autor: Gaja
„Pořád nemůžu uvěřit, že mi holky ani nenabídly, abych přišel, když ses vrátil,“ řekl Jarret a opřel se o pult s kávou, když čekal na své nápoje. „Mohl jsem si taky vzít nějaké volno, mohli jsme si někam vyrazit společně.“
Bill nepřítomně přikývl. „Jo, tos říkal, už když jsi volal. A pak znovu, když jsme sem přišli.“
„Prostě si nemyslím, že je to fér, to je všechno.“
„Stejně jako si ony nebudou myslet, že je to fér, když zjistí, žes mě vzal na kafe, aniž by to některá z nich věděla?“ zeptal se Bill a usmál se na baristu, když položil na pult jejich nápoje.
„Víceméně, s výjimkou toho, že já mám navrch, protože ony to udělaly jako první,“ odpověděl Jarret s úsměvem. „Tak pojď, posadíme se k oknu.“
Bill se na ten návrh trochu zamračil, ale stejně Jaretta následoval. Rozhodně nebyl fanouškem míst u okna, a to nejen proto, že měla sklon k velkému množství slunečního záření, a to nebylo dobré pro jeho obecnou bledost, ale protože se mu nelíbilo, že je tak na očích. Každý, kdo šel po ulici, se mohl podívat dovnitř a vidět ho tam sedět, a existovalo docela dost lidí, které na ulici doopravdy vidět nechtěl. Posunul si sluneční brýle dolů přes oči a vklouzl na židli naproti Jarretovi, jak se alespoň trochu snažil předstírat, že je inkognito.
Jarett upil ze své ledové kávy a spustil. „Tak, jaká byla vlastně ta tvá dovolená? Ptal jsem se na to Angie, ale kupodivu si vůbec nic nepamatuje.“
„Eh,“ řekl Bill vyhýbavě. „Bylo horko a slunečno a bylo tam hodně písku. Většinou jsem jen navštěvoval bary a pil a chytal trochu barvy. Docela normální,“ řekl s pokrčením ramen, nedbale tak vynechal celou část o postelovém skotačení po dobu jednoho a půl týdne.
„Vážně? Člověče, kdybys mě dostal na tropický ostrov, tak proženu vše, co má na sobě bikiny,“ řekl Jarret a zahýbal obočím, až mu Bill věnoval pohled přes vrchol svých slunečních brýlí. „No, chci říct, kdybychom Angie a já v té době nebyli spolu, samozřejmě. V takovém případě, že by to byla ona, ta v bikinách.“
„Hm,“ řekl Bill a protočil oči za brýlemi. „Tak co to vlastně bylo tentokrát? Pozdní návrat domů? Zapomněl jsi zavolat? Měl jsi šatnou barvu trička?“
„Člověče, kdo s ní občas, kurva, ví. Myslím, že jsem objednal nějakou špatnou věc z jídelníčku, když jsme spolu naposledy šli na večeři nebo něco podobného. Řekla, že nechce dezert, tak jsem si objednal to, co jsem chtěl já, a zřejmě jsem kretén kvůli tomu, že nevím, že se chce rozdělit.“
„Já nechci dezert u Angely znamená, objednej to, co chci, a pak ti z toho většinu sním. Jak to, že jsi tuto část doteď nezjistil?“ zeptal se Bill s úšklebkem. „Vždycky je to to, co má nejvíc čokolády, a pokud opravdu chceš něco i pro sebe, vezmi si číšníka stranou a požádej ho, aby „náhodou“ přinesl dvakrát to, co si objednáte.“
„Člověče, jak si můžeš všechny ty věci pamatovat?“
Bill pokrčil rameny. „Nevím, stačí si na to po chvíli zvyknout. Je to všechno o malých detailech a znalostí toho, co mají lidé rádi. Měl bys život sakra o hodně jednodušší, kdyby sis pamatoval maličkosti. Třeba byste pak ty a Angela spolu zvládli zůstat déle, než jeden týden.“
„Ha ha,“ řekl Jarret nepobaveně. „Když jsi tak dobrý v pamatování si maličkosti, jak to, že ty to neděláš?“
Bill na okamžik ztuhl. „Nedělám co?“
„Nerandíš. Když bys v to byl tak skvělý a tak, a proč dál žiješ jako poustevník?“
„Nejsem poustevník,“ řekl Bill zamračeně a napil se. „Prostě jsem ještě jen nepotkal tu správnou osobou, to je všechno. A jsem zaneprázdněný. Skutečně zaneprázdněný… Takže víš, opravdu vůbec nemám čas.“
„Aha. Poustevník,“ řekl Jarret, ušklíbl se na Billa a zamával z okna. „Oh, hej, ten chlap je můj známý.“
Bill se otočil, aby zjistil, komu to Jarret mává, a dostalo se mu vlastního zamávání od hejna procházejících dospívajících dívek, které zdvořile oplatil. „Komu…“ začal, ohlédl se a najednou byl nesmírně rád, že má sluneční brýle, když vytřeštil oči.
