autor: blame_my_dirty_mind
Královské komnaty na velínské lodi byly obydleny několika členy Kočičí letky společně s Královskou rodinou. Kočičí král je předvolal kvůli nějakému důležitému prohlášení. Pokaždé Billeam předpokládal, že nějak přehodnotí své plány, jelikož vždycky váhal, zda použít jejich zbraň, ale k jeho překvapení se Král držel plánu a jejich přítomnost si žádal jen proto, aby se mohli těšit z jejich triumfu a smát se osudu Psů. Byla to nikdy nekončící řada oslavných hostin a setkání, kde se oslavovalo svědectví posledních dní Psí rasy. Psi se podvolí, prohlašoval Král, i kdyby to mělo být jen pár vteřin před tím, než zbraň vypustí proti hvězdě.
Billeam se unaveně otočil k jednomu z panoramatických oken a přimhouřil oči, když se díval na hvězdu Psí rasy. Nevšiml si přítomnosti Kočičího prince, který se vedle něj postavil. Kočičí princ mu nabídl sklenici s temnou tekutinou. Billeam si ji nevzal.
„Jak to, že nepiješ? Předpokládal bych, že touhle dobou budeš už úplně pod obraz.“
„Rád bych byl při smyslech,“ odpověděl Billeam.
„Kvůli čemu? Nezaútočí na nás,“ řekl princ. „A kdyby ano, tak by to už dávno udělali, jenže oni jsou moc pitomí na to, aby se o to vůbec pokusili.“
„Psi dělají pitomé věci,“ odpověděl Billeam vážně. Princ se na něj zvědavě podíval.
„Víš, od té doby, co ses vrátil, jsi docela jiný.“
„Jiný?“ zeptal se Billeam nonšalantně.
„No, nezníš už tak moc nadšeně ze zabití Psů, to zaprvé. Není to snad to, co jsi vždycky chtěl?“
„Ano,“ řekl Billeam. „Vždycky jsem chtěl vidět, až ten moment přijde.“
„A teď, když je tady?“
„Myslím, že jsme naplněný.“
„A znuděný, jak vidím. Tebe je tak těžké uspokojit.“ Princova poznámka donutila Billeama pobaveně se usmát. Otočil se k princi a viděl, jak se na ně Kočičí Král přísně dívá. Billeamův úsměv zmizel. Kočičí princ následoval Billeamův pohled.
„Vypadá to, že nechce, abych se s tebou bavil,“ zamumlal.
„Nechce, abych se bavil já s tebou,“ opravil ho Billeam. „Myslí si, že mě rozptýlíš od mých závazných slibů.“
„Rozptyluji tě?“ zazubil se princ. Billeam se ušklíbl. „Mimo to, nemyslím si, že to má s tím co dělat; je jen až moc ochranářský.“
Billeam si odfrkl. „Směšné. Ví, že jsme přátelé.“
„Já vím. Jen je ve všem až moc panovačný. Ale to jen ukazuje, jak moc chce zachovat Královskou krev.“
„Možná by se měl naučit starat se o sebe a nechat všechny ostatní na pokoji.“
„Vidíš, co myslím? Vždycky jsi chtěl, aby na tebe byl hrdý, vždycky ses před ním chtěl ukázat a teď ho soudíš?“
„Nevěděl jsem, jaké to je být zodpovědný za svůj vlastní život, dokud jsem nemusel přežít na té planetě. Teď se nechci vrátit k tomu, jaké to bylo před tím.“
„Je tvůj Král; nemáš na výběr.“
Billeam se otočil zpátky k oknu.
Princ si povzdychl. „Jsem si jistý, že už víš, že za tvé nepřítomnosti vážně ochořel. Bylo docela znepokojující dívat se, jak se tu potuloval a truchlil. Je hezké, že je teď zase zdravý a veselý. Věřím, že právě to je důvodem pro ty nekonečné oslavy.“
Billeam se dál díval ven, nijak nereagoval.
„Je na tebe hrdý, víš,“ dodal princ, „i když to nedává najevo. Použil tvou taktiku, a jak vidíš, zabralo to.“
„Samozřejmě, že to zabralo,“ odpověděl Billeam s odfrknutím.
Přerušilo je Královo až moc zřejmé odkašlání. Kočičí princ protočil oči.
„Asi tě už nechám.“
„Ne, já nechám tebe,“ řekl Billeam. „Už mě tato nesmyslná setkání nudí.“
Princ se zamračil. „A kam jdeš?“ zeptal se.
„Ven.“
„Doufám, že nemyslíš ven jako… ven. Víš, že jsi byl suspendován, na neurčito.“ Připomněl mu princ.
„Tak ať si mě zkusí zastavit,“ zabručel Billeam, když odcházel z místnosti.
***
Velínská Kočičí loď se ukázala na Tomekově radaru krátce poté, co opustil hyperprostorově cestu. Okamžitě nastavil svou loď na plížení.
„Teď uvidíme, jestli tahle technologie je opravdu tak dobrá, jak říkají.“ Pomalu lodí klouzal, používal minimum plynu. Počítal minuty, než jeho loď zaměří Kočičí radary. Došel až k nule a nic se nestalo. Žádné alarmy ani Kočičí stíhačky. Stejně to ale nezvedlo Tomekovu sebedůvěru.
