autor: elvisfan
„Lidi, tohle je tak špatně!“
Gustav se zastavil se svým cheeseburgerem na půli cesty k ústům a hodil ostražitým pohledem na svého přítele.
„Nebudeš mít další záchvat kvůli počasí, že ne?“ Obával se.
„Je leden, Gustave!“ Odpověděl Bill nedůtklivě. „Zimní čas! Měl bych se v den svých narozenin plahočit sněhem v mé kožené bundě a ne grilovat na zahradě vegetariánské hamburgery a karbanátky z mrtvých krav.“
„Vlastně je to Tom, kdo to všechno griluje,“ dodal Andy vstřícně a vychutnával si svůj hamburger. „A on dělá karbanátky z mrtvé krávy.“
„A dal nám pivo,“ připomněl mu Gustav.
„Tom je bůh.“
„Můj šatník je tady zbytečný,“ povzdechl si Bill. „Můj kabát je tak osamělý vzadu v šatníku.“
„Jo, ale pokud bys byl pořád v Chicagu, tak bys neměl nás,“ odpověděl Gustav.
„Všechno má své pro a proti, Bille,“ zašklebil se Andy v odezvě. „A ta bunda, kterou ti Tom a Natálie dali, je opravdu cool, a neupotíš se v ní k smrti.“
„A tak nějak… vypadá jako kožená,“ dodal Gustav. „Skoro.“
„Já vím.“ Bill si povzdechl a patou rozhoupal houpací síť tam a zpět. „Jen nemám náladu. Ale nevím, proč by mi mělo chybět Chicago, když jsem tam odsud dneska ještě od nikoho nic neslyšel.“
„Nikdo se neozval?“ Zeptal se Gustav.
„Ne, ani jeden z nich.“
„No, tohle by tě mělo rozveselit,“ Gustav se usmál při pohledu na osoby přicházející zadní brankou. „Podívej, kdo je tady.“
Bill a Andy přesměrovali svou pozornost, a zatímco Bill se cítil malinko veseleji, Andy jen zasténal při pohledu na objekt své zamilovanosti.
„Aspoň si s ní promluv,“ povzbuzoval ho Gustav.
„Nemůžu.“
Andy vstal a zamířil směrem k hamburgerům, účinně tak ukončil debatu. Bill dostal od Stephanie k narozeninám objetí a dárkovou kartu Hot Topic, než byla představena všem dospělým, kteří ji povzbuzovali, aby si vzala cokoliv k jídlu. Bill se rozhlédl po zahradě na Toma a Georga, jak si ve stínu užívají pivo, a na Natálii, jak se směje s několika dívkami ze salonu, a uvědomil si, že je jediný, kdo se opravdu dobře nebaví. Oči mu přistály zpátky na Tomovi, který se na něj usmál s kývnutím hlavy. Najednou přemožen výrazným pocitem naprostého smutku se Bill otočil a vrátil se do domu.
„Kam Bill jde?“ Uvažoval Tom ze svého místa pod stromem.
„Možná, že musel na záchod, Tome,“ navrhl Georg.
„Ne, vypadal z něčeho rozrušený.“
„Tak si s ním běž promluvit.“ Georg potlačil úsměv, zatímco popíjel pivo. „Oba víme, že to chceš.“
Tom se zamračil na muže vedle sebe a zamířil k domu. Pohlédl na Natálii, která byla zabraná do rozhovoru a zcela zapomínala na všechno ostatní. Jak předpokládal, našel Billa na jeho posteli objímajícího polštář.
„Opustil jsi párty,“ začal a opřel se o zárubeň dveří.
„Moc jsem se nebavil,“ pokrčil rameny Bill a jeho hlas byl smutný a tichý. Kousl se do rtu, zatímco tahal za volné nitky na polštáři. „Tome?“
„Jo?“
„Chybí mi máma a táta.“
„Samozřejmě, že ano.“ Tom zvedl druhý polštář a posadil se vedle mladšího chlapce. „Tvoje první narozeniny bez nich, to se dalo čekat.“
„Jo, ale to je právě to,“ pokračoval Bill. „Tak trochu mi chyběli na Den díkůvzdání, trochu víc mi chyběli na Vánoce, a nejvíc mi chybí v den mých narozenin. V jediný den, který je jen o mně. Není to trochu sobecké? Stýská se mi nejvíc po mých narozeninách.“
„Co ti na nich chybí nejvíc?“
Bill zamyšleně pozoroval muže vedle sebe a pak se se širokým úsměvem opřel proti Tomovu boku.
„Nechávali mě spát tak dlouho, jak jsem chtěl, a když jsem vstal, máma mi připravila obrovskou snídani. Něco jako jedna z tvých snídaní na kocovinu. Bez ohledu na to, kolik bylo hodin, když jsem se konečně dostal z postele.“
„Kdykoliv během dne je ten správný čas na snídani,“ připomněl mu Tom.
