autor: blame_my_dirty_mind
„Dny ubíhaly a pocity Psovitých se dramaticky změnily. Očekávání se změnilo ve strach. Ti nejchytřejší z Psovitých se sešli, aby diskutovali a přišli na metodu obrany, ale jejich naděje nebyly moc vysoké. Kočkovitým trvalo roky, než svou zbraň postavili a Psovití neměli vůbec žádný čas na to, aby postavili něco, co by je před tak zničující zbraní ochránilo. Poprvé v historii sklopili zrak a styděli se za to, jak moc si věřili.
„Všichni vojáci Psovitých dostali rozkazy upustit od výzvědných misí a vrátit se do jejich galaxie, aby sdružili síly, které by mohly zabránit lodi Kočkovitých přiblížit se k jejich mateřské hvězdě. Pokud by zbraň Kočkovitých měla fungovat, pak hodlali udělat, cokoliv bude třeba, aby jim zabránili ji použít.“
Na stropě velkého Atria vesmírné stanice byla hvězdná mapa. Každý nebeský objekt měl matný barevný svit, záleželo na tom, který diamant byl použit na výrobu. Hvězdy, měsíce a planety byly propojené sítí kamenů a třpytivého prachu, a vytvářely tak miniaturu galaxie, ve které byla domácí planeta Psovitých. Mapa byla staletí stará a byl to překrásný kus umění. Škoda, že tomu nikdo nevěnoval pozornost. Byla tu pro zraky všech jako vzácná malba v paláci, unikátní a ohromující, ale vždy bez pozornosti.
Tomek se ale díval, poprvé se na to opravdu díval. Díval se hlavně na bílý kámen vysoko nad jasným žlutým kamenem, který zobrazoval jejich slunce… Prokyon Alpha. Byla to hvězda, kterou jejich rasa uctívala víc než kteroukoliv jinou, hvězda, ke které se modlili.
Byla to masivní hvězda, tak masivní, že i přestože byla vzdálená 560 světelných let, byla viditelná pouhým okem. Byla to překrásná hvězda, ale také smrtící. Prokyon Alpha byla proměnná hvězda, hvězda, která prochází náhodnými dramatickými vzestupy zářivosti kvůli své magnetické aktivitě. Její třpytění bylo způsobeno neustálými termonukleárními výbuchy, které vyzařovaly gama paprsky a rentgenové paprsky takové energie, že mohly usmažit jakoukoliv formu života.
I tak ale byla Psovitými vysoce vážená, jelikož věřili, že Prokyon Alpha zrodila jejich slunce, a to slunce jim dalo život. Jejich slunce se jmenovalo Prokyon Beta, bylo částí binárního hvězdného systému, systému, ve kterém dvě hvězdy obíhaly stejný střed. Věřilo se, že vznikl před miliardami let, když se narodila první generace hvězd při vzniku Vesmíru. A jak se to stává s miliony hvězd v každé galaxii, má každá hvězda společníka. V systému binárních hvězd se té nejjasnější říká primární a té druhé doprovodná hvězda. Velcí astronomové Psovitých věří, že silný magnetický štít Prokyon Alpha ovlivnil okolní seskupení a mlhovinu a vytvořil tak svůj malý doprovod, Gomeisu, Betu Prokyonu, jejich slunce.
Je známo, že obě hvězdy sdílejí stejné prvky, prvky, které dokážou stvořit planety, ale zatímco si Prokyon Beta vytvořila systém planet s planetou v obytné zóně, Prokyon Alpha nemohl zvládnout žádný život. Její stálé výbuchy by smetly všechno z atmosféry potencionálních planet, tudíž byla neobyvatelná. Ale ať byla nebezpečná, jak chtěla, nebyla pro jejich planetu hrozbou, ať se k jejich souhvězdí přiblížila, jak chtěla. Tak to bylo… až doteď.
