autor: Muckátko :o*
Ne tak rychle
Místnost, ve které se měla konat tisková konference, prošla několika bezpečnostními úpravami, než do ní byla média vůbec vpuštěna. Stůl, u kterého měli sedět Tom, David a popřípadě zbytek jeho týmu podléhal nejpřísnějším bezpečnostním opatřením a to především v jeho poloze. Byl umístěn blízko druhého východu z místnosti, a zároveň nebyl vystaven ani jednomu z oken, která se v místnosti nacházela ve zdi mířící na jižní stranu. Spodní přední část byla také vybavena speciálním plátem ze dřeva a železa, který vypadal jako obyčejná záda stolu, tudíž neměli novináři možnost vidět nohy osob, které za stolem seděly. V případě ohrožení zbraněmi by stačilo pouze klesnout k zemi pod stůl, a záda stolu by se postarala o veškeré nájezdy zbraní, které by neprošly skrz. Prostor nebyl doslova lemován policisty a agenty, jak by někdo mohl předpokládat. Počet ochranky byl sice vyšší než obvykle, ale nebyl nijak nápadný, protože zbytek policejního týmu byl ukryt v budově nebo na střechách kolem, tudíž se v místnosti celkově nacházelo jen 6 agentů včetně Billa. Dva stáli u vchodu, který byl určen pro média, dva postávali u dlouhých zdí každý na jedné straně, jeden hlídal vchod pro Toma a poslední agent byl Bill, který byl přilepen k Tomovi, kudy se hnul.
Po tom, co byli veškeří novináři usazeni v místnosti do několika řad za sebou tvořících půlkruh, a jejich nahrávací zařízení byla umístěna na stanovených pozicích, se agenti postavili na své pozice, ostřížím pohledem sledovali každého člověka v místnosti, a teprve poté vpustil jeden z agentů do místnosti očekávanou hvězdu, která se ovšem objevila až jako druhá, protože Bill trval na tom, že do místnosti vejde pro všechny případy jako první. Věděl, že novináři by měli být prověření, ale koho neprověřil on sám, tomu nevěřil. Zůstal stát ve dveřích, a když vešel Tom s profesionálním výrazem, zkoordinoval s ním krok a usadil ho na jeho židli, přičemž zůstal stát hned za ním. Postupně se ke stolu usadili i David, Darcy a na poslední židli se posadil kapitán Brandt oblečený do méně formálního oblečení, tudíž by se dalo předpokládat, že patří do týmu. V místnosti se ozýval šum, jak se všichni netrpělivě vrtěli na židlích, zapínali diktafony, hledali připravené dotazy a blesky fotoaparátu začaly oslňovat všechny v čele místnosti.
Jakmile Bill dostal zprávu do skrytého sluchátka ve svém uchu, že je budova zajištěna a vše jde podle plánu, kývl na Davida, že se může začít.
„Vážení, věnujte mi prosím pozornost,“ zvýšil David hlas a pro jistotu si ještě stoupl, aby byl nejen slyšet, ale i vidět. „Děkuji, že jste dorazili v tak hojném počtu. Pokud nemáte nic proti, můžeme začít s úvodním prohlášením,“ pronesl David a poplácal Toma jemně po rameni. Tom si odkašlal.
„Dobrý den všem. Tuhle tiskovou konferenci jsme se s mým s manažerem rozhodli svolat především jako reakci na články a spekulace, které se v poslední době začaly v hojném počtu objevovat na internetu a v novinách a časopisech. Tímto prohlášením vyvracíme jakékoli spekulace a dohady o tom, že bych se rozhodl ukončit kariéru, nebo že jsem se rozhodl ukončit pracovní poměr se svým manažerem. Veškerá spolupráce zůstává stejná a nic se nezměnilo ani na pozicích členů týmu. Toto považujte za oficiální prohlášení, které bude ještě dnes zveřejněno na mých oficiálních stránkách. Teď bychom přistoupili na případné dotazy,“ oznámil Tom hlubokým sebevědomým hlasem a podíval se po místnosti, kde se najednou vztyčily ke stropu téměř všechny ruce. „Prosím,“ vyzval Tom muže hned z kraje první řady.
