autor: elvisfan
Tomovi se otevřely oči a on věděl, že se už nevrátí ke spánku, proto vstal a objednal si pokojovou službu. Poté, co si vychutnal nějakou šunku, vejce a sýr na toastu, kávu a pomerančový džus, strčil hlavu do Billova pokoje, aby se ujistil, že stále ještě tvrdě spí. Když zjistil, že ho nebude potřeba ještě nejméně další dvě hodiny, převlékl se do bílého tílka a starých tepláků a zamířil dolů, aby využil hotelovou posilovnu. Neměla toho moc co nabídnout, ale podařilo se mu uběhnout pár mil na běžeckém pásu a použít nějaké činky.
Kluzký a lesknoucí se potem se vrátil do svého pokoje osprchovat a obléknout se. Zrovna za sebou zavřel dveře a stáhl si tričko, když se otevřely spojovací dveře a vešel Bill.
A zíral.
„Ehm… uh, ahoj,“ vykoktal zpěvák a rychle zamrkal. „Už jsi vzhůru.“
„Jo,“ usmál se Tom. „Už nějakou dobu. Šel jsem použít to, čemu tady říkají tělocvična.“
„Nic moc?“
„Ani ne, ale stejně jsem zvládl si trochu zatrénovat.“
„Už jsi snídal?“ Zeptal se Bill, očividně mluvící s Tomovými břišáky.
„Jo.“
„Ach. Myslel jsem, že bychom si mohli něco objednat.“
„Objednej trochu víc kávy a já přijdu hned, jak vylezu ze sprchy.“
„Skvělé.“ Bill značně ožil a skutečně se mu podařilo podívat se Tomovi do očí. „Uvidíme se za chvilku.“
***
Když toho večera přijeli k hale, Tom vykoukl z okna autobusu a uviděl ženu opřenou o cihlovou zeď hned u dveří, kterými měli vstoupit dovnitř. Okamžitě zpozorněl a zavolal na Billa.
„Co je, Tome?“ Zahučel Bill, když došel do přední části autobusu. „Jsem tady. Jsem připravený.“
Bill se zdál být z nějakého důvodu otrávený a Tom nad tím krátce uvažoval, než obrátil svou pozornost zpět k oknu.
„Ta žena tam u dveří.“ Tom kývl jejím směrem. „Je to někdo, koho znáš?“
Bill přimhouřil oči a zavrtěl hlavou. „Ne, proč?“
„Jen se ptám.“
„Ach, takže teď jsi celý ochranářský?“
„Bille…“
„Jsi až moc vážný, Tome. Asi tady pracuje a vyšla si ven na cigaretu. Žádný velký problém.“ Bill zvedl svou tašku přes rameno a poplácal Toma po tváři. „Ale jsi roztomilý, když jsi takhle celý starostlivý.“
Bill vystoupil z autobusu jako první, a když Tom vystoupil po něm, okamžitě se postavil mezi Billa a tu ženu. Zůstali tak po celou cestu do budovy.
„Wow, dnes sis vydělal svou výplatu, že jo, Tome?“
„Bille, jsem tady z nějakého důvodu. Nebudu riskovat.“
„Tak mám fanynku, která je trochu bláznivější než všichni ostatní. To je maličkost.“
Tom se kousl do jazyka, zatímco spolu s Billem zamířili do šaten.
***
Toho večera po koncertě Tom procházel chodbou, když David přišel z parkoviště.
„Dneska tam je spousta fanoušků,“ oznámil všem. „Vypadá to, že tajemství Billova večírku už je venku.“
„Budeme se zastavovat?“ Zeptal se Tom Billa.
„Vydrž.“ Bill se přehraboval ve svém batohu, až vítězoslavně zvedl fix. „Tome, veď mě k mé zbožňující veřejnosti.“
Jakmile vyšli z budovy, kapela byla samý úsměv, a okamžitě se spustil křik. Tom zůstal blízko u Billa a držel svůj pohled zaměřený na dav, vše se zdálo být v pořádku. Byli skoro u limuzíny, když jedna ruka vystřelila, chytila rukáv Billovy košile, a zatáhla ho trochu směrem k davu.
