autor: blame_my_dirty_mind
K mému nesmírnému potěšení, a doufám, že i vašemu :o), tu dnes můžu uvést překlad prvního dílu povídky se zvláštním názvem FOE, kterou jsem v roce 2014, kdy byla na THF zveřejněna, přečetla jedním dechem a s nadšením. Mám ráda sci-fi, to už o mně asi víte i podle témat mých vlastních povídek, a FOE je sci-fi takového trochu zvláštního rázu, což je vidět už podle banneru. Bill a Tom totiž nejsou jen tak obyčejní nudní lidé :-D, ale jsou inteligentní a humanoidní kočka a pes. Nenechala jsem se tehdy od čtení ničím odradit, protože povídky Demon a Nexus od blame_my_dirty_mind, které jsem četla předtím, mě nesmírně bavily, a udělala jsem dobře.
Překlad FOE už má za sebou svou historii. Před rokem, když jsem dělala rozhovor se Zuzu, jsme na tohle téma narazily, a ona se tehdy rozhodla, že přestože sci-fi moc nemusí, zkusí tu povídku kvůli mně přeložit. Vyžádala si souhlas autorky a pustila se do ní, jenže ji to vzápětí přešlo, protože povídka je na překlad opravdu hodně těžká. Je v ní spousta technických věcí a astronomie, a i LilKatie, která se jí letos k mé radosti ochotně ujala, mi psala, že to není žádná sranda.
Ale i přes všechny tyhle peripetie vám sem konečně můžu dát první díl úžasné kočko-psí povídky, která se odehrává v daleké minulosti a v jiné galaxii, kdy se šelmy kočkovité a psovité vyvinuly v bytosti inteligentní, vzhledem i vlastnostmi téměř lidské, ovšem se zachováním svých povahových a instinktivních vlastností koček a psů, včetně jejich vzájemné nesnášenlivosti a touhy zabít jeden druhého. 🙂 To samozřejmě způsobuje v povídce nemalé potíže a zábavné situace, a způsob, jakým autorka dokázala tyto zvířecí vlastnosti vtisknout svým postavám, mě absolutně nadchnul.
Doufám, opravdu doufám, že dáte povídce šanci i přesto, že třeba sci-fi tak úplně nemusíte, a taky proto, že má FOE delší rozjezd, než se vůbec Bill a Tom setkají. I proto se do překladu LilKatie pustila s vervou sobě vlastní, momentálně už mám 11 přeložených dílů, a budu je určitě minimálně ze začátku dávat na blog dvakrát týdně, a to v neděli a ve středu. Kapitol je celkem 29 a ta první, která vás dnes čeká, je víceméně jen prolog, ve kterém se ještě ke sci-fi žánru nepřiblížíme ani na pár milimetrů. Poslechněte si příběh lásky mezi dvěma znepřátelenými druhy, který malému Jimmymu vypráví jeho tak trochu praštěná teta Janine, aby ho naučila, že žádná láska si nezaslouží, aby byla předem odsuzována. Bill a Tom v povídce vypadají tak, jak jsou zobrazeni na banneru.
Takhle dlouhý úvod jsem snad k žádné povídce ještě nenapsala :-D, a i na tom je asi znát, jak moc bych si přála, abyste si ji užili spolu se mnou v češtině. Děkuju LilKatie, že FOE adoptovala, že jí jde překlad tak dobře a rychle a už vás nechám, abyste mohli v klidu začít číst.
Prolog
„Přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž.“
Zvuk přísného a nezaměnitelného klapání podpatků jdoucích jeho směrem mu naháněl husí kůži. Nemusel ji ani vidět ani slyšet; bylo lehce poznat, že je jeho matka naštvaná už jen z toho, jak zněla, když šla, jako by snad chtěla všem oznámit svou náladu.
Dveře do ředitelny se otevřely. Jimmy k ní ani nezvedal pohled.
„Už zase, Jimmy.“ Pokárala ho matka. „Proč prostě nemůžeš být hodný?“
„Já nic neudělal,“ odpověděl Jimmy rozladěně stejně jako vždycky. „Vždycky mě trestají za to, že vyjadřuju svůj názor.“
„Jistě, znám ty tvoje takzvané ‚názory‘. Říkala jsem ti, ať si myslíš, co chceš, ale že doufám, že se naučíš, že je někdy lepší být zticha,“ odpověděla jeho matka.
