autor: B-kay
Mám tu pro vás slibované pokračování, které je však potřeba brát trošku s rezervou. Nějak jsem nebyla ve své kůži a nevím, co si mám o tom všem myslet. Omlouvám se a doufám, že pro vás následující slova nebudou příliš velkým zklamáním. Přesto přeji hezké počtení 🙂
O dvě hodiny později
Po večeři, kterou nakonec tvořila pizza a ovocné palačinky z donáškové služby, v níž Georg pracoval, a po dvou láhvích vína, se všechno náhle jevilo ve zcela jiných barvách. Na Georgovy rty po dlouhých hodinách mračení, konečně vystoupil drobný úsměv a k údivu všech se tak stalo v té nejneočekávanější chvíli – během rozhovoru s Andreasem, který mu zrovna líčil příhodu s profesorem Higginsem. Po celou dobu se tvářil naoko vážně a ve chvíli, kdy jim Bill s Tomem přestali věnovat pozornost, naklonil se ke Georgovi blíž, aby mu sdělil, jak vděčný vlastně panu Higginsovi je, jelikož bylo téma Billova projektu během posledních nocí tou nejšílenější noční můrou, jaká se mu kdy zdála. Georg si nemohl pomoct, sklonil hlavu a vesele se zachichotal. Georgův tlumený smích upoutal Billovu pozornost.
Ohlédl se, a když je spatřil, v přítmí několika svíček, které rozestavěli po stole, s hlavami u sebe a širokými úsměvy na tvářích, ani on se neubránil úsměvu. V dlani potěžkal sklenici jablečného moštu, s povzdechem zavřel oči a snažil se vnímat veškeré zvuky místnosti. Toužil být jimi naplněn, přál si, aby vyplnily i poslední temná a opuštěná místa jeho duše. Zvuky jako upřímný smích jeho nejlepšího přítele, chrochtání a předení zvířátek, nebo jen tiché ševelení deště za okny, se daly přirovnat k léku. Byly jako balzám, který směl podle potřeby použít na bolavá místa ukrytá hluboko pod kůží, sloužila k léčení dávno zahojených ran, po nichž zůstala neviditelná, ošklivá jizva. Nic z toho se však nedalo přirovnat ke způsobu, jakým uměl léčit Tom. Od prvního dne si pohrával s Billovým světem dle své libosti; jediným pohledem byl schopen zastavit všechno kolem, způsobil, že okolní svět jednoduše přestal existovat. Byli jen oni dva, oni dva a nic mezi nimi a jediným úsměvem uměl dát všechno znovu do pohybu. Bill o nic z toho, co se stalo, nikdy nestál. Nikdy nesnil o tom, že jednoho dne potká někoho takového, jako je Tom, že potká právě tu jednu jedinou osobu, které byl ochoten svěřit celé své srdce a že mu ta osoba na oplátku podaruje to své.
Sklouzl očima mezi jejich těla a pousmál se, jakmile si všiml, že Tom jemně přejíždí bříšky prstů po malůvce na sádře, která měla původně zobrazovat něco konkrétního, ale jelikož v chaotické směsi geometrických tvarů každý viděl něco jiného, přestali se tím zabývat. Zvedl hlavu a všiml si, že se Tom dívá na hodiny nad televizí. Vlastně se nedíval, úpěnlivě sledoval drobnou pohybující se ručičku, jako by se snad očima pokoušel urychlit čas.
„Tomi,“ odvážil se promluvit po chvíli ticha a jemně jej dloubl ukazováčkem do ramene. „Je všechno v pořádku?“ zeptal se, a když se k němu Tom otočil tváří, věděl, že všechno tak úplně v pořádku nebylo. Na rtech mu sice pohrával obvyklý úsměv, ale jiskra v očích téměř zanikla. Byla tam, ale byla tak maličká a nepatrná, že měl Bill problém vůbec ji postřehnout, a to se nestávalo často. Pokud miloval nějakou zář více než tu za okny, třpyt drobných hvězd, k němuž si zvykl se už jako malé dítě upínat, pak to byla zář Tomových očí.
„Všechno v pořádku,“ odpověděl Tom s malým úsměvem a přelétl Billův obličej něžným pohledem. „Asi jsem neměl pít to víno. Alkohol mě občas nutí přemýšlet nad věcmi, na které bych raději myslet neměl.“
„Myslíš tvého dědečka?“ zeptal se Bill jemně a přiblížil se k němu tak, až mu skoro seděl na klíně. „To kvůli němu jsi smutný?“
„Umíš udržet tajemství?“ zapletl ruku do Billových vlasů a jedním z delších pramenů jej pošimral na tváři. Byla to spíš řečnická otázka, než potřeba skutečného ujištění se o Billově loajalitě.
