autor: elvisfan
Bill nikdy dříve neměl pocit, že by se proti němu celý svět spiknul, ale cítil se tak právě teď.
Tomova masáž zad předchozího večera byla celkem nápomocná ke zmírnění napětí, které cítil, ale to teď bylo zpět v plné síle.
Show začala téměř o hodinu později kvůli nějakým technickým problémům a teď, když by měl být nejšťastnější a stát na pódiu před tisíci fanoušky, byl nasraný. Jeho mikrofon už potřetí během toho včera přestal fungovat a bylo potřeba každého kousíčku jeho síly, aby prostě neutekl z pódia a neschoval se ve svém autobuse.
Nakonec vzal starý záložní mikrofon, jediný, který zbýval, a zamířil zpět doprostřed pódia.
„Zkusíme to znovu?“ Zeptal se s falešným úsměvem pevně přišpendleným na tváři.
Dav souhlasně zařval a Emmie znovu rozehrála píseň.
Naštěstí zbývalo už jen asi třicet minut do konce show a nějak se podařilo, že proběhly hladce. Vděčný za svou vlastní šatnu Bill vešel dovnitř a okamžitě za sebou zavřel dveře. Na vteřinu zalitoval, že je prakticky zabouchl Tomovi před nosem, než se zhluboka nadechl a vydal ze sebe ten nejdelší, nejhlasitější a nejfrustrovanější výkřik, na jaký se zmohl.
***
Zbytek kapely byl připraven k odchodu už za deset minut. Jediné, co chybělo, byl jejich hlavní zpěvák. Všichni stáli na chodbě a povídali si a Tom zíral na Billovy dveře, jako by se je silou vůle snažil přimět, aby se otevřely.
A nakonec to udělaly.
Bill se objevil v civilu a bez make-upu a jen sotva dal najevo, že vnímá ostatní. Stačil jediný pohled na jeho tvář a Tom věděl, že se něco stalo. A taky věděl, že teď není vhodná doba, aby se na to ptal.
„Žádné autogramy, Tomi,“ řekl Bill, jeho hlas byl sotva silnější než šepot.
„Máš to mít.“
Tom musel zrychlit, aby udržel krok s druhým mužem, který pochodoval chodbou ven ze dveří a kolem davu, který na ně čekal. Zbytek kapely se zastavil na autogramy, ale Bill zamířil přímo ke svému autobusu. Tom nastoupil hned za ním a zarazil se, když spatřil, jak Bill stojí uprostřed místnosti se sklopenou hlavou a zády ke svému příteli.
„Bille?“
A to úplně stačilo. Bill se prudce otočil, vrhl se proti teplému tělu před sebou a přitiskl se k němu jako k záchrannému lanu. Tomovy paže se kolem něj omotaly a pevně ho držely.
„Bille, co se děje?“
Bill odpověděl dusivým vzlykem a ruce zamotal do spodní části Tomova trička, zatímco se mu třásla ramena.
„Okay, tak pojď.“
Tom sepjal ruce pod Billovým zadkem, zvedl ho, a Billovy nohy se mu omotaly kolem pasu, zatímco ho nesl do jeho ložnice. Jakmile navázal kontakt se svou postelí, Bill se stočil do klubíčka a zabořil obličej do polštáře. Tom obešel postel a lehl si za něj, držel jej a čekal, zatímco Bill brečel.
Po nějaké chvíli uslyšel poslední popotáhnutí následované hlubokým nádechem. Přesunul ruku k Billovu boku a palcem jej třel tam a zpět.
„Chápu dobře, že… tohle není proto, že show nešla moc dobře?“ Hádal.
Bill zavrtěl hlavou. „Někdo vyl v madoně,“ řekl do polštáře.
„Někdo… co?“
„Někdo byl v mém domě!“ Bill se převalil na záda a zíral do stropu, rukou sevřel Tomovu dlaň na svém břiše. „Měl jsem zprávu v hlasové schránce od mého kamaráda Andyho. Šel ke mně domů, aby vyzvedl poštu a posekal trávu a tak, a říkal, že hlavní dveře nebyly úplně zavřené.“
„Chybí něco?“
„Říkal, že prošel celý dům a jediná věc, které se nezdála být v pořádku, byla… vypadalo to, jako by někdo ležel na mé posteli. Kdo něco takového udělá, Tomi?“ Bill se otočil se širokýma skelnýma očima na muže vedle sebe. „Byl bych raději, kdyby mi všechno ukradli. Všechny ty věci můžu nahradit. Ale někdo byl v mé posteli! To je… děsivé!“ Znovu se přetočil a opřel si čelo o Tomovu hruď. „Už tak jsem se bál jen toho pomyšlení, že tam budu muset jít zpátky, když jsem viděl všechny ty fotky. Miluju ten dům, Tomi. Miluju tu postel, sakra. Královská velikost, kované železné čelo a ta nejpohodlnější polštářová matrace… a teď si nějaký psychouš užil tím, že na ní ležel. V mé posteli! Bože, teď ji budu muset spálit. Prostě spálím celý dům, aspoň pak dostanu peníze z pojistky,“ dodal s nádechem sarkasmu.