I když byl skeptický, Tomek se z čiré zvědavosti zeptal Andraze, jestli by mu zbraň popsal. Andraz mu řekl, že nemůže nikomu nic říct, pokud to nejsou Lordi Psovitých, a tak Tomek musel slíbit, že to nikomu neřekne.
Když Tomek souhlasil, řekl mu, že viděl obrovskou majestátně vyhlížející kouli, která byla veliká skoro stejně jako trezor, ve kterém byla, a že na jejím vršku byl jakýsi raketoplán. Také si všiml člunku přímo nad přechodovou komorou. Nevěděl, jak to Kočkovití vytvořili, ale tušil, jak to funguje díky nápisům, které viděl v místnosti, kde sféra byla. Uvnitř koule byla čirá a plně ionizovaná plazma, kterou lze najít pouze ve vesmíru nebo kosmických paprscích. Není možné ji chytit, takže to znamenalo, že ji vytvořili. Pak řekl, že to kočky plánují použít k tomu, aby narušily dynamickou rovnováhu hvězdy a způsobily tak kolaps jádra tím, že znemožní hvězdě mít stabilní magnetickou rotaci.
„Nemůžeš být trochu víc specifický?“ zeptal se Tomek, jako obvykle byl naprosto zmatený z toho, co mu jeho kamarád říkal. „Nemluv na mě, jako bych měl chápat všechny ty odborné termíny.“
Andraz zabručel. „Chtějí zničit dynamo hvězdy,“ řekl krátce.
Tomek teď už chápal, jak ta superzbraň fungovala. Dynamo je mechanismus, který vytváří magnetické pole. To má co do činění s rotací hvězdy, a tudíž se pojí s pohybem mezi vnitřním jádrem a vnějším jádrem. Je to mechanismus, který převádí kinetickou energii z bouřlivých pohybů do energie magnetické. Až doteď bylo nesmyslné, aby někdo hvězdné dynamo narušil, kromě přírody samotné.
„To je naprosto směšné,“ protestoval Tomek. „To nemůžou zvládnout.“
„No, rozhodně nechci čekat, abych zjistil, jestli můžou,“ řekl Andraz. „Magnetická supernova je vzácná. Exploze bude záviset na uspořádání magnetického pole a velikosti hvězdy. Prokyon Alpha je pro to naprosto perfektní. Nemůžu uvěřit, že tohle vidím jen já,“ řekl a dotkl se svého čela.
„Vidíš co?“ zeptal se Tomek trochu proti své vůli.
„Jestli je magnetické pole, ze kterého čerpá jejich sféra, dostatečně silné, budou moct způsobit kolaps celé dynamiky,“ vysvětlil Andraz.
„To není možné,“ řekl Tomek, pořád tomu nechtěl věřit, i když zněl frustrovaně. „Tak silné magnetické pole, jak sám říkáš, by bylo nemožné někde držet! I na 1000 kilometrů by je to roztrhalo.“
„Pravda, pokud nevytvoříš přístroj s magnetickou konfigurací dost silnou na to, abys ho omezil. Ta sféra je nejspíš nějaký stabilizátor hadronu vytvořený z exotické temné hmoty.“
„To prostě… zní to šíleně. Jak by mohli sakra něco takového postavit?“
„Myslím, že nás napálili, chtěli, abychom si mysleli, že vyhráváme a podmaňujeme si všechny světy, abychom je nepodezřívali. Zatímco oni celou dobu těžili z jádra planety; těžili zbytky hvězd. Což ať už to dělali jakkoliv, muselo jim to zabrat stovky nebo dokonce tisíce let. A teď mají tuhle věc.“
Tomek se ustaraně mračil. Věděl, že Prokyon Alpha má železné jádro tak velké, že kdyby se dynamo hvězdy kdykoliv zastavilo, gravitace by hvězdu překonala a jádro by zažilo kolaps, který by skončil supernovou. Bylo to jako zrychlit život hvězdy o miliardu let. Supernovy se objevovaly v každém koutě vesmíru, samozřejmě, ale byly nebezpečné pouze pro planety se životem, pokud se objevily ve vzdálenosti menší než 50 světlených let, což se málokdy stávalo. A zatímco afélium Prokyon Alpha, který byl nejvzdálenější od jejich slunce, byl vzdálen 560 světelných let, její přísluní bylo jen 150 miliard kilometrů, což je jen frakce světelného roku.
