autor: Saline A.
Jakmile se Tom rozhodl, že je potřeba pohnout se dál a nestát na místě, věci se daly do překvapivě rychlého pohybu. Ukázalo se, že zelenooký Matt, se kterým se tehdejší večer sešel, v Tomovi našel zalíbení, proto když mu Tom druhý den navrhl občasné scházení se a trávení času společně, vůbec neprotestoval, ale naopak nadšeně přitakal. Tomovi spadl kámen ze srdce, když věděl, že bude mít někoho, ke komu může utíkat a nemusí mu nic vysvětlovat, teď když s Billem zrovna nevycházeli.
Ačkoliv se oba úpěnlivě snažili najít způsob, jak spolu komunikovat, ať už ale načali jakékoliv téma, skončili u trapného kličkování, zakoktávání se a nakonec zklamaného ukončení snahy. Taková situace se těžko snášela oběma, a to nejen kvůli slibům, které si dali před krátkou dobou o jejich společném životě po škole. Těžko se to neslo i proto, že celý život sobě navzájem byli těmi nejbližšími, za kterými šli, když je něco trápilo. A najednou to byl ten druhý, kdo trápil toho druhého, ačkoliv to nebylo nijak úmyslné.
Trávení času s Mattem se naopak zdálo být velice jednoduché, konverzace jako by sama plynula, aniž by se jednou jedinkrát Matt ptal, co se stalo. Tom mu hned při první schůzce pro bezpečnost jich obou oznámil, z jakého důvodu se u něj ocitl, a že od toho nikdy nemůže očekávat příliš mnoho. Chtěl předejít podobným problémům, které zažíval s Billem, a potřeboval, aby s tím Matt souhlasil. Naštěstí pro něj, Georg nelhal, když říkal, že Matt nehledá nic extra vážného.
Pousmál se, dlaní přejel přes chlapcův nahý bok, načež hned na to ho zlehka kousl do ramene. „Teď mi prozraď, jak se ti vlastně povedlo mít vlastní pokoj sám pro sebe. S kým se tu musíš vyspat, aby se to povedlo?“
„To nevím,“ Mathyas se ladně protáhl, s pobaveným úsměvem natočil hlavu směrem k Tomovi. „Mně stačilo narodit se ředitelce téhle školy.“ Tomův úsměv se zkřivil znechucením, což Mathyase přinutilo hlasitě se rozesmát. „Není to tak hrozné, máma je vlastně celkem v pohodě. Proč myslíš, že ještě nezavírají na noc celé křídlo u tělocvičny? Docela jasně jsem jí oznámil, že pokud to nechá uzavřít, tak jak to plánovala zástupkyně, studenti se jí budou bouřit a vznikne tu chaos. A to, pochopitelně, nechtěla.“
„Byl jsi tam někdy i ty?“
Matt pokrčil rameny. „Jen občas, většinou nemám žádný problém sehnat si někoho na povyražení. Většinou jsem tam šel ve chvílích, kdy jsem nechtěl tuhle omáčku okolo,“ naznačil rukou na jejich vzájemnou blízkost a to, že se k sobě měli i mimo hrátky.
„Ví tvoje máma, že jsi tam chodil?“
„Není hloupá,“ rozesmál se tiše. „Jediné, co mi k tomu řekla, je, že mám být opatrný, aby se o mně nedozvěděl nikdo z profesorů, a abych nechytil nějakou nemoc.“
Tom se krátce zasmál, nevěřícně zavrtěl hlavou. „Moje máma by mě nejspíš na noc začala přivazovat k posteli, jen aby měla jistotu, že nikam nepůjdu.“
„Jo, slyšel jsem, že s vaší mámou to nemáte zrovna jednoduché…“
„O mě ani tolik nejde, já jsem celkem splachovací, když na to přijde. Vždycky mi šlo spíš o Billa. Ten hodně těžko nesl, že při rozvodu našich jsme se stali akorát prostředkem k získání převahy, a že máma pak na nás dost kašlala a spíš nás trestala nebo tak,“ Tom pokrčil rameny. „Ale dokud je v pohodě Bill, jsem i já.“
Mathyas se převalil na záda, bokem narážeje do Toma. Užíval si teplo sálající z jeho těla, než po chvíli zase promluvil. „Máte spolu hrozně hezký vztah, s Billem.“
„Jsme dvojčata, jsme jako jedno tělo,“ zamumlal Tom, uhýbaje pohledem. „Jen poslední dobou nám to trochu skřípe. Od té doby, co jsme tady, se trochu rozcházíme v názorech.“
„Jestli tě to uklidní, je to normální vývoj. Uklidní se to, jen tomu dej čas. Na nic netlač a nech to, ať přijde sám. To pomůže nejvíc.“
„Doufám, že máš pravdu,“ Tom si s povzdechem promnul obličej, než ale dovolil negativním myšlenkám proklouznout hluboko do jeho mozku, naklonil se a přivlastnil si zelenoočky úzké rty.
