Mám tady pro vás novou povídku od Mohanrocks, kterou jsem slibovala přeložit už dávno v rozhovoru, ale autorka si s posledními díly dávala trochu na čas, takže jsem se k ní dostala až teď, kdy už je konečně dopsaná. Díly jsou docela dlouhé, takže mi dávají celkem zabrat, a proto je tady budete mít dvakrát týdně, ale rozdělené na poloviny.
A k povídce… Klukům je momentálně osmnáct, ale prolínají se tam i záblesky z minulosti, které jsou však dostatečně označené, takže by v tom neměl být zmatek. Je to zase úplně jiná povídka než všechny předešlé, a to se mi na ní právě líbí, takže doufám, že se bude líbit i vám, a já i Mohanrocks už se moc těšíme na vaše komentáře 🙂
Zuzu
Bylo to Tomovo poslední léto doma a vypadalo to, že bude pěkně jednotvárné. Dokud se někdo, koho dříve znával, nevrátil zpátky do města.
Byly to už roky, co se naposledy viděli. To bylo tenkrát, když ještě pořád jezdili na kolech přes blátivé příkopy a mysleli si, že plavání v bazénu nebo jezeře se počítá jako koupel. Lenošení, pití nemožného množství bublinek a vzájemné si nakopávání zadků ve videohrách byly v létě jejich jediné povinnosti. Billovy světlé hnědé oči byly vždy plné radosti, když se mu podařilo Toma ve hře porazit, což často vedlo k utkání v tělesné potyčce, aby se Tom mohl ukázat, že je přece jen lepší. Záchvaty smíchu a nešikovně zapletené končetiny vše vždy ukončily dřív, než se rozhodlo o vítězi, ale v tu chvíli už na tom ani jednomu z nich stejně nezáleželo.
Když se Bill odstěhoval, Tom byl naštvaný celé měsíce. Dokonce i jeho matka si toho všimla mezi jejími příchody a odchody na „obchodní večeře“, o kterých Tom věděl, že byly kódem pro rozdání si to s jejím nadřízeným. Bylo mu v té době třináct, ale nebyl idiot. „Potřebuješ si najít nějaké milé děvče,“ navrhla. „Třeba tu dívku od sousedů, která na tebe pořád dělá oči. Proč ji nepozveš na zmrzlinu?“ Položila na stůl pětidolarovou bankovku a vtiskla Tomovi na čelo vlhký polibek. „Vrátím se domů pozdě. V mrazáku je pizza!“
Tom trávil většinu nocí toho léta sám a Bill nikdy nezavolal. Bill nikdy nenapsal, Bill si ho nikdy ani nepřidal na zkurvený Facebook. Ani žádný neměl a Tom občas zkontroloval, zda se nerozhodl si ho pořídit. Ale všechno jeho hledání končilo u náhodných Billů Kaulitzů, kteří žili kdesi v Německu nebo tak něco. Žádný z nich nebyl Bill, kterého znal.
Po určitém čase Tom na svého starého přítele tak nějak prostě přestal myslet. Nebylo to tak, že by se o to snažil, prostě se to přirozeně stalo. Když někoho dlouhou dobu nevidíte ani s ním nemluvíte, začne se vám vytrácet z paměti bez ohledu na to, jak důležitý pro vás v určitém okamžiku byl.
Tom přejížděl sekačkou přes přerostlou trávu, zatímco letní slunce pálilo a nemělo žádné slitování, jak pražilo na jeho holá ramena. Jeho bílé tílko bylo nasáklé potem a on po každém kroku proklínal svou matku, že na to nenajme někoho jiného. Tohle bylo jeho poslední léto před odchodem na vysokou školu a on si nepředstavoval, že bude tak všední.
„Měl ses namazat krémem na opalování!“ Napomenula ho matka, když vystoupila z auta a popadla zezadu pár tašek s nákupem. Matky tak nějak vždycky věděly, co jste udělali, nebo co jste naopak neudělali. „Usmažíš se!“
„Budu jen opálenější, to je všechno,“ pokrčil Tom rameny a otřel si předloktím několik kapiček potu, které se mu nahromadily na čele, než snadno posbíral zbytek tašek a dveře za sebou zavřel nohou.
