bill se nenechal dlouho pobízet, ochotně rozevřel rty a vpustil tak Tomův šikovný jazyk do svých úst. Přijímal všechno, co mu Tom dával a nezapomněl mu i oplácet. Přitáhl si jej do těsnějšího objetí. Kdyby mohl, tisknul by se k němu tak silně až by se z nich stala jen jediná osoba. Bezděčně se začal pohupovat a vysílal tak do Tomova klína přívaly vzrušení. Ten v rukou pevně sevřel jeho boky, aby zastavil jeho pohyby. Cítil, jak z kůže pod jeho prsty sálá horko. Podbřišek se mu sevřel chtíčem a touhou.
„Klidně ti dokážu, jak moc tě chci, ale asi by nebylo dobré, kdyby nás zavřeli za sex na veřejnosti,“ vydechl, když od sebe odtrhli rty v náhlé potřebě kyslíku.
„Půjdeme domů,“ přikývnul Bill a rychle vstával. Tom jej okamžitě následoval.
Ruku v ruce se vraceli zpět k zaparkovanému autu.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Začínám si skoro přát, aby Bill někde doma našel nějaké jejich společné nemravné fotky, nebo třeba svůj tajný deník, nebo cokoliv, a přišel tak na to sám, protože Tom jinak asi zešílí! 😀 A mohl by tak potom začít on svádět Toma, dneska mu to nevědomky celkem šlo… A ten konec byl tak smutně krásný…
Jéé, pomalu a jistě to začíná vypadat, že se věci dávají pomalu dohromady. Bill si sice nevzpomíná a neví, jaký měli s Tomem vztah, ale rozhodně byl tenhle díl víc pozitivní, než ty předešlé. Tenhle usměvavý, hravý Bill se mi moc líbí! Věřím, že má v hlavě ještě spousty otázek a samotného jej štve, že si nic nepamatuje, ale buď si časem vzpomene a nebo se s tím naučí žít. Opravdu mě dost zajímá, zda si Bill vůbec vzpomene. Skutečně už uběhla celkem dlouhá doba a zatím žádný záblesk minulosti. Možná si vzpomene až to Tom někdy nevydží a bratra políbí. I když Tom vypadá chudák tak nervózně a upjatě, že to zatím nevypadá, že by se k něčemu takovému schylovalo.
A z flashbacku mě tak nějak příjemně bolí u srdce. Byla to sice smutná vzpomínka, ale na stranu druhou z ní opět čiší taková láska a Tomova oddanost, že z toho mám v závěru stejně radost. ♥ Líbilo se mi, jak to společně dokázali s klidem vyřešit a nebyl na sebe naštvaní několik dní, ale Tom se spontánně rozhodl jet na pláž a celou situaci vyřešit, protože Billa miluje. Mám z toho slzičky v očích, vážně.
Moc děkuji za nádherný díl! ♥♥♥
Z flashbacku vyplynulo, že i oni mívali občas problémy a tak trochu to korespondovalo s Tomovým závěrem, že Billova amnézie řeší něco, s čím by si ve skutečnosti nikdy sami neporadili. Ale z mého pohledu se jen snaží na celé té nešťastné situaci najít něco pozitivního, a zoufale se mu to nedaří.
Děkuji a těším se na další kousek.
Toma mi je líto proto že má vzpomínky na které nikdy nezapomene jen jsem zvědavá jestli si vzpomene také Bill.
Myslím si,že Bill si nespomína preto, lebo toto, čo teraz žije vlastne nie je jeho život. Takže sú dve možnosti. Buď si spomenie napríklad vďaka tomu, že ho Tom pobozká alebo nájde niečo čo mu ich vzťah pripomenie. Alebo sa do Toma opäť zamiluje. A v takom prípade to bude už jedno. Ďakujem za časť.
Schválně jsem počkala, až povídka bude mít víc dílu. Důvod je jednoduchý, vím že píšeš prostě báječně a touha po dalším a dalším dílu je veliká 😀
Jak mě je líto Toma! Musí to být pro něj učiněný peklo. Rozhodnout se jak jednat dál, co je správný, zároveň toužit po nedosažitelném. Ach jo. Trpím s ním! 😀
Flashback byl kouzelný, exploze všech emocí!
Moc se těším na pokračování! :))
Tak veľmi by som chcela aby si už Bill na niečo spomenul, aby sa dozvedel ako je Tomovi príšerne ťažko, aby ho utešil…