autor: elvisfan
Tom se probudil za zvuku neustálého drnčení u jeho hlavy. Pohlédl na postel a viděl, že Bill stále tvrdě spí, ačkoliv teď byl rozvalený po celé posteli a ne stočený do klubíčka, jako když usnul. Otočil hlavu na opačnou stranu a uviděl svůj telefon, jak tancuje po desce stolu. Napřímil se na křesle, které bylo pro tuto noc jeho postelí, zvedl svůj telefon a mnul si oči, zatímco odpověděl na hovor svého šéfa.
„Tome, je Billy už vzhůru?“ Zeptal se David.
Tom se snažil nesmát příliš nahlas, když se podíval na hodinky a viděl, že je teprve čtvrt na devět. „Jo, to určitě. Bill nikdy není vzhůru takhle brzo, pokud nemusí.“
„Dobře. Můžeš přijít dolů tam, kde jsou zaparkované autobusy?“
„Jasně. Co se děje?“
„To pochopíš, až se sem dostaneš. Uvidíme se za chvilku.“
S myšlenkou, že to byl možná ten nejpodivnější budíček, jaký kdy zažil, Tom pomalu vstal a protáhl si krk a ramena. Pohlédl na Billa a pocítil úlevu, že se mu podařilo spát celou noc. Bill se k němu tiskl po celou cestu zpátky do hotelu a Tom byl rád, že tam nepostávali žádní fanoušci, kteří by mohli Billa vidět v tak křehkém stavu. Po příchodu na pokoj jej Bill požádal, aby zůstal, dokud neusne. Tom se co nejpohodlněji usadil na křesle, odhodlaný zůstat celou noc.
Načmáral krátký vzkaz pro nepravděpodobný případ, že by se Bill probudil, popadl své cigarety a zamířil za Davidem. Vyšel ven vchodem pro personál a okamžitě spatřil problém.
Někdy během noci někdo napsal slova UŽ SE BOJÍŠ? červenou barvou na bok Billova autobusu. Písmena byla dostatečně velká, aby zabírala celou jednu stranu luxusního vozidla.
„Co to, sakra, je, Davide?“ Zeptal se, když k němu jeho šéf přišel, následovaný mužem v obleku.
„Všiml si toho jeden pracovník údržby, když dnes ráno přišel do práce. Vzhledem ke včerejším událostem bych řekl, že to je vše propojené. Tome, tohle je hotelový manažer. On…“
„Jak se k čertu něco takového mohlo stát?“ Vykřikl Tom. „To tady nemáte ostrahu?“
„Bohužel, náš pravidelný hlídač má chřipku. Měl tady být náhradník, ale…“
„Nechte mě hádat. Taky se neukázal.“
„Obávám se, že nikdo nebyl pro dnešní večer naplánovaný.“
Tom přešel k autobusu a projel prstem přes barvu, která stále nebyla úplně suchá.
„Dejte to dolů. Hned,“ instruoval manažera. „Davide, Bill tohle nesmí vidět. Jasné?“
„O to už je postaráno, Tome. Chlapi z údržby to za chvilku odstraní.“ Pečlivě mladšího muže studoval, zatímco si zapálil cigaretu. „Billy spal v noci dobře?“
„Nakonec jo,“ Tom si povzdechl a promnul si krk. „Davide, co s tímhle vším budeme, sakra, dělat? Pořád nemáme tušení, kdo za tím je. Mohl by to být někdo, kdo tady pracuje, kdo nás včera večer mohl sledovat a uspořádat to tak, aby se k Billovi mohl dostat.“
„Pane, mohu vás ujistit, že nikdo v mém hotelu není za tohle zodpovědný,“ rozzlobil se manažer rozhořčeně.
„Ale dovolili, aby se to stalo.“ Tom botou zamáčkl cigaretu. „Davide, dej mi vědět, až ta sračka bude pryč.“
„Dám.“
Po návratu do svého pokoje se Tom svlékl a položil se na svou postel v naději na další hodinu nebo dvě pohodlného spánku. Ale téměř ve stejné chvíli, kdy zavřel oči, uslyšel Billa, jak na něj na druhé straně zdi volá. Vstal a strčil hlavu do dveří.
„Jsi vzhůru brzo,“ usmál se.