„Pane Kaulitzi, jak všem vysvětlíte vaši náhlou absenci na vašich obvyklých pracovních místech?“ zaznělo.
„Jednoduše. Mým jediným stálým pracovním místem je studio tady ve městě, kde se zdržuji po většinu dne. Nemohl jsem tam být viděn, protože interiér nejen studia, ale celé budovy a prostor, které ke studiu patří, procházejí rozsáhlou rekonstrukcí, tudíž je v něm práce prozatím znemožněna, zatímco já se zdržuji se svým týmem v prozatímních prostorách,“ odpověděl Tom ledově klidně.
„Můžete nám sdělit, kde se ty prozatímní prostory nacházejí?“
„Tato informace zůstane veřejnosti nepřístupná,“ pronesl Tom nekompromisně.
„Proč váš manažer odcestoval do zahraničí bez vás?
„Můj manažer momentálně dohlíží na mé studio v zahraničí a je uprostřed vyjednávání ještě dalších věcí, které vyžadují jeho fyzickou přítomnost, čehož jsem já byl ušetřen a mám tedy čas věnovat se jiným věcem.“
„Pane Kaulitzi, nemohli jsme si nevšimnout, jak důkladně jsme byli všichni prověřování před vstupem do budovy. Máte pro to nějaké vysvětlení?“
„Záleželo nám na tom, aby se této konference účastnila opravdu jen přizvaná média, protože kapacita místnosti je samozřejmě omezená, tudíž nebylo možné pozvat i ta menší média, čímž samozřejmě nechceme nikoho upřednostňovat,“ dodal Tom rychle, aby se někde nenapsalo, že malé regionální noviny mu nejsou dost dobré.
„Také je překvapující, že je zde přítomno mnohem více členů ochranky než obvykle. Vyjádříte se k tomu?“
„S radostí. Jak jistě víte, nemíval jsem u sebe několikačlennou ochranku, ale po incidentu před pár týdny jsme byli s mým manažerem nuceni tuto skutečnost přehodnotit a najmout větší počet bodyguardů.“
„O jaký incident se jednalo?“ ozvala se žena z bulvárních novin.
„Před hotelem rozvášněný dav prolomil zábrany a účastníci mi zničili oblečení a vytrhli poměrně dost vlasů z hlavy, po tom, co se na mě vrhli. Krátce na to jsem zjistil, že bez úhony nezůstalo ani mé auto, které mělo proražené čelní sklo kovovou tyčí. Tyto události a drobné incidenty, které tomu všemu předcházely, nás dovedly k rozhodnutí, že je třeba zvýšit počet ochranky.“
„Kde se teď momentálně zdržujete?“
„S faktem, že jsem před nedávnem prodal svůj byt, se momentálně zdržuji na hotelech.“
„Když je teď vaše studio v rekonstrukci, jak tvrdíte, máte jistě více času věnovat se nabídkám s modelingových agentur, proč jste odmítl poslední nabídky focení, které vám byly poskytnuty, ačkoli jste za odmítnutí musel zaplatit poměrně tučnou pokutu?“
„Tyto nabídky byly sjednány dlouho dopředu, a když padl závazný termín focení, přišel v dost nevhodnou dobu, kdy se začala řešit již zmíněná rekonstrukce a práce navíc byla momentálně dost nevítaná, takže jsem byl nucen nabídky zrušit i za cenu finanční kompenzace odpovědným osobám. Pokud bych se měl ještě vyjádřit k vašemu úsudku, že mám teď více času věnovat se modelingu, rád bych zdůraznil, že i já jsem jen člověk, proto jsem se rozhodl po dobu oprav studia zvolnit a dopřát si trochu odpočinku, když se ta příležitost naskytla. Po tomto období hodlám znovu pendlovat mezi studiem, focením a hotely, takže nebude na odpočinek čas.“
David povzbudivě a pyšně stiskl Tomovo stehno. Nejprve se této otázky lekl a v duchu zaklel, když se Tom nadechl k odpovědi, protože právě tento druh otázky měl být ignorován s odkázáním na pozdější vyjádření na jeho stránkách, takže měl obavy, aby se Tom do odpovědi nezamotal, ale jeho svěřenec to zvládl naprosto bravurně a ještě to navíc dávalo smysl. Jak Toma poslouchal, chvílemi se přistihl, že uvěřil faktu, že studio opravdu prochází rekonstrukcí a až to období „rekonstrukce“ skončí, Tom se vrátí do plného pracovního nasazení, i když se pod tím slovem rekonstrukce skrývalo něco úplně jiného.
