autor: Gaja
„Jste si jistá?“ Zeptal se Tom a bubnoval perem o stůl, zatímco si držel telefon u ucha.
„Zcela jistá, pane. Bill má plno na celých šest měsíců a my nerezervujeme naše zaměstnance na více než šest měsíců dopředu,“ řekla žena omluvně na druhém konci telefonu a Tom slyšel, jak ťuká na klávesnici, kterou měla zřejmě před sebou. „Mohla bych si vás zapsat pro případ, že se něco uvolní? Anebo tady máme dalšího muže, který by se vám mohl líbit. Má volno dvacátého čtvrtého.“
Tom si povzdechl. „Ne, to je v pořádku. „Možná to zkusím znovu někdy během příštího měsíce.“
„Je mi líto, že jsem pro vás dnes nemohla nic udělat, pane.“
„Jo, to jsem si jistý,“ řekl Tom, vypnul telefon a položil ho na pult. Moc dobře věděl, dle tónu v sekretářčině hlase, že je odbýván vyhýbavými odpověďmi, bylo to něco, s čím se v posledních letech setkával často. Ale musel se sám sebe ptát proč. Pokud věděl, tak neudělal nic špatného. Jeho platba odešla v pořádku, o tom svědčil i průvan na jeho kreditní kartě. Byl si jistý, že Billovi nijak neublížil, vlastně byl přesvědčen o tom, že si to Bill docela dost užíval. Přesto pokaždé, když se od té doby pokusil o novou rezervaci, uslyšel to samé: Bill v tuto chvíli nepřijímá žádné další rezervace. Najednou by měl věřit tomu, že všichni chtěli toho štíhlého, mladého muže ve stejnou dobu a zaplnili jeho rozvrh až do doby po novém roce, když ještě před dvěma měsíci se mu podařilo zarezervovat si termín pouhé tři týdny po zavolání.
Tom se nemohl zbavit pocitu, že se mu záměrně vyhýbá, ale neměl tušení proč. Racionálně věděl, že by měl celou tu záležitost pustit k vodě a zapomenout na to. Nebyl to žádný velký problém a nemělo by jej to obtěžovat tak moc, jako jej to obtěžovalo, a přesto byl tady, klepal prsty do svého telefonu a přehrával si v hlavě svůj poslední večer u Billa, ve snaze přijít na to, co se pokazilo. Bill byl tak dobře reagující, ten způsob, jakým zalapal po dechu, když se jej Tom dotkl, a pomalé pohyby jeho boků, to vše nasvědčovalo tomu, že to chtěl stejně tak moc jako Tom. Ale teď, při pohledu zpět, Toma napadlo, že všichni pravděpodobně dostávají to samé divadlo. Bill odvedl svou práci, předvedl show, a Tom mu z toho sežral každou vteřinu.
To samo o sobě jej přesvědčilo, aby věřil některým z příběhů, které v posledních několika měsících slyšel. Před jeho první rezervací u Billa – která byla bizarním blahopřejným darem od jeho přátel, když otevřel svůj třetí klub v oblasti metra – nikdy dřív neslyšel o Té Agentuře nebo o službách, které poskytovala. Byl mírně zděšen, když mu jeho přátelé dali kartičku s datem a hodinou uvnitř a vysvětlili mu, co to je. Byl ještě zděšenější, když všichni souhlasili, že musí jít a užít si a vzít si z práce jeden večer volna. Až poté, co si jej vzal Benjamin stranou a řekl mu o Billovi, byl celou tou věcí natolik zaujatý, že s jejich malým plánem souhlasil. Od toho okamžiku to bylo, jako by se stal součástí nějakého tajného spolku a každý v něm měl nějaký svůj příběh.