Bill rychle zakýval hlavou a ohlédl se za sebe, jestli je náhodou Georg s Andym neposlouchají. Ti se však nacházeli ve svém vlastním světě a právě soutěžili o to, komu se vejde do pusy více gumových medvídků. Georg do sebe za Andyho soustavného povzbuzování cpal už šestnáctého gumídka.
„Chtěl bych ti něco říct, ale udělám to až po půlnoci,“ zašeptal mu Tom do ucha, čímž jej donutil otočit se k němu tváří a vnímat tu dospělejší část společnosti. Bill zvědavýma očima zabloudil k hodinám a povzdechl si.
Do půlnoci zbývaly ještě celé dvě hodiny a on si nebyl jistý, jestli tak dlouho vydrží čekat. Chtěl se Toma zeptat, jestli mu o tom nechce povědět hned, ale překvapeně zamrkal, jakmile před něj Tom postavil další skleničku – tentokrát až po okraj naplněnou průhlednou jantarovou tekutinou. To nebyl nápoj, ze kterého upíjel celý večer. Neoplýval sladkostí jablek, spíš jen hořkosladkou pachutí potlačených emocí a nevypovězených slov. Byl to nápoj, kterému holdovali jeho údajní rodiče a který mohl za většinu ran, které utržil. Jejich dům byl plný podobných lahví; poloprázdných, prázdných, celých nebo rozbitých, povalujících se ve všech koutech místností.
Nemohl to udělat. Proměnit se v monstrum, jako to dělali oni. Nemohl se dobrovolně otrávit jedem, který mu byl po kapkách podáván celý život.
Pomalu zakroutil hlavou. „Já nemůžu, Tome,“ vydechl a nevědomky se více zavrtal do opěradla gauče.
„Nemusíš to vypít do dna, pokud nebudeš chtít, chci jen, abys to ochutnal. Nic víc.“
Ale Bill nemohl. Nemohl tušit, co to s ním udělá, a pokud by se měl proměnit v někoho takového, jako byl jeho strýc, pak byl odhodlán štítit se alkoholu po zbytek svého života.
„Nemůžu,“ zopakoval nejistým hlasem a překvapeně vydechl, jakmile vzal Tom jeho dlaň do tvé své, přiložil ji ke stopce sklenky a pomalu kolem ní omotal Billovy prsty.
„Bille,“ vydechl. „Chci jen, aby ses přestal bát. Viděl jsem, jak se na tu láhev díváš. Celý večer jsi z ní nedokázal spustit oči. Ona ti neublíží. To, co ti kdysi ublížilo, bylo zakořeněno hluboko v nich, ne v téhle láhvi.“
„Já nevím, opravdu, asi bych raději neměl-„
„Jen ochutnej, nic víc. Chci, abys věděl, že nemusíš mít strach. Už se nemusíš bát ničeho, co ti dříve způsobovalo strach.“
Bill se zhluboka nadechl, jeho srdce tlouklo jako splašené, když zvedl sklenici do vzduchu a pomalu ji přibližoval ke svým ústům. Těsně předtím, než se jeho pootevřené rty stihly setkat s oroseným sklem, upřel na Toma prosebný pohled.
„Nesmíš mi dovolit ublížit ti.“
„Nic se nestane, slibuju.“ Tom naklonil hlavu dopředu a něžně Billa políbil na kloubky dlaně, v níž nejistě svíral sklenku s vínem.
Bill zavřel oči, opřel své rty o chladný povrch sklenky a neochotně přijal do svých úst první doušek jantarové tekutiny. Chvíli jej přeléval v ústech, zkoumal jej a rozeznával jednotlivé tóny chutí. Nebylo trpké, jak se původně domníval. Právě naopak. Chutnalo sladce, a když polkl, jeho hrudníkem se rozlévalo neznámé teplo. Nebyl si jistý, jestli bylo způsobeno vínem, nebo září v Tomových očích, která byla zase na svém místě, ale poprvé v životě nepotřeboval znát odpovědi na své otázky. Ochutnal ještě jednou, poté odložil sklenku na stůl a stulil se do Tomova objetí s očima visícíma na hodinách. Čas najednou ubíhal mučivě pomalu.
