Uncover 5.

„To… to snad nemyslíš vážně,“ řekl Bill potichu, když si Tobias rozepínal kalhoty. Cítil z něj zase alkohol. Musel zase pít, co odešel za Tomem. Zavřel oči a zavrtěl trochu hlavou.
„Proč ne? Celé tři roky sis se mnou dělal, co jsi chtěl. Tobiasi, přines mi tohle, udělej tohle, ukliď, mohl bys něco uvařit, běž tam, zajeď mi pro to…“ ušklíbnul se Tobias a zavrtěl hlavou.
„Já jsem tě celou dobu miloval. Celou dobu jsem dělal všechno pro tebe. Jo, občas jsem to zkusil, to přiznávám, i když jsi řekl, že ještě ne, ale… sakra, Bille, jsou to tři roky. To už se lidi v našem věku většinou i berou, ale my se nemůžeme dostat ani přes zapnuté kalhoty.“
„Bež ode mě pryč, prosím. Já to… já to… ne. Nemůžu tě teď ani vidět,“ řekl Bill potichu a snažil se Tobiase od sebe odstrčit. Skoro jako by se to opakovalo, chlap, který chce sex. Sex s ním. A on se nemůže bránit, nějak to nejde. Ale tentokrát ne kvůli alkoholu, vrací se mu vzpomínky, ale tentokrát je to někdo, kdo je mu hodně blízký, někdo, koho vážně hodně miluje. Anebo si to aspoň myslel, jeho pocity se hodně mísily. Měl z Tobiase strach.

„A nejhorší je, že trávíš svůj čas s nějakým cizím chlapem. O to ti jde? Že má prachy? Já je nemám, Bille. Ale miluju tě, celé tři roky jsem s tebou, sakra. A ty najednou… kurva,“ zavrčel Tobias a Billa odstrčil. Vydechnul a odstoupil od něj, prohrábl si vlasy a podíval se na něj. Bill se sesunul na zem a objal si pažemi nohy. Odvrátil od Tobiase pohled a díval se do země. Asi měl trochu pravdu v tom, že rád trávil s Tomem čas, jelikož byl úplně jiný než Tobias. Bylo na něm něco elegantního, něco… mužnějšího, co ho přitahovalo, i když to nechtěl přiznat, hlavně to nechtěl dávat nikdy najevo. A věděl, že mu to šlo moc dobře. Ale i tak nebyl takový problém, že Tobiasův volný čas, což byl všechen jeho čas, byl většinou nepřínosnou ztrátou času. Protože ho miloval, aspoň tomu tak dřív bylo.

„Nechtěl jsem ti ublížit, ale… sakra, Bille, co to má znamenat?“ hodil po něm smlouvu. „Hodně pochybuju o tom, že si tě vybral proto, že bys byl dobrý designér.“
Bill zamrkal a podíval se na něj, odstrčil po zemi smlouvu pryč.
„Pochybuješ o mé práci. Shodíš moji důstojnost a teď budeš shazovat i moji práci?“ Odvrátil pohled a zavrtěl hlavou. Bylo to moc. Věděl, že práce pro něj byla něco moc důležitého, díky tomu mu ani tak nevadilo, že Tobias nedělal vůbec nic. Měli na to všechno jen díky jeho práci.
„Nemyslel jsem to tak, že…“ zavrtěl Tobias hlavou. „Nebuď tak domýšlivý, Bille.“
„Vypadni, Tobiasi,“ zašeptal Bill a pomalu vstal ze země. Přidržel se stěny, trochu se mu chvěla kolena. Zvedl ze země svoji smlouvu. Nemohl se na Tobiase ani podívat, bylo to tak těžké po tomhle všem. Polknul a podíval se na něj. Bylo něco, co mu musel říct, protože tohle bylo opravdu víc, než dokázal tolerovat. I když to byl Tobias.
„Doufám, že si uvědomuješ…“ zavrtěl hlavou.
„Tohle je konec, Tobiasi. Vypadni, ano? Zítra ti sbalím věci.“ A odešel pomalu do ložnice. Už se za svým bývalým přítelem ani neohlídnul. Pomalu zavřel dveře a otočil klíčem v zámku. Bylo těžké uvěřit, že se to opravdu stalo, Tobias ho chtěl znásilnit? To nebylo ani možné. Byl na něj vždycky tak… Hodný. Vždycky na něj zkoušel sahat, ano, ale nikdy si nedovolil tohle. Asi opravdu udělal tu chybu, že mu to dřív nikdy nedovolil, že nedělali v podstatě vůbec nic. Teď už to ale zašlo moc daleko. Teď už se mezi nimi opravdu nic nestane.

