Devotion 12.

S lahví piva v ruce se potuloval kolem bazénu, než spatřil mladšího bratra, jak se sklenkou jakéhosi koktejlu sedí v závěsném houpacím křesle a spokojeně se culí. Na dálku se snažil zjistit, co za koktejl má, ale protože se mu to nepovedlo, raději ležérním krokem zamířil přímo k němu. „Doufám, že ti ten koktejl nemíchal Georg.“

Bill překvapeně vzhlédl. „Ehm, tenhle zrovna ano, proč?“

Tom se tiše rozesmál a posadil se do vedlejšího křesla, nenásilně Billovi skleničku z ruky vzal. „Protože přesně po těchhle koktejlech jsem zažil nejhorší kocovinu svýho života. Teď to sice chutná dobře, ale ráno už zas tak ne. Věř mi, dělám to pro tvoje dobro.“

„Koktejly, po kterých jsme se tak moc pohádali?“

„Jo, to jsou přesně ony,“ Tomův úsměv krátce pohasl. „Přesně z toho důvodu i já jsem dneska jenom na pivu,“ pozvedl lahev, znovu se na Billa usmál. „Nechci zase zbytečný problémy, když máme chvilku pohodu.“

„Tome, vždyť víš, že takovouhle pohodu můžeme mít i zpátky ve škole, vždyť…“

„Já si nemyslím, že můžeme, Bille,“ Tom s povzdechem sklopil hlavu. „Já vím, že ty se hrozně moc snažíš a já si toho fakt vážím, ale prostě… Je to pořád těžký se kolem tebe pohybovat, i když se teď s někým vídám. Přijde mi, jako kdybych mezi nás postavil zeď.“

Bill nakrčil obočí, vědomí toho, že Tom se vídá s někým jiným, mu vadilo zhruba stejně, jako mu vadila údajná zeď mezi nimi. „Tomi, já si ale nemyslím, že by v tom byl takový problém. Vždyť se na nás podívej dneska, celou dobu jsme spolu skvěle vycházeli, žádná hádka, problém, nic. Dokonce ani teď se nehádáme, jen prostě mluvíme o tom, co se mezi námi děje,“ naklonil se k bratrovi a naléhavě ho chytil za zápěstí. „Překonali jsme toho společně spoustu, tak proč bychom nemohli překonat i tohle, hm? Všechno záleží jen na tom, jestli oba budeme chtít. Já chci. A ty?“

„Ty víš moc dobře, že já chci taky. Jen není tak jednoduchý nechat všechno plavat, víš?“ pousmál se, prsty zlehka propletl s Billovými. „Bude to chtít trochu víc času, než si to pořádně sedne.“

„Chvílemi se bojím, jestli vůbec chceš, aby si to sedlo,“ přiznal černovlásek. „Přijdeš mi tak moc odměřený a chladný, že si říkám, jestli by ti nebylo líp, kdybych se držel dál a dal ti pokoj.“

„Na tohle ani nemysli,“ zarazil ho Tom dřív, než vůbec stačil říct něco navíc. „Bille, ať už se děje cokoliv, pořád jsi moje dvojče a já tě miluju nade všechno, ať už to chceš vzít jakýmkoliv stylem pohledu. To, že jsem odměřený nebo chladný, to všechno souvisí s tím, že se prostě vzpamatovávám, hojím se. Ale tohle všechno bude dobrý, okay? Jen netlač na pilu a nech věci volně plynout, stejně jako dneska. Všechno pak bude mnohem jednodušší.“

„Přál bych si, aby byl nějaký způsob…“

„Hej, přestaň být smutný. Koukej vypít ten dryák od Georga a usmívat se,“ zazubil se Tom. „Jsme tu od toho, abychom pařili a zapomněli na starosti. Tak do toho.“

Bill bratra poslechl, s letmým úsměvem se natáhl pro sklenku, kterou mu Tom na začátku vzal, a na ex ji celou vypil. Přesně jak Tom řekl, byli tam kvůli zábavě.

*

Poté, co Tom pečlivě instruoval Georga, aby Billovi už nemíchal žádné další dryáky, ale jen slabší koktejly, po kterých mu druhý den nebude špatně, se mohl konečně začít trochu bavit. Vědomí, že Billovi nehrozí žádná brutální kocovina, mu přidalo na pohodě, takže s jasnou hlavou téměř automaticky přijímal žádosti na panáky od Georgových přátel. V kombinaci s teplým počasím, naprostou svobodou a obrovským bazénem si Tom ani nestačil všímat, kolik toho ve skutečnosti vypil, až do chvíle, kdy kolem půl druhé v noci spatřil opilého Billa, jak pomalým krokem rozvážně míří do domu.

Tak rychle, jak mu opilost a mokré kraťasy kolem boků dovolily, se vymotal z bazénu a spěšně zamířil za Billem, s hrozivým výkřikem ho zezadu objímaje kolem pasu. „Kam jdeš!“

Bill hlasitě vypískl, vzápětí se ale rozhodl, když zjistil, že násilník není nikdo jiný než Tom. „Nahorů! Jsem úplně na sračky a ty jsi mokrej!“

„Nemůžeš jít ještě nahoru, vždyť bazén je támhle!“ Tom s Billem chvatně otočil, aby viděl, jaká zábava by ho čekala, kdyby se rozhodl přidat se k ostatním v bazéně. „Je tam sranda! Alkohol!“

„Myslím, že tě pobleju, jestli do sebe dostanu ještě kapku alkoholu.“

„A sakra,“ Tom bratra okamžitě pustil zpět na zem, s koulením očí si ho prohlížel. „Nevypadáš jako obvykle, když máš v plánu poblít mi kalhoty.“

„Protože to v plánu nemám, pitomečku!“ Bill útlou pěstičkou praštil do bratrova ramene a protočil očima. „Potřebuju jít nahoru do postele a lehnout si a mazlit se s polštářem, protože to mi pomůže zahnat ten pocit, kdy se mi kroutí žaludek a přemýšlí nad tím, jak se nejrychleji dostat skrz můj krk!“

Tom líně přežvýknul, absolutně neschopný pobrat příval Billových slov. „Okay, takže jdeme do postele!“

„Nemusíš chodit se mnou,“ zakňučel Bill, ale ochotně se nechal obejmout kolem ramen a pomalu vést do patra k jejich pokoji. „Můžeš se jít bavit s ostatníma.“

„Nenene, Billyho bolí bříško, Tomi musí jít s ním!“

„V tom případě se ale Tomi musí převlíknout, protože hrozně studí,“ zahuhňal Bill. „Proč všichni nemůžou mít tělo jako ty, Tomi, hm?“ prstem dloubnul do Tomova břicha, vytvarovaného přesně tak akorát, aby Bill musel uznat, že má hezké tělo. „Svět by byl o tolik krásnější!“

„Protože dokonalí můžeme být jenom my dva!“ zazubil se Tom. Billa strčil směrem k posteli, jen aby se mohl nikým nerušen odploužit k tašce s oblečením a svoje plavky odkopnout stranou, hledaje nové spodní prádlo.

„No jo, jenže jak si mám najít někoho dokonalýho, když dokonalej jsi jen ty?“ Bill padl do postele naznak. Tom, který ho okamžik podezřívavě sledoval, velmi rychle dopadl vedle něj a loktem ho dloubnul do boku.

„Úplně jednoduše. Prostě to dej dohromady se mnou a bude klid!“

„Hm, jo. Asi máš pravdu,“ Bill zívnul, než všechny svoje končetiny omotal kolem bratrova těla a přitiskl se k němu. „Asi to s tebou dám dohromady.“

autor: Saline A.