autor: Zarlina
Epilog
Tom vystoupil na chodník do uzavřené ulice před klubem, kde právě dokončil poslední koncert svého krátkého propagačního turné. Od chvíle, kdy se vrátil ze své dovolené, byl po většinu času na cestách, a přestože turné trvalo jen tři týdny, měl pocit, jako by dovolená, kterou právě měl, byla už před několika měsíci.
Měl plno práce. Byl tam jeden rozhovor za druhým, koncerty, setkání s fanoušky, autogramiády a úsměvy a pozdravy na ulicích.
Nyní, po třech týdnech, byl zpátky ve městě, kde žil, a turné zde zahrnovalo úžasný poslední koncert. Fanoušci šíleli, poskakovali kolem víc, než kdy jindy, křičeli hlasitěji, než si kdy Tom myslel, že to bylo vůbec možné, a nyní, po skončení, byla jimi ulice tak plná, že i reportéři měli problém se dostat do první řady, aby s ním pořídili nějaké dobré fotky.
Jeho bodyguardi odváděli skvělou práci, musel mít na paměti, aby jim později osobně poděkoval, nikdo se nedostal blíž, než chtěl, ale přesto si dával pozor, aby podepsal každý kousek papíru, fotky a kůže, na který mohl dosáhnout, a usmíval se a zdravil co nejvíce.
Koneckonců, byli to jeho fanoušci a on byl vděčný, že tam byli. Možná jim nikdy nedal všechny odpovědi, které chtěli, ale stále k němu byli loajální a za to jim chtěl dát něco nazpět. Pokud jim podpis a úsměv udělal radost, pak mu nevadilo jim to dopřát.
Tentokrát, nicméně, byl trochu roztěkaný. Jeho oči neustále bloudily po davu během podepisování různých věcí, a hledaly tvář, o které doufal, že ji uvidí, ale nikdy ji nespatřil.
Začal se vzdávat naděje, že Billa někdy znovu uvidí. Dokonce zavolal do časopisu, pro který Bill pracoval, pod jiným jménem, samozřejmě, aby zjistil, jestli by se mohl dozvědět, kde bydlí, ale řekli mu, že mu tuto informaci nemohou dát, a on byl příliš zaneprázdněný svým turné, aby se ho pokusil najít na vlastní pěst.
„Je támhle,“ zamumlal tiše Georg, který ho společně s Gustavem doprovázel po každém koncertě. Ne, že by snad nevěřili ochrance, ale oba věděli, že s nimi poblíž se Tom cítil o mnoho lépe a oni ho chtěli podpořit.
„Kdo?“ Zamumlal Tom nazpět, aniž by vzhlédl od své fotky, kterou v současné chvíli podepisoval.
„Kdo myslíš?“ Odfrkl si Georg a pak se naklonil a zašeptal, aby to slyšel jen Tom. „Bill.“
Tom rychle zvedl hlavu, následoval Georgův pohled a rozbušilo se mu srdce, když jeho oči našly na druhé straně ulice muže s havraními vlasy.
Jako vždy si držel svůj odstup. Stál kousek od davu, v ruce měl svůj fotoaparát, a když si všiml, že se na něj Tom dívá, rychle se podíval na druhou stranu a pevně sevřel rty.
Tom cítil, že vůbec není šťastný z toho, že tady musí být, ale podle toho, co slyšel o jeho nadřízené, tak neměl moc na výběr.
„Půjdeš si s ním promluvit?“ Zeptal se tiše Gustav.