Vydechl a sundal ze sebe oblečení, lehl si do čistě povlečené postele a zavřel oči, které mu začaly tváře máčet slzami. Potřeboval teď být sám, pravděpodobně zítra napíše Tomovi, že z osobních důvodů nebude pracovat. Výjimečně práce bylo to poslední, na co teď dokázal myslet.

Tobias nervózně přešlapoval u dveří jejich, respektive Billova bytu. Bylo až směšné, že se najednou bál použít svoje klíče, aby se dovnitř dostal. Navíc, i kdyby to udělal, kde měl tu jistotu, že Bill nebyl tak aktivní a nenechal vyměnit zámek? Bylo by mu to opravdu podobné, protože uměl být parádně uražený, naštvaný a bázlivý. Když se tyhle tři věci spojí, nemůže z toho vzejít rozhodně nic dobrého.
„Bille, jsi doma?“ zavolal Tobias skrz dveře. Čelo si o ně s bouchnutím opřel. V ruce držel velkou kytku bílých a červených růží. „Bille, prosím, musím s tebou mluvit.“

Bill slyšel podivný šramot u dveří, byl si dost dobře vědom toho, že k sobě nikoho nezval. Zvedl se ze sedačky, ze které se díval na nějakou stupidní reality show. Snažil se díky tomu uniknout ze svojí reality, kterou považoval za obzvlášť krutou, alespoň teď. Opatrnými kroky se přesouval do chodby, pořád tady byla možnost, že se mu to zdálo. Zadíval se do zrcadla, které měl přidělané na stěně v chodbě. Téměř se sám sebe lekl, jak vypadal. Hluboké kruhy pod očima, neupravené vlasy, unavený výraz. Byl si jistý, že udělal dobře, když práci dnes vynechal.
Klepání se ozvalo znovu. Blonďák nakrčil obočí, slyšel snad… Tobiase? Jak mohl mít ještě takovou drzost a ukazovat se u dveří po tom, co se stalo?

„Zlato, prosím. Vím, že jsi doma.“
„Proč bych ti měl otvírat?“ nakrčil blonďák obočí a zády se opíral o dveře. „Věci jsem ti ještě zabalit nestihl, pak se ti ozvu.“
„Bille…“ povzdychnul si muž na opačné straně dveří. „Já ti chci něco moc důležitého říct. Můžeš mě pustit alespoň do chodby?“
„Tobiasi, my si už nemáme co říct,“ řekl potichu Bill, že to mohl Tobias sotva tak slyšet. Svezl se podél dveří na zem, hlavu si položil na kolena. Pravdou bylo, že ačkoliv měl své pocity vůči němu smíšené, pořád ho silně miloval. Za jeden večer nemohl vymazat tři roky života, ani kdyby sebevíc chtěl.
„Miluju tě, Bille. Dej mi prosím pár minut. Slibuju, že odejdu hned, jak budeš chtít.“
Bill mlčel. Dlouho mlčel. Nakonec se ale opravdu zvedl, otočil klíčem v zámku, odemkl i bezpečnostní zámek a sundal řetízek. Bez dalších slov otevřel dveře, na Tobiase se ani nepodíval, hned sklopil pohled k zemi. Nepřál si, aby ho viděl v tak šíleném stavu. Měli se spolu opravdu dobře, proto si přál, aby si, pokud to jen bude možné, uchoval jen ty pěkné vzpomínky.

Tobias vešel potichu do bytu. Podíval se na Billa a přešlápl, nervózně si skousnul ret. Dříve by ho pořádně objal a přitiskl k sobě, takhle si ale nebyl jistý, jestli na to měl ještě vůbec nárok. Nerad by mu ublížil ještě víc než předešlý večer. Už tak nechápal, co to do něj vjelo. Nemohl to ale zastavit, prostě tři roky jsou dlouhá doba a on to opravdu potřeboval. Toužil po intimní blízkosti s Billem, kterou mu tak šíleně odpíral.