„Díky, zlato,“ usmála se a položila své tašky v kuchyni na pult. „Opalování ti taky poškozuje pokožku, víš.“ Šťouchla prstem do jeho zpocené tváře a zašklebila se. „Možná by ses měl jít osprchovat.“
„Chceš mi říct ještě něco dalšího, co bych měl udělat, když už seš v tom?“ Škádlil ji Tom a začal pít pomerančový džus přímo z krabice.
„Jo, přestaň s tím. Je to nechutné!“ Vytrhla mu krabici z rukou, až ji málem vylil. „Použij sklenici, ty neandrtálče.“
Tom jí věnoval nechutně okouzlující úsměv a pak ji políbil na tvář, než se vydal směrem ke schodům. V posledních několika letech ze z ní stala mnohem pozornější matka, když byla odmítnuta jedním z jejich až příliš mnoha milenců. Byl vděčný za čas, který s ní nyní mohl trávit a snažil se nezabývat se dobou, kdy ho neměl.
„Jo a hej, hádej, koho jsem viděla v obchodě?“ Zavolala za ním.
„Koho?“ Tom se nezastavil a pokračoval dál nahoru po schodech.
„Toho kluka, se kterým jsi tenkrát neustále byl. Jak že se to jmenoval. Bill?“
Tom se zarazil a v hrudi se mu okamžitě hlasitě rozbušilo srdce. Polkl a pomalu se vracel dolů, zatímco sledoval, jak jeho matka bezstarostně uklízí potraviny, jako kdyby právě nevyslovila tak potencionálně život měnící novinku.
Poskočila na místě, když spatřila, jak tam stojí. „Sakra! Vyděsil jsi mě.“
„Co tím myslíš, žes viděla Billa? Co tam dělal?“ Zeptal se a snažil se, aby jeho hlas zněl normálně.
„Byl tam se starou paní.“ Pokrčila rameny a zavřela ledničku. „Dokážu si představit, že nakupovali jídlo, což je to, co normálně v obchodě s potravinami děláš.“ Přimhouřila oči.
„Já jen, že…“ Tom s obtížemi hledal slova. „Byl pryč pět let.“
„Já vím.“ Podívala se na něj zmateně. „A teď je zpátky.“
„Na jak dlouho?“ Tlačil na ni Tom.
„Proboha, Tome. Já jsem s ním nemluvila, nemyslela jsem si, že by si mě vůbec pamatoval.“
Tom jen přikývl, rty měl sevřené do tenké linky. „Okay, díky,“ řekl nakonec a otočil se, aby se rychle vydal nahoru.
Simone za ním jen udiveně zírala.
„Co je to sakra s tebou?“ Georg mu zatlačil do ramene a on se polekaně kouknul na hranolku ve své ruce, namočenou v kečupu a připravenou ke kousnutí. Zvedl ji k ústům a všiml si, jak je studená, ačkoliv, když ji namáčel do kečupu, byla ještě teplá. Zřejmě byl zase ztracený v myšlenkách.
„Nic,“ řekl Tom defenzivně. „Jen přemýšlím nad školou, to je všechno.“
„Vím, co tím myslíš. Zrovna dneska mi došlo, že si teď budu muset kupovat toaletní papír. Jako že to je něco, s čím jsem si nikdy předtím nemusel dělat starosti, chlape. A teď, navíc ke studování a zatracenému žití na vlastní pěst poprvé ve svém životě, budu odpovědný za toaleťák?“ Georg byl silně rozrušený.
Tom ho jen poplácal po rameni. „To bude v pohodě, chlape. Spolu to zvládneme. Já koupím toaleťák jeden měsíc a ty ho můžeš koupit ten další.“
Georg si slyšitelně oddechl. „Co bych bez tebe dělal?“
„Měl bys záchvat paniky z toho, čím si budeš utírat zadek?“ Tom se uchechtl a odstrčil svůj talíř, ačkoliv tam měl stále ještě impozantní hromadu hranolek a půl hamburgeru.
„Hlídáš si figuru?“ Podotkl Georg z protější strany stolu a přitáhl si Tomův talíř k sobě, aby se na něj vrhnul.
„Jen nemám hlad.“ Tom si protáhl paže nad hlavou a zívl.
Dveře do restaurace se otevřely za doprovodu hudební zvonkohry a dovnitř vkráčel kluk v kožené bundě, než přešel rovnou k pultu zády ke stolům. Tom se pobaveně ušklíbl nad každým ubohým hňupem, který by se v létě navlíkl do kůže.
