autor: Saline A.
Seděli vedle sebe, všichni. Pět mladých mužů, kteří na pohled neměli nic společného. Při bližším prozkoumání jste si však mohli všimnout potutelných úsměvů, které jim hrály na rtech, přestože byli v pořádném maléru. Zástupkyně ředitele seděla za svým stolem a vážným hlasem jim sdělovala, jak neuvěřitelně zklamaná z jejich chování je, zvláště poté, co dvojčata Kaulitzova konečně začala být svědomitými studenty. Nikdo z nich pořádně nevnímal, co jim říká, nemohli se totiž zbavit dobré nálady po odpoledni stráveném na pouti. To, že byli stále opilí, byla věc druhá.
„… a z toho důvodu jsem nucena vás potrestat.“
„Cože?!“ Bill se prudce narovnal. Z očí mu šlehaly blesky, výhružný dojem mu ale kazil obrovský medvěd, kterého svíral v náručí. „Jak nás můžete potrestat? Proč? Ještě pořád máme prázdniny! Ty oficiálně končí až zítra!“
„Můžu vás potrestat, protože jmenovitě ty a tvůj bratr jste stále nezletilí a vaši rodiče to schválili. I kdyby neschválili, máme přísná pravidla, co se alkoholu týče a vy všichni tady to moc dobře víte. Dokud jste studenti této školy a na veřejnosti ji reprezentujete, budete se těmito pravidly řídit. Pokud ne, postihne vás trest. To vám snad muselo být jasné. Byli jste pouhých pár kilometrů od školy, pane Kaulitzi.“
„To je přeci jedno, proboha. Jsou prázdniny. Ještě teď jsou prázdniny a my vlastně vůbec nejsme povinní tu být. To, že jsme si sem dali tašky, přeci neznamená, že jsme se vrátili na koleje a nastoupili zase do školy! Tyhle pravidla jsou tak na hovno!“
Tom tiše vyprskl smíchy, rychle se ale zarazil a znovu nasadil vážnou tvář, zatímco zástupkyně se zhluboka nadechla a dlaní si promnula obličej.
„Pane Kaulitzi, tato pravidla jsou tu nastavena už několik desetiletí a všichni žáci je vždy respektovali. Že vy to nechápete, je bohužel věc, se kterou prozatím nic neudělám. To však neznamená, že se o to nepokusím. Proto všichni vykonáte společný trest, a to v kuchyni. Každý den během obědové pauzy se dostavíte do kuchyně a budete pomáhat dle přidělených úkolů, které vám vedoucí připraví. Celý měsíc.“
„Cože, ty vole,“ vypustil Bill nevěřícně výdech a zavrtěl hlavou. Tohle byl výsměch. Jedinou výhodu, kterou trest měl, byla přítomnost i ostatních kluků, ale smrdět celý měsíc v kuchyni, to byla teda nádhera. Bez jakéhokoliv dalšího zájmu seděl na své židli a ignoroval zbytek proslovu zástupkyně, a jakmile je propustila, aniž by se rozloučil, vyrazil z místnosti ven. „Tohle je ty vole tak na hovno systém, že i malý dítě by z toho brečelo!“
Tom za jeho zády se krátce zasmál, než ho zezadu objal kolem ramen. „Někdo je tu ještě trochu opilý!“
„Jasně, že jsem ještě opilej, vždyť nás sem deportovali, zrovna když jsem dopíjel flašku!“
„Nedělej z toho takovou vědu, Bille,“ Gustav konejšivě poplácal černovláska po zádech a usmál se. „Znám v kuchyni jednoho z kuchařů, bude to v pohodě. Dají nám nějakou flákací práci a celou dobu si tam odbudeme.“
„Ale to je mi jedno,“ zafňukal Bill. „Uvědomuješ si, že po obědové pauze máme ještě výuku? Chápeš, jak budu celou dobu smrdět?!“
Andreas se hlasitě rozchechtal na celé kolo. „Mohlo mě napadnout, že budeš mít problém právě s tímhle. Hele a Bille?“ zarazil se, vážně na kamaráda pohlédl. „Víš, že tam budeš muset nosit síťku ve vlasech?“
Bill zaskučel a se zoufalým povykem se obrátil v Tomově náruči, v mysli tvořil plán na vlastní sebevraždu.
Tom si sice zprvu nebyl jistý Billovou vzteklostí, ale poté, co dorazili na pokoj a užili si prvotřídní agresivní sex, si vlastně ani neměl na co stěžovat. Namísto toho ležel v posteli a sledoval Billa, který konečně alespoň trochu klidně oddechoval. Tomovi v mysli vytanula vzpomínka na Adama s blondýnkou na pouti, u kterého nechápal, jak ji získal. Ne, že by snad slečna byla nějak extra hezká, to ne, pořád mu ale nešlo na mysl, jak ji sbalil zrovna on. Mrňavý, brýlatý, nanicovatý. Když se nad tím krátce pozastavil, došlo mu, že Bill, který je minimálně o dvě ligy výš, s ním byl také. Dobrovolně. Co na tom klukovi je?
„Nad čím přemýšlíš?“ zafunělo mladší z dvojčat, zuby lehce skouslo jemnou kůži na Tomově hrudníku.
