autor: elvisfan
Uplynulo dalších třicet minut a Tom nemohl uvěřit, že mu znuděný Bill ještě nepřišel zaklepat na dveře.
„Užij si to ticho, člověče,“ povzbudil ho Georg. „Zase tě bude během chvilky štvát.“
„Myslím, že už jsem si zvykl na to, že mě štve,“ pokrčil Tom rameny se smíchem. „Ale řekl jsem mu, že přijedeš, takže se nejspíš snaží být milý a nechat mě na pokoji.“
„Jak pozorné. V kolik hodin máš tu večeři s vašima?“
„V sedm. Bill říkal, že jeho rodiče tady budou taky, takže doufejme, že se budu moct v klidu najíst a užít si večer se svými…“ Byl přerušen zaklepáním na dveře. „Tak zřejmě ne.“
Šel otevřít dveře, ale místo Billa spatřil velmi naštvaně vypadajícího Davida.
„Kde je Billy?“
„Je ve svém pokoji.“
„Byl jsem v Billyho pokoji, Tome. Billy tam není. Poslal jsem mu zprávu o změně v zítřejším rozvrhu a říkal jsem si, že je to divné, když mi neodpověděl, tak jsem zaklepal na dveře, a nikdo neotevíral.“
Tom otevřel spojovací dveře a potvrdil, že Billův pokoj je opravdu prázdný. Vytáhl telefon, zatímco se podíval zpátky na Davida.
„Řekl mi, že se chystá si na chvíli odpočinout ve svém pokoji, než dorazí jeho rodiče, a pak že bude trávit čas s nimi.“ Poslal Billovi zprávu s dotazem na místo jeho pobytu, a když nepřišla žádná odpověď, o dvě minuty později mu zavolal s podobným výsledkem. Zanechal zprávu v hlasové schránce a pak telefon zavřel. „Kde sakra je?“ Zeptal se nikoho určitého.
David zuřivě psal na svém telefonu. „Zbytek kapely je ve svých pokojích, a Steve a kluci jdou spustit kontrolu hotelu tak tiše, jak jen to bude možné.“
„Možná, že se jeho rodina objevila dřív,“ uvažoval Georg při pohledu na mírně panický výraz na tváři svého přítele. „Mohl by s nimi být prostě někde jinde.“
„Beze mě neměl chodit nikam,“ odpověděl Tom a už zase vytáčel svůj telefon.
„A přesto šel.“
Tom pohlédl na svého přítele, zatímco znovu vytočil Billovo číslo a zanechal ještě jednu zprávu.
„Ježíši Bille, kam jsi sakra zmizel?“
***
„Už zase ti zvoní telefon,“ poznamenal Gustav a vyfoukl do vzduchu kolečko kouře.
„Děkuju, pane Zřejmý,“ Bill poslouchal další hlasovou zprávu od Toma. „To zní, jako že má obavy.“
„Obavy o svou práci.“
„Ne, zní divně…“ Bill několikrát otočil telefonem v rukou v hlubokém zamyšlení. „Měl bych mu aspoň dát vědět, že jsem v pořádku.“
„Jak je libo.“
Bill vstal a šel hlouběji do dvora rodičů pro trochu soukromí. Vytočil Tomovo číslo a sotva uslyšel jedno zazvonění, než to Tom zvedl.