„Prostě… jsem se z nějakého důvodu vzbudil,“ Bill pokrčil rameny, pokrčil kolena a objal kolem nich ruce. „Tome, včera v noci… se to opravdu stalo, že? Někdo… mě popadl, když zhasla světla. Dal mi ruku přes pusu, Tome. A pak…“
„A pak jsem pro tebe přišel,“ dokončil Tom za něj a posadil se vedle něj na postel. „Teď už je všechno okay.“
„Až na to, že ten, kdo to udělal, je pořád někde venku. Mohl by být dnes večer v davu, Tome!“
„Bille, taky mohl opustit město.“
„Nejdu do toho.“ Bill zavrtěl hlavou. „Zruš dnešní koncert. Já do toho nejdu.“
„To nezáleží na mně.“
„Tak promluv s Davidem, Tome. Nemůžu jít dnes večer na pódium. Ani náhodou.“ Bill se opřel o muže vedle sebe, který mu omotal ruku kolem pasu. „Nemůžu tam jít, Tome. Promluv si s Davidem. Slib mi to.“
„Okay, Slibuju.“
***
O několik telefonních hovorů později David svolal skupinové setkání ve svém pokoji a všechny informoval, že koncert toho večera je zrušený.
„Pokud jde o veřejnost, Billy je vyčerpaný a nemůže dnes vystupovat,“ vysvětlil. „Příštích několik dní je volno, takže každý má několik dní pauzu.“ Odmlčel se, zatímco se místností pronesl sborový jásot. „Všichni máte volno do dvou hodin pátečního odpoledne. Budeme v hotelu Ritz-Carlton v New Yorku.“
Všichni odešli z místnosti nadšení z nečekané přestávky, jen Bill s Tomem zůstali.
„Billy, bylo toho na tebe hodně,“ řekl David. „Jeď domů, trochu si odpočiň…“
„Nejsem si jistý, jestli domov je pro něj to nejlepší místo,“ přerušil ho Tom.
„Tak zpátky k rodičům?“
Tom se na vteřinu podíval z okna. „Jsme ve Philadelphii, že?“
„Jo.“
„Tak já už se o to postarám. Uvidíme se za tři dny.“
Začal vyvádět Billa z místnosti, ale David se jim postavil do cesty.
„Whoa. Musíš mi říct, kam ho bereš, Tome.“
„Čím méně lidí ví o Billově pobytu, tím lépe. Bude se mnou, neboj se.“
„Tome, nedovolím ti ho někam vzít, aniž bys mi aspoň řekl, kam půjdete.“
„Davide, při vší úctě, ty mě nezastavíš.“
„To je v pořádku, Davide,“ souhlasil Bill a vzal Toma za ruku. „Já mu věřím.“
Vrátili se zpátky do Billova pokoje a Tom se postavil s rukama v bok, zatímco se rozhlížel.
„Dej si sprchu,“ přikázal. „Nedělej si nic s vlasy a nedávej si žádný make-up.“ Pak se zamračil a potřásl hlavou. „Ale tvé oblečení nebude fungovat.“
„Tome, o čem to mluvíš?“
„Musíme se odsud dostat, aniž by kdokoliv věděl, že to jsi ty, že? Abychom toho dosáhli, nemůžeš vypadat jako ty. Běž se osprchovat.“
„Fajn.“ Bill zamířil do koupelny, protože moc dobře věděl, že nikdo nedokáže vymluvit Tomovi něco, co ho jednou napadlo.
***
Když byl Bill v koupelně hotový, byl překvapený, když na své posteli našel sportovní tričko Steelers a pytlovité džíny. Tričko rozpoznal jako Ethanovo, ale džíny…
„Ty jsou moje,“ řekl Tom ode dveří. „Trochu větší, než na jaké jsi zvyklý, ale jsem si jistý, že od toho jsou opasky.“
„Ty se opravdu hodně snažíš s celou tou věcí s přestrojením, že?“ Bill se usmál, otočil se k Tomovi a poklesla mu čelist. „Ach můj bože!“
„Žádný smích.“
„Já se nesměju.“ Bill přistoupil blíž a natáhl se pro pramen Tomových vlasů, nyní rozpuštěných z copánků a mírně zvlněných, spadajících mu těsně kolem ramen. Mohl slabě cítit Tomův mátový šampón. „Líbí se mi to. Ale proč…“
„Lidé mě s tebou vidí po celou dobu. Když půjdu ven a budu vypadat jako vždycky, tak to bude všechno marné, nemyslíš?“
„Hádám, že jo,“ odpověděl Bill a stále zíral v úžasu na Tomovy vlasy.
„Bille?“
„Hm?“ Bill konečně odtrhl pohled od Tomových vlasů a viděl, jak se na něj Tom zubí. „Co?“
„Oblíkni se.“
„Ach! Jo. Dobrý nápad, co?“
Bill si navlékl nadměrné oblečení a cítil se jako jediný světový šest stop vysoký trpaslík. Sledoval, jak Tom uložil některé z jeho obvyklého oblečení do svého kufru.