Další dotazy se po dost těžkém začátku už nesly v podobném duchu, v jakém končily všechny tiskovky, kterých se Tom účastnil. Dotazy ohledně dovolené, plánů do budoucna, přítelkyně, osobního života, apod. Tyto dotazy vnímal David už jen jedním uchem, protože to byla Tomova parketa. Místo toho se spokojeně usmál na Darcy, která vypadala stejně šťastně a uvolněně, že vše proběhlo bez problémů, protože čekala mnohem složitější průběh. Tom ale očividně nevypadl ze své role a dokázal na dotazy reagovat takovým způsobem, který nepřipouštěl další pátravé a všetečné dotazy.
Bill, který sledoval všechny osoby v místnosti, po chvíli vyeliminoval větší část osazenstva, které nepotřebovalo jeho stoprocentní dohled. Zaměřil se na pár jedinců, kteří vypadali ztracení uprostřed davu, a buď jen tiše zapisovali, co Tom řekl, nebo se dívali do foťáku či kamery, nebo pouze sledovali dění. Bylo mu podezřelé, že se ani jednou nepřihlásili o slovo, ačkoli se přední řady doslova praly o to, kdo se zeptá na co nejvíce otázek, aby uspokojili své nadřízené velkým množstvím odpovědí.
Po necelé tři čtvrtě hodině, kdy se dotazy začaly točit kolem nepodstatných a spíše intimních témat, se David rozhodl celou akci ukončit. Společně s Tomem poděkovali novinářům za účast, ještě jednou je odkázali na písemné prohlášení, které bude zveřejněno na Tomových webových stránkách, a rozloučili se.
Ruch, který v místnosti okamžitě nastal, se Billovi ani trochu nelíbil. Najednou neměl jasný přehled o tom, kdo co dělá s rukama a co do nich bere nebo v nich už svírá, proto hmátl po Tomově paži a chtěl ho okamžitě eskortovat do bezpečí za tlustými stěnami, když jeden z policistů, který jistil budovu z okolí, promluvil do vysílačky.
„915. 915! Mám tu mrtvého novináře asi 100 metrů od budovy. Opakuji. Mám tu mrtvého novináře asi 100 metrů od vaší aktuální pozice!“ Do vysílačky ještě rychle sdělil jméno mrtvého a udal i noviny, pro které pracoval. Jejich jméno stálo na slevovém průkazu zaměstnance, který se stravoval ve firemní jídelně. Všechny ostatní doklady jako průkaz novináře byly pryč, což byla jednoznačná zpráva pro Billa. Někdo v místnosti není tím, za koho se vydával. Rychle pohledem vyhledal zasedací pořádek novinářů v místnosti a našel pozici novináře příslušných novin. Muž s průkazem kolem krku a fotoaparátem v ruce se záměrně motal v davu a největším zmatku, jak všichni sbírali své věci, zatímco se nenápadně tlačil dopředu. Kdyby nebyl Bill profesionál, hlasitě by se zasmál, co je to za amatéra, ale pravdou bylo, že kdyby policisté nenašli mrtvolu pravého novináře, který se měl konference zúčastnit, těžko by Bill věděl, že muž není podvodník. Samozřejmě by ho zlikvidoval okamžitě, co by se přiblížil k jeho klientovi, ale považoval by ho jen za dotěrného novináře, který neví, co znamená konec dotazů a konec konference. Kapitán Brandt následován Darcy a Davidem zmizeli na chodbě, zatímco Tom se ohlédl za svá záda, jestli je následován svým bodyguardem, ale nakrčil čelo, když viděl, že Bill stojí na původním místě a pohledem skoro vypaluje díru do pomalu odcházejících novinářů.