„Hej, Tome, to je legrační, potkat tě zrovna tady, “ řekl Jarret, vstal a potřásl Tomovi rukou. „Bille, tohle je můj kámoš Tom. Tome, tohle je Bill.“
Bill vytvořil rychlý úsměv a natáhl se, aby si s Tomem na přivítanou potřásl rukou, kůže mu pod tím kontaktem brněla. „Těší mě, Tome.“
„Mě taky, Bille,“ odpověděl Tom a držel Billovu ruku o trochu déle, než by měl, jen aby ji pustil ve chvíli, kdy na něj Bill lehce zavrtěl hlavou. „Neruším vás nijak, nebo ano?“
„No,“ začal Bill.
„Ne, vůbec ne. Jen tady posedáváme, kecáme a pijeme kávu. Přidáš se k nám?“ Nabídl Jarett a ukázal na jednu z volných židlí u stolu.
„Pokud si jsi jistý, že nebudu obtěžovat,“ řekl Tom a pohlédl na Billa.
„Ne, mí přátelé jsou i Billovi přátele, že Bille?“ řekl Jarett.
„Samozřejmě,“ odpověděl Bill hladce, stále s úsměvem, zatímco si uvnitř nebyl jistý, zda chce uškrtit Jaretta za to, že ho vhodil do téhle situace, nebo Toma, že se po tom všem chová tak nonšalantně, to vše následované zábleskem paniky, jestli Tom o něm někdy s Jarettem mluvil. Tom mohl prozradit Jarettovi nejrůznější věci o tom, co dělá a jak se setkali a poté narafičit tuhle šlamastyku proto, aby ho… prostě něco. Ponížili, s největší pravděpodobností. Nebo ještě hůř. Pokud se Jarett snažil Toma přesvědčit, že je Billův pasák, Bill ho bude muset zabít. Pomalu.
„Oh, sakra,“ řekl Jarett, když se podíval na svůj telefon, který na něj zapípal. „Práce mě zřejmě potřebuje kvůli nějakému majetkovému problému. Opravdu se mi nelíbí, že to musím takhle zkrátit,“ pokračoval, věnoval Billovi omluvný pohled a vytáhl peněženku, aby na stůl položil bankovku, „ale hej, další drinky jsou na mě, okay?“
„Ah…“ začal Bill, jak se snažil najít nějakou záminku to taky zabalit.
„Cool, drinky zdarma,“ řekl Tom, zvedl peníze a přehnul je mezi prsty. „Hej, příště platím já.“
„To zní dobře,“ řekl Jarett se zazubením. „Uvidíme se, kluci, později.“
„Jo, později,“ řekl Bill a seděl upjatě na svém místě, zatímco Jarett odcházel.
