Bitter-sweet returns 13.

Bill radostně povyskočil, jakmile mezi cestujícími rozpoznal hlavu svého bratra, a ignoruje varování jeho bodyguardů, chvatně se davem propletl, jen aby Tomovi mohl skočit kolem krku v pevném objetí. „KONEČNĚ JSI DOMA!!“ vykřikl nadšeně.

„A ty už se mě hned snažíš připravit o sluch!“ odvětil Tom se smíchem, ale bratra pevně objal kolem pasu. „Ježkovy zraky, jak ty jsi mi chyběl.“

„Taky tomu nemůžeš uvěřit, co?“ zazubil se Bill, když se konečně odtáhl a vzal jednu z bratrových tašek. „Tak pojď, kluci už na nás čekají, zamluvil jsem nám salonek v restauraci až do večera. Můžeme se v klidu najíst, ty podrbeš s klukama a já si tě pak bez výčitek ukradnu jen pro sebe.“

„To zní jako celkem dobrý nápad,“ Tom se s kývnutím vydal na cestu, s úsměvem pozdravil i ochranku vrhající na jeho mladšího bratra vyčítavé pohledy. „Co ty, jak ses tu měl? Všechno v pohodě?“

Bill přitakal, pousmál se. „V naprosté pohodě. O tom ale budeme mluvit až později, hm? Teď se bavme o tvém pobytu doma – to, co se dělo tady, si necháme jen pro nás dva.“

Poté, co se Tom rozhlédl přeplněným letištěm, musel souhlasit, že to není zrovna nejvhodnější místo na to, aby rozebírali Billův vztah s Bushidem. Objal bratra kolem ramen, neodolal nutkání políbit ho na spánek. Čtrnáct dní bez toho malého černovlasého šídla a on málem zešílel smutkem. Nedokázal si představit, že by bez něj měl být delší dobu.

*

Bill seděl na posteli v tureckém sedu a nervózně si okusoval pěstěné nehty, za což ho Natalie stoprocentně zabije, zatímco sledoval svého staršího bratra. Tom stál u okna s rukama založenýma na hrudi a čelistí pevně semknutou, přičemž se úpěnlivě snažil, aby se na svého bratra nepodíval. Věděl moc dobře, že pokud by se na něj podíval dřív, než prvotní šok rozdýchá, s největší pravděpodobností by na něj hodně hlasitě křičel a byl by zlý. A to nechtěl. Mladší z dvojčat byl v pokušení staršího přimět reagovat, říct něco, cokoliv – jen aby řekl cokoliv, co by znamenalo, že ho nenechá sedět v mučivém tichu.

„Tome, já…“

„Přemýšlíš o tom?“ Tom pootočil hlavu dost natolik, aby viděl Billův provinilý pohled. Otočil se zpět k oknům a promnul si obličej. „Nemůžu tomu uvěřit. Po tom všem, co ti provedl, jak špatně se k tobě zachoval, uvažuješ, že se sem k němu skutečně přestěhuješ? Já ti neberu, že se změnil, Bille, změnit se může kdokoliv. Ale sakra, jsi s ním sotva pár týdnů a už uvažuješ nad tím, že celý život, který jsem pro tebe vybudoval v Americe, zahodíš!“

„Tome, já přeci netrvám na tom, aby ses sem přestěhoval se mnou,“ měkce hlesl Bill, ale okamžitě toho zalitoval.

Tom se otočil s očima planoucíma vášní a vztekem. „Tak ty na tom netrváš? Vzdal jsem se celého života tady v Německu jen proto, abych mohl odletět s tebou a postarat se o to, že nebudeš sám, že se naučíš znovu stát na vlastních nohách poté, co tě ten blb opustil, a ty mi teď říkáš, že netrváš na tom, abych se s tebou odstěhoval zpátky? No tak to díky, je vidět, jak moc si vážíš toho všeho, co jsem pro tebe udělal,“ odsekl naštvaně.