Pokud by se hvězda v takovéto vzdálenosti změnila na supernovu, záření gama paprsků by bylo katastrofické. Nejenže by zničilo jejich planetu Hunde, ale i celou jejich galaxii.
Byl to strašlivý scénář a on neviděl jedinou možnost, jak by se mohli zachránit, pokud by se tak stalo. Neměli čas se připravit. Kolaps jádra zabere pouze část vteřiny, a když vybuchne, gama záření se k jejich planetě dostane dřív než za týden.
Zlostně se uchechtl. Kočkovití použijí hvězdu, která zapříčinila celý jejich vznik, na to, aby je zničili. Jestli na tom pracovali stovky nebo tisíce let, znamenalo to, že to plánovali stovky nebo tisíce let a jen čekali, dokud nebude Prokyon Alpha dostatečně blízko. Byl to zlověstný plán, víc než chytrý, vysmíval se Psovitým, byl to plán, který mohli sestrojit jen zlověstní Kočkovití, protože jen oni měli tak prohnilé duše. Poprvé v životě Tomek musel přiznat, že něco takového od nich nečekal.
Tomek se podíval na hvězdnou mapu, zaťal pěsti. Byl to špinavý trik koček, říkal si, nic víc.
Najednou se rozezněla siréna a zdi začaly blikat rudě. Ze všech reproduktorů se ozýval hlas, který ohlašoval přítomnost kočičích letců v jejich hvězdném systému. Všichni Psovití bojovníci dostali rozkaz, aby se připravili na bitvu.
Tomeka zasáhla rána. Rozhodli se snad už použít svou zbraň? Zamračil se a s vážnou tváří vyrazil za zbytkem flotily. Nezáleželo na tom, proč přišli; byla to šance s nimi bojovat a on se jim postaví beze strachu, ale s oddaností ke všemu, čeho si cenil.
Všichni Psovití letci se sešli v prostoru hangáru, byli připraveni nastoupit do svých stíhaček. Tomek mířil do hangáru stíhací letky Dogo, kde byla jeho loď.
„Co sakra kočky dělají tak blízko?“ slyšel Tomek svého kamaráda Gustafa, prvního důstojníka a provozního velitele, jak se ho ptá z velitelského můstku. Tomek nepotřeboval vidět jeho výraz, aby věděl, že nemá ponětí, jak zbraň Kočkovitých pracuje. A nechtěl mu to říkat. Bylo lepší, když to nikdo nevěděl. Tomek tou informací nebyl zrovna zděšený, ale byl z toho v neuvěřitelném stresu a nikdo během boje nepotřeboval stres navíc. Už teď cítil, jak si to zahrává s jeho soustředěností.
„Koho to zajímá, pojďme jim prostě zabránit dostat se ještě blíž,“ řekl.
Psovití letci vyrazili a semkli se ve formaci, zatímco mířili na kraj svého souhvězdí, aby se utkali s letci Kočkovitých.
„Všichni buďte v klidu, nebude to velký boj,“ oznámil kapitán z velitelské lodi.
„O kolika mluvíme?“ řekl Tomek.
„Deset letek,“ odpověděl Gustaf. „To si snad dělají srandu.“
„Jen stíhačky, žádné raketoplány?“ Ptal se Tomek, zamračil se ještě víc. Stejně jako zbytek jeho stíhací letky nechápal, proč by tak málo Kočkovitých stíhaček vyrazilo proti jejich flotile, místo aby letěli k Prokyonu Alpha. Mýlil se Andraz a plánovali Kočkovití snad ještě něco jiného?