Zíral na Kočičí loď, každou minutou se přibližoval, okamžitě pomyslel na Billeama. Toužil ho vidět tak moc, že ho to bolelo. Srdce mu začalo tlouct a celé jeho tělo pohltila nervozita, když jeho letoun přiletěl k velínské lodi, jako by doufal, že ho uvidí v jednom z těch velkých oken.
„Jsi uvnitř, Billeame?“
Kočičí loď byla majestátně ohromná, s drahým a supersilným trupem z titanové oceli, nejspíš vážila o pár tisíc tun víc než Psí velínská loď. Měla typický Kočičí design, měla vypadat hrozivě. Dlouhá a štíhlá jako meč se spoustou hřbetů, které k ní byly připojeny, takže vypadala jako exoskeleton, měla alespoň tři sta zásuvných zbraní a otočných revolverů a zdálo se, že má ty nejlepší obranné štítové generátory.
Bylo to poprvé, co se Tomek dostal tak blízko, aby se mohl kochat. Právě teď byla na místě jako vesmírná stanice, ale on musel přemýšlet, jak asi vypadá v boji.
Cukl sebou, když uviděl, jak z lodi vyrazilo několik Kočičích stíhaček, předpokládal, že uslyší alarm. Ale Kočičí stíhačky pokračovaly ve své cestě, aniž by si ho všimly.
Pořád nemohl uvěřit, že se dostal tak daleko, uvědomil si, že ani Gustaf si nemyslel, že se dostane tak blízko, aniž by ho zabili. Byl naplněn novým sebevědomím, zapnul svůj sensor pro komunikační signál, aby naboural komunikaci mezi Kočičími stíhači a hlavní lodí. S jeho znalostí Kočičí řeči bude schopen vědět přesně, co si říkají.
Jeho počítač okamžitě zachytil signál. Zamračil se. Monitor zabzučel, ale zachytil varování vysokého magnetického rušení. Vzpomněl si, že mu Andraz říkal, že je Kočičí loď blízko X-pointu a hádal, že právě to způsobovalo rušení. Jeho monitor byl dál mrtvý. Zanadával a snažil se o restart, aby naskočil.
Naštěstí to zabralo a monitor se probral k životu, ke svému šoku si ale uvědomil, že s restartem se vypnulo i jeho krytí. Při pokusu ho znovu nahodit selhal, jako by se restartu povedlo vyřadit jeho novou špionskou technologii.
„O-ou…“
Skoro okamžitě mu začal houkat alarm, když se na něj zaměřili Kočičí stíhači.
„Pffft. Stejně to bylo až moc dobré na to, aby to byla pravda,“ zabručel nespokojeně a vyrazil kupředu, aby se vyhnul laserovým paprskům.
I když měl nutkání s nimi bojovat, udržel se a snažil se jim vyhýbat. Nechtěl jim dávat víc podnětů, než měli – bezpochyby je dost naštval, když viděli, jak blízko se k nim dostal, aniž by o tom věděli – nebylo dobré na ně útočit, jen pro případ, že by to brali jako výhrůžku, a vypustili pak svou zbraň. Zajisté nechtěl být zapsán do dějin jako důvod, proč nastala supernova.
Dělal, co uměl, ale byla to jen otázka času, než jeho loď obklíčili. Jeho alarm pípal, jako by měl za chvíli explodovat. Tomek si přál, aby ho mohl vypnout a mohl umřít v klidu. Pípání přestalo, překvapilo ho náhlým tichem. Podíval se na Kočičí stíhačky, které stále zaujímaly pozici, byly kolem něj perfektně rozestoupené, ale všechny na něj přestaly mířit. Jeho oko zachytilo pohyb a on uviděl, jak se jedna ze stíhaček snesla přímo před něj.
Tomekovo srdce přeskočilo úder.
„Billeam,“ zalapal po dechu.
Kočičí stíhačka se rychle stáhla dozadu a odletěla, zmizela mu z dohledu. Tomek polkl, znovu zůstal stát v kruhu a obklíčený. A pak stíhačky před ním změnily pozice, prolomily kruh a utvořily průchod, zatímco ty ostatní se postavily za něj. Tomek byl přinucen dát se do pohybu. Srdce mu bilo jako šílené, když ho stíhačky vedly k velínské lodi a jejímu hlavnímu doku.
***
„Do prdele s tím, prostě toho čokla zabijeme.“
„Ne, dokud nedoručí zprávu. Král ho už očekává.“
Tomek dostal ránu do břicha od jednoho z Kočičích strážných.
„Je dobře, že nám nebylo rozkázáno, abychom se k němu mezitím chovali hezky.“ Smály se stráže.
„Hni se, čokle!“ strčili ho dopředu, praštili ho svými blastery.
Jak pochopil, čtyři strážní ho vedli do komnat Kočičího Krále. Zatkli ho hned, jak vystoupil ze své lodi. Tomek si nemyslel, že se k němu budou chovat jinak než k vězni, ale neměl ponětí, o jaké zprávě to mluvili.
