autor: blame_my_dirty_mind
Tomek zaúpěl. Usykl a dotkl se svého hrudníku. Zvedl svou uniformu. Byla tam spousta krve, ale naštěstí to bylo jen škrábnutí.
Zvedl se a všiml si, že příšera znovu míří ke kočce. Zavrčel a rychle se začal dívat po tělech okolo. Viděl, že jedno vězeňské tělo mělo v hrudníku zapíchnutou železnou tyč, a tak k němu zamířil. Žebra zapraskala a on vytáhl kopí. Zazubil se, když viděl, jak ostré je.
Billeam se po blasteru natahoval, co nejlíp mohl, ale želízka nepovolovala a jemu pořád chyběly dva centimetry. Zabručel a natáhl se ještě trochu víc. Konečky prstů blaster pohladil.
Příšera zavrčela. Otočil se a strašně se vyděsil, když viděl, že je příšera vedle něj. Vydechla nosem a pak se rozhodla, že ho spolkne na jedno sousto. Billeam sebou cukl a zavřel oči.
Vřískot ho přinutil oči otevřít, aby viděl, co se děje. Příšera sebou zmítala a on si všiml, že má v krku zapíchnuté kopí. Zvedl pohled a viděl psa stojícího na hromadě smetí. Pes najednou vykřikl a skočil. Přistál na příšeřině krku a vytáhl kopí, pak s ním znovu propíchl její krk. Bestie zakňučela a divoce mávala krkem, snažila se psa sundat.
Billeam se snažil předstírat, že mu to je jedno nebo že není nijak ohromený psím počínáním, tou ukázkou neuvěřitelné životní síly a schopností. Díval se, jak pes statečně bojuje, uvědomil si, že riskuje svůj život… aby ho zachránil. Znovu.
„Pitomej pes,“ zabručel nespokojeně, jeho slova nebyla plná nenávisti, vzteku nebo žárlivosti, ale spíš lítosti, protože věřil, že pes bojuje předem prohraný souboj.
Pes kopím bodal znovu a znovu, dokud příšeře z krku nestříkala krev jako rudý déšť.
Příšera sebou zmítala a ocasem se ohnala po kocourovi. Billeam včas unikl a ocas tak narazil do věže železa. Trosky se pohnuly a trochu povolily jeho řetěz. Billeamovi zazářily oči štěstím, otočil se a natáhl se po blasteru.
„Ano!“ vykřikl, když ho chytil.
Bestie zaskučela z posledního a klesla. Billeam se rychle osvobodil tím, že vystřelil na řetěz želízek. Otočil se k psovi a začal pálit. Pes uhýbal a snažil se schovat za příšeřino tělo.
„Hej! Co je, sakra?! Zrovna jsem ti zachránil prdel, číčo,“ štěkl rozhněvaně pes.
Kocour na něj střílel a on si uvědomil, že nepřestane, dokud ho nezabije.
„Malý nevděčný kotě,“ zabručel Tomek. Vykoukl zpoza těla, aby viděl, kde kočka stojí, a prozkoumal prostor, pak se schoval před ránou z blasteru. „Fajn, ať je po tvém, Billeame.“
Sebral jedno ještěří tělo místo štítu a vyběhl ke kabině operátora od magnetického jeřábu. Když k němu doběhl, tělo Ještěra bylo prakticky na kousky. Tomek hodil tělo stranou a zalezl dovnitř. Zmáčkl tlačítka a zatahal za páky a jeřáb se dal do pohybu. Otočil magnetem směrem ke kocourovi.
Billeam zacouval, střílel po okně kabiny. Okno se začalo plnit dírami, dokud se konečně nerozletělo na kousky. Zamířil na Tomekovu hlavu. Tomek nastavil magnet na plnou sílu.
Billeam vypískl, když mu zbraň vylétla z ruky. Zvuk padajícího železa ho přinutil lehnout si na zem a vyhnout se tak kusu kovu, který prolétl vzduchem přímo nad jeho hlavou.
Tomek hlavicí zamířil ke straně a pak magnet vypnul. Železo spadlo následováno hlasitou ránou. Billeam se vyškrábal na nohy a utekl z doků.
Tomek si povzdychl a díval se za ním. Nechal jeřáb a došel si pro zbraň na hromadu železa. „Měl bys to prostě vzdát, kocoure,“ řekl a nasál vůni z blasteru, jeho čichové buňky zaznamenaly kočičí pach. Vrátil si zbraň do pouzdra a vyrazil za Billeamem.
Když dorazil k lesu, začala se snášet mlha. Byla tak hustá, že bylo těžké vidět, ale on svým nosem viděl Billeamovu stopu perfektně. Nikdy si nepomyslel, že kočka zamíří zpátky do lesa, ale nejspíš tam šla proto, že se tam dá lépe schovat. Stopa byla silnější a silnější a nakonec opustila zem a zamířila do korun stromů. Kocour se musel dostat na strom a teď cestoval po větvích. Tomek došel blízko ke stromu a chystal se šplhat. Několikrát mu to uklouzlo, než se mu podařilo se pořádně chytit a pokračovat. Trvalo mu několik minut, než se dostat dost vysoko na to, aby se chytil jedné z větví. Větev se pod jeho váhou zlomila a on dopadl na záda.