„Právě, že si toho všeho vážím až příliš! Proč myslíš, že nad tím jen přemýšlím, že stále váhám?“ zamračil se Bill. „Protože se nedokážu smířit s pomyšlením, že bych se odstěhoval pryč od tebe, nebo že bych tě měl žádat o to, aby ses kvůli mně znovu vzdal svého života a znovu se přestěhoval na jiný kontinent. Myslíš, že mě tohle všechno netrápí? Že nemůžu najít lásku na stejném kontinentu, kde ty, abych ti alespoň trochu ulevil od trápení a byl tu tentokrát já pro tebe? Mě to taky mrzí, Tome!“ vyhrkl, rychle se snažil rozmrkat slzy zklamání. „Ani nevíš, jak moc bych si přál, abych to mohl alespoň trochu usnadnit, jenže tentokrát už nejde jen o mě a Anise, jde tu i o jeho děti a já ho o ně nemůžu připravit, nemůžu mu dát na výběr mezi námi. Není to tak jednoduché, jak bych si přál, aby bylo. Není…“

Tom si promnul obličej. Stejně rychle, jako v něm vztek vzplál, tak rychle i pohasl a místo něj nastupoval strach. Během let v Americe si Tom vybudoval nový život, na který byl hrdý a dokázal si představit, že by tam založil rodinu, pokud by jim to s Riou i dál klapalo. Doufal, že to všechno bylo reálné s Billem po boku, ale jak se zdálo, Bill po jeho boku poprvé v životě nebyl vůbec jistý. A jeho to děsilo. Po tolika letech, kdy měl stoprocentní jistotu, že za každých okolností je Bill hned vedle něj, najednou vznikala možnost, že je bude dělit oceán. Jak tohle mohl snést? „Promiň, já jen…“ s povzdechem si strčil ruce do kapes. „Je to poprvé v životě, kdy tvoje místo vedle mě není jisté. Nějak nevím, jak s tím naložit.“

„Tomi,“ Bill chvatně vylezl z postele a k bratrovi přešel, pevně ho objímaje kolem pasu, „o moje místo se nikdy nemusíš bát. Ať se stane cokoliv, já jsem vždycky vedle tebe.“

„Ale pokud se rozhodneš zůstat, nemusíš už vedle mě být fyzicky,“ Tom jen váhavě obtočil dlaň kolem jeho ramen. „Po tom všem, co se v posledních letech dělo, jsem se během těchhle čtrnácti dní necítil zrovna nejlíp, když jsi mi nebyl poblíž, Bille. Moc nepomáhalo ani to, že jsme si často volali a tak. Nevím, co by bylo, kdyby ses sem měl skutečně přestěhovat a já bych byl závislý téměř výhradně na telefonování.“

Bill zabořil hlavu hlouběji do ohbí Tomova krku a pevněji bratra objal. „Myslím, že ho opravdu miluju, Tome. Ale tebe nikdy neopustím.“

*

Jakmile se Tom vrátil zpátky do Německa, téměř okamžitě se rozjel kolotoč se Superstar. Přípravu s jednotlivými soutěžícími střídalo samotné natáčení, a pokud se zrovna nemuseli věnovat Superstar přímo, byla tu spousta focení a rozhovorů, přičemž někde mezi tím stále pracovali i na nové hudbě a natáčení jejich deníků, a zároveň se do toho Bill i Tom snažili vecpat své drahé polovičky. Ačkoliv to bylo náročné, oba to záhadným způsobem zvládali všechno tak dobře, že si ani neuvědomovali rychlost času. To, že se blíží termín konce celé soutěže, si Bill uvědomil až ve chvíli, kdy vesele dorazil k Anisovi, a místo nadšených dětí ho vítal přímo Anis s novinami v dlaních.

„Hádám, že už se z toho nijak nevykroutíme.“

Bill nechápavě nakrčil obočí, ale sotva se podíval na přední stránku, neubránil se obdivnému hvízdnutí. „Wow. Skoro jako kdybychom byli přímo na photoshootingu,“ ušklíbl se. Fotografie jejich polibku byla až překvapivě ostrá a jasná – nedávala žádný prostor k pochybám o pravosti nebo snad zpochybňování osob na ní. „Vadí ti to?“

„Mně? Proč by to mně mělo vadit? Spíš jestli jsi s tím okay ty?“

Bill pokrčil rameny a s úsměvem se natáhl, aby muže mohl políbit na tvář. Noviny odhodil na botník. „Stejně by se o nás dřív nebo později dozvěděli. Vlastně se divím, že na to přišli až teď, čekal jsem to mnohem dřív,“ se zavrněním se k Anisovi přitulil. „Nemáme se za co stydět.“

„To rozhodně nemáme,“ přitakal Bushido souhlasně, mladíka k sobě spokojeně přitiskl, zatímco oba zamířili do obýváku. „Dneska jsem nechal děti u Anny,“ vysvětlil, když si všiml Billova zvědavého pohledu.