„Bille,“ prolomil ticho Tobias, potichu zavřel dveře. Nemuseli dělat divadlo ostatním sousedům. „Bille, mrzí mě, co se stalo včera večer. Udělal bych cokoliv pro to, abych to mohl vzít zpátky.“
„V tom případě si pořiď stroj času,“ ušklíbl se Bill a podíval se na Tobiase. „Jestli ses přišel omlouvat, můžeš se hned otočit a jít zpátky domů. Já své rozhodnutí neměním.“
„Přinesl jsem ti kytku.“ Tobias strčil pugét růží téměř Billovi pod nos. Druhou rukou ho opatrně pohladil po paži. „Já to s tebou myslím vážně. Našel jsem si práci. Není to sice nic světoborného, ale nechci, aby ses na mě zlobil. Zítra nastupuju.“
„Proč to nešlo dřív?“ ušklíbnul se blonďák a na kytku se podíval. „Je nádherná, to ano. Ale kde jsi na to vzal? Koupil jsem si jí sám a ty jsi mi jí přinesl?“
„Ne, Bille. Podepsal jsem v práci kromě smlouvy ještě papír, že mi půjčili. Nechtěl jsem přijít s prázdnou.“ Tobias si nervózně skousnul ret.
„Takže jsi podepsal směnku, co? Výborný, nevím, co ti víc na to mám říct.“

Bill se znovu podíval na Tobiase, pak sklouzl pohledem ke kytici růží. Musel uznat, že je opravdu nádherná. Vlastně co si vzpomínal, tak dostal kytku od přítele jen párkrát, kdy si ji navíc musel sám svým způsobem vynutit. Povzdychnul si, skousnul si ret a kytku si od Tobiase vzal, přeci ho nenechá, aby něco tak krásného vyhodil. Spíše ho znepokojovalo, že si za celou dobu, co byli spolu, nedokázal najít práci. A teď? Až po tom, co se s ním prakticky rozešel, se začal snažit, a jak to hned šlo. Asi předtím potřeboval trochu pohrozit, aby se dal dohromady. Ale přece ho nemůže vzít zpátky potom, co se včera stalo, to by nebylo fér a tak vůbec… Co kdyby se to stalo znova? Na druhou stranu Tobiase pořád moc miloval, i když mu včera pořádně nahnal strach. Vydechl a podíval se na něj.

„Pojď dovnitř, nebudeme přece sedět ve dveřích,“ řekl Bill potichu a odešel nalít do skleněné vázy vodu pro kytky. Dal je do obýváku na skříň a pousmál se, byla to opravdu krásná kytka.
„Pil jsi?“ zeptal se Tobias, když viděl na stole jednu prázdnou flašku vína a druhou načatou. Vedle stála jen jedna nedopitá sklenička.
„Včera, v noci jsem se probudil, cítil jsem se fakt hrozně. A když mě neměl kdo utěšit, zvolil jsem víno.“ Blonďák vydechl a otočil se na něj. Snažil se trochu zvlnit rty do úsměvu a posadil se ke svému bývalému příteli.
„Můžeme si dát ještě spolu.“ Bill dolil poloprázdnou skleničku a trochu se napil, podíval se na Tobiase a ze skleničky mu nabídl. Ten zavrtěl hlavou, nepil bílé víno. Myslel si, že to Bill moc dobře ví, ale mýlil se. Nebo Bill neměl moc čas v podobné situaci myslet na podobné věci, jako jsou jeho chutě.