Tom tu ruku popadl a stiskl, dokud její majitelka nepovolila sevření a brzy uslyšeli ženský výkřik: „Proboha, já jsem se ho dotkla!“
Úsměv na Billově tváři byl nevyhnutelný, když podepsal poslední plakát a vklouzl do auta.
„Díky bohu, že jsi tam byl, Tome! Zachránil jsi mě před nějakou dívkou, která se mě chtěla dotknout! „
„Bille, nezačínej.“ Tom seděl naproti němu a zíral na zpěváka.
„Já vím, že jsi jen dělal svou práci. Ale tohle bylo jen stěží poprvé, co mě někdo popadl za rukáv. Jednou se mi nějaká holka pokusila vzít tašku!“
„Bože, to ne!“
„Ano! Ale Mike do toho vstoupil a dostal ji ode mě. Tak vidíš, je tady spousta lidí, kteří na mě dohlížejí.“
„Ale ty už nejsi Mikova zodpovědnost.“ Tom se naklonil blíž s lokty na kolenou, zatímco zbytek kapely nastoupil do auta. „Nebo Jeffova, nebo Stevova. Jsi moje zodpovědnost. Byl bys raději, kdybych nedělal svou práci a nechal nějaké podivíny, aby tě dostali?“
„Bože, byl jsi takhle vážný i na střední?“
„Bille…“
„Okay, chápu. Máš nějakou práci a bereš ji vážně. A ano, to je dobrá věc. Ale zejména dnes máš mé svolení se bavit.“
„Všechno nejlepší k narozeninám, B!“ Vykřikl Ethan a nastoupil do auta s lahví bourbonu. „Dnes večer se trochu pobavíme!“
„Však jo, taky jsou to moje narozeniny,“ usmál se na něj Bill. Snažil se zachytit Tomův pohled, ale pozornost jeho bodyguarda už byla zaměřena směrem k oknu.
***
„Proč tak smutně, štěně?“
Bill se musel usmát nad Emmiiným zakaleným výrazem, když mu ovinula paži kolem krku a naklonila se dost blízko, aby ho slyšela i přes hudbu Billovy soukromé narozeninové párty.
„Nejsem smutný,“ pokoušel se ji Bill ujistit. „Mám narozeniny. Proč bych měl být smutný? „
„Já nevím.“ Emmie se svalila na židli vedle něj o něco méně než elegantně. „Ale hádám, že to má něco společného s tím, jak tvé oči vrhají dýky Tomovým směrem.“
„Ani se nezmínil, že mám dnes narozeniny, Em!“ Bill přesunul oči ze strany na stranu se strachem, že pití mohlo narušit jeho schopnost kontrolovat svou vlastní hlasitost. „Chápu, pokud si to po pěti letech nepamatuje, ale všichni o tom dnes mluvili a on mi ani jednou nepopřál. Ani jedinkrát. Velký stupidní blbec.“
„Tos určitě nechtěl říct.“
„To teda chtěl.“ Bill se ušklíbl a zatočil svým brčkem.
„B! Oslavenče!“
Ethan a Scott zakopli a ve svém nadšení narazili do stolu.
„Musíš tancovat, B!“ Vykřikl Ethan zbytečně nahlas. „Oslavenec musí tancovat!“
„To musím souhlasit.“ Natálie přišla a vzala Billa za ruku. „Uvidíme, jestli jsou tyhle nové oční linky potuodolné.“
Emmie se rozesmála, když Billa všichni odvedli, a pak opatrně zamířila k místu, kde byli usazeni kluci z ochranky, aby dosedla vedle Toma.
„Billy trucuje,“ informovala ho. „A je to všechno tvoje vina.“
„Jak je to moje vina?“
Tom pozoroval její pokus zapálit si cigaretu, pak se nad ní slitoval a zapálil jí.