„Pak mi dali spoustu dárků a já se prostě poflakoval po domě, a pak jsem si někam vyšel s kamarády a nikdy jsem v den svých narozenin neměl zaracha,“ vykládal Bill nesouvisle. „Mí přátelé mi dali další dárky a pak jsme šli ven, a pak, když jsem se vrátil domů, což bylo většinou až druhý den, se mě máma zeptala na všechny mé dárky a na to, co jsme celou noc dělali. Dělala to tak každý rok. Chtěla, abych jí ukázal všechny své dárky, a to až do… minulého roku. To je docela hloupé, ne?“ Zeptal se Toma a položil mu hlavu na rameno. „Já a moje máma, pořád tak prožívající mé narozeninově dárky, i když jsem už v pubertě?“
„Vůbec ne,“ ujistil ho Tom. „Byla to vaše tradice.“
„Stýská se mi po nich, Tome. A nejen proto, že mám narozeniny. Prostě proto, že jsou pryč. Když mám dobrý den, chci jim to říct. Když mám špatný den, chci jim to říct. A já prostě nenávidím, že nemůžu.“
Bill se kousl do rtu, jak se snažil neplakat. Uvědomil si, že je to prohraná bitva, vydal ze sebe malý vzlyk a opřel se do Tomova objetí. Tom ho prostě jen držel, seděli s hlavami opřenými o sebe, zatímco konejšivě třel Billovu paži.
„Bude to lehčí,“ řekl Tom po chvíli. „Ne, že bys měl někdy zapomenout, ale…“
„Já vím.“ Bill se posadil a otřel si prstem pod očima. Usmál se přes slzy, když viděl, co udělal s Tomovou košilí. „Promiň,“ popotáhl. „Dneska nemám své voděodolné oční linky.“
„To je v pořádku,“ uklidnil ho Tom, když se díval na černé pruhy na rameni. „To je to, od čeho je pračka.“
Jejich pohledy se setkaly a jejich úsměvy se vytratily. Tomův pohled sklouzl na Billovy měkké, pootevřené rty, spatřil jeho vykukující vlhký jazyk a naklonil se. Jejich rty se setkaly s minimálním tlakem, krátce po odloučení se opět navzájem vyhledaly. Tom ucítil špičku měkkého propíchnutého jazyka, jak se setkal s tím jeho, a náhle se posadil s očima dokořán.
„Do prdele.“
„Tome…“
„Bille… sakra.“ Tom vstal a udělal krok směrem ke dveřím. Ohlédl se na Billa nyní sedícího na patách. „Jen… vrať se, kdykoli budeš chtít.“
Bill sledoval Toma, jak odchází a slzy se mu znovu rozkutálely po tvářích.
***
O dva dny později Georg zíral na svého nejlepšího přítele, ale nevypadal zdaleka tak překvapeně, jak si Tom myslel, že bude.
„Slyšel jsi mě?“ Tom zamával rukou před jeho obličejem.
„Slyšel jsem tě,“ ujistil ho Georg a zvedl si pivní lahev ke rtům. „Políbil jsi Billa.“
„Nevypadáš moc překvapeně.“
„Nejsem. Tome, čekal jsem na tuhle malou zpověď od chvíle, kdy jsem si uvědomil, že se mezi vámi něco děje.“
„A tos mě nemohl varovat, že se to stane?“
Tom se snažil o úsměv nad svým ubohým pokusem o vtip, pak se zamračil na svou lahev s pivem a potáhl z cigarety, v hlavě měl změť emocí.
„Co se stalo po tom, co jsi ho políbil?“ Zeptal se Georg.
„Odešel jsem,“ odpověděl Tom.
„To je všechno?“
„Nemohl jsem ani uvěřit, že se to stalo, Geo. A vypadalo to, že Bill taky ne. Prostě jsem… odešel.“
„Proč?“
„Protože všechno, co jsem chtěl, bylo zůstat.“
***
Natálie věděla, že se něco děje, ale nemohla přijít na to, co. Tom a Bill spolu vycházeli velmi dobře a pak, po Billových narozeninách, se začali sobě navzájem znovu vyhýbat. Protože nechtěla, aby to skončilo další hádkou, zoufale se snažila vymyslet něco, co by mohla udělat, aby byli všichni šťastní. Dva týdny po Billových narozeninách k tomu dostala příležitost.
Bill přišel na večeři s úšklebkem na tváři a zničeně dopadl na židli.
„Co se děje, zlatíčko?“ Zeptala se ho Natálie.
„Pololetí příští týden,“ lamentoval Bill. „Nebudu muset dělat zkoušky z angličtiny ani z dějin Evropy, protože moje známky jsou už dost dobré. Ale zkouška z trigonometrie bude určitě moje smrt.“
Natálii se rozzářila tvář a vzrušeně pohlédla na Toma.