„Dívej, Bille, já prostě… jsem nad tím přemýšlel. Miluju tě a měli bychom ještě počkat, máš naprostou pravdu. Vždyť se milujeme, není kam spěchat. Důležité přece je, že se milujeme a sex je až to poslední, co mezi námi bude, až budeme připravení.“ Bill si povzdechnul a dopil skleničku vína, znovu si ji dolil. Znělo to tak žádostivě, opravdu se cítil špatně za to, co včera udělal. Byla pravda, že byl opilý, ale to by jej omlouvat nemělo, i když měl teď Bill chuť mu všechno odpustit.
„Nedopřál jsem ti tři roky sex, Tobiasi,“ vydechl Bill a vypil další skleničku „spíš se divím, že jsi mě opravdu neznásilnil včera u těch dveří. Kdybych to už dávno udělal, tohle bychom teď neřešili,“ řekl potichu a zavřel oči. Vydechl a zavrtěl trochu hlavou. Uvědomil si to, konečně ano. Tobias byl jenom normální chlap, nemohl za to, že měl Bill v sexu blok, nebyla to jeho chyba. Bylo možné, že by se mu to i líbilo, kdyby to udělal. Hlava se mu z vína už trochu zatočila, znovu si dolil, podíval se na Tobiase.

„Když řeknu, že to chci… udělal bys to?“
Tobias nechápavě zamrkal. Znělo mu to trochu jako zkouška, kdy nemůže špatně odpovědět. A nechtěl špatně odpovědět, už jenom proto, že by to znamenalo možná úplný konec. Tyhle Billovy zkoušky dobře znal.
„Já… bych to udělal, zlato. Ale jen pokud bys to opravdu chtěl. Ne proti tvé vůli, to ti můžu slíbit.“
Blonďák si stáhl černý svetr, pod kterým měl jen tenké tílko na doma. Podíval se na Tobiase a trochu kývl.
„Okay. Tak to udělej, chci to, Tobiasi.“ Prohrábnul si vlasy a trochu naklonil hlavu, prohlédl si Tobiase, jak se nervózně ošil. Muselo ho vzrušit už jen to, že Bill něco takového opravdu řekl.
„Určitě to chceš?“ řekl jeho bývalý přítel potichu a Billa si prohlédl. Jak mu prosvítalo tílko a pod ním tetování. Ty úzké boky, na kterých držely jenom tepláky, a pod nimi Billovy dlouhé hubené nohy. Nasucho polknul. Tak dlouho si to představoval. Tak dlouho si představoval, jak vlastně vypadá pod vším tím dobrým oblečením, jaké jeho tělo je. Musí to být perfektní.
„Tobiasi, něco dělej, než si to rozmyslím,“ zašeptal blonďák a dal paže kolem jeho krku. Rty přitiskl k jeho a začal ho líbat. Nemusel se ani dotknout jeho klína, aby cítil, jak je vzrušený. S Billem to zatím nic nedělalo, na líbání byl zvyklý. Nikdy to neviděl jako něco vzrušujícího, ale nejspíš se to mělo brzy změnit.

Tobias se zvedl, Billa si vyhoupnul na ruce, jako by byl jen kupka peří. Pevně ho chytnul, aby mu snad cestou do ložnice nespadl a nejeli ještě do nemocnice. Jeho jediným přáním momentálně bylo, aby si to jeho přítel co nejvíc užil a udělal to pro něj nezapomenutelné tak moc, jak jen to šlo. Chtěl mu vyhnat všechny špatné vzpomínky, chtěl, aby poznal, že je to vlastně moc dobré a může si to pořádně užít.

„Možná tomu nebudeš věřit, ale moc se na to těším, Tobiasi. Přemýšlel jsem o tom, hodně moc…“ vydechl Bill a spojil své rty se rty Tobiase. Párkrát ho jemně políbil, dočkal se ochotného oplacení. Do rtů se mu spokojeně usmál, pohladil ho po týle. Za chvíli má zažít něco nového, velkolepého, jak o tom všichni mluví. Vlastně by lhal sám sobě, kdyby tvrdil, že v poslední době neumíral zvědavostí, jaké to vlastně je, samozřejmě, že s milovanou osobou. Blok byl ale pořád silnější, proto se neodvážil, aby se Tobiasovi plně odevzdal.
„Lásko, nemluv zbytečně,“ zašeptal Tobias a opatrně Billa položil zády a postel. Zajel horkou dlaní pod jeho tílko, přesně jí okopíroval linii Billova útlého boku. Cítil, jak si Bill dotyk vychutnával, cítil jeho důvěru. Nemůže ho teď zklamat.
„Dobře,“ kývl blonďák a trochu se posadil. Otřel se svými rty o Tobiasovo, opatrně mu přetáhl triko přes hlavu a hodil ho neznámo kam. Však až bude čas, tak ho najde.
„A jsi si jistý, že to opravdu chceš? Já… pokud řekneš, že ne, tak toho samozřejmě necháme. Přiznávám, že to bude sice těžké, ale nepůjdu proti tvému rozhodnutí.“
„Chci to, Tobiasi. Jsem na to připravený.“

