autor: Becs
Letiště v Berlíně bylo stále přeplněné nehledě na to, že ručičky na Billových hodinkách ukazovaly pár minut po jedenácté. Lidé se proháněli jedním nebo druhým směrem a absolutně ignorovali okolí. Blonďatý chlapec už takhle dostal dvakrát ránu do boku těžkým kufrem. Nutno přiznat, že jednu z nich vlastním přičiněním. Trochu supěl, když tahal své těžké zavazadlo a v duchu se proklínal. Slíbil si, že to s balením tentokrát nepřežene, ale stejně se nějak stalo, že měl téměř polovinu svého šatníku narvanou v tašce. Došel až před odletovou halu a počastoval několika nelichotivými nadávkami počasí. Z nebe se spouštěly těžké provazce vody a smáčely všechny ty, kteří se nestihli schovat. Déšť mu v L. A. opravdu nechyběl.
Dostrkal svůj kufr až ke stanovišti taxi a společnými silami jej s taxikářem naložili na zadní sedadlo. Bill se posadil dopředu a zalitoval svého rozhodnutí nezavolat Tomovi, aby jej vyzvedl. Při pohledu na obtloustlého muže pocítil osten strachu. Doufal, že jej nikdo nepozná a nestrhne se obvyklá vlna šílenství. Nadiktoval řidiči adresu studia a pomalu se proplétali nočním Berlínem. Bill už se těšil na staré, dobře známé místo. Tom si vždycky pronajímal totéž studio, které využívali ještě za dob, kdy hráli jako Tokio hotel.
Vzpomínky,
prolétlo Billovi hlavou. Jak už je to vlastně dlouho, co se rozhodli, že si dají pauzu a budou se chvilku soustředit na své vlastní projekty? Až moc dlouho, napadlo jej. I když svou práci v módním odvětví nadevše miloval, hudba pro něj byla něčím nenahraditelným. Možná, že až konečně bude mít za sebou šílenství kolem vydání kolekce, mohli by se s Gustavem a Georgem sejít a promyslet co bude dál. Německo v něm vždy vyvolávalo tyto myšlenky. Tady se zrodila jejich hudba, tady to všechno začalo.S mírným úsměvem si narovnal na hlavě klobouk jeho jedinou skutečnou ochranu před deštěm a očima bloudil po tolik známých ulicích míhajících se za okýnkem opršeného auta. O několik desítek minut později zastavili před dvoupatrovou budovou a Bill se znovu chopil svého kufru a pomalu si to šinul po příjezdové cestičce. Na malý okamžik zaváhal s rukou nataženou před zvonkem.
„Chtělo by to lepší nástup,“ zazubil se a hledal po kapsách telefon. Zmáčkl na rychlém vytáčení jedničku, přiložil si jej k uchu a trpělivě čekal. Snad Tom ještě nespí. Po osmém zazvonění mu pomalu začala docházet trpělivost a chtěl to položit. Vzápětí se ozval bratrův zadýchaný hlas.
„Ahoj, promiň. Byl jsem v koupelně a nemohl jsem najít ručník.“ Bill v duchu vyskočil metr do vzduchu. Tom byl nahý, mohlo to být ještě lepší?
„Zlato, máš venku za dveřmi překvapení, které jsem ti tam nechal doručit. Dojdi pro něj prosím,“ požádal Bill a musel se ovládat, aby přemohl smích.
„Ou, ale já jsem jen v ručníku. Vydrží to překvapení chvilku?“ ptal se zmateně Tom. Nenapadala ho ani jediná věc, kterou by mu bratr mohl nechat doručit takhle pozdě večer až domů.
„Tomu překvapení je jedno, jestli jsi oblečený. Prostě jdi hned,“ přikázal o něco přísněji.
„Fajn, fajn. Už jdu,“ rezignoval Tom.
Po pár vteřinách se nad Billem rozsvítilo světlo a v zámku zarachotily klíče. Vzápětí se na prahu objevila Tomova zamračená tvář, v následujícím okamžiku se však změnila na překvapenou.
„Co tady do prdele děláš?“ vyhrkl, popadl Billa za ruku a vtáhl jej dovnitř. Zabouchl dveře a opřel si ho o ně. Okamžitě se mu divoce přisál ke rtům a jazykem vplul mezi ně. Líbal bratra, jako by to mělo být naposledy v životě. Popadl jej oběma rukama za tváře a přizpůsoboval si jeho hlavu ke svému pohodlí. Celým tělem se opřel o to Billovo a špendlil jej na tmavé dřevo. Mladší muž absolutně ztratil schopnost nějak reagovat. Tom si bezohledně bral všechno, co mu náleželo, a Bill neměl zájem mu to odepírat. Bílý ručník se pod náporem tření mezi jejich těly rozmotal a sklouzl na vykachlíkovanou podlahu, takže tu Tom najednou stál úplně odhalený. Ani jednomu z nich to očividně nevadilo.