„Tys měl trigonometrii na střední škole, že?“ Zeptala se ho.
Tomovi se nelíbil nápad, o kterém věděl, že ho má Natálie na mysli, když opatrně odpověděl: „Jo.“
„To je skvělé! Můžeš Billovi pomoct! Tom byl vždycky zatraceně dobrý na cokoliv matematického,“ řekla Billovi.
„Ach, to nemusí,“ namítl rychle Bill. „Má svoje vlastní věci na práci.“
„On nemá nic na práci, to tě ujišťuju. A už o tom nechci slyšet ani slovo.“ Natálie zvedla ruku, když se Tom snažil protestovat. „Můžete se na to podívat hned po večeři.“
Tom a Bill si spolu vyměnili nervózní pohled a pokračovali v jídle co nejpomaleji.
***
Po dvou hodinách, dvou cigaretách a Billově přestávce na záchod měl Bill konečně pocit, že přichází na kloub tomu, co byl zdaleka nejtěžší předmět, jaký kdy měl.
On a Tom seděli naproti sobě na opačných koncích Billovy postele a Bill se skláněl nad svou učebnicí a snažil se vyřešit náhodnou rovnici, kterou mu Tom zadal. Vystrčil špičku jazyka, zatímco se soustředil, a Tom dělal, co mohl, aby nezíral.
„Ach můj bože! Tady!“ Bill na Toma hodil svůj sešit a zabouchl knihu. „Jestli to není dobře, tak to vzdávám. Budu se na konci roku modlit za čtyřku, abych mohl odmaturovat.“
Bill se kousal do rtu a nervózně poklepával tužkou, jak nervózně čekal, a cítil se trochu optimističtěji, když přes vršek svého sešitu spatřil, jak se Tomovy oči usmály.
„Máš to,“ řekl Tom jednoduše.
„Ani náhodou!“
„Náhodou jo.“ Tom nenuceně zavřel Billův celkem odrbaný kroužkový blok a hodil ho na obávanou učebnici trigonometrie. „Gratuluju.“
„Chceš říct, že jsem se tu sračku konečně naučil?“
„Vypadá to tak, jo.“
Bill ze sebe vydal šťastné vyjeknutí a vrhnul se směrem k nic netušícímu Tomovi, aby mu omotal paže kolem krku.
„Strašně moc děkuju, Tome!“ Zvolal. „Zachránil jsi mě.“
Billovo tričko se lehce vyhrnulo, když natáhl své paže, a Tom měl pocit, jako by každý nerv v jeho těle odcestoval do místa, kde se konečky jeho prstů lehce dotýkaly Billovy hladké kůže.
„Žádný… ehm, žádný problém,“ dostal ze sebe. „Rád jsem pomohl.“
Cítil, jak Billův dech přejel po jeho krku vteřiny před tím, než se Bill napřímil, díval se všude jinde než na Toma, a rychle mu slezl z klína.
„Ehm… díky,“ zamumlal Bill, rychle pohlédl na Toma, než obrátil svou pozornost zpět k podlaze. „Já jsem, ehm… jo.“
Bill se ze svého pokoje nemohl dostat dostatečně rychle.
***
Další týden byl intenzivní, ale Billovi se podařilo přežít s překvapivě malou rozpačitostí mezi ním a Tomem. Po sebeblahopřejné expedici do vedlejšího bufetu s Andym a Gustavem v pátek po škole zastavil před domem a usmál se při pohledu na Tomovo SUV, které již stálo na příjezdové cestě. Běžel do domu, vykřikoval Tomovo jméno, a nakonec našel svůj cíl v kuchyni.
„Udělal jsem to, Tome!“ Vykřikl a rozběhl se přímo k Tomovi. „Dostal jsem dvě mínus!“
Několikrát v Tomově náruči poskočil, než se usadil v jeho objetí.
„Gratuluju,“ odpověděl Tom. „Věděl jsem, že to zvládneš.“
Tom ucítil Billův dech na svém krku a oči se mu zavřely, když sklonil hlavu, aby se nadechl vůně Billových jemných ebenových vlasů. Bill zachytil jejich odraz ve skle zadních dveří a viděl, jak mu Tomovy ruce sklouzly z pasu na jeho boky. Zkusil udělat krok vzad, ale našel sám sebe, jak je pevně držen v Tomově sevření.
„Tome,“ vydechl Bill a nevědomky zíral na Tomova pootevřená ústa, zatímco si olízl rty. „Co to děláme?“
Jejich oči se setkaly, oboje stejně ztmavlé touhou, a Tomova čelist se na několik vteřin viditelně sevřela, než vykročil a přitiskl Billa zády ke zdi.