„Nad Adamem,“ přiznal Tom bez okolků. Nemělo cenu mu něco nalhávat. Prakticky cítil, jak Bill protočil očima. „Zajímalo by mě, proč jsi s ním byl. Je to mimoň.“
„Ale není. Je to úplně normální kluk.“
„No právě! Je úplně normální! Není na něm nic speciálního, co by tě chytlo a přitáhlo k němu. Tak proč jsi s ním byl?“
„Protože mě zaujal, měl hezký pohled,“ pokrčil Bill rameny a otráveně se posadil, aby se mohl začít oblékat. „Bylo s ním fajn a taky to bylo z trucu,“ přiznal. „Jakmile jsi mě s ním viděl, byl jsi pěkně otravnej a já se rozhodl, že si nenechám nic diktovat.“
Tom si odfrkl, nevěřícně zavrtěl hlavou. „Byl jsem otravnej, protože jsem od začátku viděl, že s ním nejsi kvůli tomu, že by se ti doopravdy líbil, ale protože jsi od něj očekával pomoc při tvým původním trestu. To, že jsi ho přivedl až sem, od tebe už byla vyložená provokace a ty to víš.“
„Možná byla, a co?“ Bill na Toma zamračeně pohlédl. „Nechápu, o co ti tu jde, Tome. Celou dobu ses ke mně choval hnusně, byl jsi odtažitý a hádavý a co já jsem měl jako dělat? Sedět na pokoji a čekat, až tě ta nálada přejde, nebo až se mi milostivě svěříš? Nemáš sebemenší právo mi to vyčítat, Tome. Byl jsem s ním, protože mi s ním v tu dobu bylo dobře. A tím to pro tebe hasne.“
„No tak promiň, že jsem si dovolil se zeptat, proč jsi byl s tím ňoumou!“ Tom, už taky naštvaný, na sebe narychlo natáhl trenýrky a tepláky, za chůze si přes hlavu přetáhnul tričko. „Nevěděl jsem, že nemám nárok se na něco zeptat. Ale neboj se, pro příště si to budu pamatovat,“ zavrčel těsně před tím, než za sebou zabouchnul dveře od jejich společného pokoje. Nevěděl, kam půjde, a upřímně se mu ani nikam nechtělo, jen pro ten pocit, že nebude s Billem, ale nakonec zamířil do zahrady, kde se usadil pod jeden z mohutných stromů.
Kdyby se ho někdo zeptal, proč se s bratrem pohádal, pravděpodobně by nebyl schopný odpovědět – sám jistotou zrovna neoplýval. Cítil alkohol, jak mu stále koloval žilami, hlava mu nepříjemně tepala. Nejspíš s Billem byli oba stále pod vlivem alkoholu, když tak vybuchli, rozhodně ale nebyl s celou situací mezi Billem a Adamem tak smířený, jak si myslel. Vědomí, že ti dva spolu nejsou, bylo sice hezké, ale k čemu mu to bylo, když věděl, že s ním byl Bill hlavně z trucu? Co když se zase něco stane a on se s ním z trucu prostě rozejde? Byla tady taková možnost? S povzdechem si promnul obličej, když ucítil pohyb vedle sebe.
Překvapeně pohlédl na postavu mladého chlapce vedle sebe. „Ahoj?“
„Viděl jsem tě sedět tu trochu zkroušeně, tak jsem si řekl, že tě přijdu potěšit,“ jasně zelené oči se na něj mile smály, zatímco drobná dlaň přejela přes Tomovu paži.
„Díky, ale myslím, že to není potřeba,“ Tom Mattovi úsměv nejistě oplatil a opatrně, aby ho neurazil, se odsunul kousek dál. Bylo třeba dát jasně najevo, kde jsou hranice. „Jen jsem se trochu pohádal s Billem.“
„Zase problémy?“
„Vlastně už ne, u Georga na chatě jsme se usmířili, jen jsme dneska něco málo upili a prostě si vjeli do vlasů,“ pokrčil rameny. „Možná bych za ním měl jít zpátky…“
„Ne, Tome, počkej přeci,“ Matt pohotově chytil Toma za ruku, aby mu znemožnil vstát a odejít. „Dlouho jsme se neviděli, možná bys chtěl zajít ke mně na pokoj, hm?“
„Promiň, ale nemyslím si, že by to byl nejlepší nápad,“ Tom se ze sevření chvatně vykroutil a vstal. „Říkal jsem ti, že nechci nic vážného a myslel jsem to vážně, Matte.“
„Však já ani nepřemýšlel nad ničím vážným,“ Mathyas zamrkal, zmateně sledoval záda vzdalujícího se Toma, který neřekl ani slovo navíc. Zmizel tak rychle, jako se Mathyas objevil.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
To jsem zvědavá kdy se udobří povídka se mi moc líbí.
Toho Mattyho je mi možná trochu líto, ale…bohužel.
A hádky se najdou v každém vztahu a nemusí být na škodu, pokud dojde i na sladké usmiřování 🙂
Trochu som sa bála, že Tom z trucu pôjde s Mattym, ale nešiel a ja som z toho rada. Hádky sú normálna vec, dúfam, že sa skoro udobria. Ďakujem za kapitolu.