autor: Gaja
„A tady to máte,“ řekl Bill, zastrčil poslední krabici do nákupní tašky a podal ji ženě na druhé straně pultu. „Pokud budete mít nějaké potíže, neváhejte zavolat.“
S přikývnutím žena Billovi věnovala něco, co se dalo považovat za úsměv, než se otočila a odešla, po cestě ven jí nad dveřmi zahrály malé zvonky. „Děkuju ti, že ses postaral o paní Bensonovou,“ řekla Angela, vyplížila se ze zadní místnosti a opřela se o pult vedle Billa. „Přísahám, že ta příšerná stará čarodějnice mě nenávidí a přichází jen proto, aby se mi pokusila udělat ze života peklo.“
„Není tak strašná,“ řekl Bill a pro útěchu ji pohladil po zádech. „Navíc z dnešního prodeje dostanu sladkou provizi, takže se přikláním k názoru, že je skvělá.“
Angela jej loktem šťouchla do boku s reptáním, že všechny ženy, které přišly, vypadaly, že mají sklon chodit tam nakupovat spíše kvůli němu než kvůli ní, a Bill se na oplátku jen usmíval.
Pracoval s Angelou už pět měsíců, pomáhal lidem, kteří měli více peněz než zdravého rozumu, s nákupem oblečení a obuvi a dalších doplňků k vytvoření ladícího vzhledu, který požadovali. Ukázalo se, že Bill má vynikající cit pro postavu a módu a po několika nesmělých prvních měsících, kdy se snažil lidi přesvědčit, aby jej to nechali vyzkoušet, si získal docela slušnou skupinku pravidelných zákazníků, kteří přicházeli a žádali si speciálně jeho. Nejlepší ze všeho bylo, ať už si Angela jakkoliv stěžovala, že Billovi se ta práce skutečně líbila a líbila se mu šance pomáhat lidem vypadat hezky, nemluvě o tom, že trávil většinu své pracovní doby nakupováním, což bylo něco, co mu naprosto vyhovovalo.
Vše řečené šlo s jeho prací opravdu dobře a bylo hezké trávit s Angelou tolik času, zatímco čekali na další zákazníky. Angela strávila první měsíce tím, že z něj dolovala příběhy z jeho staré práce a poté s údivně vykulenýma očima naslouchala všem těm věcem, které její prudérní Billy dělal. Bill si dával pozor, aby vynechal všechna jména i popisy ostatních zúčastněných osob pro dodržení anonymity, se kterou souhlasil. Samozřejmě, anonymitu bylo těžké udržet, pokud se bývalí klienti rozhodli přijít na místo, kde nyní pracoval.
Zpočátku Bill zpanikařil, když Cassidy vešla do dveří, utrousil k Angele nějakou vágní poznámku o tom, že si potřebuje pro něco skočit dozadu, a zamířil pryč tak rychle, jak jen to šlo, což ovšem nebylo dostatečně rychle. Cassidy nakonec Angelu přiměla zavolat ho nazpět, aby jí pomohl, a strávila celou dobu rozplýváním se nad tím, jak je to krásné, že jej znovu vidí a jak moc doufá, že si svou novou práci užívá a že se bude muset vracet tak často, jak jen to bude možné, protože byl opravdu výborný pomocník. Bill byl ohromený, jak příjemné to setkání bylo, vzhledem k tomu, jak příšerně všechny jeho předchozí střety s klienty skončily. Cassidy mu ani jednou neudělala žádné nemravné návrhy, ani nepronášela oplzlé poznámky, a on jí konečně sehnal nějaké slušné boty. Nakonec odešla svou cestou se dvěma taškami a jeho směrem zamířila obrovská provize a příslib dalšího velkého nákupního výletu, jakmile se opět vyskytne poblíž.
Také nakonec musel Angele říct vše o ní i o jejím vibrátoru ve tvaru malého Billa, po čemž na něj Angela zůstala civět s ústy dokořán a prohlásila, že ho chce taky, ačkoliv ne k používání, samozřejmě. To ovšem Billa nezastavilo, aby jí kvůli tomu po celý zbytek dne neškádlil.
Věcem s Kat trvalo mnohem delší dobu, než se urovnaly, než věcem s ostatními z Billových přátel, zvláště poté, co se na jejich dalším skupinovém setkání ukázala s rukou v dlaze. Ukázalo se, že Bill měl pravdu ohledně Katiny reakce, jakmile si dá dvě a dvě dohromady o tom, odkud Richard Billa znal, a zatímco Richardovi nezlomila nos, zanechala mu docela slušnou modřinu a sama si za to vysloužila vymknutý prst. Trvalo to téměř celý večer plný hlazení, drinků a krmení ji čokoládovým fondue, než Kat konečně vzdychla a Billa objala s prohlášením, že ho stále miluje bez ohledu na to, co byl nebo už nebyl. O několik týdnů později byly věci opět v normálu a Kat si zase při každé příležitosti nacházela cestu do Billova osobního prostoru tak jako vždy, tentokrát do toho ovšem zahrnovala i Toma.