„Bille?“ oslovil ho Tom opatrně, protože nevěděl, co má dělat, když bez Billa nesměl ani na krok. Bill, ignoruje Tomovo oslovení, stiskl Tomův biceps a přistrčil ho k východu místnosti, kde stál jeden z agentů.
„Vezmi ho zpátky a nespouštěj z něj oči. Jestli bude mít jen jedno jediné škrábnutí, tak jsi mrtvej!“ sykl na muže a strčil mu Toma téměř do náruče, nespouštěje pohled z podezřelého muže, který se k nim stále blížil ze zadních řad.
„Ale Bille…,“ zaprotestoval Tom.
„Mlč a jdi,“ rozkázal Tomovi a oba je nešetrně vystrčil na chodbu. Muž, který zjistil, že Tom zmizel z dohledu, začal své kroky zpomalovat, až se téměř zastavil a hodlal se otočit, že zmizí a dá echo šéfovi, že tahle akce byla neúspěšná. Čeho si ale nevšiml, bylo, že Bill obešel celou místnost a připlížil se k muži zezadu, což nemohl vůbec tušit, protože byl na svoji oběť pohledem tak fixovaný, aby nezklamal, že byl slepý ke všemu ostatnímu. Bill k němu přistoupil, sáhl po pásku, který měl muž kolem krku a na němž visel průkaz novináře, díky kterému byl vpuštěn do budovy, a omotal si ho kolem dlaně tolikrát, až na konec skončil pěstí u mužova krku, který se okamžitě začal mírně dusit. Bill hodil svoji paži kolem mužových ramen, aby to zezadu vypadalo, že jsou staří známí a po práci spolu půjdou na pivo, protože nechtěl svojí okamžitou akcí vyvolat další podezřelé dotazy typu, proč jeden z bodyguardů napadl novináře, apod. Kdo by se díval zepředu, viděl by nasupený výraz agenta a pomalu rudnoucí obličej muže, kterému se nedostávalo dost potřebného kyslíku.
V momentě, kdy skončil za zavřenými a zamknutými dveřmi od místnosti, kde probíhala konferenci a ztratil se tak z dohledů všech očí, foťáků a kamer, přitiskl muže ke zdi a povolil pásek, který se mu zařezával do hrdla.
„Máš sekundu na to, abys popadl dech a druhou sekundu, abys mi okamžitě řekl, co jsi měl v plánu a pro koho pracuješ!“ sykl Bill důrazně.
„Jsem novinář,“ zachrčel muže.
„Ten muž, kterého jste oddělali, byl novinář, takže mi okamžitě řekni pravdu, nebo přísahám, že ti způsobím hodně bolesti,“ vyhrožoval Bill.
„Já o ničem nevím,“ snažil se muž hrát hloupého. Začal Billovi vykládat, jak mu někdo zaplatil, aby si vzal foťák a všechny ty novinářské věci a šel dovnitř, ale všechny ty dlouhé lži byly jen past. Snažil se upoutat agentovu pozornost svými pohádkami, zatímco volnou rukou sáhl do předem vyrobeného místa ve foťáku, který jen jako foťák vypadal a vytáhl z něj injekční stříkačku napuštěnou nějakou tekutinou. Billovi zabralo zhruba setinu vteřiny, než zaznamenal, o co se muž před ním pokouší a v okamžiku, kdy se jeho zajatec zhluboka nadechl a napřáhl, že mu injekci bodne co nejblíže krku, byla jeho ruka sevřena v agentově, ozvalo se prasknutí, bolestný výkřik a kost v pravé ruce muže už nebyla celistvá. Muž dopadl na zem s bolestnými výkřiky a nechal zlomenou ruku padnout do svého klína.