„Potvrzuji.“
„Kamínek v botě. Zbavme se jich,“ řekl jeden z Psovitých pilotů.
„Potvrďte status flotily,“ řekl velitel letky.
„Všechny systémy v provozu,“ oznámil druhý důstojník z velitelské lodi.
Tomek a zbytek letců rychle vyrazili do boje. Nebyl to boj jeden na jednoho, ale spíš tři na jednoho. Ovšem poznámka nebude to velký boj, se tak zcela nenaplnila. Nebylo to tím, že by tihle letci byli tak dobří ve střílení, ale byli rozhodně dobří ve vyhýbání se.
„Ksakru!“ zanadával letec Psovitých, když minul další terč. „Je to jako chytat mouchu klackem.“
Tomek měl stejný pocit. „Něco je špatně,“ řekl.
„Co tím chceš říct?“ odpověděl jeden ze stíhačů.
„Nevím,“ zamumlal. Zastavil a zůstal se vznášet na místě, díval se na blyštivou scénu laserů a uhýbajících stíhaček. Zdálo se to jako ztráta času. Jako by se Kočky ani nesnažily – Tomekovi došlo, o co tady je. „Tohle není útok, chtějí nás rozptýlit!“
„Rozptýlit od čeho?“
„Já ne-„
„Stíhačka nepřítele se blíží k velitelské lodi!“ oznámil Gustaf všem stíhačům. Posádka na můstku začala zapínat štíty.
„Do prdele! Já to věděl!“ zahřměl Tomek a okamžitě se vydal hledat stíhačku.
Stíhačka Kočkovitých začala střílet, ale všechny lasery úspěšně odrážel štít lodi.
„Palte z prvotních iontových kanonů!“ zaburácel Gustaf. Hlavní kanony lodi začaly střílet po hrozbě v podobě stíhačky Kočkovitých. Stíhačka však udělala piruetu a s lehkostí se jim vyhnula.
Když Kočkovitý podruhé zamířil na loď, vystřelil protonové torpédo. Torpédo explodovalo na revolverové otočné hlavě turbo laseru. Jakmile se s nimi nedalo operovat, Kočkovitý měl lepší šanci na preciznější útok. Znovu se přiblížil a vystřelil druhé torpédo proti jednomu z generátorů štítu. Štíty, které bránily můstek, oslábly.
„Štíty na pravoboku jsou pryč!“ ozval se druhý důstojník.
„Neuvěřitelné,“ řekl Gustaf ohromeně, „tenhle svoje řemeslo zvládá bravurně.“
Tomek se zamračil. Mohl tohle být ten stejný letec, kterému se podařilo zabít Andraze?
„Všichni letci, okamžitě opusťte boj a chraňte velitelskou loď,“ nařídil kapitán.
„Oh no tak. Co může jedna stíhačka zmoct proti válečné lodi?“ odfrkl si jeden z Psovitých.
Najednou můstek lodi začal pípat za zvuku zaměřování. „Oh bože, míří to na můstek,“ řekl Gustaf.
„Cože?!“ rozkašlal se stejný letec, který předtím stíhačku zpochybňoval.
Tomek zavrčel, když spatřil onu stíhačku. Rychle za ním vyrazil. Smělý Kočičí pilot se mistrovsky vyhýbal laserovým paprskům velitelské lodi. Tomek čekal, dokud nebyl v dostatečné vzdálenosti na dostřel. Vystřelil raketu. Kočkovitý pilot opustil velitelskou loď, aby se vyhnul raketě. Ať se vyhýbal nebo klesal, jak chtěl, střela ho sledovala. Tomek si byl jistý, že se jí nevyhne. Raketa se přibližovala víc a výš, když najednou Kočkovitý nečekaně zatočil a znovu zamířil na velitelskou loď, nesl s sebou i raketu.
„Do prdele,“ zanadával Tomek, došlo mu, co chtěl Kočkovitý udělat. Těsně předtím, než by Kočičí loď narazila do velitelské lodě, vyrazil prudce vzhůru a konečně raketu ztratil, jelikož narazila do štítů velitelské lodi.