„Bille, kde, sakra, jsi? Jsi v pořádku?“
„Tome, uklidni se. Jsem v pořádku. Jsem s Gustavem.“
„Uklidni se? Máš na svědomí asi tucet lidí pročesávajících hotel. Kde jsi?“
„Nejsem v hotelu.“
„Jo, to už mi došlo.“
„Jen jsem se chtěl na chvíli dostat pryč a všechny vidět. Nejsem v žádném nebezpečí, okay? Je mi fajn. Zůstanu tady přes noc a…“
„No to určitě! Přesuň svůj zadek zpátky sem, Bille! Hned teď!“
„Přestaň na mě řvát, Tome! Nejsem mimino! Hele, máš na noc volno. Můžeš být se svou rodinou a nebudeš si muset o nic dělat starosti. Myslel bych si, že za to budeš rád.“
„Budu si dělat starosti, Bille, dokud nebudeš zpátky ve svém…“ Tom uslyšel cvaknutí a oznamovací tón a zůstal na svůj telefon šokovaně zírat. „Ten hajzl mi to položil!“
„Ehm, Tome?“ Georg mu váhavě položil ruku na rameno. „Potřebuješ se uklidnit.“
Tom se prudce otočil a odplácl jeho ruku pryč. „Neříkej mi, abych se, kurva, uklidnil, Georgu! Musím ho najít! Jestli se mu cokoliv stane…“
„Kámo, bude v pohodě. Nikdo nebude vinit tebe. Myslíš, že je to první celebrita, která takhle svým dozorcům upláchla?“
„Já se nebojím o svou práci, Georgu!“ Tomovy oči byly rozšířené a vypadal opravdu vystrašeně. „Bojím se o něj!“
Tom zíral na svého přítele a pak vydechl, zatímco se otočil k oknu s rukama v bok.
„No doprdele.“ Georg se usmál a zavtěl hlavou. „Myslím, že historie se opakuje.“
„O čem to mluvíš?“
„Máš o něho takový strach, protože ho miluješ.“
„Nebuď pitomý.“
„Ach, právě teď jsem docela chytrý, Tome. Ty jsi tady ten, kdo je idiot. Pořád ho miluješ, viď?“
„Záleží mi na něm.“
„Stejně, jako ti záleží na každém, pro koho pracuješ?“
„Podívej, Geo. Jen ho chci dostat zpátky sem, kde bude v bezpečí.“ Tom se otočil čelem ke svému příteli. „Je to okay?“
„Okay, okay,“ povzdechl si Georg. „Kam myslíš, že mohl jít? Na chvilku se uklidni a přemýšlej o tom, co ti řekl, když jsi s ním mluvil.“
„Řekl, že tam zůstane přes noc, že se jen chtěl dostat pryč a všechny vidět… Bože, já jsem takový idiot!“
„Proč? Vidět koho?“
„Svou rodinu, Georgu. Tak jako tak se dnes večer měl sejít se svou rodinou, takže se prostě… rozhodl jet za nimi, zřejmě.“
„Vidíš, jak to bylo snadné?“
„Bydlí jeho rodiče stále v tom stejném domě?“
„Jo, alespoň pokud… Tome, co to děláš?“
„Dávám Davidovi vědět, co se děje,“ odpověděl Tom a vyťukával zprávu svému šéfovi. „A pak mě odvezeš do Springfieldu.“
***
Bill ležel na posteli s rukou na žaludku a svíjel se v agónii.
„Příliš mnoho jídla, Gustave.“
„Přísahám, že tvoje máma dělá ty nejlepší makarony se sýrem, jaké jsem kdy jedl,“ odpověděl Gustav z místa, kde ležel na podlaze.
„Teď už po zbytek týdne nebudu nic jíst.“
„Jo, jasně.“ Gustav se koukl na hodinky. „Už to je lehce přes tři hodiny.“
„Ani mi to nepřipomínej.“ Bill se na své straně postele posadil. „Vážně si myslíš, že se tady ukáže?“
„Ty ho znáš líp než já.“
„Já jsem tak v háji.“
„Pojďme ke mně domů. Nebo…“
„Aby byl na mě ještě naštvanější? Ne díky.“ Bill si povzdechl a položil se zpátky na postel. „Alespoň jsem viděl mámu a tátu, a Sama…“
„A mě.“
„A tebe, a mohl jsem ochutnat máminu kuchyň poprvé po nekonečně dlouhé době…“
„Vážně. Nejlepší makarony se sýrem, co jsem kdy měl.“
„Hádám, že můj návrat k normálnu byl ještě kratší, než jsem čekal.“ Bill se proti své vůli usmál. „Ale byla to zábava, ne? Plížení se z hotelu s autem čekajícím na mě u zadního vchodu, a…“
Přerušen zvenčí zvukem zavírajících se dveří od auta, Bill čekal. Zaslechl zvuk zvonku, pak hlasy, a pak nakonec kroky směřující po schodech nahoru. Rychlé kroky. Dveře se rozlétly a stál tam Tom, naštvanější, než jej kdy předtím viděl.
