autor: Gaja
Tom se probudil jemným přitisknutím Billa k jeho boku, jak se ve spánku zavrtěl a zamumlal pár nesmyslných slov, než znovu tvrdě usnul. Zůstal celou noc a Tom zjistil, že měl pravdu: Bill byl ráno nádherný. Smyl si make-up před tím, než šel do postele, takže slabé stopy zbytků očních linek mu stále přetrvávaly na okrajích, a jeho vlasy byly na polštáři rozcuchané do velkého chumlu, o kterém si Tom téměř myslel, že mu sluší víc, než když je má dokonale sčesané, jako je obvykle měl. Na tváři měl slabý stín několikahodinového porostu, natolik dlouhého, aby škrábal pod Tomovými prsty, jak lehce kopíroval linie Billovy čelisti.
Byl krásný a Tom tohle chtěl každé ráno. Chtěl se probouzet vedle této tváře, s jejich končetinami propletenými dohromady, slyšet jeho hlas při snídani, tulit se společně na pohovce a vzájemně se líbat, dokud jim nedojde dech, protože mu to připadalo jako ta absolutně nejdokonalejší věc na světě. Dělali to předchozí večer, sdíleli to, co se zdálo být jako hodinové hladové, toužebné líbání, jako by doháněli měsíce promarněných příležitostí. To vše až do chvíle, kdy Bill začal odpadat a oni se přestěhovali do postele, oba oblečeni do Tomových pyžamových kalhot a přitulení upadli do pohodlného spánku.
Tom si pro sebe povzdechl. Stejně tak, jak moc tohle chtěl, a byl si jistý, že Bill taky, zároveň Bill předchozí večer poukázal na pár dobrých faktů. I když Tom tohle chtěl, nemohl to mít, aniž by neobrátil Billův život vzhůru nohama, nebo aniž by si našel způsob, jak být mnohem chápavější, než věděl, že je. Nenáviděl představu předání Billa zpátky do jeho světa a jakémukoliv náhodnému zvrhlíkovi, který by ho mohl chtít na noc – pohodlně zapomínaje na to, že byl předtím jedním z nich a ve vteřině by se jím stal znovu, pokud by to byla podmínka, jak s Billem být. Tom si skoro přál, aby dokázal být tak chápavý a nechal Billa dělat to, co cítil, že dělat musí, a spokojil se s vědomím, že alespoň Billovo srdce bylo úplně jeho, když jeho tělo nebylo, ale věděl, že chce obojí, a to výhradně.
Dokonce i když musel Billa vrátit zpátky, aspoň měl ještě dnešek a šanci, že možná, možná by z toho všeho mohlo něco vzejít.
S jemným úsměvem Tom přejel palcem přes Billův plyšový spodní ret a dostalo se mu dalšího ospalého zamumlání, zatímco Bill pomalu otevřel oči. „Hej,“ Bill zívl a líně se na posteli protáhl. „Co to děláš?“
„Dívám se na tebe,“ odpověděl Tom jednoduše a pohladil křivku Billova ucha.
Bill nakrčil nos. „Bože, proč? Jsem úplně… fuj, moje vlasy,“ řekl, poplácal rozčepýřený chumel na své hlavě, posadil se a přemýšlel, jestli si nezapomněl přinést kartáč na vlasy a přál si, aby měl zubní kartáček, který by se popral s jeho nepochybně strašlivým ranním dechem a…
Duševní seznam Billovy sebekontroly byl přerušen, když ho Tom stáhl zpátky dolů a jemně ho políbil, zatímco ho znovu přitiskl k posteli. „Vypadáš úžasně,“ řekl Tom a přejel svým nosem proti Billovu.
„… Myslíš?“ zeptal se Bill, přejel rukama po Tomově nahé hrudi až k ramenům, na rtech mu pohrával úsměv.
„Myslím.“ Tom Billa znovu políbil a zapřel se o loket. „Takže, dal by sis snídani? Mohli bychom zůstat tady, nebo si zajít někam ven, je to na tobě.“
Bill se na něj zamyšleně podíval, spodní ret si zachytil mezi zuby, až jej Tom chtěl znovu políbit. „Zůstaneme tady. Nechci se ještě oblíkat,“ řekl nakonec a natočil si na prsty jeden z Tomových copánků.
„To zní dobře. Myslím, že mám v kuchyni věci na palačinky,“ řekl Tom a sesunul se z okraje postele, aby se šel podívat.
„Borůvkové palačinky?“ Zeptal se Bill s nadějí.
„Možná,“ odpověděl Tom a téměř roztál z malého radostného vyjeknutí, které za ním Bill vydal.
Snídaně šla docela dobře, když Tom našel v ledničce krabičku neplesnivých borůvek, u kterých si jen matně pamatoval, že je kupoval, a vytvořil pohádkově modrozelené domácí palačinky. Na to, jak byl hubený, Bill Toma překvapil, když se dostal až na konec první hromady a pustil se do druhé, zatímco mluvili o čemkoliv, co je jen napadlo. Tom mluvil o svých klubech, obešel přitom zmínku o Billově návštěvě, a Bill mluvil o knihách a při tom dokresloval příběhy takovými pohyby svých rukou, až to Tomovi přišlo nekonečně roztomilé.