Promnul si zadek a podíval se nahoru na strom. „Do prdele s tím,“ řekl. Pokračoval po zemi, následoval stopu. Musel odhrnovat obří pavoučí sítě společně s obřími pavouky, kteří na nich byli, musel být opatrný, aby nespadl do děr, dokonce po cestě musel zabít i nějaká agresivní a útočná divoká zvířata. Kočce se po větvích nejspíš cestovalo o dost snáze.
Mlha konečně polevila a on se zamračil, když si uvědomil, že je na místě, kde ztroskotala jeho loď. Rychle vylezl do kokpitu. Pach kočky byl všude; dotýkal se navigačních kontrolek a pák. Tomek hádal, že se pokusil použít jeho loď k útěku z planety, ale nevyšlo to, jelikož lodní navigace byla v psí řeči. Tomek si odfrkl. Stejně by mu to nijak nepomohlo, protože loď neměla palivo.
Pach kočky byl stále silný, i když loď opustil. Předpokládal, že kocour zůstal poblíž lodi a přemýšlel, jestli se schovává někde poblíž a je připravený na něj skočit a zabít ho. Stál v klidu a vytáhl svou zbraň. V mžiku namířil na stromy. Zamračil se, když viděl kocoura, rozhodně nebyl připravený na něj útočit, namísto toho odpočíval na jedné z nejvyšších větví, schoulený jako embryo a kryl se před sluníčkem hustými listy, ze kterých si udělal střechu.
„Pojď sem dolů, Billeame,“ řekl Tomek. Billeam se na něj podíval, vůbec nebyl překvapený, že ho našel. Unaveně vydechl. „Musím tě snad donutit slézt?“ Tomek vystřelil po větvi blízko u jeho nohou. Billeam se trochu lekl, ale dolů nelezl. Otočil se na druhý bok a zavřel oči.
„Nedělám si prdel.“ Kočka se nepohnula. „Řekl jsem, slez dolů!“ bez reakce. „Jestli neslezeš dolů, tak toho budeš litovat. Dobře, počítám do tří… jedna… dva… Tohle je moje poslední varování, Billeame.“ Kočka ho dál ignorovala. „Ksakru,“ zabručel Tomek.
Sklopil blaster a povzdychl si. Ten dolů nesleze ani za nic, zdálo se. Předpokládal, že dokonce ani psí výhružky nedokážou kočku donutit upustit od svého zaslouženého odpočinku. Když nad tím tak přemýšlel, taky byl dost unavený. Až teď si uvědomil, že ho bolí všechny svaly v těle. Rozhodl se, že nechá kočku na chvíli být, jelikož se zdálo, že se stejně nechce nikam hnout, a že toho času také využije k odpočinku. Zkontroloval okolí a měl pocit, že je to tu trochu holé na to, aby mu to poskytlo přístřeší, to mohl ale změnit. Ještě jednou se podíval na kocoura a zamhouřil oči. Kocour bude muset slézt, a on na něj bude připravený.
autor: blame_my_dirty_mind
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Tak ale Billouši neblbni. Tomek to s tebou myslí dobře (i když ještě sám úplně neví proč) a ty na něj takhle.
Čekala jsem, že když mu Tomek opět zachrání život trochu to prolomí ledy, ale evidentně jsem se spletla. Jsou sami dva na neznáme planetě, mohli by se pokusit spolu aspoň trochu vycházet. Hlavně teda Billeam.
Děkuji za překlad, tahle povídka je super napínavá.
Bill ma trochu naštval, že sa Tomovi za ďalšiu záchranu odvďačil tým, že ho chcel zabiť:( dúfam, že sa už začnú spriateľovať, lebo je tu už príliš mnoho bojovania:) a ja by som už prijala trochu pokojnej romantiky.
Ďakujem za preklad.
Kocourek je ale blb místo aby byl rád že mu pejsek zachránil život už po druhé tak jej chce zabít.
Pořád prská a vystrkuje drápky… Kdy už mu dojde, že tohle zvládnou mnohem snadněji společně. Ve dvou to jde prostě vždycky líp. 😀
Tomek mě udivuje čím dál víc tím, jak rychlý, obezřetný a nápaditý je! 🙂 Vážně jsem si jej docela zamilovala! 😉 Ani jsem nečekala, že by dokázal příšery zbavit, ale jako vždy mě perfektně překvapil.
Ovšem škoda, že Billeam Tomekovi stále nevěří! Doufala jsem, že když jej Tom znova zachrání, tak to prolomí ledy nebo že mu začne Bill alespoň trošku věřit, ale on néé…on se místo toho snaží Tomeka zabít 😀 Ach jo! Než aby spojili síly a společně se dostali domů, tak spolu takhle bojují. Škoda té věčné nenávisti mezi nimi!
Moc skvělý díl, děkuji za překlad! 🙂