„Trucuje, protože jsi zapomněl na jeho narozeniny.“
„Jak bych mohl zapomenout?“ Tomův pohled byl zaměřený na úzký okruh subjektů napěchovaných na parketu. „Je to to jediné, o čem se celý den mluví.“
„A přesto ses mu o tom ani jednou nezmínil.“
„Umíš udržet tajemství, Emmie?“
„Samozřejmě.“
Tom pečlivě volil slova. „Billovy narozeniny budou dnes večer v určitém okamžiku zmíněny.“
„Ach, jak tajuplné. Můžu dostat nějaký náznak?“
„Už jsem toho řekl až moc. Běž tancovat, teď je párty.“
„To mi nemusíš říkat dvakrát!“
Emmie se naklonila a zanechala lesklý otisk rtů na Tomově čele, než se odkymácela na parket.
***
Bill se opravdu těžce snažil udržet tvář šťastného oslavence, ale jeho mírně opilý mozek mu stále připomínal, že Tom se na něj sotva vůbec i jen podíval, natož aby mu popřál k narozeninám. Zíral na podlahu ve výtahu a mentálně si nakázal, aby nešpulil rty.
Dveře se s cinknutím otevřely a Bill byl první, kdo vystoupil a spěchal chodbou napřed, připravený na celý den zapomenout, když si u svých dveří uvědomil, že ještě musí počkat na Toma, aby ho pustil dovnitř. V duchu si poznamenal, že musí začít nosit svůj vlastní klíč.
„Užil sis své narozeniny, Bille?“ zeptal se Tom zdvořile, zatímco odemykal dveře.
„Proč se staráš?“ zamumlal Bill směrem k podlaze.
„Jen vedu konverzaci.“
Tom otevřel dveře a nechal Billa vejít jako prvního, než za nimi dveře zase zavřel, opřel se o ně a čekal na Billovu reakci.
Bill udělal dva kroky a zastavil se, upustil svou tašku na zem, zatímco zíral na stůl u okna. Visel nad ním tucet červených a černých balónků a na stole ležela kulatá lepenková trubice. Bill ji zvedl a spatřil na jejím konci připevněný štítek.
Všechno nejlepší k narozeninám, Bille.
~T
Bill se prudce otočil a setkal se tváří v tvář s Tomem.
„Tys mě nechal si myslet, žes zapomněl!“
„To všechno bylo součástí mého mistrovského plánu,“ zazubil se na něj Tom. „Chystáš se to otevřít?“
Bill rozložil konce kartonu a ven vyklouzl plakát.
„Zavolal jsem Gustavovi, když jsi byl jednoho večera na pódiu,“ vysvětloval Tom. „Chtěl jsem se ujistit, že pořád ještě sbíráš ty staré filmové plakáty a on mě ubezpečil, že nemáš žádný s… touhle konkrétní osobou.“
Bill pomalu rozvinul plakát, vytřeštil oči a zalapal po dechu.
„Jailhouse Rock!“ Vyjekl a poskočil na místě. Plakát se mu v ruce zpátky sroloval a on zíral na Toma. „Jak jsi to vůbec sehnal, aniž bych o tom věděl? Jsme k sobě prakticky přilepení čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu.“
„Dvaadvacet hodin denně sedm dní v týdnu,“ pokrčil rameny Tom. „Obvykle jsem vzhůru o pár hodin dřív než ty. Šel jsem brzy ven, když jsme byli ve Phoenixu.“
„Nechal jsi mě úplně samotného?“ Bill předstíral, že trucuje.
„Odešel jsem, když jsi spal. A Steve byl vedle v mém pokoji pro případ, že bys nabyl vědomí a šel mě hledat. Byl jsi v pohodě.“
Bill položil plakát na stůl a zabalil Toma do objetí s povzdechem do jeho krku.
„Děkuju, Tome,“ zašeptal.
„Nemáš za co. Omlouvám se, že jsem tě nechal celý den čekat.“
„To je v pohodě. Teď už mi to tolik nevadí.“
***
O dvě noci později našel Tom sám sebe, jak znova zírá z okna autobusu a opět byl mírně rozrušen tím, co vidí.