„Řekni mi, abych přestal,“ zašeptal tak blízko, že Bil cítil jeho dech na svých rtech.
Bill zvedl ruku, přitiskl dlaň na zadní stranu Tomova krku a zcela si jej k sobě přitáhl. Okamžitě se mu otevřel, neschopen potlačit to nejmenší zakňourání, když se Tom vrhnul kupředu a dožadoval se jeho úst s hladovou naléhavostí. Jejich jazyky se spolu vášnivě proplétaly, jak ani jeden z nich se nebyl schopný toho druhého nabažit. Bill omotal ruce kolem Tomova krku a přitiskl jejich těla ještě blíž, zatímco Toma provokoval svým stříbrným piercingem v jazyku. Když se od sebe definitivně odtrhli, aby získali kyslík, bylo to pouze na několik centimetrů. Oba těžce oddechovali a vdechovali dech toho druhého. Byl to Bill, kdo vyslovil to, nad čím oba přemýšleli.
„Já nechci přestat.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
ANo, konečně!! 🙂 🙂 tak perfektní povídka, vážně moc moc děkuji za další zatím úplně nejlepší kapitolu 😉 🙂
Vážně bych tady chtěla napsat nějaký smysluplný komentář ale momentálně tancuje vítězný radostný taneček, takže jen tisíceré díky za překlad Zuzu. Zlepšila si mi den. 😀
Hmmm, nadherny konec 🙂 Tohle muchlovani bylo velmi sympaticke 😀 jen se divim, ze je tam nikdo nepristihnul pri cinu. To by bylo… :))
Diky za preklad 🙂
A je to tady! Napětí mezi nimi pěkně dlouho gradovalo, až to bouchlo… Jsem zvědavá, jak dlouho bude trvat, než to na ně praskne. Mezi Tomem a Natálií to jde už dlouho z kopce, ale stejně je mi Nat trochu líto. Georg mě baví, protože přesně ví, o co jde, a jako správný kamarád Toma neodsuzuje. Spíš naopak. 😀
Děkuji za překlad a těším se na další kousek.
Dneska to vážně stálo za to! 🙂 Úžasná povídka. Je naprosto skvělé, jak jeden potřebuje toho druhého. Děkuji za překlad a moc se těším na další díl.
Paráda tak už to dopadlo Georg je správný kamarád.
Joooj, to je tak skvelé, že vôbec neviem ako napísať čo cítim. Je mi trošičku ľúto, Natalie ale len úúúúplne minimálne a veľmi dúfam, že jej je už Tom aj tak fuk. Bolo to dychberúce a prekrásne. Veľmi pekne ďakujem za preklad♥
Ano, ano, ano. Tohle jsem toužebně očekávala a bylo to ještě sladší, než jsem si myslela. Bylo mi Billa líto – jeho první narozky bez rodičů, ale je vidět, že Nat i Tom se opravdu snaží. A Tom se opravdu snaží ze všech sil 😉
Úplně vidím to jiskření mezi nimi, i když se zdá, že na Toma to dopadlo jako bomba – Geo, jsi jednička.
Nat chudák to zase myslela dobře a neuvědomuje si, že si pro sebe vykopala jámu. Ale moc jí za tu příležitost dát kluky krásně dohromady děkuji 😉
No a ten závěr? Přiznávám, celou kapitolku jsem si uchváceně přečetla rovnou dvakrát a u toho konce jsem se pokaždé culila jako blbeček. Sakra já taky nechci přestat… ve čtení.
Dokonalá záležitost tahle povídka a já moc děkuji za Zuzu za překlad. Jsi překladatelská bohyně, fakt že jo 😉
Konečne! To im trvalo, než sa dopracovali do tejto fázy. Ale som za to nesmierne rada. Teraz len doriešiť Natáliu, resp. jej zmiznutie zo scény a všetko budú skvelé.
Geova reakcia na Tomove priznanie bola super 😀 Však on už dávno vedel, ako to dopadne.
Ďakujem za preklad.
Asi by mi mělo být líto Natálie, ale upřímně jsem si na ni vzpomněla až teď, když jsem přemýšlela, co na tuhle krásu napsat! Líto mi jí bude možá v dalších dílech, jestli tohle bude mezi klukama pokračovat, ale teď mám v sobě je nádherné pocity z toho, co se mezi nimi stalo! Snad jsem to ani tak ´brzy´ nečekala, i když je pravda, že to už bylo docela na spadnutí..celou dobu to mezi nimi jiskřilo a bylo jen otázkou času, kdy tomu oba dva podlehnou.
Billa mi bylo moc líto, když smutnil po rodičích, ale ještě, že má u sebe Toma. No a konec tohohle dílu asi ani nemusím komentovat. Jsem z toho v oblacích ještě teď!
Tisíceré díky za překlad! ♥