*
Čas, který Tom strávil s Mattem, se dal považovat za kvalitně strávený. Ve chvílích, kdy s ním byl, přestával alespoň na chvíli přemýšlet nad Billem a tím, že on trávil čas s Adamem. Pochopitelně mu to stále nebylo příjemné a jediná milá myšlenka, která z jeho strany putovala na Adamovu adresu, byla, když si říkal, jak je dobře, že vzal jeho výhružky vážně a snažil se mu vyhýbat. Nijak se nesnažil, aby se Bill spřátelil s Mattem, takže nebyl důvod, aby on se bavil s Adamem. Jediné, co mu doopravdy vadilo, byl odstup, který se mezi ním a bratrem tvořil. S tím se smířit nedokázal. Možná i to byl jeden z důvodů, proč se domluvil s Georgem a na jarní prázdniny všichni tři vyrazili do prázdninového domu jeho rodičů.
Vila chytře umístěná v dostatečné vzdálenosti města i více než zvědavých sousedů zajišťovala naprosté soukromí, takže když vystoupili z auta a hromadně odhodili batohy s věcmi kamsi do zahrady, na tvářích všech tří přátel se rozlil spokojený úsměv. Georg samozřejmě pozval několik dalších svých přátel a spolužáků, jak Tomovi ale hned na začátku slíbil, po Adamovi ani Mattovi nemělo být vidu ani slechu.
Na obou bratřích bylo vidět, že stres, který několik posledních dní svazoval jejich ramena, lehce opadl a nahradil je klid z nového otevřeného prostoru, jenž tolik potřebovali. Tom po Billovi hodil lehkým úsměvem a natáhl se pro oba batohy, aby mu s nimi mohl pomoci.
„To nemusíš, zvládnu to sám. Moc jsem si toho nebral.“
„Já vím. Chci ti pomoct,“ pokrčil Tom rameny, načež rovnou zamířil za Georgem, který jim horlivě vysvětloval historii domu, co v jakém pokoji se stalo, jak dlouho stavěli bazén vlastníma rukama, a jak dlouho ležel v nemocnici, když do bazénu spadl opilý v době, kdy bazén ještě nebyl napuštěný…
„Nečekal jsem, že uslyšíme celou historii domu,“ Tom pobaveně koukl na Billa, zatímco si oba odkládali věci do svého pokoje. „Možná jsme mu měli za prohlídku zaplatit.“
„Nebo jsme prostě mohli jít někam na zámek, to by bylo alespoň záživnější než poslouchat, jak měl otřes mozku a zlomenou snad každou kost v těle.“
„No, díky tomu alespoň víme, proč je to takovej magor,“ zazubil se Tom, zatímco otevíral velké okno a se širokým úsměvem si spokojeně užíval výhled na zahradu. „Když už nic, alespoň to tu mají fakt skvělý.“
Bill se plaše vtiskl do okna hned vedle Toma, krátce přitakal. „Jsem rád, že jsme jeli. Konečně máme šanci trochu si od všeho odpočinout mimo obvyklé prostředí. Prospěje nám to.“
Stejně jako Bill, i Tom cítil náhlou pohodu, kterou mezi ním a bratrem už několik dní nepocítil. Bylo příjemné být v klidu a nestresovat se, nepřemýšlet nad tím, že je mezi nimi něco špatně. Pro danou chvíli bylo všechno v pořádku a to bylo jediné, na čem mu doopravdy záleželo. S úsměvem stiskl Billovi paži a přikývl. „Už teď se cítím mnohem líp.“
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Ach, po celém utrápeném dílu nám na konci náhle svitla naděje 🙂 Snad už to tam kluci mezi sebou dají dopořádku!
Doufám že se to mezi nimi urovná.
Jsem ve fázi, kdy bych se smířila i s tím, že má každý z nich svého přítele, hlavně aby to už mezi sebou urovnali jako bratři.
Díky, těším se na pokračování.
Snáď sa nepohádajú a vysvetlia si nejako tie svoje vzťahy a reakcie a možno sa stane aj niečo pekné medzi nimi čo by ich postrčilo dopredu… ďakujem za kapitolu.