„Ale my nechceme, aby se tady tohle Jimmy učil, paní Sandersová,“ vložil se do toho ředitel. „Jeho styl přemýšlení, to je to, co mu zadělává na potíže, a to je to, co chceme, aby změnil. A i když mu chceme opravdu pomoct, tohle je něco, co se bohužel učí doma.“
„To s tím nemá nic společného,“ vyvrátila Jimmyho matka. „Vlastně si myslím, že se tohle chování naučil tady od svých spolužáků.“ Ředitelova ramena klesla, jeho ústa se semkla, jelikož moc dobře věděl o téhle možnosti. „Pojď Jimmy, jdeme okamžitě domů.“
Celou cestu domů zůstal Jimmy potichu, ale stejně neměl co o celé věci říct. Přemýšlel, na jak dlouho dostane zaracha tentokrát. Jimmyho matka zaparkovala auto. „Zapomeň na ten víkend u jezera,“ oznámila mu.
Jimmy zalapal po dechu. „Ne! Oh, no tak, mami! To nemyslíš vážně. Slibuju, že už budu mlčet.“
„Myslím to vážně. Tohle není poprvé, co jsem musela odejít z práce, abych tě vyzvedla v ředitelně. V tomhle věku bys měl vědět, jak se chovat, takže si myslím, že je na čase, aby ses naučil přijímat důsledky svých činů nebo názorů nebo čehokoliv jiného.“
„Ale mami! Nemůžeš mě tu nechat úplně samotnýho,“ zanaříkal Jimmy.
„Nenechám, poprosím tetu Janine, aby tě tu pohlídala.“
Jimmy zbledl. Najednou mu přijít o víkend u jezera nepřišlo tak špatné v porovnání s pobytem doma s tetou Janine.
Teta Janine byla jedna z těch ‚bláznivých‘ tet. Jako mladá ovdověla, takže neměla žádné děti, ale ta její šílená stránka byla, že silně věřila na spiritualismus, astrologii a čtení z ruky a ve všechny tyhle podivnosti. Byla příbuznou, které se všichni radši vyhýbali, jelikož vždycky začínala s konverzacemi, které končily nesmysly, ať se snažila být seriózní, jak chtěla. Nikomu nevadily její bláznivé názory, jelikož se s ní nikdo nechtěl hádat. Zdálo se, že ji radši nechají být a budou předstírat, že to, co říká, je zajímavé. Jimmy o ní moc nevěděl, jelikož většinou na setkáních rodiny trávil čas s dětmi, ale to, co o ní slyšel, bylo dost na to, aby se děsil víkendu s ní.
Když teta Janine zaparkovala před domem, Jimmy začal zdrhat k sobě do pokoje, ale táta ho zastavil. „Ani se neopovažuj.“
Dveře od domu se otevřely. Teta Janine vypadal hodně jako Jimmyho máma, až na to, že měla krátké vlasy, obarvené na jasnou zrzavou, a na nose měla hranaté brýle. Měla tenisky a žlutou prošívanou vestu s růžovou košilí s dlouhým rukávem. Vypadala jako to, co by jeho starší sestra nejspíš nazvala hipsterem.
Dokonce i po krátkých pozdravech a objetích Jimmy stále doufal, že si to jeho máma rozmyslí a vezme ho s sebou, ale jeho naděje umřely, když začala mluvit s tetou Janine.
„Jsem ráda, že jsi mohla přijet.“
„To je v pořádku,“ řekla teta Janine.
„Ať se nedívá na televizi po desáté večer, a může hrát videohry jen dvě hodiny denně. A nedávej mu žádné sladkosti nebo sušenky, dokud se nenají pořádného jídla.“
„Samozřejmě.“
„Kdyby cokoliv, tak zavolej, ano? Vrátíme se v neděli večer.“ Jimmyho máma se na něj podívala. „Chovej se slušně, Jimmy.“
Jimmy se hraně usmál.
„Dobře.“ Řekla teta Janine. „Bavte se a žádný strach; dobře se o Jimmyho postarám.“
Jimmy polkl.
Jakmile auto odjelo, teta Janine se k němu otočila.
„Tak co jsi provedl, že tu musíš být se mnou?“ zeptala se. Jimmy si povzdechl. Posadil se na schodiště vedoucí na přední verandu a díval se, jak auto jeho rodičů mizí v dálce, nespokojeně špulil rty. Teta Janine se posadila vedle něj.
„Protože jsem řekl jednomu klukovi, že je…“
„Ano?“
„Řekl jsem, že je gay.“ Řekl Jimmy.