Když se dostatečně nabažili doteků toho druhého, odtáhli se od sebe, přitiskli si čela na sebe a chvilku se jen dělili o dech.
„Tome?“ špitl Bill.
„Ano?“ zeptal se jmenovaný a se zavřenýma očima si vychutnával tento klidný moment.
„Můj kufr je pořád venku,“ uchechtl se blonďák.
„Sakra,“ zaklel Tom. Zvedl z podlahy zapomenutý ručník, znovu si jej omotal kolem boků a vyšel ven pro zavazadlo. Pak popadl Billa za zápěstí a táhnul jej domem skrz studio nahoru po schodech, až dorazili do malého, ale útulného bytu.
„Tady je tepleji,“ usmál se Tom, když za nimi přibouchl. Odložil kufr stranou a znovu si bratra přitáhl do medvědího objetí. „Co tady děláš?“ zeptal se znovu a vychutnával si ten jedinečný pocit, kdy mohl svírat bratra v náručí. Nosní dírky se mu naplnily známou vůní a hrudníkem se mu rozlévala úleva. Jen takhle se cítil úplný. Jen když si mohl přitisknout útlé tělo k tomu svému, cítil, že je všechno v pořádku.
„Bylo mi smutno,“ odpověděl prostě Bill a nechal se konejšit bratrovými pažemi.
„Nemůžu uvěřit tomu, že jsi tady,“ zakroutil Tom hlavou a odtáhl se, aby se mu mohl zadívat do očí.
„Máš hlad? Není ti zima? Tady je hrozná kosa. Úplně jsem zapomněl, jaké je tady chladno. Člověk si rychle odvykne, že? Mám ti udělat čaj? Nebo si chceš radši zajít do sprchy?“ pobíhal Tom roztěkaně po malé kuchyňce a nesmyslně vytahoval věci ze skříněk, aby je pak zase vrátil zpátky na původní místo. Bill jej pobaveně sledoval a jen kroutil hlavou.
„Co je to s tebou?“ usmál se, přešel až k němu a popadl bratrovy ruce do svých.
„Jsem hrozně nervózní. Přijde mi, že jsme od sebe byli pryč nejmíň rok,“ přiznal Tom a sklonil hlavu k podlaze.
„Ach bože, můžeš být ještě roztomilejší?“ dobíral si jej. Tom jen něco nesrozumitelně zavrčel a nehodlal odlepit pohled od země.
„Tome, vždyť jsem to jen já,“ pohladil mu vousatou tvář.
„Já vím,“ špitl Tom. „Ale hrozně jsi mi chyběl. Byl jsem rozhodnutý sednout zítra na letadlo a letět za tebou.“
„A já jsem tě předběhl,“ zazubil se Bill a konečně se mu podařilo zvednout Tomovu bradu nahoru, takže se navzájem zadívali do očí.
„Překvapilo mě to,“ přiznal. „Věděl jsem, že se mi bude stýskat, ale že to bude až takové, mě nenapadlo. Doslova jsem fyzicky cítil, jak tě postrádám.“
Bill cítil, jak se mu do očí derou slzy dojetí. Vlna lásky jej udeřila v místech, kde měl srdce a on se znovu zamiloval. Bylo to už po tisící do té samé osoby. Pokud někdy přišly okamžiky, kdy pochyboval o jejich vztahu, chvíle, kdy si připadal zvrácený, že miluje svého bratra, toto na ně byl dokonalý lék. Stokrát mohl zapochybovat a Tom mu tyto pochyby stokrát dokázal vyvrátit, aniž by se o to musel nějak snažit.
Obmotal paže kolem krku svého dvojčete a vtiskl mu malý polibek do koutku úst.
„Pojď do ložnice. Vlezeme si pod peřinu a pustíme si nějaký film. Mám mazlivou náladu,“ zašeptal a na důkaz svých slov pokryl Tomovu čelist dalšími pusinkami.
„Takže nemáš hlad? Nechceš nic?“ staral se.
„Chci jenom tebe,“ vydechl mu do ucha, až Tomovi přejelo po páteři zamrazení.