Tom slyšel příběhy mužů, kteří dali do zástavy své domy, aby si mohli dovolit ještě jednu rezervaci s Billem, muži na vysokých postech s tím mužem trávili své večery, ředitelky společností opouštěly jeho hotelový pokoj s úsměvy na tvářích. Bill se staral o potřeby bohatých a mocných a držel je všechny ve svém zajetí, a přesto se Tom nesetkal s jediným člověkem, který by o něm něco skutečně věděl. Nikdo nikdy neslyšel jeho příjmení. Nikdo nevěděl, jestli žil v blízkosti města, anebo dojížděl. Nikdo nevěděl, kde tráví svůj volný čas nebo jestli vůbec má nějaký volný čas. Někteří lidé věřili, že bydlel v tom hotelu, jiní věřili, že Ta Agentura měla s tím hotelem dohodu, že bude přijímat jejich rezervace a zavírat oči nad nějakým druhem ilegality toho všeho. Tom dokonce ani neslyšel jediný odhad Billova věku, který by souhlasil s druhým, všechny ale spadaly do rozsahu 19 až 25.
Pro tuto část shledával celé to tajemství tak zajímavé a snažil se dát dohromady tyto informace spolu s tajemným, sladkým mladým mužem, kterým Bill byl. Ano, to kouření bylo úžasné. Ano, ten mladý muž byl bezpochyby krásný. Ano, zdálo se, že moc dobře ví, co dělá. Ale pak tam byly ty polibky. Tom dostal v minulosti svůj spravedlivý podíl umělých polibků, bohužel, ale Billovy mu nepřipadaly falešné nebo nucené. Byl hezké, zdánlivě upřímné, a to bylo to, co Tom nebyl schopen dostat z hlavy. Byly to Billovy polibky, které jej přivedly zpět pro další rezervaci, a podruhé byly ještě lepší. Sex byl nádherný bonus, ale až líné posexové dozvuky jej přinutily plně pochopit, proč by za něj lidé utratili své poslední peníze, Tom by to udělal bez mrknutí oka.
Nyní už si tím nebyl tak jistý, když seděl sám ve své kuchyni, líně otáčel mobilním telefonem, zatímco o tom přemýšlel. Nenáviděl představu, že Bill byl opravdu jen tak dobrý ve své práci a ten malý kousek něčeho, o čem si myslel, že cítil, když se k němu Bill tiskl, byl jen nedílnou součástí celého toho aktu. Nenáviděl představu, že nebyl první člověk v této pozici, který seděl u svého telefonu a nechtěl nic jiného, než jen znovu pocítit Billovy rty na svých. Nenáviděl, že když zavřel oči, stále viděl Billovu tvář, tu jemnou křivku jeho rtů, když s každým zasténáním pootevřel ústa, a dotek jeho řas proti své tváři.
Ze všeho nejvíc Tom nenáviděl, jak moc rád by si s tím chlapcem prostě někde sedl a povídal. Někde, kde to bylo dobře osvětlené, kde nebyla postel, která by jej sváděla, aby Billa povalil na záda. Chtěl pouze sedět, možná si dát trochu kávy, slyšet Billův smích, a dozvědět se o něm vše, co mohl. Tom chtěl, aby byli přátelé, chtěl, aby byli víc, chtěl, aby byli všechno. Nejednou si pohrával s myšlenkou, že by vídal Billův obličej ráno, čistě umytý, s vlasy stojícími v podivných úhlech, se slabým stínem strniště na tvářích, a jak by to tak nějak bylo tisíckrát krásnější, než ten dokonalý tvor, který mu otevřel dveře hotelového pokoje.
Možná, že kdyby Billa potkal za jiných okolností, věci by mohly skončit jinak, ale nepotkal a nebyl žádný způsob, jak by to nyní mohl změnit. Tom si jen přál, aby věděl, že tenkrát naposled to bylo naposledy, aby to mohl nějak uzavřít, ale už bylo příliš pozdě.
Tom si sám pro sebe povzdechl a podíval se na hodiny na mikrovlnné troubě. Musel jít do práce a přestat rozebírat celou tu trapnou situaci.