„Jen gay, nebo jsi použil jiný slovo?“
„Ne, opravdu jen tohle slovo.“
„A proč jsi mu tak řekl?“
„Protože je. Všichni víme, že má rád kluky.“
„Takže jsi ho šikanoval, protože je gay?“
„Říkám, co si myslím. Na tom není nic špatnýho.“
„To, že je někdo gay, také není nic špatného.“
„To teda je; každý ví, že to není normální.“
„Normální je tak fádní slovo; myslím, že jeho význam záleží na tom, kdo nastavuje normy.“
„Co tím myslíš?“
„To, co přijde normální tobě, nemusí připadat normální ostatním. Lidé, kteří myslí jako ty, tě budou učit, že jejich názory jsou to, co je normální. Ale jak to můžou vědět? Lepší je nemyslet si, že je něco nenormální, lepší je říkat, že je to jiné.“
„Jiné?“
„Ano. Všichni jsme jiní. Například, máš problém s tím, že jsem jiná?“
„Umm… ne.“ Řekl Jimmy a odvrátil pohled.
„Vidíš? Je jednoduší vypořádat se s něčím rozdílným. Krása tohoto světa tkví v tom, že můžeme být rozdílní, a dokonce i můžeme myslet rozdílně – protože je naprosto v pořádku myslet rozdílně – musíme respektovat rozdílnost jiných lidí. Rozumíš tomu, co se ti tu snažím říct?“
„Že je okay být jiný?“ řekl Jimmy s nepředvídatelným úsměvem.
„Přesně tak,“ usmála se teta Janine. „Všechno je takové, jaké to je, z nějakého důvodu.“
„A jak to víš?“
„No, to protože je to napsáno ve hvězdách.“
„Oh, uh uhuh,“ odfrkl si Jimmy a protočil oči. Až moc doufal, že řekne něco, co by dávalo smysl. A v tu chvíli začala teta Janine plácat nesmysly.
„Je to pravda,“ pokračovala teta Janine. „Je důvod, proč jsme takoví, jací jsme, a proč jsme to, co jsme. Možná, že to nezjistíme do chvíle, než umřeme, ale v mezičase to neznamená, že to není normální.“
„To ti řekly hvězdy?“ pronesl skepticky Jimmy s dávkou sarkasmu.
„Samozřejmě. Ve hvězdách je všechno. Každá z nich má svůj příběh, to ti rodiče neřekli?“
„Ne, nemyslím si, že tomu věří. A vlastně ani já ne.“
„No, to je pochopitelné, ale je to škoda, že ne každý z nás dokáže ve hvězdách číst. I když ono to vlastně není pro každého; věci by byly až moc jednoduché a kde by pak byla všechna sranda?“ usmála se teta Janine. Jimmy zamrkal a zašklebil se. Chtěl říct, že je magor, ale to, že říkal nahlas zřejmé věci, byl důvod, proč tady s ní teď musí trčet, takže radši zůstal zticha.
Najednou je vyděsil pronikavý nářek kočky následovaný hlasitým štěkáním. Jimmy si odfrknul.
„Páni, doufám, že je ta kočka v pořádku,“ řekla teta Janine.
„Pfff,“ vyfoukl nelibě Jimmy. „Doufám, že ji ten pes zabije.“
„Proč tohle říkáš?“ zeptala se teta Janine trochu překvapeně. „Nemáš rád zvířata?“
„Ne ty hlasitý,“ řekl Jimmy. „Vsadím se, že nejsem jediný. Dělají tu rámus každou noc. Pořád se perou. Nikdo kvůli nim nemůže spát. Nikdy to neskončí, pokud pes tu zatracenou kočku nezabije.“
„No, kočky mají devět životů, takže si nejspíš chvíli počkáš.“
„Nevěřím, že mají devět životů,“ zabručel Jimmy nekompromisně. Teta Janine se na něj podívala; čekala, že z jejího synovce bude vycházet dětská nadšená aura, namísto toho se jí dostávalo dospělácké zasmušilosti. Pokrčila rameny. Nejspíš byl Jimmy na svůj věk jen moc dospělý.
Ozval se další nářek následovaný štěkotem a syčením. Tentokrát to ani jednoho z nich nezaskočilo.
Teta Janine se usmála. „Přijde mi, že si kočka chce život za každou cenu ušetřit, takže si nemyslím, že se nechá zabít.“ Jimmy zaúpěl. Teta Janine se zasmála. Najednou se předměty jejich diskuze dostaly před dům. Pes kočku dohonil a skočil na ni. Jimmy se otřásl.