„Dobře,“ souhlasil a odvedl bratra do ložnice. Převlékli se do spodního prádla a vmáčkli se pod jednu přikrývku. Zamotali svá těla do sebe a zapnuli televizi. Tom však vůbec nevnímal děj filmu. Nemohl uvěřit tomu, že tady s ním jeho malý bráška skutečně ležel. Celý den nemyslel na nic jiného, než na to, jak bude u něj a teď tady byl. Měl tendenci se culit jako blázen. Kradmo nakoukl na tu nádheru pod sebou a zjistil, že Bill usnul. Věnoval mu polibek na temeno hlavy a přitáhl si jej do těsnějšího sevření. Pro tento okamžik byl nejšťastnějším člověkem na světě.
…
Když se Bill druhý den ráno probudil, protáhl se v posteli jako kočka, vedle sebe však nahmátl jen prázdné místo. Posadil se a očima zamlženýma spánkem se rozhlédl. V ložnici však byl sám. Vstal, natáhl si bratrovo triko a vydal se po něm pátrat. Nemusel však hledat dlouho. Tom stál v kuchyni a upíjel z černého hrnku kávu.
„Dobré ráno,“ roztáhl ústa do širokého úsměvu, když uviděl Billa. „Sluší ti to.“
„Děkuju,“ začervenal se Bill a prohrábl si rozcuchané vlasy, takže mu stály do všech stran. „Nejsi nějak brzo vzhůru?“
„No, miláčku, tady se musí vážně makat. Žádné flákání,“ dobíral si jej. Bill se jen zašklebil. Protáhl se kolem něj, vtiskl mu polibek na tvář a posadil se k malému stolku.
„Udělal jsem ti kafe,“ zareagoval okamžitě Tom a položil před bratra kouřící hrníček. Ten si jej vděčně přitáhl k sobě a usrkl. Opravdu nebyl ranní ptáče.
„Ani jsem se tě nezeptal, jak dlouho tady zůstaneš,“ posadil se naproti němu.
„Pozítří zase letím zpátky,“ posmutněl Bill. „Vzal jsem si práci s sebou, ale v úterý mám schůzku, u které musím být. Takže se musím vrátit.
„To je víc, než jsem si mohl vůbec přát,“ usmál se Tom. „Naplánuju si to tak, abych ten další týden mohl přiletět na dva dny já.“
„Dobře,“ oplatil mu úsměv.
„Teď už musím do studia. Pravděpodobně už tam na mě čekají. Chovej se tu jako doma, ale to ti asi nemusím říkat, že?“ popíchl jej. „Přijdeš za mnou potom dolů?“
„Přijdu,“ kývl blonďák. „Nasnídám se, osprchuju se a vezmu si práci za tebou. Už dlouho jsem neslyšel, na čem děláš.“
„Ok,“ odsouhlasil Tom, na krátko spojili ústa v polibku a vzápětí byl pryč.
O hodinu později už seděl Bill na zemi u nízkého stolku, všude kolem roztahané stohy papírů. Na otevřeném notebooku před chvílí naskočil spořič obrazovky, on si toho však vůbec nevšiml. Už nějakou dobu spěšně psal na zadní stranu jednoho ze svých nepotřebných seznamů telefonních čísel. A než si to stihl uvědomit, pod tužkou se mu rýsovala rýmující se slova. Zcela ponořen do hudby, kterou Tom právě mixoval, zapomněl na módu. Zapomněl na termíny, které musí stihnout. Z hlavy se mu vykouřilo L.A. a byl tady znovu ten patnáctiletý kluk s ofinou přes jedno oko, který chtěl být jen a pouze zpěvákem. Zápěstí ho bolelo, jak spěšně škrábal řádky dřív, než mu slova protekla mezi prsty.
„Sakra, jsme na mrtvém bodě,“ zahřměl vztekle Tom a hudba v místnosti ztichla. Vysoký muž po jeho levici si zmučeně protřel tvář a obrátil se na kolečkovém křesle k němu.
„Máš pravdu. Posloucháme tenhle kousek pořád dokola a nemůžeme se hnout z místa. Možná bychom měli přejít na jiný song a k tomuhle se vrátit později.“
„Asi to tak uděláme, Chrisi. Obvykle to dělám jen nerad, ale tohle je konečná,“ souhlasil Tom, zvedl ruce nad hlavu a protáhl se. Seděl ve stejné poloze už moc dlouho a zbytečně se trápili nad jednou skladbou. Zatoužil po cigaretě, ale nechtěl s tímto zlozvykem znovu začínat, když se jej tak úspěšně zbavil.