Tom pohlédl na Gustava, stále na podlaze, ačkoliv nyní v sedící poloze, a pak stočil svůj pohled na uprchlíka.
„Můžeme jít, Bille?“
„Ano, Tome, měl jsem skvělý čas se svou rodinou. Díky moc za optání.“ Bill přimhouřil oči a překřížil ruce, když Tom neodpověděl. „Nemusíme odejít hned teď, víš. Já nemusím být…“
„Bille, dnes večer tě beru zpátky do Peninsuly. Takže teď můžeš vstát a jít se mnou, nebo tě odsud můžu odtáhnout…“
„Dobře, fajn!“ Přerušil ho Bill, když uviděl své rodiče a svého bratra, jak stojí na chodbě. „Můžu se se svou rodinou rozloučit, nebo tady na to není čas?“
„Pět minut.“
Tom čekal venku na verandě, s cigaretou v ruce, dokud se Bill neobjevil o pár minut později. Otevřel ústa, aby promluvil, ale Bill ho přerušil s napřaženým prstem.
„Nemluv na mě!“
Bill sešel po schodech a nastoupil na zadní sedadlo Georgova auta. Zabouchl dveře a vytáhl si z kapsy cigarety. Stáhl okýnko a zapálil si cigaretu, než si všiml Georgovy přítomnosti na předním sedadle.
„Nevadí, když budu kouřit?“
„Eh, ne. Klidně pokračuj.“
Tom se vrátil do auta a jejich řidič mohl prakticky cítit, jak vzduch mezi jeho cestujícími praská napětím. Slyšel hluboký dech přicházející od Toma, zatímco najel zpátky na dálnici, ale první slova přišla ze zadního sedadla.
„Ty hajzle,“ zasyčel Bill.
„Podívej, Bille…“
„Ne, ty podívej! Žádny pracovní titul ti nedává právo mě takhle ztrapnit před celou mou rodinou! Okay, možná jsem se neměl vyplížit z hotelu, ale nemusel jsi se mnou mluvit takhle! Jsem dospělý, Tome. Opravdu bych ocenil, kdyby sis to do budoucna pamatoval.“
Tom vyhlédl ven z okna na projíždějící auta, než promluvil.
„Dobře, omlouvám se, že jsem tě ztrapnil. Ale sakra, Bille, všichni o tebe měli strach.“
„Měli strach bezdůvodně. Byl jsem s Gustavem a svou rodinou, v domě, ve kterém jsem vyrostl. Nic se nemohlo stát.“
„Co kdyby tě někdo sledoval, Bille? Přemýšlel jsi o tom vůbec? Někdo mohl…“
„Můj bože, Tome, doufám, že David ti dostatečně platí za všechny tyhle tvoje obavy.“
„Možná, že ty nemáš dostatečné obavy.“
„Co to, sakra, mělo znamenat?“
„Budete se kluci hádat celou cestu až do Chicaga?“ Přerušil je Georg s očima stále na vozovce. „Protože to je tříhodinová cesta a já bych ji radši zvládl bez všeho toho řvaní.“
Tom se ohlédl dozadu na nedůtklivého Billa zírajícího z okna s překříženýma rukama, což začínala být jeho oblíbená pozice.“
„Bille, opravdu se omlouvám. Za to ztrapnění i za to, že jsem si dělal až příliš velké starosti. Já jen… nechci vidět, že se ti něco stane, ano? Takže prosím, už žádná další malá dobrodružství. Okay?“
„A žádné další zacházení se mnou, jako bych byl dítě, okay?“
„Domluveno.“
***
Byly téměř dvě hodiny ráno, když se dostali zpátky na hotel. Tom oznámil Davidovi jejich návrat a ten teď na ně čekal na chodbě, když trio vystoupilo z výtahu.