Bill si nebyl jistý, kdy přesně se od nich Andy s Georgem oddělili. Nebyl si jistý dokonce ani tím, kdy se přesunuli do jeho pokoje a všechna světla najednou zmizela. Všechno kolem něj se pohupovalo v příjemném, pomalém rytmu, na jeho rtech pohrával jemný úsměv od chvíle, co dopil svou první sklenku vína. Nebyl opilý, nedržel se v blízkosti Tomova těla, aby mu pomohl najít ztracenou rovnováhu. To on byl tím, kdo jej o ni připravoval. To on rozhoupal podlahu pod jeho nohama a donutil Billa zapomenout na vše, co sžíralo jeho mysl. Zapomněl na čas, na tajemství, které mu měl Tom sdělit za necelou půlhodinu, a poslušně jej následoval, když k němu natáhl ruku a vedl jej do pokoje.
Místnost byla naplněna zemitou vůní deště. Šelestící závěsy vpouštěly do pokoje příjemně chladivý vánek, který zlehka pohyboval popsanými stránkami sešitů, jež nechal pohozené na posteli. Rozhodl se, že je uklidí, aby si měli kam lehnout, ale dřív, než tak stihl udělat, přistál zády na posteli hned vedle nich a Tomovo tělo jen o několik vteřin později překrylo to jeho. Vnímal jeho zrychlený dech, na své hrudi cítil zběsilý tlukot Tomova srdce, a když na to místo opatrně přiložil rozevřenou dlaň, měl pocit, že jej svírá v ruce, že je jeho pánem a on rozhoduje o tom, jakou rychlostí bude tlouct, protože přesně takhle to on vnímal s Tomem.
Jednu ruku mu položil na týl, tu druhou nechal opřenou o Tomovo rameno a opětoval jeho pohled. I přesto, že byl pokoj zahalen ve tmě a jen stěží rozeznával obrysy Tomova obličeje, to, co spatřil v jeho očích, bylo silné, jisté a vyslalo to vlnu chvění do Billových slabin.
„Nechci ti ublížit,“ z Tomových úst pronikl zoufalý šepot.
Bill nerozuměl tomu, jak přesně to myslel, přesto úpěnlivě zakroutil hlavou. „Neublížíš mi.“
„J-já… nevím, jak dlouho ještě vydržím, Bille. Asi bych měl raději spát ve vedlejším pokoji. Potřebuješ svůj čas a já jsem ochoten ti ho dát, ale zrovna teď mám strach, že se nedokážu ovládnout a-„
Bill se zapřel o lokty a přiblížil tak jejich tváře k sobě, takže je dělilo několik nicotných milimetrů. „Nepotřebuji čas. Potřebuji, abys zůstal tady se mnou.“
„Bille, ale já-„
Bill mu přiložil ukazováček ke rtům, a když Tom ztichl a širokýma očima sledoval Billovu tvář, začal mu jím něžně přejíždět po spodním rtu. Bylo v tom něco nesmělého a magického, něco, co bylo mimo Tomovo chápání přesně jako Bill. Věděl, že pro něj navždy zůstane záhadou, že nikdy neporozumí všem jeho tajemstvím a všemu, co v sobě ukrývá, ale on to tak chtěl. Nechtěl tomu rozumět. Chtěl se nechat unášet nadpozemskou silou jeho osobnosti, být loutkou v jeho rukou, protože jen tehdy si připadal úplný, jen tehdy cítil, že je naživu.
Když se Bill přiblížil k jeho ústům a věnoval jim drobný polibek, nedokázal se ovládnout. Zavřel oči, přitáhl si Billa ke své tváři a věnoval mu plnohodnotný polibek. Jeho oči zůstávaly zavřené po celou dobu, co Billa hladově líbal. Neotevřel je ani tehdy, když z něj poslepu svlékl tričko a jedním prudkým pohybem jej zbavil pyžamových kalhot. Neotvíral je, ani když Billovi pomáhal svléknout si vlastní oblečení.
Poprvé procitnul do reality ve chvíli, kdy se usadil na matraci a na klíně mu přistálo Billovo nahé tělo. Tehdy prudce rozlepil víčka a pohlédl Billovi do očí. Byl tak blízko. V jeho očích se zračilo drobné napětí, jakási malá nejistota, ale jinak byly bezedné a zářily tím nejjasnějším světlem, jakého byl Tom svědkem.