„Takže přejdeme k tracku tři? Už jsem si s ním trochu pohrál v L. A., takže by to mohlo jít líp,“ navrhnul.
„Počkej, Tome,“ vyskočil na nohy Bill, v rukou svíral hustě popsaný list papíru.
„Přehraj ten rif uprostřed, po té pomalé části,“ přikázal Bill a zaposlouchal se, když bratr opět spustil přehrávání.
„Tohle, tenhle úsek,“ zarazil jej. „Zkus ho tam dát ve smyčce. Ať se opakuje.“ Tom zmáčkl pár tlačítek a udělal přesně to, co chtěl. Musel uznat, že to znělo mnohem lépe než všechno, co dosud vymysleli oni dva.
„To je dobrý,“ přikývl Chris a přivíral oči, jak se soustředil jen na hudbu.
„Nějaké další nápady?“ vzhlédl k Billovi Tom.
„No, možná bych úplně vypustil ten zvuk, co zní jako volání sirény,“ zamyslel se.
„Ok. Zkusím to,“ řekl Tom a znovu se zaměřil na mixážní pult. Ticho naplnilo nová melodie, mnohem příjemnější než ta předchozí. Tom se vítězně zazubil a spokojeně kýval do rytmu.
„Co říkáš?“ otočil se na staršího producenta.
„Líbí se mi to,“ potvrdil.
„A přidej bicí. Bude to výraznější,“ dodal Bill s obavami. Nechtěl se Tomovi plést do práce příliš. Konec konců tady neměl co dělat.
„Jsi dobrý. Máš pro to cit,“ pochválil ho Chris.
„Někdy to jen chce pohled zvenku,“ pokrčil Bill skromně rameny. „Máte k tomu už text?“
„Ještě ne,“ odpověděl muž a v očích se mu jasně zračil zájem.
„Něco jsem napsal,“ přiznal Bill a podal papír Tomovi. Ten jen zběžně přelétl a usmál se, než jej podal dál.
„Jak tě to napadlo? Už jsi dlouho nic nenapsal,“ zahleděl se mu znovu do tváře.
„Momentální inspirace,“ odmávnul to rukou.
„Chceš to použít?“ obrátil Tom svou pozornost opět k muži vlevo.
„To si piš, že chci. Je to dokonalé. Hned půjdu zavolat našemu textaři, že má o práci míň. Páni, tohle zbožíčko se bude prodávat samo,“ promnul si ruce, než vyběhl ven z místnosti.
„Možná sis ten text měl nechat pro naše účely,“ zamračil se Tom. „Tenhle chlap jde jen po penězích.“
„Na tom nesejde. Sedělo to k tvojí hudbě,“ pohladil ho Bill po tváři a dovolil si na chvilku se sklonit a vtisknout Tomovi na ústa polibek.
„Jsem tak rád, že jsi tady,“ vydechl mu do rtů blaženě.
„To jsem i já,“ přisadil si Bill.
…
„Nepustím tě,“ zakňučel Tom a držel bratra v náručí, těla do půli omotané přikrývkou.
„Musíš. Musím se rychle sbalit a mazat na letiště. Jinak to nestihnu,“ snažil se mu Bil marně vykroutit. Přetočil se tak, aby byli čelem k sobě a přitulil se do prohlubně bratrova krku. Vdechoval sladkou vůni, která vycházela z obou jejich těl. Cítil z nich Tomův parfém a sex. Což je činnost, které se věnovali poslední dvě hodiny. Byl naprosto vyčerpaný, a to jej ještě čekal několikahodinový let.
„Nepustím tě, uletí ti letadlo a budeš tu muset zůstat,“ zkusil to rozpustile Tom.
„To je sice lákavá představa, ale spousta lidí by pak na mě byla naštvaná, takže tenhle pokus vynecháme,“ bránil se. Odtáhl se z pohodlí bratrových paží a rychle na sebe naházel pár kousků oblečení.
„Bude se mi stýskat,“ přiznal Tom, stále ležel rozvalený a nahý v posteli. Bill se k němu otočil a musel zalapat po dechu. Tohle byl rozhodně ten nejlepší obraz jaký, kdy viděl. Kdyby mohl, nechal by si ho vytetovat na vnitřní stranu víček, aby si jej mohl prohlížet, kdykoliv by zavřel oči. Pro jistotu se znovu otočil a začal házet své svršky do otevřeného kufru. Cítil, jak se mu v krku tvoří velký knedlík a marně se snažil zahnat slzy. Věděl, že se mu bude Tom těžce opouštět. Bylo to dokonce ještě horší, než když on odlétal do Německa.
