autor: elvisfan
Bill se probudil ve své posteli bez vzpomínek na to, jak se tam dostal. Byl nahý, a když spatřil své džíny zmačkané na podlaze, všechno z předchozího večera se mu vybavilo.
Snažil se o to, aby Tom žárlil, a to se mu podařilo. Ale pak Tom toho chlapa vyhodil a on dostal vztek a vysmíval se Tomovi, dokud nevylítl.
Bill ležel stočený na boku, zatímco přemýšlel nad tím, že si Tom zjevně pamatoval, jak snadno ho dokázal přivést k vrcholu, a on ho víc než rád nechal. Jen by tomu dal přednost v posteli, s Tomem pomalu se v něm pohybujícím, než aby vyvrcholil přes celou zeď poté, co byl ošukán prsty, dokud už ani nemohl stát.
Posadil se, v hlavě mu bušilo, v ústech měl sucho, byl hladový a smrděl barem. Nejdřív sprcha, pak jídlo, usoudil. Zahlédl sám sebe v zrcadle a přikrčil se. Vlasy mu stály na všechny strany a jeho make-up byl rozmazaný. Vstoupil do sprchy s uklidňující teplou vodou a myslel na Toma. Na celý ten chaos, který sám způsobil. A na Gustavova slova, která mu řekl o pár nocí dříve.
„Tom je znovu ve tvém životě, a ať už to chceš připustit, nebo ne, tam někde v tobě je nějaká malá část, která ho pořád miluje. Jen ty se můžeš rozhodnout, co s tím uděláš.“
Když své stále ještě vlhké vlasy učesal do zdánlivě přijatelného tvaru a oblékl si tričko a džíny, rozhodl se, že se pokusí nalákat Toma příslibem donášky snídaně pokojovou službou a poté, snad, by si mohli promluvit.
Když neobdržel odpověď na své zaklepání, zkusil dveře a zjistil, že je odemčeno. Vešel do Tomova pokoje a hned ho uslyšel ve sprše. Posadil se na postel, aby počkal, a zvedl složku, o které předpokládal, že obsahuje plán zbytku cesty, a rozhodl se, že by mu mohl věnovat letmý pohled, zatímco čekal.
***
Tom přiložil ruce proti studeným dlaždicím na stěně sprchy a nechal si vodu téct na zadní stranu krku a ramena, sám sebe nenáviděl.
Minulou noc už ztratil nervy. Využil situace, do které on sám Billa v podstatě strčil. Měl jít do svého pokoje a nechat Billa, ať si dělá, co chce a s kým chce. Místo toho se choval jako žárlivý přítel, který nechtěl, aby se někdo jiný dotýkal „jeho“ Billa.
V naději, že Bill přijme jeho omluvu, se osušil a natáhl na sebe boxerky. Vrátil se do svého pokoje a uviděl Billa, jak sedí na jeho posteli s dopisy a fotkami stalkera roztroušenými kolem něj.
„Co to sakra všechno tohle je, Tome?“ Dožadoval se zpěvák bez pozdravu. „To je důvod, proč jsi tady?“
Tom chtěl něco namítnout, ale pak pokýval hlavou, když si uvědomil, že není žádný pozitivní směr, kterým by tuto konverzaci mohl vést.
„Jo,“ přiznal nakonec.
„Aha. Takže ty a David jste si nemysleli, že je zapotřebí, abyste mi řekli, že mi někdo posílá výhrůžky smrtí a mé fotky v mém vlastním domě?“
„Nechtěli jsme, abys panikařil. Pokud víme, tak je to jen nějaká fanynka, která se nechala příliš unést, nebo…“
„Nebo by to mohl být nějaký psychouš, který chce, abych byl mrtvý!“ Vykřikl Bill. „Nemáte tušení, kdo to dělá, že?“ Šokovaně zíral, když to Tom potvrdil zavrtěním hlavy. „Nic nevíte! Lidi, kteří jsou dobře placeni, aby mě chránili, chránili mé soukromí, nevědí zatraceně vůbec nic! „
„Bille, ztiš se trochu.“
„Jdi do prdele, Tome!“ Bill zamířil ke dveřím. „Který pokoj je Davidův?“
„Nechoď řvát na chodbu na dveře Davidova pokoje. Vážně chceš, aby o tom každý věděl?“
Tom zvedl telefon a poslal Davidovi zprávu, aby přišel do jeho pokoje.