„Já nevím,“ zamumlal Tom, poté věnoval další fanynce falešný úsměv a rychlý autogram, než se otočil zpátky ke svému příteli. „Měl bych?“
„Nejsi ve své kůži od chvíle, kdy ses vrátil domů,“ řekl Gustav pomalu. „Hádám, že ti chybí?“
„Chybí,“ povzdechl si Tom a vzhlédl od dalšího kousku papíru, aby se na Billa znovu podíval. „Ale…“
„Já myslím, že mu můžeš věřit,“ řekl Gustav s malým přikývnutím. „Už to jsou tři týdny a nebyla zveřejněná ani jediná nová fotka. Ty, které ten časopis zveřejnil, jsou už týdny staré, takže, upřímně…“ Gustav se na moment zamyslel. „Myslím, že ti řekl pravdu o tom, že je smazal.“
„Měl tě rád, Tome,“ souhlasil Georg. „To mohl vidět každý, a taky věděl, že by ti ty fotky ublížily, takže nejspíš udělal to, co musel, aby tě ochránil.“
„I kdyby to znamenalo, že dostane na práci ještě více sraček, než už dělá?“ Tom jim chtěl věřit, tak strašně moc, ale stále měl obavy. „Vážně si myslíte, že by to udělal?“
„Ano,“ odpověděl Georg a ani přitom nezaváhal. „Běž si s ním promluvit.“
„Teď?“
„Možná je to tvá jediná šance,“ řekl Gustav.
Tom přikývl, pak popadl za paži jednoho ze svých bodyguardů a zamumlal mu pár slov do ucha. Strážce sledoval jeho pohled a přikývl, a když Tom zamířil k muži na druhé straně silnice, jeho ochranka se ujišťovala, že se tam dostane bezpečně tím, že od něj udržovali všechny stranou a vyklízeli mu cestu.
Uviděl, jak se Bill otočil k odchodu, a tak se rozešel o něco rychleji, a když si uvědomil, že se druhý muž nezastaví, udělal první věc, která ho napadla.
Vykřikl jeho jméno.
Bill zamrzl uprostřed kroku a zdálo se, že většina ulice udělala to stejné. Tom se o to nestaral, v tu chvíli nezáleželo na nikom jiném než na Billovi, a protože ten člověk odcházel, musel udělat něco, aby ho zastavil.
Bill se pomalu otočil, ale nesetkal se s Tomovým pohledem, místo toho nechal sklopenou hlavu a vypadal celkem nepohodlně uprostřed vší té pozornosti, když se Tom zastavil jen pár kroků od něj, s fanoušky a reportéry tak blízko kolem nich, jak jim to jen bodyguardi dovolili.
„Bille,“ zopakoval Tom, tentokrát tišeji. „Nemyslel jsem si, že tě tady uvidím.“
„Je to moje práce, pamatuješ?“ zamumlal Bill chladně. „Jen proto, že mi je zatraceně ukradené, co ksakru děláš, ještě neznamená, že moje šéfová se mnou souhlasí.“
„Nezajímá tě to?“ Zeptal se Tom a zamračil se. Věděl, že nemá právo se cítit ublíženě, ne po tom, jakým způsobem celou tu věc ukončili ještě před tím, než vůbec začala, ale stále doufal, že ho Bill nebude úplně nenávidět. „Vůbec ne?“
„Já…“ Bill zaváhal a pak zavrtěl hlavou. „Já nevím, Tome,“ povzdechl si. „Chci říct, že nechci, ale…“
„Bille, já se oml-„
„Možná, že bychom o tom neměli mluvit tady,“ přerušil ho Bill a konečně zvedl oči, aby se na něj podíval. „Nemuselo by to být dobré pro tvou image.“
„Nestarám se o svou image,“ řekl Tom trochu hlasitěji, než původně zamýšlel. Dav kolem nich zcela mlčel, každý dychtivě poslouchal, protože si nechtěl nechat ujít jediné slovo, které bylo řečeno mezi oběma muži. „Bille, prosím, nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“
„Ale to je právě ono, Tome!“ Billův hlas byl silný, a zběsile přitom mrkal, aby zastavil hrozící slzy před pádem. „Tys mi ublížil. Já vím, že to, co jsem udělal, bylo na hovno, vím, že jsem tě vyděsil, ale tys mi ani nedal šanci. „
„Já vím,“ Tom k němu přistoupil o krok blíže. „Já vím, a já se-„
„Řekl jsem ti, že k sobě nikdy nepouštím lidi blízko, Tome,“ přerušil ho Bill znovu a udělal krok vzad. „Řekl jsem ti, že o sobě nemluvím, a přesto jsem se ti otevřel. Řekl jsem ti věci, které jsem předtím nikdy nikomu neřekl, a když jsem si uvědomil, jak moc tě mám rád, jak moc ti věřím… Už jsem ti prostě nedokázal ublížit.“
Tom pohlédl do Billových očí, spatřil v nich bolest a v tom okamžiku věděl, že by udělal cokoliv, aby zmizela, cokoliv, aby ho ochránil před vším, co mu kdy ublížilo, a co mu ještě kdy ublíží.