„Jsem rád, že jsi zpátky, Bille,“ zazubil se David. „Už jsem chtěl udělat nového zpěváka z Ethana.“
„Bůh nám pomáhej,“ Bill se rozesmál, zatímco následoval Toma do svého pokoje. „Okay Tome, jsem živý a zdravý. Můžu už jít do postele?“ Bill se snažil usmívat, ale zamračený výraz na Tomově tváři ten nápad hodně rychle pohřbil. Bill se posadil na okraj postele a pohrával si s lemem svého trička. „Je mi líto, Tome, jestli jsi měl o mně strach.“
Tom si s povzdechem přejel rukou po vlasech. „Teď už jsi zpátky. To je důležité. Zítra odjíždíme v jednu. Budeš…“
„Budu připravený.“
Po pobavených pohledech, které si ti druzí dva vzájemně věnovali, se Georg usmál a rozešel se do Tomova pokoje. „Dobrou, Bille,“ zavolal přitom.
„Dobrou, Georgu,“ odpověděl Bill a stále se přitom díval na Toma. Chystal se mu také popřát dobrou noc, když si vzpomněl na druhý důvod, proč byl Tom naštvaný z jeho zmizení. „Ty ses dnes nedostal k tomu, abys viděl své rodiče, nebo ano?“
„Ne, nedostal.“
„Kvůli mně. Já jsem takový blbec, Tome. Opravdu se omlouvám.“
„To je v pohodě. Setkám se s nimi v devět ráno u snídaně, takže sem nejeli tak úplně zbytečně.“ Jedna jeho část si chtěla užít tu skutečnost, že se Bill cítí špatně, ale nemohl. „Bille, je to v pořádku, vážně. Nejsem naštvaný. Nikdo není. Jen jsme chtěli, aby ses v pořádku vrátil, a to se stalo. Teď se vyspi, ano?“
„Ty taky.“
Bill udělal poslední pokus o úsměv, než Tom odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře.
***
Georg s Gustavem si užili show z první řady a pak se připojili k Tomovi a kapele v hotelovém baru na několik drinků. Bill platil za každé kolo.
Všichni se bavili, a Bill, pravděpodobně stále plný výčitek, ukazoval své nejlepší chování.
Tom měl vědět, že to takhle dlouho nevydrží.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tak zaplaťpánbůh se nic vážného nestalo. Je fajn, že to Billovi docvaklo, i když se zpožděním. Nemůže se divit, že s ním Tom jednal se spratkem, když se sám jako spratek chová. 😀
Ale stejně jako Tom čekám, že pokání nebude trvat moc dlouho. 😉
Díky za úžasný překlad a těším se na další.
Ještě že se nic nestalo a Bill je opravdu primadona myslí jen na sebe dík za pěkný překlad.
Nádherná kapitola…tím koncem jsem opravdu zvědavá,co Bill opět vyvede 😉 😀 děkuji moc
Našťastie sa Billovi nič nestalo, ale len to potvrdilo môj názor, že by mal Bill vedieť o tej hrozbe, čo naňho číha.. potom by viac chápal Tomovu paniku a obavy oňho. Našťastie mu aspoň na konci došlo, čo svojím útekom vlastne spôsobil a teraz sa snaží sekať dobrotu, ale je jasné, že uňho je to len chvíľkové 😀
Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.
To byla asi vážně trochu přemrštěná reakce. Jako jo, po Billovi jde nějaký magor a neměl odcházet aniž by to někomu řekl, ale není to tak že by se šel někam opít nebo něco. Nebyl na veřejném místě, jel přece jen k rodičům. Tomova starost očividně není už jen profesionální.
Moc děkuji za překlad Zuzu
Já jsem se vážně bála, že se něco semele. Díky bohu, že se tomu tak nestalo!
No a Tom ať si říká co chce, stejně sám moc dobře ví, že Billa pořád miluje. Možná je to pohřbeno někde hluboko v něm, ale je to tam! Je rozkošné, jak moc se o Billa bojí.
Moc děkuji za překlad! 🙂