„Kdo všechno to ví?“ Zeptal se Bill a zkřížil si ruce na prsou.
„David, já a zbytek ochranky.“
„Ale nikdo to, kurva, neřekl mně! Tohle je můj život, a nikdo mi o tom neřekl ani jediné zatracené slovo!“ Připlácl fotku na Tomovu hruď. „Tohle je můj otec, Tome! Jde ven na procházku se svým psem a někdo ho přitom vyfotí?“
„Fanoušci vědí, odkud jsi, Bille. Mohli přijít na to, kde jsi vyrůstal a…“
„A mohli by jít po mé rodině!“ Bill zaměřil svůj hněv na svého manažera, jakmile ho Tom pustil dovnitř. „Ach dobrý bože. Tohle je můj manažer, člověk, který se má starat o všechny tyhle sračky. Řekni mi, Davide, co víš o osobě, která…“ Bill se podíval na dopis ve své ruce. „… mě miluje víc než samotný život a nedovolí, aby mě měl kdokoliv jiný?“
David se podíval na Toma, který obranně zvedl ruce.
„Nic jsem mu neřekl. Přišel, když jsem byl ve sprše a všechno našel.“
„Našel?“ Bill se ušklíbl. „Sotva jsem něco našel, Tome. Měl jsi to všechno na nočním stolku. Myslel jsem, že jsi v ukrývání věcí lepší.“
Než se Tom stačil vůbec zeptat, co měl ten komentář znamenat, ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Tom otevřel a našel Ethana, který stál na chodbě a vypadal víc než jen trochu v rozpacích.
„Ehm, ahoj lidi,“ vykoktal, když vstoupil do místnosti. „Jen… jsem si myslel, že byste chtěli vědět, že vás právě teď každý může slyšet.“
„Dobrý postřeh,“ souhlasil rychle David. „Není tady žádný důvod k obavám kvůli situaci, která ani nemusí…“
„Nemusí,“ Bill se zasmál. „Ty ani nevíš, kdo to je.“
„Dobře, Billy, možná jsme ti to měli říct. Ale jako tvůj manažer jsem udělal rozhodnutí, které jsem považoval za nejlepší, a Tom jen dělal to, co jsem mu nařídil. Je mi líto, pokud s tím nesouhlasíš. Teď, za dvě hodiny musíme odjet, takže navrhuju…“
Bill byl zpátky ve svém pokoji dřív, než David dokončil svou řeč, po které už neměl chuť k jídlu, a začal si balit věci na cestu do Philadelphie.
„Bille?“
Bill nevzhlédl a ani nepřestal v tom, co dělal. „Co chceš, Tome?“
„Proč jsi byl v mém pokoji?“
„Chtěl jsem s tebou mluvit.“
„O minulé noci?“
„Víš co, Tome? Nedělej si s tím starosti.“
„Myslím, že bychom měli…“
„Měl jsi mi to říct, Tome!“ Bill se otočil se skelným a hluboce zraněným pohledem tváří v tvář muži, který se tak nenuceně opíral o rám dveří.
„Já vím.“ Tom se odlepil od zdi a vstoupil dál do místnosti. Zaváhal, než Billa objal, a byl víc než jen trochu překvapen, když se Bill nejenže neodtáhnul, ale objetí opětoval. „Prostě jsme nechtěli, aby ses bál, to je všechno. David udělal to, co považoval za nejlepší rozhodnutí a já s ním souhlasil.“
„Ty, ze všech lidí, bys ke mně měl být upřímný.“
„Já vím, Bille. Omlouvám se.“
Bill se zhluboka nadechl, když se odtáhl a otočil se zpátky ke svému kufru ležícímu na posteli.
„Neměl bych být pro tebe jen další práce,“ dodal.