„Hezký pokus,“ odfrkl si Bill a obezřetně se sehnul pro injekční stříkačku. Z nejasné barvy mohl těžko odhadnout, co bylo uvnitř, ale tipoval tekutinu buď na uspávací prostředek, nebo rovnou něco smrtelného. Dramaticky si oddychl a zvedl zraněného muže ze země. „Mohlo to jít po dobrém, ale vy si holt nedáte říct. Jsem zvědavý, jak se teď budeš v lochu bránit, až si z tebe někdo bude chtít udělat bouchací nebo šukací pytel,“ odtušil posměšně a táhl skučícího muže za svršky chodbou. Sáhl si ke sluchátku v uchu a stiskl malé tlačítko, které aktivovalo zabudovaný mikrofon vysílačky. „Budu potřebovat dva policisty a zdravotníky do druhého patra na západní stranu budovy,“ oznámil a mířil k zázemí s ostatními členy policejní jednotky. Chystal se otevřít dveře, ale to už se z nich dral komisař, který zaslechl tlumený křik.
„Co se tady…“ zarazil se v půli pohybu, když zaznamenal Trümpera v doprovodu ne svého svěřence, ale cizího naříkajícího muže.
„Nedaleko odsud se našlo mrtvé tělo novináře, za kterého se tenhle ten vydával. Tohle mělo nejspíš patřit Kaulitzovi,“ řekl a pozvedl injekční stříkačku, kterou opatrně držel jen špičkami prstů, aby příliš nezničil zbylé otisky. „Bude potřeba sáček pro důkazní materiál,“ poradil komisaři, který stál a zíral střídavě ze svého podřízeného na předmět v jeho prstech a na skrouceného muže. „Jo a taky jsem mu zlomil ruku,“ přiznal se. „Sebeobrana,“ dodal, aby bylo jasné, že to neudělal pro nic za nic, ale komisaři bylo jasné, že si na tom muži upustil páru, protože zneškodnit ho mohl i jinými způsoby, které by nezahrnovaly lámání kostí, ale zůstal mlčet. Nechal dva policisty, aby si muže odvedli a otevřel igelitový pytlík, do kterého Bill upustil injekční stříkačku. Sáček byl uzavřen a zapečetěn.
„Budova je prázdná. Můžeme to tady zabalit a vrátit se na své pozice,“ prohlásil a přece jen na Billa uznale kývl, protože vyřešil něco, co ostatním uniklo.
Tom si nebyl jistý, co se událo během té doby, co byl oddělen od svého bodyguarda a vnitřnosti se mu mírně svíraly, když hlavou nechával proloudat ty nejhorší scénáře, co se mohlo stát, proto si úlevně oddychl, když se jeho agent objevil ve futrech, aby jim oznámil, že je čas opustit budovu. Velkoryse trojici přátel ponechal pár chvil soukromí na rozloučení a poté, co i David a Darcy opustili budovu, byl na řadě už jen Tom, který po boku svého bodyguarda absolvoval stejnou cestu bludištěm chodeb zpět, kde očekával přistavenou dodávku připravenou na odjezd. Na všech členech ochranky bylo vidět, že si povzdychli. Jednak vše proběhlo hladce, klíčová postava byla bez zranění a navíc měli muže, který mohl být první a dost podstatným vodítkem k vyřešení celého případu. Smutná byla oběť, kterou musel přinést mladý novinář, kterého pohřební služba z místa odvezla krátce na to, co ho příslušníci policie našli mezi pytli na odpadky. Kapitán postupně odvolával své lidi z výchozích pozic a na všech bylo znát poloviční uvolnění. Nikdo z nich neměl nejmenší tušení, že na střeše protější budově se nachází pár bystrých očí, který je sleduje.
„Kretén neschopnej! Co si člověk neudělá sám, to nemá!“ vrčel Shane nespokojeně. Nezaznamenal žádný ruch ani poplach, tudíž bylo jasné, že jeho návnada selhala, ale jedno pozitivum to s sebou přece jen neslo. Policie se přestala mít stoprocentně na pozoru. Navíc zmizeli i odstřelovači ze střech, takže bylo jasné, že celá akce končí a všichni se vracejí zpět na základnu. S jedním přivřeným okem a s druhým v hledáčku čekal, dokud z budovy nevyjde Kaulitz, aby mohl celou akci zdárně ukončit. Zamračil se a na okamžik zvedl pohled od své zbraně, když zaznamenal osobu, která kráčela vedle jeho terče.