…

Bill odpočíval na zádech, od pasu dolů byl přikrytý peřinou. Užíval si odeznívající orgasmus, ještě celé jeho tělo se chvělo. Měl pocit, že má snad mžitky před očima a nemůže se z toho vzpamatovat. Byl to tak silný zážitek, že by ho snad nedokázal ani popsat. Tobias byl k němu celou dobu něžný, použil velké množství gelu, aby nepříjemnou prvotní bolest zmírnil na minimum. Po celou dobu aktu se navíc ujišťoval, jestli je to opravdu v pořádku a líbí se mu to. Kdyby věděl, že je to vážně takové, tak by se pokusil od svých vnitřních problémů oprostit už dávno, dopřál by Tobiasovi, co skutečně potřeboval a kdo ví, kde by teď byli. Možná by jejich vztah nebyl v troskách. Možná.

„Děkuju ti.“ Tobias se nahnul nad Billa, něžně ho políbil. Přejel mu konečky prstů po tváři, opřel si čelo o jeho. „Takže… Bereš zpátky to, jak ses chtěl včera rozejít?“
„Na tom se nic nemění,“ povzdychnul si Bill. To musel opravdu přijít s tímhle v tuhle chvíli? „Tohle se mi líbilo, ale… Tobiasi, včera jsi mě k smrti vyděsil. A já si uvědomil, že svou práci mám opravdu rád, splnil jsem si sen. Nemůžu ji obětovat jenom kvůli tomu, že tobě se to nelíbí…“
„Zlato, nechci, abys přestal pracovat. Jenom se mi prostě nelíbí ten tvůj Kaulitz…“
„Musíš ho tahat i do naší postele?“ Bill se posadil, peřinu si vytáhnul nahoru, zabalil se do ní. Zády se opřel o čelo postele, kolena pokrčil a zadíval se na Tobiase. „Je to klient jako každý jiný, myslel jsem, že víš, v čem moje práce spočívá.“
„Samozřejmě, omlouvám se,“ povzdychnul si Tobias, opřel se vedle Billa. „Můžu k tobě pod peřinu?“

Bill nabídl polovinu peřiny bez další odpovědi Tobiasovi. Chtěl být k sobě upřímný, ale naprosto netušil, co teď chce. Ano, miloval ho. Bál se, že on je ta jeho spalující životní láska, které by byl schopen obětovat všechno na světě jen pro jediný pohled, polibek. Na druhé straně ale stála práce pro Kaulitze. Již od přečtení prvního e-mailu věděl, že spolupráci s ním nemůže odmítnout. Utvrdil se v tom po jejich první schůzce, která proběhla v jedné z Tomových nemovitostí. To, co viděl kolem sebe, byla opravdu výzva. Rád by byl jednou tak daleko, aby pracoval na něčem tak velkém. Cítil, že Tom je ta příležitost, proto si dával se svou prací pro něj opravdu záležet přesto, že to bylo hrozně vyčerpávající. Jak psychicky, tak fyzicky. Pokud s ním ale bude spokojený, třeba ho nechá jednou spolupracovat s mnohem většími designéry na zařízení jeho dalšího hotelu, který určitě koupí. A to by byl pro něj opravdu splněný sen.

„Miluju tě, Tobiasi,“ řekl po chvíli ticha. Přivřel oči, nemohl skoro ani vyslovit zbytek té věty. „Miluju tě hrozně moc, ale nemůžeme spolu být. Já svou práci miluju, tohle je moje životní příležitost. A já ti nechci… a hlavně nebudu ubližovat, protože vím, jaký máš na celou tu situaci názor. Bolí mě to, ale je to pro tvoje dobro,“ dokončil a zamrkal slzy, které se mu draly z očí. Zase.

autor: Catherine & Sch-Rei