„Whoa! Dobře, zapomeň na rakety, Tomeku,“ řekl Gustaf.
„Jo, to mi nemusíš říkat,“ odfrkl si Tomek.
„Tak si pospěš a zabij ho.“
„To mi taky nemusíš říkat! Do prdele. Zatracená číča,“ Tomek zabručel. Věděl, že samotný letec nemá skoro žádnou šanci vyřadit štíty lodi, a už vůbec ne zničit můstek, což byl jediný slabý bod válečné lodi, ale teď když byla část štítů porušena, nechtěl Tomek nic riskovat. Rozhodně ne s tímto letcem, jehož um byl skvostný, i když si to nechtěl přiznat.
Všiml si, že zbytek letky se snaží bránit velitelskou loď a že se stíhačky Kočkovitých snaží jim v tom zabránit. Tomek věděl, že teď už se nevzdají, obzvlášť po tom, co jedna z Psovitých stíhaček vybuchla. I tak měli ale početní převahu.
On se ale otočil ke svému oponentovi. Zdálo se, že budou jeden na jednoho, což pro něj bylo perfektní. Dal laserové kanony na plný výkon. Nepodařilo se mu zasáhnout ho přímo, ale vystrašil Kočkovitého pryč od můstku. Překvapil ho jeho náhlý manévr s vývrtkou, který Kočkovitý zakončil plnou palbou zpět. Tomekova loď dostala škrábnutí. Samozřejmě, že mu bylo jasné, že jelikož mu chce zabránit ve zničení můstku, tak si to pěkně vypije. Bude muset Tomeka dostat, aby měl čistou cestu.
„Jen si to zkus,“ odpověděl Tomek na své vlastní myšlenky. Zaměstnal se svými unikátními úhybnými manévry, které měli jeho nadřízení a dokonce i Andraz za až moc neopatrné. Tomek byl teď za Kočkovitým a překvapil letce tím, že mu lasery pocuchal jedno z křídel. „Hah!“ zasmál se Tomek. „Jak se ti to teď líbí?“
Kočičí letec zastavil a čelem lodi se otočil na Tomeka. Z druhého boje se ozvaly dvě exploze. Psovitým se podařilo zneškodnit dva nepřátele. Tomek se ušklíbl, věděl, že si je letec vědom toho, že se jejich malá flotila ještě zmenšila. „Jo, snad sis nemyslel, že to bude lehké, nebo ano, číčo?“
Jako by snad Tomeka slyšel, Kočkovitý na něj zamířil. Tomek okamžitě uhnul, otočil loď a vystřelil zpátky. I když na něj čistě nemířil, točící se lasery vytvořily past pro Kočičí loď stojící v jejich cestě. Zasáhly jedno křídlo a na vteřinu vyřadily loď z kontroly, Kočičí letec loď znovu otočil čumákem k Tomekovi. Tomek zvedl překvapeně obočí nad tím, jak rychle se z toho dostal. Kočkovitý neplýtval časem a znovu vystřelil. Tomek klesl a Kočkovitý ho začal honit. Tomek se zazubil. Když přišlo na honičky, vždycky po něm všichni žrali prach.
„Unavíš se dřív, než mě chytíš,“ řekl. Nutil ho honit ho okolo velitelské lodi. Vždycky svého protivníka takhle oblafnul, kroužil kolem objektů, dokud se stoly neobrátily a on nenabral rychlost a dohnal svého protivníka zezadu. Kočkovitý letec to nebude vůbec čekat. Ale zrovna když si myslel, že uvidí zadek nepřátelské lodi, vykulil šokem oči.