„Bille,“ postoupil o další krok blíže a tentokrát Bill necouvl. „Udělám cokoliv, abys mi odpustil. Prosím.“
„Buď opatrný s tím, co řekneš,“ zamumlal Bill. „Víš, že každé slovo bude za méně než pět minut po celém internetu.“
Tom to věděl. Mohl vidět lidi, kteří si je natáčeli a fotili, a také reportéry, kteří si zapisovali každé jejich slovo. Už nebylo cesty zpět a vůbec poprvé se cítil, jako by mu bylo jedno, co o něm lidé říkají. Stejně na nich nezáleželo. A co, pokud ztratí své fanoušky a kariéru? Jediná věc, na které záleželo, byl Bill.
Udělal další krok blíž, pak zvedl ruku, pomalu, jako by mladšího muže nechtěl vyděsit, a s jemným úsměvem opatrně pohladil Billovu tvář. Pocítil malý záchvěv naděje, když se Bill od toho doteku neodtáhl.
„Udělám cokoliv,“ zašeptal Tom, přisunul se blíž a ulevilo se mu, když se Bill nepohnul. „Prosím, Bille.“
Bill se kousl do rtu a setkal se s Tomovým pohledem, tvářil se rozporuplně, a když jen o kousek odvrátil hlavu, Tom mu opatrně přiložil ruku pod bradu a otočil ho zpátky, aby se mu mohl opět podívat do očí.
„Slibuju, že už ti nikdy znovu neublížím.“
Bill se mu díval do očí. Neřekl nic, ale Tom v jeho očích viděl, jak o jeho slovech přemýšlí a snaží se zjistit, jestli mluví pravdu, jestli to bude stát za to.
Tom věděl, že je to pro něj obtížné, a přesto se opatrně naklonil kupředu tak blízko, že se jejich rty téměř dotýkaly. Ale neuzavřel ten poslední prostor mezi nimi, protože to bylo na Billovi, ne na něm.
„Prosím,“ zašeptal znovu.
„Budeš mi věřit se svými tajemstvími?“ zašeptal Bill nazpět a znělo to, jako by úplně nevěřil, že mu Tom dá povzbudivou odpověď.
Tom s nadějným úsměvem přikývl.
„Se svým životem,“ zamumlal.
„Okay,“ Bill se usmál a po krátké chvíli váhání přitiskl své rty na Tomovy, oba ignorovali hlasitý jekot a reportéry, kteří na ně začali vykřikovat otázky.
Tom věděl, že později bude muset na některé z otázek odpovědět, ale právě teď mu byly ukradené; jediná věc, o kterou se staral, byl muž, jehož ruce si našly cestu kolem jeho krku a on se do polibku usmál, zatímco jej objal.
Polibek se na několik vteřin prohloubil, než se Bill opět odtáhnul s plachým úsměvem na rtech, a jeho oči už v sobě konečně neměly ten vyděšený a smutný výraz.
„Můžeš mi odpustit?“ Zeptal se Tom a opět pohladil Billovu tvář.
„Jo,“ Bill se usmál a vtiskl mu další rychlý polibek na rty. „Odpouštím ti.“
KONEC
autor: Zarlina
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 51
Musím se smát, když si představím, jaké tohle muselo způsobit pozdvižení mezi fans a reportéry. Hotové peklo! 😀 A všechno to bude v tisku a na internetu. Doufám, že Billův ex se tím zalkne! Doslova.
