Devotion 5.

Už jako malé děti, když nás rodiče vyhnali do mateřských škol, jsme se nejvíce těšili na prázdniny, tedy období, kdy nemusíme vstávat a všechny povinnosti jdou stranou. Dvojčata se v tom nijak nelišila, prázdniny pro ně byly vždy téměř vymodleným oddechem. Tentokrát ale namísto toho, aby jeli hned domů za matkou a užili si domáckého prostředí, se rozhodli zůstat doma a využít volnosti, kterou jim škola poskytovala během těchto dní. Neměli sice povoleno všechno, ale pořád to bylo pravděpodobně mnohem víc, než kolik by měli povoleno u matky. Nehledě na to, Bill stále zůstával uražený za to, že se mu neozval nikdo z jejich rodného města, nepočítáme-li stručnou zprávu od matky.

Se zamručením se překulil na bříško a prstem dloubnul do Toma. Byl krásný jarní den, který oba využili sluněním se na trávníku mimo brány školy. Přestože byla škola poloprázdná, oni si chtěli užít klidu i od toho zbytku spolužáků. „Ty, Tomi? Nad něčím jsem přemýšlel.“

Starší z dvojčat lenivě polapil Billův nenechavý prstík a zatahal za něj. „Mám se bát?“

„Chtěl bych tetování,“ vyhrkl Bill. Tom na něj překvapeně pohlédl právě ve chvíli, kdy se přetočil na bok a poskytl bratrovi perfektní výhled na polonahé tělo. „Sem,“ ukázal na kyčel. „Nedávno jsem tam měl velkou modřinu, a když jsem byl ve sprše, na chvíli mě napadlo, že by tam bylo dobré tetování. A jak jsem nad tím začal přemýšlet, došlo mi, že jsem měl pravdu. Fakt by vypadalo hodně dobře.“

Tom nakrčil obočí, pohledem přelétl přes bratrovo tělo. Už takhle mu připadal perfektní, nepřipadalo mu, že by snad byla potřeba ho něčím zlepšovat. Navíc, nedokázal si představit, co by to znamenalo, kdyby narušil tak nádherně porcelánovou pokožku. „Co by sis tam chtěl nechat vytetovat?“

„Trojitou pěticípou hvězdu,“ zazubil se Bill. „Neptej se mě proč, nedokážu to pořádně vysvětlit. Ale hrozně se mi ten nápad líbí.“

„A sem, jo?“ Tom prstem nakreslil obrázek na Billovu kyčli. Snažil se představit si, jaké to bude, až ho bude zdobit tetování, ale i když se snažil sebevíc, nedokázal vidět víc než husí kůži, která bratrovi naskočila při jeho dotyku. „No, pořád je to tvoje tělo, že jo. Ale jo, myslím, že by to mohlo vypadat dobře.“

„To jsem rád, protože mám dneska ve tři zamluvený termín a doufám, že ty půjdeš se mnou,“ vyhrkl nervózně.

„Kde jsi na to vzal prachy?“

„Šetřil jsem si…“ pokrčil Bill rameny, prstíkem zaryl mezi Tomova žebra. „Je to nějaký Gustavův kamarád, takže mi to udělá se slevou, ale já stejně nechci jít sám, Tomi. Víš, že jehly moc nemusím a opravdu by mi bodlo, kdybys mě držel za ruku?“ prosebně se k němu přitulil.

Tom zavrtěl hlavou, s úsměvem objal bratra kolem pasu a políbil ho na spánek. „Jasně, že tě budu držet za ruku.“

*

Bill se zhluboka nadechl a pevně stiskl bratrovu dlaň. Tatérský strojek se rozbzučel, a přestože Tom nikdy nepatřil k příznivcům jehel, nemohl odtrhnout pohled od místa, kde jehla opakovaně mizela v Billově kůži. Nevěděl, co ho fascinuje víc – jestli Billova statečnost nebo jeho tělo. S vykulenýma očima vzhlédl k bratrovu obličeji, přičemž téměř okamžitě zjihl. Prsty přejel po malé vrásce mezi jeho očima a pousmál se.