Bill si povzdechl, když mu zazvonil telefon, ozval se známý tón, který měl nastavený pro pracovní hovory. „Už se chystám,“ řekl hned, jakmile to zvedl, a odhrnul si vlhký pramen vlasů z obličeje. „Počkat, nezrušil to na poslední chvíli, že ne?“
„Dobrý den i tobě, Bille,“ řekla mile žena na druhém konci linky; mile natolik, až Bill věděl, že to bylo míněno sarkasticky. „Dneska žádné rušení, volám pouze proto, abych se ujistila, že jsi nezapomněl na dnešní schůzku.“
„Nezapomněl a přijdu pozdě, pokud budu celý večer přilepený na telefonu.“
„Také jsem ti chtěla dát vědět, že Tom znovu volal. Jsi si jistý, že nechceš, aby si tě znovu zarezervoval? Vracející se zákazníci jsou dobří pro obchod, víš.“
Bill si znovu povzdechl, vytáhl si z balíčku cigaretu a zapálil si ji, dlouze potáhl. Všechno v něm chtělo podlehnout a souhlasit, jen ještě jednou, naposledy, řádné sbohem muži, ze kterého se mu nohy proměnily v želé. „Jsem si jistý,“ odpověděl, vyfoukl dlouhý oblak kouře a zavěsil.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Je hezké vidět, že v tom lítají oba dva. Jenže zatímco Bill přesně ví, jak na tom je, Tom se zmítá v pochybnostech. Co když to všechno byla jenom dobře sehraná etuda profíka ve svém oboru? Co když se honí za přeludem?
Stejně se ještě uvidí, to je jisté, i když to Bill zatvrzele odmítá. Prostě musí… 😀 (O čem by to jinak bylo, ne?)
Díky za překlad a moc se těším na pokračování.
Bill je tvrdohlavý jak mezek, takže je to na Tomovi. On bude muset najít způsob jak se s Billem znovu setkat. Možná by mohl někoho požádat, aby zavolal do agentury a zarezervoval se a pak jít místo něj…
Díky za překlad
Som rada, že máme možnosť si prečítať aj Tomov pohľad na celú vec a je pekné, že aj on v tom lieta rovnako ako Bill. Očividne ho Bill poriadne okúzlil a ja len dúfam, že sa mu podarí prísť na spôsob, ako sa s ním stretnúť. Alebo zaúraduje náhoda a stretnú sa niekde úplnou náhodou 🙂
Ďakujem za preklad.
Chudák Tomík, chápu jeho frustraci. Vyzkoušet si jaké to je Billa mít a pak o něj přijít, to musí být příšerné. A navíc nemá žádnou možnost ho kontaktovat. Prostě bezvýchodná situace. Snad sehraje svou roli osud a nějakým způsobem je svede dohromady.Bill přece musí mít nějaký osobní život ne?
Díky za překlad Zuzu
Doufám že Tom najde způsob jak se dostat k Billovi povídka je moc pěkná dík za překlad.
Bill je dobrý keď to dokáže takto odmietať, obdivujem ho. Toma mi je ľúto. Tiež by som na jeho mieste myslela, že Bill zahral perfektné divadlo. Som straaašne zvedavá ako sa stretnú. Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.
Tohle je strašně smutné! Tom se do Billa evidentně zamiloval jen po dvou schůzkách a Bill k němu zřejmě taky něco cítí. Je to strašná škoda!
Vlastně by mě docela zajímal i celý Billův život a hlavně to, proč s tí začal a proč v tom pokračuje. Věřím, že peněz má už dost. proč s tím prostě nesekne a nezačne s nějakou normální prací? To jej to vážně baví a naplňuje? Možná ano..to, že mě to přijde zvláštní, neznamená, že i jiným lidem. 😉
Moc děkuji za překlad! 🙂