„Víš, že ty jsi…“
„Musím balit, Tome. Můžeš prosím odejít, abych mohl pokračovat?“
„Dobře, ale musíme si promluvit, Bille. Koneckonců, máme před sebou desetihodinovou cestu.“
***
Bill se nudil. Celý den byl naštvaný, ignoroval Toma celou cestu do Philadelphie, a myslel si, že jít večer s Ethanem a Scottem ven by mu mohlo zvednout náladu. Ale jeho drinky byly naředěné, Ethan se Scottem se věnovali několika dívkám, a každý kluk, který s ním navázal oční kontakt, mu pouze způsoboval husí kůži.
A přesto, kdykoliv se Tom podíval jeho směrem, usmíval se a trochu na sedadle tancoval, jak předstíral, že se dobře baví.
O půl hodiny později, jen sotva opilý, byl připraven k odchodu. Vstal a Tom byl okamžitě po jeho boku.
„Připraven jít?“
Bill přikývl. „Nejdřív musím na záchod.“
Tom byl na řadě, aby přikývl, zatímco následoval Billa dolů po schodech, které vedly od VIP kójí. Bill právě sestoupil z posledního schodu, když zhasla světla a klub se ponořil do naprosté tmy. Zaskočenému Tomovi trvalo několik vteřin, než zareagoval. Uprostřed pískajícího davu položil ruku na rameno osoby před sebou, s předpokladem a nadějí, že je to Bill. Světla se o chvíli později vrátila, dav zajásal a pokračoval v tanci a Tom spatřil, že jeho ruka byla na rameni dívky, která se vůbec netvářila naštvaně, že má na sobě ruku tak dobře vypadajícího chlápka.
„Ehm, omlouvám se,“ řekl s polovičním úsměvem namířeným jejím směrem, než zamířil k záchodům.
Záchody byly poměrně špinavé a taky prázdné. Tom vyšel zpátky ven a uviděl, jak se k němu řítí zbytek ochranky.
„Kde je…“
„Nemám tušení,“ nerad přiznal Tom. „Říkal, že je připravený jít, ale že nejdřív potřebuje na záchod.“
Steve nakoukl na dámské záchody, ale také se vrátil s prázdnýma rukama.
„Možná, že se rozhodl zůstat,“ hádal. „Půjdu se podívat, jestli s někým netancuje.“
Tom přikývl, zatímco druhý muž zmizel do moře pohybujících se těl. Ostatní bodyguardi zamířili k baru, aby zjistili, jestli si Billa někdo nevšiml, a Tom vytáhl mobilní telefon, aby Billovi poslal zprávu.
Moc vtipne Bille. Kde jsi?
„Tome, co se děje?“ Zeptal se Ethan, který přišel za vyšším mužem. „Myslel jsem, že jste byli už na…“
„Vrátil se Bill zpátky nahoru?“
„Ne, chlape. Co se stalo?“
„Zmizel.“
„Zase jsi ho ztratil?“ Opilý Scott si odfrkl a dopil svůj drink. „Páni, jsem vážně rád, že tě přijali.“
Tom zaťal zuby a silou vůle držel svou pěst, aby nevyletěla do obličeje druhého muže.
„Já bych si nedělal starosti, chlape,“ odvětil Ethan, jak se snažil uklidnit situaci. „Pravděpodobně na tebe jen hraje další Chicago.“
Poté se ostatní bodyguardi vrátili a drželi za límec celkem vyděšeně vypadajícího chlápka.
„Tohle je Ronnie, barman,“ informoval Toma Steve.