„Ale ale ale! Podívejme se, koho k celé té šaškárně přizvali,“ zamumlal sladkým hláskem. „Jako by měl něčemu pomoct,“ odfrkl si a vrátil se pohledem k hledáčku. „Přišel jsem zabít jednoho, ale zdá se, že se budu vracet s dvojitým skóre,“ zašvitořil spokojeně, protože tu nebyl jeden jediný důvod, proč nechávat Trümpera na živu. Skonají bok po boku, stejně jako sem bok po boku přišli. „Ne tak rychle, můj starý příteli,“ odjistil zbraň a vyčkal na vhodnou příležitost, jak je oba provrtat olovem.
V okamžiku, kdy se oba dostali k otevřeným dveřím dodávky, a agent hodlal nastoupit v zádech se svým svěřencem, přiložil Shane ukazováček na spoušť připraven trefit Trümpera přímo do zadní části hlavy, když někdo hlasitě zařval a upozornil na jeho pozici.
„Bille!“ křikl Tom a otočil se tělem k místu, kde se měl střelec nacházet. Ozval se výstřel, který měl skončit v Billově týle, ale jak sebou Tom vyplašeně trhl a nechtěně se otočil k útočníkovi čelem, skočil před agenta, který byl k celému dění zády a neměl o ničem přehled. První výstřel následovaly ještě další dva a pak se ozvalo hrobové ticho. Alespoň pro Toma. Cítil, jak sebou jeho tělo třikrát mocně škublo, když vstřebalo tři výstřely. Padl zády dovnitř otevřeného auta, uhodil se hlavou o podlahu a poté vše kolem padlo do tmy. Neslyšel křik ani okamžitou mobilizaci policejních jednotek, která vyslala všechny muže k místu, odkud přišla střelba, necítil, jak agent popadl jeho paže, vtáhl ho do dodávky celého a rychle za nimi zavřel dveře, aby předešel dalšímu ohrožení. Nevěděl, že než se policisté dostali k budově, ze které se střílelo, byl Shane už dávno na cestě do svého doupěte, probíhaje předem naplánovanými únikovými cestami.
V tu chvíli byly důležité jen dvě věci – dohnat a zatknout střelce a především dostat Toma do nemocnice.
Příště: „Závan minulosti“
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Páni, tak to byla jízda. Tolik akce na jeden díl je v téhle povídce docela nezvyk, chvilkama jsem nestačila zírat, co se tam děje… 🙂
Klobouk dolů před Billem, ať už si o něm myslím cokoliv, tak dneska byl vážně skvělý a vůbec všichni poldové a agenti tam odvedli kus práce, ale toho novináře je mi vážně líto. Bohužel, Shane je těžký kalibr…
Opravdu doufám, že Tom schytal ty kulky do neprůstřelné vesty, když už ji tedá má na sobě a že bude v pořádku. Ani nečekám, že by se podařilo chytit Shanea už teď, to by bylo moc jednoduché a z toho kašpárka, co sedí v base asi taky nic moc nedostanou. Vzhledem k tomu pro koho pracuje, si to určitě hodně rozmyslí, než začne zpívat…
Název příštího dílu vypadá zajímavě. Že bychom se konečně dozvěděly něco z Billovi minulosti ?
Díky za díl
Tak tohle se sakra vůbec nepovedlo. Kdo odvolal ty hlídky a ostřelovače ze střech, když Tom ještě ani neseděl v autě?! Doufám, že díky tomu zmatku na závěr nedostal Tom nějaký vážný zásah. Vesta snad zafungovala, jak měla. Chudák novinář, stal se obětí a ani netušil proč.
Díky za další kapču a těším se na pokračování.
To je fakt pěkně to zmrvil jak píše Nade jsem zvědavá jak zareaguje Bill.