Tom s Billem byli i po osmi měsících spolu stále stejně silní. Bill se nakonec nastěhoval do Tomova bytu, když se probudil k poznání, že trávil všechen svůj čas hledáním nového bytu, zatímco ve svém vlastním bytě nebyl už téměř týden. Dokonce i všechno jeho oblíbené oblečení a polovina mýdel, make-upu a dalších drobností se tam už proti jeho vůli nastěhovala. Tom byl více než potěšen, když Bill tu myšlenku nadhodil, a nabídl se, že hned ten den pronajme nákladní vůz, aby odvezli i zbytek Billových věcí. Do konce měsíce bylo vše, co Bill vlastnil, natěsnáno u Toma, a vyplňovalo poloprázdné místnosti, které Tom nikdy zcela nezařídil, a Bill byl pevně odhodlaný se už nikdy v životě nestěhovat v únoru, protože to bylo hrozné a plné sněhové břečky.
Ačkoliv s večerem stráveným spolu s Tomem v jejich domově za popíjení horké čokolády se to vše zdálo být podstatně hezčí.
Do dnešního dne měl Bill potíže uvěřit, jaké štěstí nakonec měl. Bojoval a vzpíral se proti tomu, aby Tomovi propadnul, dělal vše, co bylo v jeho silách, aby ho odstrčil nebo Toma přesvědčil, aby ho nechtěl, a vše to bylo k ničemu. Bez ohledu na to, co udělal, Tom se vždycky vrátil a byl ještě roztomilejší než předtím, nahlodal Billovo úsilí jediným měkkým polibkem. Tom stál za Billem během jeho posledních měsíců v práci, akceptoval, že Bill dělal to, co musel, aniž by ho soudil nebo na něj příliš tvrdě tlačil, aby přestal, a Bill ho za to naprosto miloval.
Bill si už stěží dokázal představit, že by ve svém životě Toma neměl, což bylo něco, co jej děsilo a zároveň i hřálo. V jeho životě teď bylo tolik Tomovských věcí, o které nechtěl přijít, od velkých věcí jako mít Toma u sebe, když ho potřeboval, až po malé divné věci, jako třeba malá pavučina slin, která se zachytila na Tomově piercingu, zatímco spal, a to, jak zvláštně roztomilé to Billovi připadalo. Bylo to už dávno, co si Bill pustil k sobě někoho takhle blízko a stále ještě občas trpěl reflexivní reakcí Toma odstrčit, ale Tom vždy dodržel slovo a nenechal Billa odejít kvůli ničemu triviálnímu, a Bill za to byl vždy na konci rád.
Bill vzhlédl, když uslyšel zvuk dveřních zvonků a zářivě a šťastně se na nově příchozího usmál. „Ahoj, nádherný,“ pozdravil Tom, když přešel předváděcí plochu se svým typickým úšklebkem.
„Ahoj,“ odpověděla Angela s mrknutím a vysloužila si tak od Billa šťouchnutí. „No dobře, jak myslíš. Jdu přinést zezadu nějaké další boty s podpatky. Chovejte se tady slušně, tohle je seriózní provozovna.“
Bill Angelu odmávl a počkal, dokud nezmizela ve skladu, než se naklonil a nárokoval si od Toma rychlý polibek. „Co tady děláš?“
„No to je přivítání,“ řekl Tom se smíchem a opřel se o pult. „Chtěl jsem se zastavit a zjistit, jestli nechceš jít po práci na večeři.“
„Vždycky si dáváme po práci večeři,“ řekl Bill a lehce pohladil hřbety Tomových prstů na pultě.
„Já vím,“ řekl Tom a poškrábal se na tváři tím nervózním způsobem, který Billovi prozradil, že má něco za lubem. „Napadlo mě, že bychom dnes večer mohli udělat něco speciálního.“
„Proč?“ Zeptal se Bill se zvednutým obočím.
„Protože máme dneska něco jako výročí. Potkali jsme se přesně před rokem,“ řekl Tom.
„Potkali?“ Zeptal se Bill a olízl si rty, až se Tom zavrtěl.
„Jen proto, že to není ten nejběžnější typ setkání, tak to ještě neznamená, že to nechci oslavit,“ řekl Tom, zatímco zachytil Billovy ruce do svých. „Přineslo mi to tebe. Myslím, že to určitě stojí za oslavení.“
Bill se zářivě zazubil a ukradl si od Toma další polibek. „Ty jsi ta nejrozkošnější věc na světě,“ zavrkal Bill a přitiskl svůj nos k Tomovu. „Moc rád s tebou dnes večer půjdu na večeři.“
„Doufal jsem, že budeš souhlasit,“ řekl Tom úlevně. „Takže se uvidíme po zavíračce.“ Tom se znovu naklonil a políbil Billa na tvář. „Miluju tě,“ zašeptal proti Billovu uchu a pohladil ho po tváři, než se znovu odtáhl.