„Bolí to hodně?“

„Občas. Většinou to jen lechtá nebo je to nepříjemný, ale občas…“ skousl si Bill ret a na Toma bolestně pohlédl, „to bolí jako prase.“

Tom si přál, aby mohl Billa obejmout a schovat ho tak v náručí před bolestí, ale věděl, že kdyby s ním pohnul jen o kousek, Bill by ho nejspíš do konce života nenáviděl. Teď, když už se k činu odhodlal, nebylo cesty zpět. „Ani nevíš, jak moc jsem na tebe pyšný za to, že to takhle zvládáš. Já bych se asi rozbrečel.“

„Asi?“ Bill posměšně odfrkl. „Tome, vzpomeň si, jak jsi vyváděl, když ti píchali piercing. Při tomhle by ses asi nervově zhroutil.“

„No, tak to díky za důvěru…“

„Vždyť ty víš,“ zamumlal Bill tiše a palcem konejšivě přejel přes bratrovu dlaň. „Děkuju, že jsi šel se mnou, Tomi. Moc si toho vážím.“

Tom se naklonil a čelem se opřel o Billovu paži, nenápadně na ni vtiskl polibek. „Samozřejmě, že jsem šel s tebou. Přece tě nenechám dělat kraviny samotného,“ usmál se. „Od toho jsem tvůj starší brácha, abych u všech pitomostí byl s tebou a pak s tebou čelil důsledkům.“

Billova tvář se rozjasnila širokým úsměvem, jen aby ho vzápětí vystřídalo bolestné zkřivení tváře. Tom odtrhl pohled od jeho obličeje a pohlédl zpátky ke kyčlím, kde Billovy boxerky byly až povážlivě nízko.

*

Přestože hojení Billova tetování neprobíhalo zrovna podle původních předpokladů, Tom, i přes částečnou lítost nad mladším bratrem, si danou situaci poměrně užíval. Samozřejmě, trpěl společně s Billem, ale přesto nemohl potlačit šimrání v podbřišku pokaždé, když Billovu horkou pokožku v oblasti kyčlí pokrýval protizánětlivou mastičkou. Samozřejmě si u toho musel počínat co nejopatrněji, aby Billovi neublížil ještě víc, díky čemuž se mazání protahovalo a protahovalo. A on se toho nemohl nabažit.

Horší bylo, že Bill bohužel snášel tetování špatně. Žaludek měl na vodě a měl i lehce zvýšenou teplotu, díky čemuž bylo naprosto nemožné, aby s ním snad Tom šel někam ven. Leželi proto spolu v jedné posteli a sledovali omezené televizní vysílání, během čehož se Tom snažil vyhnat z Billa teplotu hlazením ho po paži.

„Až si příště vymyslím zase nějakou podobnou kravinu, tak mi jí, prosím tebe, rozmluv,“ vydechl Bill ospale, objímaje Toma kolem pasu. „Nebo mi alespoň vymluv to místo! Nesnáším ležet jen na zádech nebo na tomhle boku,“ zabručel.

Tom se krátce zasmál. „S tím jsi přeci počítal, Bille. Navíc je to jen na pár dní, není potřeba být kvůli tomu tak protivný,“ poškádlil ho. „Nehledě na to, že máš toho nejlepšího a nejkrásnějšího zdravotního bratra na světě. Co víc by sis mohl přát? Všichni by ti mohli závidět.“

„Taky je to jediná pozitivní věc na tomhle všem. A taky to, že ta hvězda vypadá zatraceně dobře,“ pousmál se. „Viď?“

Tom bratrovi nadzvedl tričko, jako by snad mohl zapomenout, jak obrázek vypadá, a přikývl. „Vypadá to zatraceně dobře. Hlavně to s tím nepřežeň, abys nebyl chodící omalovánka. To už by ti asi neslušelo.“

„Neboj, to nehrozí,“ odfrkl černovlásek. „Přemýšlel jsem nad jedním sem na paži, a pak nápis přes druhý bok, ale to má ještě spoustu času. Nemyslím si, že bych byl schopný udělat to v nejbližších dnech znovu.“

„To je dobře,“ pousmál se Tom. „Jsem zvědavý, jak to bude vypadat, až všechny stroupky opadají. Gustav s Georgem se zblázní, až to uvidí.“

„Neuvidí,“ Bill zabořil hlavu k Tomovi pod krk. „Jediný, kdo tohle tetování uvidí, budeš ještě hodně dlouho jen ty.“

Tom na bratra překvapeně pohlédl. Nemohl přehlédnout Billovo rozpačité uculení ani červenající se líčka. Ačkoliv nechápal, co Billa k jeho rozhodnutí vedlo, rozhodně nebyl v situaci, kdy by si na to mohl nebo snad chtěl stěžovat. Vědomí, že nikdo jiný neuvidí jeho tělo, ho maximálně uspokojovalo. Co víc by si taky mohl přát?

S úsměvem se naklonil a bratrovi vtiskl pusu na tvář, než se naoko bez zájmu znovu uvelebil a přepnul program na televizi.

autor: Saline A.