„Bille?“ ozval se Tom váhavě.
„Ano?“ zeptal se jmenovaný se špatně maskovaným vzlyknutím. Tom na nic nečekal, vyskočil na nohy a sevřel bratra v pažích.
„Neplakej. Prosím neplakej,“ šeptal mu do vlasů.
„Koukni na mě. Jsem jak malá holka,“ zaklonil Bill hlavu zoufale.
„Nejsi. A když jo, tak jsi moje malá holka,“ zažertoval Tom a zaznamenal, že Billovi nepatrně cukly koutky. „Budu se snažit ukončit to tady co nejdřív. A už nikdy na nic podobného nekývnu. Budeme pořád spolu, dobře?“
„Dobře,“ zopakoval Bill a utřel si slzy do rukávu. „Pravděpodobně by ses měl obléct.“
„Ach bože, nesnáším loučení na letišti,“ zasténal Tom, ale poslechl.
O pár minut později už stáli za stále zavřenými dveřmi a vyměňovali si poslední žhavé polibky. Nechtěli to riskovat nikde na veřejnosti a tak se dohodli, že si to odbydou v soukromí studia.
„Miluju tě,“ šeptal Tom ten den už asi po sté.
„Nikdy mě neomrzí to poslouchat,“ přiznal Bill.
„A mě nikdy neomrzí to říkat,“ oplatil mu.
„Tolik tě miluju,“ přidal Bill i své vyznání, než pustili propletené prsty a vydali se do deštivého počasí.
autor: Becs
betaread: J. :o)
Já ani nemůžu uvěřit, jak moc jsou ti dva zaláskovaní! ♥ Zase jsem se u tohohle dílu jen hloupě usmívala, protože ono to ani jinak nešlo. 🙂
Líbilo se mi, jak Bill Tomovi zavolal s tím, že jej čeká překvapení před dveřmi, a přitom tam stál on sám. To bylo fakt hezké a šlo vidět, že i Tom to ocenil. Moc se mi i líbilo, jak Billovi tekly slzičky, že už jede zase zpátky a bude bez Toma. Vážně mě těší, že i přes to, že spolu tráví dny téměř nonstop, si tolik chybí a nemůžou bez sebe být. 🙂
A abych se přiznala, nevím vůbec proč, ale měla jsem strach, že když jede Bill Toma takhle překvapit, tak že na něj ze studia vybafne i Ria. 😀 Nevím proč, ale fakt jsem se toho bála. Ne že bych si myslela, že by Tom Billovi lhal, ale spíše jsem měla strach, že Riu přepadl stest, když najednou Toma uviděla a rozhodla se s ním strávit pár dnů v Berlíně. 😀 Spadl mi obrovský kámen ze srdce, když tomu tak nebylo! 😉
Děkuji za parádní díl! ♥
Ty jsou tak zlatý také jsem se lekla že se tam objeví Ria.
Já vážně nevím, proč pořád čekám nějaké trable, když oni dva se tak nádherně milují, že spolu určitě zvládnou naprosto všechno! Byl to krásný díl, asi jeden z úplně nejlepších, i když maličko smutný díky dalšímu loučení. Až tahle povídka jednou skončí, tak mi bude strašně chybět. Becs, musíš mi slíbit, že budeš pokračovat v psaní!!!
Oni jsou tak k sežrání. Je sice fakt, že v první chvíli jsem měla obavy, jestli tam je Tom sám (ne že bych ho podezřívala z nevěry, chraň bůh, ale spíš jsem měla strach, jestli se mu tam nenakvartýrovala Ria… :/), ale nakonec nádhera… jenom – já chci taky takové překvapení až do domu 😉 nebránila bych se
je super vidět na Billovi, že hudba pořád tvoří velkou část jeho života, i když se teď zrovna realizuje v módě a hlavně, že mu to pořád jde 🙂 prostě ti dva spolu se krásně doplňují a je vidět, že to pořád úžasně funguje 😉
Opět se budu opakovat, ale je to dokonalost.
Tolik lasky, tak moc me hreje!:-)
Jeee normalne jsem si uz myslela, ze se dvojcata vrati do Deutschlandu…to by bylo prece krasne. Tak at, at je v L.A. slunecno jak chce, porad mi pripadaji, jakoby se vubec nehodili… Ta scena s vymyslenim pisnicky, to bylo jako dokonaly flashback, miluju tyhlety sceny, kdy delaji neco, co je jejich celou dusi, co jsou 200% oni… Moc krasne…