„No do prdele!“ zalapal po dechu. Byl to on, kdo tohle nečekal. Přímo v jeho trajektorii se vznášela iontová mina. Tomek ani neměl čas myslet, jak se tam sakra dostala, než prudce zabrzdil svou loď. Mina vybuchla a tlaková vlna odrazila jeho loď do vrtule. Zatáhl za regulátor, aby znovu nabyl kontroly. Pár jeho okruhů nefungovalo, ale poškození se zdálo být minimální.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Gustaf.
„Jo,“ řekl Tomek, i když se mu ještě točila hlava. Výbuch miny nebyl přímý zásah, ale i tak se o něj na můstku báli.
„To bylo až moc blízko, Tomeku,“ řekl Gustaf. „Kapitán říkal, že když jsou štíty mimo, tak tu nebudeme zůstávat. Připravujeme se na skok.“
„Cože?“ řekl Tomek. „Ne, počkejte, dostanu ho.“
„Nemůžeme tak dlouho čekat,“ odpověděl Gustaf, bylo to, jako by ho praštil kamenem. Opravdu Gustaf pochyboval o tom, že tu Kočku dostane? Ale pravda byla, že mu nikdy netrvalo tak dlouho dostat nepřítele. A tenhle ho navíc, zdálo se, přechytračil v každém kroku. Teď věděl, že ta mina tam zůstala za použití jeho vlastní taktiky proti němu.
„Tady je kapitán. Za deset vteřin skočíme, destinace Asterion.“
„Zasraná kočka!“ zanadával Tomek. Nemohl uvěřit tomu, že jeden jediný kočičí letec přinutil celou jejich velitelskou loď k úprku.
„10… 9… 8… 7…“
„Postarej se o tu loď, eso,“ řekl Gustaf Tomekovi.
„Sakra že jo,“ odpověděl Tomek rozhodně.
„5… 4… 3… 2…“
„Myslel jsem o svoji,“ odpověděl Gustaf.
Tomek se zašklebil. Velitelská loď blikla a zmizela.
„Ksakru s těmi bastardy!“ zahulákal jeden z Psovitých stíhačů.
„Hej, co se děje?“ řekl další. Tomek a ostatní si také všimli divného chování stíhaček Kočkovitých. Všechny jejich lodě se otočily od Psovitých, jako by to vzdávaly.
„Cože? Teď se vzdávají?“ řekl ohromený Psovitý letec. Tomek se pohledem zaměřil na letce, který ublížil jeho egu. Taky se zdálo, že je hotový a míří pryč.
„Oh ne, to ani nezkoušejte,“ řekl Tomek.
„Um, nemyslím si, že bychom je měli sledovat, Tomeku.“
„Já ho nenechám jít,“ oznámil Tomek.
„Ale nemáme povolení opustit naše souhvězdí.“
Tomek předstíral, že neslyšel zbytek letky. Kočkovití skočili hned, jak dorazili k nejbližší hyperprostorové bráně. Tomek je následoval a sám pro sebe se ušklíbl, když je dohonil na druhé straně. Zastavil svou loď hned, jak viděl vesmírnou loď Kočkovitých. Na chvíli zůstal stát a ani se nehnul, váhal, přemýšlel, jestli to byla ta loď, která v sobě měla přístroj zkázy. Kočkovití stíhači do ní vlétli.
Hlavní motory hvězdné lodi se začaly zahřívat, stejně jako posilovače hyper prostoru. Tomek zvážil kondici své lodi. Neměl dost skočného paliva, aby se mu povedlo skočit o samotě a měl stěží dost paliva na to, aby se vrátil ke skočné bráně. Nenáviděl fakt, že by Kočkovité ztratil, ale pak si všiml, že hvězdná loď kotvila blízko hyperprostorové relé stanice. Možná, že tam stála naschvál?
„No, možná ještě není vše ztraceno,“ řekl s nadějí. Okamžitě aktivoval své antény. Pokud loď Kočkovitých používala relé stanici k posílení nějakého komunikačního signálu, pak ho hodlal zachytit. Teď byla perfektní šance otestovat prototyp zachytávání signálu své lodi. Jeho analyzér prohledával všechny frekvenční možnosti relé stanice, dokud konečně nenašel.