„Taky tě miluju,“ odpověděl Bill se zbožňujícím úsměvem, který přetrvával až do doby, než Tom vyšel ze dveří. Billa nikdy nenapadlo, že tohle bude cesta, jakou se jeho život vydá, ale byl mimořádně rád, že to tak bylo.
KONEC
autor: Gaja
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 39
Líp to snad ani dopadnout nemohlo.
Moc díky za skvělý překlad 🙂
Perfektní závěr povídky. Všechno se nakonec krásně urovnalo. Moc děkuji za skvělý překlad, užívala jsem si to.
Krásny konec moc dík za překlad a doufám že to není poslední povídka.
[3]: Rozhodně není 🙂
Lepší konec jsme si ani nemohly přát. A žili šťastně až na věky…
Moc dobře napsaná povídka, doufám že se tu brzy objeví něco podobného.
Moc děkuji Zuzu za další dokonalý překlad.
Tak ja musím říct,ze tahle povídka me opravdu nadchla. Libilo se mi to… a jsem opravsu rada za šťastný konec..
Nádherný závěr, moc mne to potěšilo!!!!
Ďakujem za ďalší skvelý preklad Zuzu. Poviedka má nádherný koniec. Celá je pekná, ale strašne ma mrzelo ako sa Bill živil. Tú prácu akú si potom našiel by som brala všetkými desiatimi. No nie som Bill asi zostanem zatiaľ tam kde som:) Si perfektná Zuzu a veľmi dúfam, že tu pre nás ešte dlho budeš♥
Tak tahle práce se k Billovi neuvěřitelně hodí! ♥ Dokážu si představit, jak se v tom plně vyžíváa každý den se do práce vrací s úsměvem. 🙂 Jsem strašně ráda, že sekl se svou starou prací, protože ta mi pěkně pila krev! 😀
Strašně moc děkuji za další překlad skvělé povídky! Přiznám se, že to není úplně tak šálek mého čaje, protože jsem dost těžce snášela Billovu práci a to především a hlavně po tom, co začal chodit s Tomem. Tom by si zasloužil nějakou medaili nejvíce chápajícího přítele, mimochodem! O to větší mám radost teď, když vím, že Bill už patří jen a jen Tomovi a nemusí se vypořádávat s úchylnými a starými zákazníky! 😛 Lepší konec jsem si prostě nemohla přát! 🙂
Strašně moc děkuji za další překlad povídky, Zuzu! Jsi moje bohyně! ♥
Ďalšia z poviedok, ku ktorým som zabudla pridať záverečný komentár! Hrozná som, ja viem. Ale teraz to napravím. Samotná poviedka sa mi páčila, hoci boli chvíle, keď som z nej bola dosť vykoľajená. Hlavne tie chvíle, keď už bol s Tomom a už to aj vyzerá, že by sa vzdal svojej práce a zrazu bola časť, v ktorej si tú prácu dokonale užíval a ja som už mala pocit, že to snáď nikdy neskončí… Hoci, úprimne, obdivujem autorku za to, s akou ľahkosťou všetky tie erotické scény dokázala napísať. Pre mňa je to vždy priam nočná mora… A ten koniec? Úplne super zhrnutie. Mám rada, keď sa na konci všetko vyrieši akosi prirodzene a zľahka, keď pri jeho čítaní nemáme pocit, akoby nám niečo podstatné či zaujímavé uniklo. Často mi to dokáže dosť pokaziť dojem z inak skvelého príbehu. Gaja to ale dokázala a ja jej za to ďakujem. A samozrejme ďakujem aj Zuzu za jej dokonalí preklad. Bolo to super čítanie. :-p
Skvělá povídka, milovala jsem ji od začátku do konce❣️❣️❣️
Tak jsem tu zpatky 😄!!! Bože a jsem tak neskonale vdecna, ze se Ti, Janule, obsah blogu podařilo zachránit a my se tak můžeme vracet zas a znova k nasim nejoblíbenějším povidkam 🥰… no neni na světe hned krásněji 😁?!
Escort od uzasne spisovatelky Gajy, ktera umi čtenáře bezprostredne vtahnout do deje a celou dobu čtení zachovat magické napětí, jsem opet zhltla, jak jinak, nez v rekordním case a se stejne silným prozitkem, jako poprve. Samozrejme za nej vdecim dokonalému překladu Zuzu.
🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤 M I L U J U T U H L E P O V I D K U O D P R V N I H O P I S M E N A P O Z A V E R E C N O U T E C K U 🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