„Takže,“ začal Tom, ale dostalo se mu od Billa dalšího potřesení hlavou.
„Takže co, teď verbuješ mé přátele, abys mě mohl pronásledovat?“ Zeptal se Bill nevrlým šepotem.
„Já… ne…“
„Co jsi mu řekl o tom, odkud mě znáš?“ Zeptal se Bill a zvedl si brýle na vrchol hlavy.
„Nic. Ani jsem mu neřekl, že tě znám. Dokonce jsem si vůbec nebyl jistý, že to budeš ty,“ řekl Tom přímo.
„Tak proč jsi tady?“
Tom se zarazil a chvíli si okusoval kroužek ve rtu. „Protože jsem doufal, že to budeš ty,“ řekl tiše s pohledem upřeným po kavárně.
Bill překvapeně zamrkal a lehce přivřel oči. „Proč?“
„Já… jsem přemýšlel, jak se máš, hádám. Chtěl jsem tě zase vidět,“ odpověděl Tom upřímně a pokrčil rameny.
„Jo, no, k tomu se nedostaneš,“ odpověděl Bill smutně a zvedl se od stolu dřív, než mohl opět udělat něco hloupého. „Užij si kafe.“ Bill si spustil sluneční brýle zpátky na oči a zamířil vzdušnou čarou ke dveřím, kde s popotáhnutím vyšel ven na sluneční světlo. Nenáviděl, že nechtěl nic jiného, než se otočit, jít zpátky za Tomem a omluvit se, že je tak obtížný a odměřený, jít zpátky a všechno vysvětlit a znovu padnout do Tomovy náruče.
Místo toho se přinutil k chůzi po chodníku se vztyčenou hlavou, zatímco si upíral to, co chtěl, a připomínal si scénu z restaurace. Tom si ho nezasloužil, připomínal si, Tom si nezasloužil ani čas, který Bill promarnil, když na něj myslel.
Bill znovu popotáhl a byl překvapený, když na své paži ucítil ruku. Otročil se, jen aby se setkal s hnědýma očima, které se na něj dívaly s jemně svraštělým obočím. „Tome, prosím,“ řekl Bill nešťastně, stihl říct jen tato dvě slova, než se Tomovy rty ocitly na těch jeho a nohy pod ním zrosolovatěly, takže se musel Toma chytit. Když se odtrhli, Bill téměř nemohl popadnout dech, než se opřel zpátky o Toma. „Tome, prosím,“ zašeptal a znovu si přivlastnil Tomovy rty.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Jarett se okamžitě vypařil jako pára nad hrncem, aby se vyhnul všem trapnostem, což mě pobavilo. Billa už méně.
Ale zdá se, že stejně nemá šanci odolat.
Díky za překlad a těším se na další.
Juhů, nabitý díl. Konečně se Tomovi podažilo Billa vypátrat. A chudáček Bibi neměl nejmenší šanci. Bylo jasné, že jakmile se jednou Tom dostane do jeho blízkosti, nenchá si ujít příležitost. A Jarett je vážně hrozně nenápadný, jak musel najednou nečekaně zmizet. 😀
Moc děkuji za překlad.
Tak to bylo hodně nenápadné ale ten konec moc hezký.
Ach ano… Tomovi se přeci nedá odolat a když Bill tak pěkně prosí… 🙂 Kdo by jej nezulíbal? Jarret se mi líbí, s ničím se nemaže, prostě je seznámí a dá od toho ruce pryč – super chlápek.. Díky Zuzu za překlad 🙂
Wow, výborný díl..a ten konec!
Nádhera. Ďakujem za dychberúci preklad. To stretnutie som prežívala strašne silno. Dúfam, že si neublížia…
Docela jsem se musela smát, když Bill uviděl Toma. 😀 Já jsem prostě ráda, že se ti dva zase viděli a uvidíme, zda Bill zdrhne a nebo ne! 😉
Děkuji za překlad! 🙂