Tak to nakonec ten Shane neměl až tak dobře vymyšlené, já čekala bůhví co a nic takového nebylo… Teď jen doufám, že to Tom schytal jen do té neprůstřelné vesty, nebo max někam do ruky… A Bill by mu měl poděkovat, Tom mu už zase zachránil život, a tentokrát doslova, i když o tom nejspíš ani pořádně nevěděl a byl to spíše jen nějaký reflex.
Jinak se mi moc líbí název příštího dílu a už se ho nemůžu dočkat!
Tak nakonie Tom zachránil Billa. Tak mu treba. Snáď ho to trochu preberie. Ďakujem za časť.
Takhle to utnout v závěru! 😀 Do háje a teď zase čekat na další díl a přitom si kousat nehty.
Tušil jsem, že se něco semele, bylo to jasné. jak ze strany zločinců, tak ze strany tebe Muckátko 😀 A tušil jsem správně, že v tom budou zbraně, ono kopím v dnešní době by se asi z budovy zabíjelo špatně. 😀
Nicméně Tom se zachoval hrdinsky, konečně si získal aspoň trochu mého respektu a doufám, že ji zase nezničí. 😀 Billa upozornil a zachránil i když… au, au a do třetice au.
Doufám, že to koupila jeho super vesta a k tomu nějaká ta noha či ruka a snad mimo tepnu. 😀 Do hlavy, to by mu ani ta nemocnice už nepomohla, i když jsou vyjímky, pokud jde o malorážky, ale pochybuju, že by Shane střílel malorážkou. 😀
Nicméně celý ten díl byl takový nabitý a byl jsem celkem zvědavý na co se Toma budou ptát, i když to Tom samozřejmě bravurně zvládnul.
Pokud se něco Tomovi stalo, něco vážnějšího a bude nutná hospitalizace, tak ji pořádně napiš Muckátko, jinak jako zdravotník na intenzivce ti to zkritizuju od horního okraje, až k dolnímu. 😀 Ale tobě věřím.
Díky za naprosto úžasnou injekci TWC v dnešní den. A zase příště… 😀
P.S. jsem zvědav co najdou v té stříkačce…
Pac a pusu D.
Značnou chvíli tady už sedím a snažím se vydýchat všechen ten adrenalin, co jsem cítila při tomhle díle. To bylo tedy něco! Pomalu jsem ani nedýchala, jak jsem se od poloviny dílu bála. Dnešní díl byl bezkonkurenčně nejlepší! ♥
Bill na mě neuvěřitelně zapůsobil a mám dojem, že tím, jak neuvěřitelně profesionální a bystrý byl, si u mě smazal spousty černých puntíků, které si u mě vysloužil za své chování k Tomovi. Svědkem Billovy síly a rychlosti jsem byla sice už několikrát, ale teprve teď jsem si uvědomila, jak moc je dobrý v tom, co dělá! Dostalo mě, jak pozorný při celé akci byl, všechny si v mysli prověřoval a když dostal informaci o mrtvém novináři, hned si dal jedna a jedna dohromady a bez přemýšlení jednal. Nejen, že to bylo neuvěřitelně sexy, ale konečně nastala chvíle, kdy jsem si začala Billa vážit a alespoň za něco jej obdivovat. Dneska byl jednoznačně největším hrdinou! ♥ A i tu zlomenou ruku chlápka mu naprosto schvaluju! 😛
Mylně jsem si ovšem myslela, že už máme napůl vyhráno. Ve chvíli, kdy si falešného novináře přebrali jiní, se mi na chvíli ulevilo, že se Shanovi jeho akce nevyvedla a myslela jsem, že budou mít kluci zase na chvíli klid. Nervozita přišla ovšem už při zmínce, že na střeše už se policie nenachází. A on tam byl sám Shane!
A teď bych byla nejradši, aby tady byl další díl hned teď, protože mám chuť se do pokračování začíst, abych byla klidná, že je Tom v pořádku. Doufám, že všechno schytala jeho vesta a nebo jiná část těla, která jej smrtelně neohrozí. Každopádně Tom se opět vyznamenal (jako už několikrát) a to tím, že vlastně nevědomky zachránil Billa. Takže odteď už abychom se báli i o Billův život, nejen o Tomův.