„Ano!“ zazubil se Tomek. Data na jeho monitoru byla nesrozumitelná, a tak použil svůj dekodér, aby je rozluštil. Objevil se obraz prudce vypadajícího mužského Kočkovitého, který nevypadal zrovna potěšeně, zatímco mluvil. Tomek si četl titulky, které překládaly jeho slova.
„Okamžitě se vrátíte na hlavní loď a nebudete se pokoušet znovu provokovat Psovité do boje. To je rozkaz.“
Tomek se zamračil. Díval se na mluvícího muže a pak na ženu vedle něj, pak na mladšího muže stojícího vedle ženy. Takže tohle byla šlechta Kočkovitých, pomyslel si, jako by jejich zlaté čelenky nebyly do očí bijící. Matka a syn zůstali potichu a pasivní, zatímco Král dál poučoval. Tomek si nemyslel, že by někdy Lordi Psovitých zněli tak bez odpuštění, když to jeho letka posrala během mise, tak proč právě tihle piloti dostávali přednášku?
Tomekova loď sebou trhla, když vesmírná loď Kočkovitých vstoupila do hyperprostoru. „Kurva!“ zanadával, byl překvapený a naprosto v šoku, byl tak překvapený, že si zprávu ani nenahrál. Ale o zprávu mu teď nešlo, stejně byla k ničemu, bál se toho, že už nebude mít možnost bojovat s tím zatraceným Kočkovitým letcem.
autor: blame_my_dirty_mind
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Je mi divné, proč by Kočičáci útočili na jednu loď, když mají připravenou zbraň hromadného ničení (a to doslova). Že by nějaká hurá akce? No snad se to dozvíme.
Myslela jsem, že Tomek se v boji utkal s tím Kočičím princem (což by asi měl být Bill-nebojaksejmenuje), ale ten byl zřejmě na lodi s otcem. Leda by princové byli dva. 😀
Díky za překlad, těším se na pokračování.
Wow, tohle píše holka? Dneska jsem tak polovině vůbec nerozuměla. 😀 Ale to nevadí. I tak jsem zvědavá na pokračování.
Díky za překlad.
[2]: Ano píše to holka a nevím co to má co společného s její slovní zásobou nebo tím o co se zajímá (tady například to, že se zajímá o vesmír apod.) 😀 🙂
To jsem zvědava co se bude dít dál.
Mazec akce, byla jsem celou dobu napnutá. Autorka má můj obdiv, všechno dokonale promyšlené. Tomek se mi líbí, je to zlobivý a odvážný mladík 😀
[3]: Jen mě to zajímalo, protože je to neobvyklé. Samozřejmě má můj obdiv. A ty taky, že to dokážeš tahle přeložit.
LilKatie, netuším, jak jsi byla schopna tohle všechno přeložit, protože já tomuhle dílu nerozumím ani v češtině. 😀 Asi nad tím sednu i zítra přes den a v klidu a pročtu to radši ještě jednou, protože je dost možné, že mi mohly uniknout nějaké zásadní věci. Každopádně teď z toho mám hlavu jak pátrací balon! Takhle pozdě večer už nemyslím, takže vůbec netuším, o čem je řeč. Otázkou je, zda tomu budu rozumět zítra, protože na mě je to až moc ´vědecké´. I přes to se mi ale díl líbil a jsem celkem zvědavá, co tímhle náletem kočkovití mysleli. Jestli to byla skutečně jenom provokace nebo za tím stálo něco víc?! A hlavně mě pořád zajímá, který z kočkovitých je Bill a kdy se setká s Tomem. 😛
Moc děkuji za skvělý překlad! 🙂
[6]: Však v pohodě 🙂 Jsem ráda, že se povídka líbí 🙂
[7]: Ten překlad byla trochu očista 😀
Si skvelá LilKatie, toto prekladať musí byť naozaj výzva. Ďakujem, že to prekladáš:)