„A celá ta věc byla prostě opravdu šíleně komplikovaná. Měli by mít někde v knize nějaký graf, aby sis dokázal udržet přehled o všech těch jménech a vazbách,“ řekl Bill a zagestikuloval přitom vidličkou, než na ni napíchl další sousto. „Možná, že kdyby si ta jména nebyla tak podobná, bylo by to o trochu méně matoucí, ale takhle…“ odmlčel se a pokrčil rameny.
Tom přikývl, sledoval Billa při jeho velmi živé řeči a uvažoval, jak je možné, že se mu ještě nepodařilo vrhnout kus palačinky na druhou stranu místnosti. Jen ta myšlenka vstoupila do jeho mysli, Tom zpozoroval malou kapku sirupu, která se vytvořila na okraji Billových úst a postupně se zvětšovala, než se nakonec uvolnila a dopadla na Billovu stále nahou hruď. „Jejda,“ řekl Bill.
Tom se naklonil přes okraj stolu a slízl kapku dřív, než Bill mohl zvednout ubrousek, čímž vyvolal u Billa malý povzdech a snídaně byla rázem zapomenuta. Jeden prst po druhém, Bill pokresloval své tělo zbývajícím sirupem, Tomův jazyk naháněl každou kapku, a Bill ho lákal stále níž, až se Tom ocitl na kolenou a líbal jej na břiše.
Billův dech se proměnil v krátké vzdechy a on uvažoval, jestli by byl schopný Toma přesvědčit, aby se přesunul ještě o kousek níž a ochutnal i jiné věci, věci, které v současné době tlačily proti přední části jeho pyžamových kalhot a prosily o pozornost. „Tome,“ zašeptal, zvedl k sobě Tomovu bradu a připojil se k němu na kolenou na zem, kde se svou vlhkou, lepkavou kůží přitiskl k Tomovu tělu a hladově jej líbal, zatímco ochutnával sladkost sirupu na jeho rtech. Tom chutnal dobře, jako cukr a chtíč, a Bill se ani dvakrát nerozmýšlel nad tím, když byl přetočen zády na chladnou kuchyňskou podlahu s Tomem nad sebou. Takhle by mělo začínat každé ráno, pomyslel si Bill s povzdechem a omotal nohu kolem Tomových boků.
„Jsi celý ulepený,“ řekl Tom s úsměvem a políbil jej do koutku úst, zatímco jej Bill naháněl a snažil se ulovit Tomovy rty, jen aby mu znovu unikl.
„Jo jo,“ souhlasil Bill, oždiboval Tomovu čelist a cokoliv dalšího, na co mohl dosáhnout.
„Měl by sis dát sprchu,“ navrhl Tom a lehce se o něj otřel. „A být celý mokrý a namydlený.“
„Ung,“ zavrčel Bill souhlasně. Tohle bylo něco na jeho krátkém seznamu věcí, které ještě nedělal. Agentura se rozhodla, že je tam bezpečnostní riziko s ohledem na všechny ty mokré a kluzké povrchy, a myšlenka na dělání něčeho nového s Tomem stačila, aby v břiše pocítil mravenčení. „Spolu?“
„Já bych si nestěžoval,“ řekl Tom. „Teď už jsem taky trochu ulepený.“
Bill Toma odstrčil, vyklouzl zpod něj a vyskočil zpátky na nohy, než se natáhl dolů a vytáhl Toma za sebou. „Vsadím se, že bychom tě mohli udělat ještě ulepenějšího,“ řekl s úsměvem a táhl Toma více než ochotně k místu, kde si pamatoval, že je koupelna. V ošemetné spleti nenechavých rukou klopýtli skrz dveře a Tomovi se sotva podařilo vymanit se na dost dlouho, aby pustil vodu. Bill mu vtiskával polibky dolů po páteři a tahal dolů jeho pyžamové kalhoty, zatímco Tom nastavoval kohoutky k alespoň zdánlivě decentní teplotě vody. Voda byla sotva dostatečně teplá, než jej Bill zatlačil dovnitř spolu se závratným přívalem polibků. „Mokrý vypadáš dobře,“ zapředl Bill a přejel rukama po Tomových ramenech.
„Pak tohle budeme muset někdy udělat znovu,“ odpověděl Tom, políbil Billa na špičku nosu a natáhl se pro sprchový gel. „Mokrý a namydlený, pamatuješ?“ řekl, naplnil si dlaň a rozetřel ji po Billově hrudi.
Bill přejel rukou po své vlastní kůži a nabral hrst bublinek, než omotal dlaň kolem Toma. „Lepkavější, pamatuješ?“ Zeptal se s úsměvem a pomalu Toma honil.