Najednou se ozval výstřel z blasteru a jeden ze strážců padl k zemi. Ostatní se rychle otočili a mířili na Tomeka. Tomek zvedl ruce na důkaz toho, že se vzdává. Viděl, jak jeden po druhém šli ochromeni k zemi přímo před jeho očima.
Tomekovi málem vyskočilo srdce z hrudi, když uviděl, jak k němu míří Billeam. Žaludek se mu svíral štěstím a on byl znovu okouzlen jeho nepřekonatelnou krásou. Nedokázal zastavit úsměv, i když se na něj Billeam koukal dost smrtelně.
„Billeame,“ vydechl Tomek zasněně.
„Zmlkni!“ odsekl Billeam. „Ty pitomej pse. Co si sakra myslíš, že děláš?“
„Poslali mě na misi, abych vás zastavil,“ odpověděl Tomek jednoduše.
„Hah! Opravdu sis myslel, že to zvládneš sám?“
„Ne, věděl jsem, že nejspíš umřu, ale chtěl jsem sem. Opravdu jsem doufal, že tě znovu uvidím,“ odpověděl Tomek. Billeam se zašklebil. „Lhal jsi ohledně zprávy, abys mě zachránil, že jo?“
Billeam se rozčileně zamračil. Vzal Tomeka za ruku a táhl ho chodbou.
„Pitomej pse,“ řekl naštvaně. „I kdybychom tě pustili na loď, měl bys vědět, že zajatce nebereme.“
Zastavil se přímo před oválnými dveřmi a zmáčkl nějaké čudlíky. Když se dveře otevřely, Tomek uviděl, že je to útěková kapsule. Billeam do ní Tomeka strčil.
„Ne!“ Tomek se chytil krajů dveří. „Neposílej mě zpátky. Je mi jedno, jestli zemřu; jen chci být u tebe.“
„Ugh.“ Zakňučel Billeam a znovu se zašklebil, jako by ho něco bolelo. Podíval se na Tomeka a přitáhl si ho za límec, přitiskl se rty na Tomekovy a políbil ho tím nejvášnivějším polibkem, který kdy Tomek dostal. Tomek zasněně zasténal, prakticky omdlíval, když se od něj Billeamovy rty odtáhly a jeho jazyk zaplul mezi jeho rty, láskyplně ho hladil.
Jejich rty se odloučily, když se Billeam odtáhl. Strčil Tomeka zpátky do kapsule. Dveře se zavřely dřív, než Tomek dokázal cokoliv udělat. Úniková kapsule se dala do pohybu a vystřelila z lodi.
autor: blame_my_dirty_mind
překlad: LilKatie
betaread: J. :o)
Takže Billeam Tomekovi oplatil záchrannou akci. A navíc ten polibek. Nikdo už mi nenamluví, že Billeam Tomeka taky nemiluje. Ale zase jsou od sebe a ta věc se zničením Psí planety se taky nevyřešila. Ani to nevypadá, že by Kočičího krále cokoli zviklalo. Chjo…
Díky za překlad, těším se na další.
Bill jej má určitě rád jinak by jej nezachránil ,moc jsem zvědava co bude dál.
Myslela som si, že keď ide Billeam von, že ide za Tomekom, a ono to bolo naopak, ale som strašne rada za záchranu a ten bozk… len škoda, že Billeam Tomeka tak rýchlo vyšupol domov:) Ďakujem za preklad.
Tak teď jsem zvědavá, co bude dál…
Bileam mohol Tomeka zachrániť mysliac si, že my tým splatí svoj dlh a on sa buď môcť vrátiť k svojmu predchádzajúcemu životu. Evidentne sú však jeho city trochu hlbšie,než by si sám želal a ja som zvedavá,ako to napokon vlastne dopadne. PS: takže Bileam vlastne nie je princ! Teraz je otázkou, do koho sa to vlastne zamiloval ten jeho kamarát?
To bylo od Billeama opravdu šlechetné,že ho zachránil a poslal pryč…tsk nějak jsem doufsla,že by utekl s ním…děkuji moc za kapitolu 😉
To je tak milé. Tomek není Billeamovi úplně lhostejný. Ale absolutně mě nenapadá jak by to mohli ti dva vymyslet aby byli spolu. Zvlášť když se jedna rasa chystá zabít tu druhou.
Moc děkuji za překlad a těším se na další díl.
Kdy bude pokračování? Už mi to začíná chybět. 😀
[8]: Netuším, Lilka se neozývá, asi je někde pryč. J. :o)
Takže Billeam vlastně není princ! Jsem docela dost překvapená, protože jsem už myslel, že ej to tutovka! 😀
Každopádně oba dva jsou totálně jasní! Zamilovaní! Pochybuju, že by jej Billeam zachraňoval jen proto, aby splatil svůj dluh a mohl pokračovat dál svým životem. Navíc by jej nikdy nepolíbil. Mám radoooost! 🙂
V tu samou chvíli ale radost nemám, protože si neumím představit, jak bude tohle pokračovat. Tohle je tak napínavé!! Moc se těším na pokračování!
Děkuji za báječný překlad, Lil! 🙂