„Co je to s tím balením?“ Zeptal se.
„Všechno, co bereme s sebou, půjde do mého kufru,“ vysvětloval Tom. „Věci, které nebereme, půjdou do tvých a David je nechá naložit do autobusu. Všechno to na nás bude čekat, až za pár dní přijedeme do New Yorku.“
„Tvoje věci a moje věci v jednom kufru, Tome? Tys neviděl můj šatník?“
„Ano, viděl. Většinu toho tady necháme.“
„Co prosím?“
„Nebudeš potřebovat čtyři páry bot, Bille. Pro tu chvilku, kdy možná skutečně vyjdeme na veřejnost, bude v pohodě stačit jeden pár tenisek.“
„Alespoň balíš mé věci. Nebudu muset tři dny viset v tomhle obřím stanu.“
Tom po něm jen střelil očima a dokončil balení. Zkontroloval telefon a usmál se.
„David nám sehnal auto.“
„To bylo rychlé.“
„Jsi VIP,“ Tom se usmál a nasadil Billovi na hlavu čepici. „Všichni se ti snaží lézt do zadku. Okay, tvůj telefon, nabíječka a tvá peněženka jsou v kufru…“
„Jak zatraceně dlouho jsem byl v té koupelně?“
„Jsem efektivní.“ Tom pohlédl na Billa, který opět zíral na jeho vlasy. „Jsem rád, že se ti tak moc líbí moje vlasy. Člověče, bude to trvat věčně, než je zase dostanu do copánků.“
„Žádný spěch,“ Bill se usmál, ale velmi brzy jeho úsměv zmizel. „Takže tohle je ono. Musíme se proplížit ven z hotelu v převlecích, protože po mně jde nějaký psychouš. Bože, co jsem komu kdy udělal…“
„Nech toho.“ Tom přistoupil blíž a Billa objal. „Nic z toho není tvoje vina, slyšíš?“ Cítil, jak Bill přikývl proti jeho rameni a pokračoval. „Bille, podívej, já opravdu potřebuju…“
Ozvalo se zaklepání na dveře a Tom by s nadšením uškrtil tu osobu na druhé straně, která zrovna náhodou byla David.
„Všichni jsme připraveni, pokud i vy jste připraveni,“ oznámil jim. „Ostatní zamíří ven hlavním vchodem, aby fanoušci byli spokojení. A ty a Billy můžete jít zadem.“
„A co…“
„Postaráno,“ odpověděl David záhadně. „Nic víc k vidění.“
„Okay, hádám, že všechno je v pořádku.“ Tom zvedl kufr a podíval se na Billa. „Připravený k odchodu?“
Bill přistoupil a znovu chytil Tomovu ruku. „Jsem připravený.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Krásne,co vše pro něj Tom udělá…jsem zvědavá,kam je vezme 😉 děkuji
Já teda nechci předvídat žádné katastrofické scénáře (zvlášt proto, že je Elvisfan nepíše), ale ten magor by klidně mohl být Tom. Děsí Billa, aby se mu úplně oddal a nemohl bez něj být. Ale to je jen čístě kriminalistická teorie.:D
Jinak je Tom úplně ukázkový. Už to vůbec nevypadá jako pracovní vztah a je jen otázkou času než do toho praští úplně. Mimochodem, fakt bych si přála Billa vidět v Tomově oblečení. 😀
Moc děkuji za překlad Zuzu.
Chudák Bill ještě že Tomovi věří jsem zvědavá kam pojedou.
Páči sa mi keď sú k sebe takí, a dúfam, že im to vydrží aj tam kam ich Tom zavedie. Ďakujem za kapitolu.
Ako som predpokladala, stalkerovi pomaly dochádzajú nervy. Som zvedavá, čo ešte urobí..
A Tom s Billom teraz spolu vychádzajú úžasne, tak dúfam, že im to aj vydrží. Som zvedavá, kde Tom Billa vezme a keď už budú mať čas, tak možno by si mohli aj vyjasniť tie problémy z minulosti. 🙂
Ďakujem za preklad.
Útoky na Billyho se stupňují, kam až ten stalker chce zajít? Doufám, že se ho Tomovi podaří dostat na chvíli mimo, do bezpečí, aby se vzpamatoval. Pobavilo mě, jak Bill zíral na Tomovy vlasy. Takhle je vlastně nikdy neviděl. 😀
Uff, začíná to být trošku strašidelné!! Mám o Billa docela strach.
Na stranu druhou se mi ale líbí, jak je Tom starostlivý. jde vidět, jakmoc Billa miluje!
Děkuji za perfektní překlad, Zuzu!