Díky za překlad téhle povídky, opravdu jsem si to užila se vším všudy. 😀
Keď som zbadala , že je koniec, skoro som odpadla 😀 ale nevadí , nemusí byť každá poviedka len o tom, ako už sú vo vzťahu… Bolo to fakt pekné a milé a všetko takže som si ju fakt užila 🙂 Ďakujem 🙂
Já jsem tak ráda, že Bill po tom fiasku s Tomem aspoň nepřišel o práci. Nebýt toho, že Bill musel jít Toma vyfotit, možná už by se nikdy nepotkali, protože Tom přece nemá čas ho hledat… Uf. Ani se mi nechce věřit, že po tom všem, měl ještě pořád pochybnosti a i Gustav (!) ho musel přesvědčovat, aby si s ním šel laskavě promluvit.
Prostě, s*al mě celou dobu, tak si přece v posledním díle nezkazí reputaci… 🙂
Ale nakonec přece jenom za Billem šel a bylo mu úplně jestli ho přitom někdo vyfotí 🙂
Děkuji autorce za povídku a tobě zuzu, za skvělý překlad
Krásně to skončilo moc dík za překlad a moc se těším na další překlad doufám že bude.
Neeee, já ještě nechci konec. 🙁 To byla skvělá povídka ke které se určitě ještě vrátím. Jsem moc ráda že se Tom nakonec umoudřil.
Děkuji Zuzu za překlad. Teď jdu brečet do polštáře, protože už je konec.
Thank you for this translation, dear Zuzu! It's been such a joy to follow the reviews of your readers and I'm very happy to see all the love its gotten 🙂 Thank you all for your lovely comments and once again, thank you for translating another of my stories, Zuzu <3
Thanks for happy end, Zarlina :). I like fictions where Bill and Tom aren't brothers and members of Tokio Hotel.It was pretty good to read how the relationship between Tom and Bill transformed from hatred to pure love. Is there a continue ? I would like to read it :).
[7]: There's no sequel to this story, no. I do have bunch of other stories that are Bill/Tom – not related, though. Maybe Zuzu will translate something more for you guys in the future 🙂
[8]: I will, for sure. I'm waiting for 'Broken promises' to be done 😉
Tak přeci jen jsem se spolu s klukama dočkala šťastného konce! ♥ Je škoda, že není další pokračování téhle povídky, protože bych se do ní s chutí začetla a navíc by mě zajímalo, jak životy kluků pokračují, ale to nevadí. Já si budu představovat, že už je všechno fajn a že jsou kluci ti nejšťastnější na světě. 🙂
Závěrečný díl byl opravdu krásný a já se jen přihlouple usmívala, když bylo Tomovi najednou jedno, že jej někdo fotí a zapisuje si všechno, co říká. Jak mu najednou bylo jedno, že se někdo dozví něco z jeho soukromého života. Láska prostě lidi mění a myslím, že v Tomově případě rozhodně k lepšímu. 🙂 Toma jsem měla celou dobu strašně ráda, ačkoli si pamatuju, že mě jednu chvíli trošku štval s tím, jak chtěl Billa podvést ohledně fotek. Nakonec si to ale vždycky vyžehlil, protože mi Tomova povaha jednoduše sedla.
Celá povídka byla neuvěřitelně krásná, a to i přes některé frustrující díly! Tohle rozhodně není naposled, co jsem se do povídky začetla, protože si ji hned stahuju a vím, že se k ní ještě několikrát vrátím, jak moc se mi líbila. Zuzu má prostě čuch na skvělé povídky! 🙂
Tisíceré díky za báječný překlad! ♥♥♥
Teda, koniec! To som skutočne nečakala a asi som mohla. Ale som rada, že Tom po tom všetkom konečne dostal rozum! A hoci si uvedomujem, že poviedka končí v tom najlepšom, predsa len… To najťažšie ich ešte len čaká. A bolo by zaujímavé môcť si prečítať, ako nakoniec dokázali prekonať rozdielnosť svojich životov a vytvoriť skutočný vzťah. Škoda, že taká možnosť nie je. No čo už. Ďakujem za úžasný príbeh a rovnako úžasný preklad. :-p
Mne je tak krásne na duši po tom čo Tom urobil:) a tak veľmi by som si chcela prečítať ešte niekoľko dní, týždňov, rokov z ich života:) Škoda, že je koniec, ale veľmi pekne ďakujem za skvelú poviedku a super preklad♥