„Wal-Mart, Bille? Vážně?“
„Tome, to je taková zábava!“ Bill prakticky poskakoval. „Milujeme pozdní noční Wal-Mart! Scott udělal během posledního turné google průzkum a našel všechny nonstop Wall-Marty v zemi. Zastavíme u jednoho z nich kdykoliv, kdy je to jen trochu možné. Nic není ve dvě ráno víc vzrušujícího.“
„Když to říkáš.“
Tom se zbytkem bodyguardů, kteří měli všichni podobný vyjevený výraz, následovali kapelu do megaobchoďáku, kde se rychle rozptýlili. Bill, a za ním se zpožděním Tom, nejprve zamířili do oddělení elektroniky a zásobili se zlevněnými DVD, a pak se vydali do oddělení s potravinami, aby se zásobili také nezdravým jídlem a nápoji. Při zastávce v oddělení hraček Bill popadl pár sad G.I.Joe vysílaček.
Nakonec se všichni opět sešli u pokladen, aby porovnali nálezy svých pozdě nočních nákupů a Bill zatleskal, když spatři Ethanovy vodní pistolky. Zcela bez zájmu vyhlížející pokladní skenovala jejich nákupy, dokud nevzhlédla a nevšimla si, kdo stojí v její frontě.
„Panebože! Panebože!“ Přestala skenovat a šokovaně si zakryla ústa. „Ty jsi… ty jsi Billy Future! Panebože!“
„Ahoj,“ usmál se Bill a zamával na ni.
„Panebože, jste tady všichni!“ Dívka vypadala, že možná každou chvíli exploduje, zatímco rychle popadla náhodný časopis z regálu. „Můžu… můžu dostat vaše autogramy? Prosím?“
„Jasná věc.“
Bill se dál usmíval, když podepsal vydání Péče o domácnost a poslal to dál ke zbytku kapely. Ohlédl se na pokladní, jejíž jmenovka prozrazovala jméno Jamie, a zjistil, že si zvědavě prohlíží Toma.
„Ty jsi Billyho kluk?“ Zeptala se ho.
„Ale ne, já jsem jen jeho…“
„To je můj kamarád, Tom,“ přerušil ho Bill a nervózně pohlédl na Toma, než obrátil svou pozornost zpátky k Jamie, která mu oplatila úsměv a dál pokračovala ve skenování nákupu.
Jakmile měli všichni zaplaceno, Jamie vytáhla svůj telefon a požádala je o několik fotek, na které všichni nadšeně a s úsměvem zapózovali, než pokračovali na své cestě do Memphisu.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Jsem ráda, že je to mezi nimi stále lepší a lepší. Ale asi by Billovi měli říct o těch anonymech, jinak nebude Tomovu snahu brát vážně.
Díky za překlad a těším se na další.
Tak to máš pravdu Nade je fajn že jsou v pohodě.
Moc pěkný díl. Hned se to čte líp, když jsou na sebe kluci milí. No a to překvapení pro Billa? Perfektní. Jejich vztah bych už nenazvala pracovní ale spíš kamarádský. Těším se na pokračování.
Děkuju za překlad Zuzu
Páčilo sa mi, ako Bill trucoval, keď si myslel, že Tom na jeho narodeniny zabudol. A on mu pritom nachystal také prekvapenie! 😀 Som rada, že sa veci medzi nimi zmiernili a teraz vychádzajú celkom v pohode a prechádzajú do určitého priateľského režimu 🙂
Ďakujem za preklad.
Super dílek 🙂
Koukám, že dneska pohoda, až neobvyklé. Jsem zvědavá co přinese další díl.
Díky za překlad
Bill je rozkošný keď trucuje, a páčilo sa mi jeho detinské nakupovanie a hlavne to ako Toma predstavil ako kamaráta:) to bolo milé… Ďakujem krásne za preklad.
Líbí se mi, jak se vztah těch dvou den ode dne lepší! 🙂 Krásně se to čte! 🙂
Děkuji za překlad!