Tohle byl neuvěřitelně akční a napínavý díl, a ještě ke všemu bravurně popsaný. Moc děkuji a těším se na pokračování! ♥
[1]: Abych se přiznala, tak tento díl jsem měla rozepsaný už hodně dlouho a vracela jsem se k němu snad na desetkrát, než jsem jej konečně dopsala, ale nakonec se mi podařilo dát jej dohromady, jak jsem chtěla. Shane je opravdu mistr ve svém oboru a policii uniká už pěknou řádku let, ale jelikož špinavou práci za něj dělají jeho poskoci, za mřížemi nikdy neskončil. V příštím díle bude zodpovězeno pár otazníku z minulosti, ale žádné velké odhalení ještě neočekávat.
[2]: Shane je opravdu nevyzpytatelný a hlavně vychytralý, takže policie nemohla mít tušení, že ten nastrčený novinář sloužil jen jako odpoutání pozornosti. Jak jste mohli vidět, tak ani jindy profesně dokonalý Bill s šestým smyslem to nečekal.
Ano. Tichá modlitba za novináře, který poskytl oběť nejen v ději, ale i nám, aby mohla povídka pokračovat. Co bude s Tomem se dozvíme v příštích dílech.
[3]: O zmrvení bych úplně nemluvila, protože Shane je zaskočil úplně všechny, nehledě na to, že to není tak, že by všichni policisté a zásahové jednotky seděli v hospodě u piva, zatímco Tom ještě ani neseděl v autě. Chyba byla stáhnout odstřelovače ze střech a stáhnout jednotky do prostor, kde stála Tomova dodávka, takhle byli policisté na jednom místě a nebyli strategicky rozmístěni, aby mohli Shana dopadnout snáz. Na Billovi reakci si budete muset počkat do dalšího dílu. 🙂
[4]: Shane to podle sebe dobře vymyšlené měl a v tuto chvíli utekl z místa činu s ujištěním, že Toma zabil, což by znamenalo úspěšnou akci, ovšem jak to dopadne s Tomem se dozvíme až v následující dílech, takže se ještě uvidí. A Bill? Náš typický Bill? Uvidíme, čeho se od něj dočkáme. Příští díl bude začátkem něčeho nového a i já se neuvěřitelně těším, až si díl přečtete.
[5]: Tom se k tomu zachraňování Billa vždycky dostane jako slepý k houslím. Neví jak a najednou je hrdina. Tentokrát tam však byl i strach Billa, takže bychom mohli říct, že vedle reflexu se před Billa postavil i z vlastní vůle, aby ho zachránil. Co Bill na to uvidíme příště.
[6]: Jsem ráda, že už Toma vidíš i v jiném světle než do teď. Snažím se kromě hlavní dějové linie soustředit i na jednotlivé povahy aktérů, aby bylo vidět, jak je celá ta situace mění, tak snad se mi to alespoň trochu daří.
Předem prozradím, že nehodlám věnovat několik dílů Tomově hospitalizaci, takže mě mrzí, že mi nebudeš moct poskytnout pár rad, jak popisovat správně popsat dění a zákroky v nemocnici. Třeba někdy příště.
[7]: Adrenalin byl v plánu a jsem ráda, že jsem byla schopná to tak i předat. Bill, i když jak Tom v předešlých dílech jako člověk stojí za nic, tak jako bodyguard je naprostá špička, což se určitě ukázalo i v tomto díle. Tu scénu s falešným novinářem jsem si doslova užívala, protože mi samotné imponovalo, jak silně a dominantně najednou Bill působí a jak má navrch. Zlomená ruka byla už jen třešnička na dortu, aby Bill ukázal svoji sílu a že není radno si s ním zahrávat. Na tu scénu jsem obzvláště pyšná.
Bill se nám vybarví v příštím díle. Jak, to si budeme muset všichni počkat.
Všem vám opět mockrát děkuji za komentáře. Někteří jste si dali opravdu práci a díl zanalyzoval od začátku do konce a to jsem moc ráda, že vnímáte každou maličkost. Děkuji vám moc a shledáme se u příštího dílu! 🙂 M. :o*