„A?“
„Řekni mu, co víš, Ronnie.“
„Ehm, já nevím, člověče,“ Ronnie se viditelně třásl. „Nějaká holka mi dala sto dolarů, abych na chvíli zhasnul světla.“
„Co prosím?“ Tom se postavil až před Ronnieho obličej. „Jaká holka?“
„Já… já nevím. Nikdy předtím jsem ji neviděl. Říkala, že si chce vystřelit ze svého přítele na jeho narozeniny.“
„Jak vypadala? Je pořád tady?“
„H-hnědé vlasy, červené… červené šaty. Ale odešla hned, jak mi zaplatila.“
„Takže má někoho, kdo jí pomáhal, skvělé.“
„Pomáhal s čím?“ Ronnie udělal tu chybu, že se zeptal. O vteřinu později byl přitisknut ke zdi s Tomovým obličejem jen centimetr od toho jeho. „Co to sakra, chlape?“
„Někdo kvůli tomu tvému malému vtípku zmizel, ty parchante,“ Tom prakticky zavrčel, jeho předloktí leželo přímo pod Ronnieho krkem. „A jestli ho nenajdu…“
„Tome, uklidni se, chlape.“ Steve jej odtáhl od barmana, nyní vyděšeného k smrti. „On nic neví. Podívej, nemohli se dostat daleko. Světla nebyla zhasnutá tak dlouho a nikdo Billyho neviděl odcházet.“
Tomovi v ruce zavibroval telefon a on nikdy za celý svůj život nebyl tak šťastný, že vidí Billovo jméno. Vešel na záchody, kde nebyl takový hluk, a všichni ho následovali.
„Bille!“ Málem zařval do telefonu.
„Tomi?“ Bill zněl tak vyděšeně.
„Jo, to jsem já. Kde jsi?“
„Já… já nevím. Tomi, přijď pro mě.“
„Přijdu pro tebe, Bille, ale já nevím, kde jsi.“
„Dveře jsou zamčené. Myslím, že jsem v komoře nebo v něčem takovém. Nejsou tu žádná světla.“
„Do prdele,“ zamumlal Tom, zakryl telefon a obrátil svou pozornost k Ronniemu. „Je tady někde nějaká komora nebo něco takového?“
„V… suterénu. Vedle kanceláře manažera.“
Steve Ronnieho prakticky vystrčil ze záchodů a zamířili směrem k suterénu. Tom po celou cestu mluvil k Billovi.
„Bille, jsme na cestě, okay? Snaž se zůstat v klidu.“
„Tomi, musíš mě odsud dostat,“ odpověděl Bill slabým, roztřeseným hlasem.
„Udělám to hned, jak to bude možné. Už jsem na cestě.“
„Nezavěšuj, okay?“
„Nezavěsím, přísahám.“
„Co se děje, člověče?“ Zeptal se Ethan ustaraně, zatímco šli dolů.
„Bill je klaustrofobik.“
„Ale byl ve výtahu a tak podobně už milionkrát.“
„Z výtahu se může dostat ven, Ethane. Právě teď je po tmě za zamčenými dveřmi a je vyděšený k smrti.“
Ronnie se zastavil přede dveřmi označenými jako Zásobovací místnost.
„Bille, jsme tady,“ zavolal Tom. Otočil se k barmanovi. „Otevři to,“ přikázal.
„Já… já nevím, proč je to zamčené. Klíč by měl být v kanceláři manažera, ale ta je taky zamčená. Myslím, že jeden z vyhazovačů možná má…“
Steve, největší z bodyguardů, se šel snažit rozbít dveře od kanceláře, zatímco Tom si přidřepl přede dveřmi, které jej dělily od Billa.
„Bille, jsi tam?“
Zaslechl nějaké štrachání a poté uslyšel Billův hlas, hned na druhé straně dveří.
„Tomi?“
„Jsem tady, Bille.“ Tom zavřel oči a naklonil se, dokud se čelem neopřel o dveře. „Jen se snažíme sehnat klíč, abychom tě dostali ven, okay?“
„Dostaň mě odsud, Tomi! Nevydržím to tady!“
„Já vím, zlato. Budeš venku ve vteřině, slibuju.“
Tom uslyšel zvuk tříštícího se dřeva, ohlédl se a spatřil Steva a Ronnieho, jak vstupují do kanceláře. Ozvalo se otevírání a zavírání zásuvek a poté Steve podal Tomovi mosazný klíč.
„Bille, už jdu dovnitř,“ zavolal.
Nepřišla žádná odpověď a Tom několikrát zašmátral klíčem, než ho zasunul do zámku. Dveře se otevřely a Tom rozsvítil světlo na chodbě, aby osvětlil i místnost uvnitř.
Bill seděl s překříženýma nohama na zemi hned u dveří, s telefonem stále spojeným s Tomem, a pohupoval se dopředu a dozadu s rukama omotanýma kolem sebe.