Naklonil tvář dopředu, vsál Billovu kůži na krku a nosem přejel po jeho pulzující tepně. Cítil, jak kolem jeho boků zesílil sevření svých nohou, zvrátil hlavu dozadu a nechal Toma pohrávat si s bělostnou kůží. On sám jemně proplétal Tomovy vlasy, nořil se do nich prsty, tahal jej za ně, ze všech sil se pokoušel neprokousnout si rty návalem vzrušení, které se rozléhalo každým milimetrem jeho třesoucího se těla.
Nepřemýšlel. Poprvé v životě se řídil pouze tím, co doopravdy cítil. Proměnil se v jakousi loutku, v někoho, kdo byl schopen udělat pro toho druhého vše, oč požádá. Nechával se Tomem laskat, vnímal, jak pečlivě připravoval jeho tělo i jej samotného na vše, co mělo přijít, a on nad tím poprvé v životě nepřemýšlel jako nad něčím ošklivým. Neměl strach. Věděl, že má dokonalou šanci zjistit, jaké je to ve skutečnosti. Jaký je to pocit, když někdo někoho skutečně miluje a dokáže mu to tím nejkrásnějším možným způsobem. Oni dva nejsou jako jeho rodiče. Nebudou po sobě křičet, nebudou suroví ani násilní, bude to jiné, úplně jiné a Bill toužil zjistit, jak jiné to může být.
Nechal se Tomem položit na záda, naposled se ponořil do jeho nervózního pohledu zastřeného ryzí vášní, než zavřel oči a roztřeseně vydechl. Všechno bylo najednou mnohem silnější. Se zavřenýma očima vnímal každičký záchvěv Tomovy kůže, každičký hlubší nádech nebo tlumený sten opouštějící jeho ústa, a byl překvapen, když začaly podobné steny vycházet i z jeho úst.
Tom uchopil do dlaní jeho vzrušení a jemně jej promnul v dlani, poté prsty sklouzl níž a něžně je otřel o Billův vstup. Bill cítil, jak mu hoří tváře, jak se jeho tělo náhle stávalo křečovitým a podvědomě bojovalo proti překážce, tlačíce se do jeho těla. Bylo to tak zvláštní a on náhle pocítil nutkání utéct. Kroutil se pod Tomem a odvracel obličej, jen aby nemohl vidět, jak hrozně se v tu chvíli stydí. Silně vdechoval vzduch nosem a snažil se uvolnit, ale bylo to tak těžké. Tomův prst byl náhle uvnitř něj a on silně stiskl rty a zavrtal paty do matrace, aby nemohl utéct. Tom po chvíli opatrného prozkoumávání a hlazení přidal druhý prst a Bill mohl cítit, jak se zbylé prsty jeho ruky třesou a chvějí. Ani Tom na tom nebyl nejlépe, ani on si nebyl sám sebou jistý a tahle skutečnost dodala Billovi alespoň malé množství odvahy. Zhluboka se nadechl, pokusil se co nejvíce oddálit nohy od sebe a uvolnit svaly uvnitř, co jen to šlo.
Tom chvíli tápavě pohyboval prsty v Billově těle, než narazil na něco, co donutilo křehkého černovláska prudce vyvalit oči. Tom okamžitě stáhl ruku zpět v domnění, že mu ublížil, ale poté si všiml, jak Billovo tělo nevědomky jemně přiráželo proti neexistujícímu doteku, a tak vrátil své prsty zpět, tentokrát s menšími obtížemi přidal i třetí prst a vyhledal to tajemné místo. Ten bod, který měl Billa proměnit ve zmítající se klubíčko nervů. Naklonil se dopředu a hladově jej kousl do stehna, zatímco jeho prsty zpracovávaly Billa, který se pod ním pomalu začínal kroutit, unikal tomu doteku, a zároveň hořel nedočkavostí, kdy dojde k opravdovému spojení. A Tom se po několika vteřinách skutečně osmělil, naslinil špičku svého vzrušení, uchopil jej do dlaně a opatrně nasměroval k Billovu vstupu.
Nepřemýšlel nad tím, že se s Billem bude milovat, protože by se okamžitě zbláznil jen z pomyšlení na něco takového. Místo toho pomalu, po milimetrech vstupoval do Billova úzkého těla, jeho srdce tlouklo jako splašené a on nebyl schopen vnímat nic než Billův upřený pohled a silně zatnutou čelist. Byl si jistý, že cítí bolest, věděl to, ale Billův pohled v sobě ukrýval zvláštní vděčnost. Jako by mu děkoval za to, že mu dal možnost volby. Možná mu způsoboval bolest, ale poprvé v životě to byla bolest, kterou si zvolil sám a kterou dobrovolně přijal.