„To je jedna možnost,“ souhlasil Tom, jednou rukou mnul Billova záda. „Nebo… bys prostě mohl… se tam nevrátit.“
„A co, žít navěky v autobuse?“
„Mohl by sis najít nové místo… se mnou.“
„Mohl bych?“
„Pokud chceš, jo.“
Bill neodpověděl. Nepohnul se, dokonce sotva dýchal. Pak se posadil a skepticky se na Toma podíval.
„Kdo jsi právě teď?“ Zeptal se. „Jsi bodyguard, který se bojí, že osoba, pro kterou pracuje, se vrátí do domu, do kterého se někdo vloupal, nebo…“
Tom se posadil vedle něj a chytil ho za ruku. „Jsem muž, který žádá svého přítele, aby s ním bydlel.“
Bill jen zíral se zmateně nakrčeným obočím, a poté vstal z postele.
„Měl bych to brát jako tvou odpověď?“ Zeptal se ho Tom tvářící se lehce utrápeně z jeho reakce.
„Nejsem si jistý, jak bych měl na tu otázku odpovědět, Tomi.“
„Mohl bys alespoň předstírat, že o tom přemýšlíš, než mě odmítneš.“
„Neříkám ano ani ne, právě teď, ale… no, není to trochu brzo?“
„Já si to nemyslím, ne. Prakticky už to děláme. Probouzíme se spolu, trávíme společně každou minutu, když nepracuješ, a na konci dne jdeme společně spát. Nevadilo by mi… udělat to oficiální.“
Bill se s povzdechem posadil na postel vedle Toma.
„Je to velké rozhodnutí,“ řekl.
„To je.“
„Možná… bychom si o tom měli znovu promluvit, až turné skončí,“ zaváhal Bill. „Ujistit se, že dělám správné rozhodnutí. Chci říct, že opravdu chci, abychom společně někam odjeli, i kdyby to mělo být jen zpátky do tvého domu. Nebude nás tam nic rozptylovat a můžeme si tam o všem promluvit. Je to okay?“
„Jasně že jo,“ usmál se Tom a jemně jej políbil. „Vezmi si tolik času, kolik potřebuješ. Já vím, že jsem tě tím tak trochu zaskočil a rozhodně chci, aby sis byl jistý.“
„Ach bože, ne, tohle není okay!“ Bill vyskočil z postele a přecházel po malé místnosti. „Ty prostě jen přemýšlíš o nás, a já to prostě… oddaluju. A teď jsme tady spolu v pasti na příštích třicet šest nebo kolik hodin, a já jsem udělal všechno nepříjemné.“ S příšerným pocitem, napjatý a prostě unavený, zafňukal do Tomova ramene, když kolem něj druhý muž omotal paže.
„Za prvé, jen stěží považuju den a půl v uzavřeném prostoru s tebou za past,“ Tom se zazubil a dlaněmi mu přejížděl po zádech. „A nic neoddaluješ. Jen si prostě nejsi jistý a to je v pořádku. Alespoň jsi ochotný o tom mluvit, takže jsem šťastný.“
„Opravdu?“
„Opravdu. A teď si sedni.“ Tom Billa vmanévroval před sebe na postel. „Jsi až moc napjatý.“
„Už jsem ti řekl, jak moc miluju tvé masáže zad?“ Jeho brada se setkala s jeho hrudí, když Tom začal pracovat na jeho ramenech. „Jsou prakticky dostatečným důvodem pro to, aby ti David zvýšil plat. Pokusím se ti tentokrát neusnout.“
Tom se zasmál. „To je v pohodě. Masáže zad jsou jediná chvíle, kdy jsme spolu v posteli a ty máš dovoleno usnout dřív, než jsme skončili.“
autor: elvisfan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Bill nemít Toma tak se z toho zblázní.
Jo, přesně tak to na mě taky působí!
Chudák Bill. Predstava že ti niekto spí ( a možno nie len to ) spí v posteli… Prečo ostal taký zaskočený je otázne, ale na druhej strane dlho žil v presvedčení, že ho Tom podviedol, a keď sa konečne dozvedel, že to tak nie je,zároveň sa dozvedel aj to, že ho prenasleduje šialenec. Keď bude po všetkom, bude sa moct sústrediť aj na seba a svoje pocity.
Moc děkuji za překlad Zuzu, dokonalost jako vždy.
Nechtěla bych být v Billově situaci. Nedivím se, že neskáče radostí z té nabídky společného bydlení. Nabízel by mu to Tom kdyby se mu nikdo nevloupal do domu? Asi ne.
Chúďatko Bill, už by som bola rada, keby našli toho debílka čo to robí. Ďakujem veľmi pekne za kapitolu.
Chudák Bill. Tohle všechno musí být nesmírný tlak a upřímně s Billem souhlasím. Raději měli všechno ukradnout..ale prostě ten pocit, že někdo ležel v jeho posteli…je divný!