„Ech bože.“ Tom si před zpěváka klekl a konečky prstů mu zvedl bradu. Billovy oči byly rozšířené a brečel. „Bille?“ Vzal mu z ruky telefon a přerušil hovor. „Bille, to jsem já. Je tady Tomi.“
Bill se na něj vteřinu díval, jako by jej nepoznával, a pak zamrkal, vrhnul paže kolem svého zachránce a pevně se k němu přitiskl.
„Tomi, ach můj bože! Já jsem se tak bál! Někdo mě popadl…“
„Já vím, ale teď už jsi v bezpečí.“ Lehce se odtáhl a chytil do dlaní Billův obličej, aby mu otřel slzy. „Jsem tady a dostanu tě zpátky do hotelu, okay?“
„Chci zpátky do svého pokoje,“ Bill popotáhl do Tomova krku.
„Okay, půjdeme hned teď.“ Tom jej políbil na spánek a ohlédl se přes rameno na všechny, kteří postávali kolem a zírali na ně. „Je tady někde zadní východ, Ronnie?“ Zeptal se a zněl přitom mnohem klidněji, než jak se cítil.
„Jo, vzadu na chodbě.“
Tom se podíval na Stevea, stále přitom držel vyděšeného Billa.
„Vezmi auto a přistav ho k zadnímu vchodu. Nikdo ho takhle nesmí vidět.“
„Chápu.“
Všichni ostatní zamířili do zadní části chodby a Tom zůstal tam, kde byl, rukou přejížděl uklidňujícími tahy po Billových zádech, zatímco jeho slzy ustupovaly.
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Čakala som, že Bill vybuchne, keď sa konečne dozvie pravdu o tom, prečo vlastne David Toma najal. Ale som rada, že aspoň už vie celú pravdu a uvedomuje si reálne riziko. A ešte viac po tej nešťastnej večernej udalosti.
Trošku ma prekvapilo, že Bill o svojej klaustrofóbii nikomu nepovedal, ale zase je to Bill, ktorý má rád svoje súkromie a veľa vecí nehovorí. Našťastie to však vedel Tom a tiež sa im ho rýchlo podarilo nájsť.
Ďakujem za preklad a som zvedavá na pokračovanie, lebo očividne Billova stalkerka pomaly stráca trpezlivosť, keď takto pritvrdila svoje akcie.
No, Billy mohl udělat mnohem větší scénu. Ale je fakt, že tady u monitoru nemůžu slyšet, jak na ně ječel. 😀 To muselo být docela působivé, když to slyšela půlka hotelu. Ale ta událost v baru asi pěkně nastartuje jeho paranoiu. Je otázka, jestli to byl ten anonym, nebo to byl jenom něčí nejapný žertík.
Ale našli ho a Tom už ho z toho šoku dostane. Určitě s tím má zkušenosti.
Děkuji za parádní překlad a těším se na pokračování.
Som rada, že sme sa dozvedeli niečo o Billovi a jeho citoch ktoré celkom nevymizli, ale ešte by som rada vedela čo vyviedol Tom keď ho Bill opustil. Celkom som sa vyplašila, že Billa uniesli a že ho budú týrať. Veľmi som sa potešila, keď sa našiel živý a zdravý len vyplašený. Ďakujem za preklad.
Ještě že jej našli doufám že Bill pochopí že by měl Tomovi věřit a nedělat naschváli.
Děkuji moc za další kapitolu…jsem opravdu zvědavá,kdo stačil Billa strčit do komory..
Který magor mohl tohle udělat? Strčit Billa do komory? Co z toho kdo má? Pravděpodobně ho chtěl někdo vyděsit, pokud ví, že je klaustrofobik. Fuj, já bych panikařila úplně stejně. Naštěstí se jako rytíř objevil Tom a všechno napravil. Ještě, že ho Bill má.
Děkuji za překlad Zuzu
Jejda, proč Billa někdo strkal do komory? :-O Je mi strašně líto, že to Billa tak dostalo, ale vůbec se nedivím. Mohl to být kdokoli..!