„Proč?“ Bill neskrýval své překvapení. V posledních týdnech si na sebe s dětmi zvykli natolik, že se na ně dokonce i těšil, jejich přítomnost si dokázal skvěle užít.

Anis mladíka usadil na gauč a přisunul mu sklenku s vínem, než k němu vzhlédl s vážností vepsanou v očích. „Protože si musíme promluvit a já nechci, aby do toho nějak zasahovala jejich přítomnost. Tohle je teď jen na nás dvou.“

„Promiň, ale zatím vůbec nechápu, o čem mluvíš, Anisi.“

Promnul si obličej, nečekal, že bude tak těžké vrátit se ke konverzaci, kterou vedli před tak dlouhou dobou. Posledních několik týdnů bylo tak krásných, že kdyby nešlo o jejich společnou budoucnost, nejspíš by si jakékoliv řešení vážných témat odložil na neurčito. Chtěl ale prodloužit jejich období plné láskyplných dotyků, něžných polibků i vášnivého sexu. Přál si probouzet se vedle mladíka každé ráno, aby jeho rozespalý úsměv bylo to první, co ráno uvidí, aby se mohl dotýkat jeho jemné pokožky kdykoliv se mu zachce. Toužil sledovat ho při hraní si s dětmi, které ho zbožňovaly téměř stejně, jako on sám.

„Brzy se budeš muset rozhodnout, jestli se mnou zůstaneš, Bille,“ zašeptal. Vysoké sebevědomí, kterým byl tolik známý, bylo najednou pryč, zůstala jen nejistota a strach, že Bill řekne ne. „Já tě nechci do ničeho tlačit, to rozhodně ne. Vím, že rozhodování pro tebe není vůbec jednoduché, jde tu o hodně velkou věc. Nehodlám tě ani přesvědčovat, že tady musíš zůstat.“ Bill překvapeně vzhlédl, očekával, že Anis udělá cokoliv, jen aby ho u sebe udržel. „Chci ti jen říct, že za celý svůj život jsem nikdy nepoznal tak silnou lásku, jakou cítím k tobě. Navenek působím jako někdo, kdo něčím takovým pohrdá, ale ty víš, že jakmile jsem si své city přiznal, už nebyla cesta zpět. Když jsem tě viděl s dětmi, přísahám, že jsem poprvé pochopil význam absolutního štěstí, o kterém mi tak často vyprávěla máma. Nejraději bych tě popadl kolem pasu, zamknul dveře a už nikdy tě nepustil ven, jen abych s tebou mohl zůstat. Ale naučil jsem se, že ti musím nechat svobodnou volbu rozhodnutí, protože nechci, aby ses cítil svázaný. Chci, abys se mnou zůstal dobrovolně, ne z donucení,“ Anis zalovil v kapse a vytáhl maličký svazek klíčů. „Jsou od mého domu v Berlíně. Chci, abys je měl, ať už se rozhodneš jakkoliv. U mě doma budeš vždycky vítaný jako člen rodiny.“

„Anisi, já…“ Bill plačtivě sevřel klíče v dlani, než k muži znovu zavrtěl hlavou. „Omlouvám se, já… Vím, že tě tím trápím a vím, že nám pomalu dochází čas, ale ještě jsem se nerozhodl, je to příliš těžké. Úplně jsem to všechno vytěsnil z hlavy, protože ať už se rozhodnu jakkoliv, někomu kvůli tomu ublížím a tak hrozně se toho bojím… Já jen…“

„Potřebuješ trochu času,“ pousmál se Bushido a jemně setřel pár slaných slz tekoucích mladíkovi po tváři. „A já ti ten čas dám. Nechci, abys mi teď hned řekl ano nebo ne. Jen chci, abys o tom přemýšlel.“

„Budu,“ přitakal Bill chvatně a pevně svého přítele objal. Klíče se mu zaryly do dlaně, když se odtáhl, aby Anise mohl políbit. V předzvěsti nadcházejících událostí ho líbal prudce, snažil se dostat se mu co nejblíž, vetkat si do paměti každičký detail jeho těla. Přál si nemuset se nikdy rozhodovat, kterého ze svých osudových mužů si vybere, kterému z nich ublíží jen pro to, aby on mohl být šťastný.

autor: Saline A.