Tom vyjekl a jeho umývací záměr dočasně odbočil, jak se proti němu Bill přitiskl, Tomův penis se pravidelným pohybem třel o Billovo břicho a Bill jej hluboce políbil. Tom ho objal, rukama mu sjel po zádech dolů a jeho mýdlové prsty si našly cestu mezi jeho půlky, kde přejel přes Billův vstup a lehce si pohrával s myšlenkou vklouznout dovnitř. „Bille,“ zamumlal Tom a políbil Billa na krk, zatímco se mu žaludek sevřel očekáváním. „Můžeme…?“ Zeptal se, jen stěží přitlačil dovnitř.
Bill zasténal a prohnul se v zádech, aby Tomovi nabídl lepší úhel se souhlasem na špičce svého jazyka, když se k němu vloudila realita. „Já nemůžu,“ řekl Bill omluvně.
Tom se zastavil a ustálil Billovu ruku dlaní na jeho zápěstí. „Proč ne?“
Bill se lehce zamračil a odvrátil pohled, prohlížel si vzor na sprchovém závěsu, oceánsky modrém s jasnými bublinami, které dovnitř propouštěly světlo. „Mám dnes večer práci,“ řekl Bill tiše. „Kdybych tě nechal, aby sis mě teď vzal, nebudou… to potom cítit správně…“
„Aha.“
„Ale kdybych mohl, tak bych tě nechal. Okamžitě,“ řekl Bill upřímně a znovu se na Toma podíval. „Opravdu. Rád bych znovu.“
„Já taky,“ řekl Tom s povzdechem a dotkl se Billova obličeje tak jemným, něžným způsobem, až se Billovi chtělo vzlyknout zděšením. „Co můžeš dělat?“
„Můžu dělat tohle,“ řekl Bill a pohnul rukou stále omotanou kolem Tomovy erekce.
„Můžeš se udělat?“
„Nemyslím si, že by to byl problém,“ odpověděl Bill pomalu. Dvakrát během jednoho dne by to neměl být problém, nikdy předtím nebyl.
Tom zamyšleně přikývl. „Okay,“ řekl, jemně od sebe odstrčil Billovu ruku a klesl na kolena, voda ze sprchy mu dopadala na záda. Bill měl sotva čas překvapením plně rozšířit oči, než jej Tom olízl, zakroužil jazykem kolem hlavičky Billova penisu a vsál jej do úst.
„Ach bože,“ pronesl Bill, zkroutil se zády proti stěně sprchy a v údivu sledoval, jak Tom pohybuje hlavou. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy byl on ten, kdo obdržel vykouření místo naopak, a cítit kolem sebe Tomova ústa byl tak dobrý pocit, hladký a horký, ve srovnání s chladnou vodou sprchy, která mu stříkala na břicho. Navzdory jeho snaze a létům sebeovládání, na kterém tak těžce pracoval, sebou jeho boky škubly kupředu, aby tak přitlačil proti Tomových ústům jako dychtivý teenager, než vůbec stihl sám sebe zastavit.
Tom pohladil dlaní Billův bok a druhou ruku ovinul kolem jeho stehna, aby si ho přitiskl blíž, Tohle nebylo něco, v čem měl Tom spoustu praxe, ale Billovy sladké, naříkavé zvuky mu dávaly najevo, že něco musí dělat správně.
„Ach, Tome,“ Bill zalapal po dechu a roztřásla se mu kolena, když položil ruku na Tomovu hlavu. „Já už…“
Tom místo odpovědi zabroukal, vsál Billa hlouběji, a tím jej převedl přes okraj. Tom spolkl všechno, co mu Bill nabídl, než se odtáhl a vzhlédl k němu s lehkým úsměvem.
Bill s vratkýma nohama klesl na podlahu sprchy vedle Toma, chytil do dlaní jeho tvář a zoufale ho políbil. V Tomových ústech ochutnal slanou příchuť sebe sama a rozhodl se, že je to možná dokonce lepší než sirup.
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 15
Krásna kapitolka jen doufám že povídka nebude mít špatný konec.
Tihle dva jsou spolu naprosto úžasní. Doufám, že celou tu situaci ustojí a zůstanou spolu. Nebýt toho, že Bill rovnou od Toma půjde za nějakým klientem, tak by to byla skoro idyla…
Tom je opravdu tolerantní, nebo se o to aspoň snaží. Myslím, že větší problémy bude mít Bill. Přece jenom, pendlovat mezi Tomen a klienty nebude žádný med…
Díky za překlad
To bylo krásný, bude optimismus???
Moc krásná kapitola. Díky za překlad.
To bolo kruté ráno. Začalo prekrásne a všetko bolo nádherné, ale keď Bill v sprche oznámil, že sa musí šetriť pre niekoho iného… som zvedavá ako dlho to ešte budú zvládať týmto spôsobom. Ďakujem za kapitolu.
Já si nemůžu pomoct, ale mě to přijde strašně smutné! 🙁 Ani nevím proč..snad to vědomí, že se Bill musí vrátit zpět do práce, kde na něj bude čekat bůh ví kdo… :-/