„Co to ten pes dělá?“
Tetě Janine spadla čelist. Dala si ruku přes pusu a zasmála se. „No… on… um…“
„Myslel jsem, že se nenávidí; proč by se pes snažil spářit s kočkou?“
Teta Janine si povzdychla. Dny nevinnosti dnes nejspíš končily brzy.
Kočka zasyčela a zavrčela, otočila se a sekla psa po čumáku. Pes zakňučel a začal štěkat. Kočka vystartovala a běžela, pes rychle za ní.
„Ježíš,“ řekl Jimmy, „myslím, že mi je teď toho kocoura líto, možná by měl toho psa zabít.“
„Ta černá kočka je kocour?“
„Jo,“ odpověděl Jimmy. „Ten pes je dvakrát tak blbej.“ Zasmál se. Teta Janine se na Jimmyho zamračila, připomínala mu takhle jeho matku.
Jimmy polkl. „Nemyslím, že kvůli tomu, že je gay nebo tak.“ Řekl rychle.
„Uh huh,“ zamručela teta Janine s pochybami. Jimmy předpokládal, že ho má nejspíš přečteného.
„Mimochodem, co si myslíš o tom, co jsme zrovna viděli? Je to taky napsaný ve hvězdách?“ rozhodl se změnit téma.
Teta Janine zvedla obočí, nejspíš tuhle otázku nečekala. Jimmy se ďábelsky uculil. „No, ano, samozřejmě, že je,“ odpověděla teta Janine, i když ne moc přesvědčivě.
„Jo, jasně,“ řekl Jimmy.
Teta Janine trochu přimhouřila oči. „Vlastně o tom existuje příběh, pokud to chceš vědět, ale co ti to budu vyprávět, když mi stejně nebudeš věřit.“
Jimmy se pokřiveně usmál. „Tak to bych si rád poslechl,“ řekl. Nenechá ji se z toho jen tak vykroutit. Muselo jí být jasné, že se do toho zamotala a on byl opravdu zvědavý na to, jak tuhle situaci zvládne.
Teta Janine se klidně usmála, neměla sebemenší starost a Jimmymu z toho bylo těžko. „No dobře, tak dávej pozor…“
Jimmy pozor dával a brzo viděl, že ať byla potrhlá nebo ne, nemusela ho o pozornost dvakrát přemlouvat.
autor: blame_my_dirty_mind
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Bylo nebylo… Já osobně jsem hrozně zvědavá, co bude Janine vyprávět. Sci-fi žánr mi nevadí, jednu dobu jsem dokonce nečetla nic jiného. Pak jsem "objevila" fantasy a fanfiction, a byla jsem definitivně ztracená.;-)
Díky za překlad a těším se,co bude dál.
Aaah, tetička se mi moc líbí. S tou sympatizuji 😀 Zajímalo by mě, kolik Jimmymu je. Ale to se asi dozvíme postupně. Teta se chudák styděla a kluk to rozsekl 😀 Těším se na nový díl a díky za překlad 🙂
Ta tetička je totálně uhozená! 😀 Ale je uhozená v tom dobrém slova smyslu 😀 taky chci mít takového příbuzného 😀
Každopádně se moc těším na další díl, protože i když je tohle teprve začátek, je to velice zajímavé :3 😀
P.S.: Toho kocoura je mi celkem líto 😀 Chudák 😀
Jsem zvědavá co bude Janine vyprávět.
Jimmy sa mi páči je to "normálny" chalan ktorý sa nebojí povedať pravdu a vďaka tomu sa dozvieme určite veľa zaujímavého od tetičky Janičky na tému príťažlivosti psa a kocúra:-)na ďalšiu časť sa veľmi teším:-)
Jsem moc ráda, že ses té povídky ujala, protože já toho překladu prostě nebyla schopná. Zasekla jsem se na druhém dílu a konec. Doufám, že hodně lidí ocení, jakou práci sis s tím musela dát.
Držím palce a těším se na můj nejoblíbenější poslední díl! 🙂
Veľmi pekne ďakujem za preklad. Veľmi sa naň teším, pretože keď to odporúča Janule, nemôže to byť zlé. Teším sa na príbeh od tety Janine:)
Už první díl mě moc zaujal! Vypadá to, že to bude opět něco trochu jiného, než na co jsem zvyklá a já se na to moc těším! 🙂
Tetička Janine se mi moc líbí, nějakým způsobem s ní sympatizuju a stihla jsem si ji hnedka oblíbit.!
Moc děkuji za překlad! 🙂