Netrvalo dlouho a Tomova pánev přilnula k Billovu tělu a on byl v něm nejhlouběji, jak to šlo. Nedokázal se pohnout. Nebyl schopen nadechnout se, jen třesoucí se zíral do Billových očí.
Co jsme to udělali? Ptal se neslyšně a místo toho, aby čekal na odpověď, zoufale sklonil tvář a přitiskl se na Billova pootevřená ústa. Spolknul jeho hluboký sten a jazykem proplul dovnitř. Jednu ruku mu vpletl do vlasů, zatímco tu druhou omotal kolem Billova vzrušení a pomalu přirazil proti jeho tělu. Po Billově tváři stékaly slzy, cítil, jak se pod ním chvěje a rozpadá na kousky, ale Tom věděl, že jej dokáže zase poskládat dohromady.
Znovu přirazil, tentokrát silněji a sebejistěji, a Bill odtrhl svá ústa od jeho a zvrátil hlavu dozadu, otevíraje je v němých výkřicích. Zatnul nehty do Tomových zad a sevřel jeho boky v objetí svých nohou, nutíce jej pokračovat, a Tom nemínil přestat. Ne teď, když byli tak blízko. Dotýkal se každého kousku Billova těla, na které dosáhl, hladil jej, tiskl, líbal, když mu Bill vycházel vstříc svými ústy. Celé to netrvalo ani pět minut, stačilo ještě několik hlubších přírazů a jeho tělo přistálo v Billově objetí, které se třáslo právě odeznívajícím uspokojením. Tom z něj nevycházel a Bill jej odmítal pustit z objetí. Lapali po dechu, třásli se, pot na jejich nahých tělech začínal chladnout a vánek od okna jim poskytoval příjemné uvolnění.
Oba sledovali třpytící se souhvězdí nad jejich hlavami a zůstávali spojeni tak dlouho, dokud to jen bylo možné. Tom po chvíli vystoupil z Billova těla, položil se vedle něj a okamžitě se natáhl pro polibek. Nebyl si jistý, jestli to bylo vůbec možné, ale právě se do Billa podruhé zamiloval a bylo to šílené a snad ještě silnější než předtím. Chtěl něco povědět, poděkovat mu, ale nešlo to. V krku měl sucho, jeho myšlenky byly rozlétané všemi směry a on nebyl schopen poskládat smysluplnou větu. Za Billovou hlavou spatřil veliké blikající číslice. Byly tři minuty po půlnoci.
Do očí mu vystoupily slzy. Přitiskl Billa k sobě a hlavu mu ponořil do vlasů.
„Mám narozeniny,“ šeptl.
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
B-o-ž-e. Co na to říct? Jsem totálně mimo, nenapadlo by mě, že zrovna tenhle díl bude takto speciální! 😀
Je super, že Andy s Georgem jsou snad v pohodě, tak aby jim to vydrželo.
Je vážně nádherné, jak se Bill dokáže Tomovi poddat a plně mu důvěřuje a i přes všechny špatné věci, které se mu po celá léta jeho života děly se dokázal někomu otevřít. Jinak, Tom má krásný dárek.
Moc se těším na další díl, tahle povídka mě nikdy nezklame, děkuji!
No páni! To bylo úžasné. Moc děkuji za krásnou kapitolku.
Nádherné, dojemné, precítené a tá neha ktorú dokážeš do riadkov vložiť berie dych. ĎAKUJEM♥♥♥
Tak to byla nádherná kapitolka moc krásně napsaná.
Dokonalé, smutné, Bill je moc fajn. Už se těším….
Tak nejak som tušila, že sa to stane. Vlastne už bolo načase! Tom Billa miloval a Bill tiež začínal vnímať, že to čo má mu nestačí a že je toho omnoho viac, čo môže dostať. A nakoniec to bolo krásne, sladké a romantické a presne také, aké to malo byť. Tí dvaja sú proste úžasný a zaslúžia si jeden druhého. Ďakujem za čast.
Andy s Georgem vypadají, že jsou už docela v pohodě, za což jsem moc ráda. Nejen kvůli nim dvoum, ale i kvůli Tomovi s Billem. 🙂
No a Tom s Billem? ♥ Trošku jsem čekala, že by konečně k něčemu takovému mohlo dojít a bylo to mnohem lepší, než jsem kdy vůbec čekala. Nádherně procítěné, něžné a plné citu. ♥ Něco takového umíš popsat jenom Ty, B-Kay. Opět se mi nedostává slov a jen se tetelím blahem. Bomba! Moc děkuji! ♥