Černé vlasy byly elegantně vyčesány nahoru a k tomu zde byly těsné džíny na dlouhých a hubených nohách. Chlapec se naklonil přes pult, jako by tam byl už dříve a Sue, sladká majitelka, na něj zareagovala se sladkou familiárností.
Tom svraštil obočí. Normálně by pitomci, který v létě nosí kůži, nevěnoval ani druhý pohled, ale tady bylo něco divného. Kdyby se jen ten člověk otočil.
Najednou ho do tváře udeřila hranolka a zůstala tam přilepená. Georg s Gustavem se oba rozchechtali. „Vy kreténi,“ zamumlal Tom a hranolku sundal, než si zbytek kečupu z tváře setřel hřbetem ruky.
Když se podíval zpátky k pultu, ten kluk byl pryč.
Tom si olízl rty a vyhlédl z velkého okna právě včas, aby spatřil odjíždět starý, omlácený pickup.
„Kdo to, sakra, vůbec byl?“ Zeptal se Georg.
„Nemám tušení,“ Tom se poškrábal na zátylku. Ale měl zvláštní pocit, že to ví.
***
„Hej, trenére!“ Malý Vasquez přiběhl s rukavicí na ruce. „Doktor říká, že jsem zase jako nový a můžu hrát ještě dneska!“ Široce se přitom zazubil.
Tom mu láskyplně zatlačil dolů kšilt z čepice. „To je skvělá zpráva, kluku. Ale moc to s tou nohou ještě nepřeháněj, okay? Nepošlu tě dneska na pálku.“ Pokusil se o svůj nejlepší přísný pohled.
„Ano, trenére,“ zareptal kluk a vyrazil ke své pozici na první metě.
Tohle byla jeho letní brigáda v posledních několika letech a byl to zlatý hřeb jeho týdne. Upravil si dredy, které měl prostrčeny zadní částí své čepice, a opřel se o řetězový plot s jednou nohou pokrčenou. Vykřikoval povzbuzení, jásal s nimi, když to bylo oprávněné, a dával jim pokyny, když to bylo třeba, ale každý jiný moment během celého tréninku strávil ve své hlavě. V té restauraci to musel být Bill, a zatraceně, že se teda změnil.
„Začínáš být střapatý,“ dobíral si ho Tom a zatahal za divoký pramen Billových vlasů.
„Nechávám si to narůst!“ Bill jeho ruku odstrčil.
„Myslel jsem, že tvému tátovi se to líbí krátké.“
„Přesně tak.“ Bill se šibalsky zazubil a převrátil se na trávě na záda.
„Kdy se vrátí zpátky do města?“ Tom pootočil hlavu na stranu, aby se na něj podíval.
„Koho to zajímá,“ zamumlal Bill a zatahal za trávu blízko jeho ruky, vytrhl ji a dostal si tak špínu pod nehty. „Chceš u mě přespat?“ Bill se na něj usmál, a způsob, jakým slunce svítilo na jeho bledou pokožku, ji dělal téměř průsvitnou.
„Jo, chci,“ Tom se zazubil nazpět a natáhl k němu ruku. Bill to pozvání přijal, přesunul se na ni a se spokojeným povzdechem si položil hlavu na Tomovu hruď.
Toma vytrhl ze vzpomínek míč vymrštěný směrem k němu, který ho praštil do břicha. Silně se kousl do rtu, aby potlačil zaklení, když se zlomil v pase silnou bolestí.
„SORRY, TRENÉRE!“ Ozvala se vzdálená omluva, která nemohla být od nikoho jiného než od toho kluka Jacksona. Nebyl to v baseballu zrovna přirozený talent.
Tom se narovnal a zvedl ruku. „Jsem v pohodě.“ Hodil míč nazpět a poškrábal se na břiše. Hajzlík.
Zaslechl tichý smích a otočil se, jen aby spatřil dlouhé a hubené tělo pohodlně roztažené na lavičce. „Jsem rád, že jsem tu byl, abych to viděl.“
Tom polkl a vzhlédl tomu člověku do tváře částečně zakryté slunečními brýlemi a cigaretou visící z jeho úst.
„Pěkné kalhoty, mimochodem,“ dodal s kývnutím směrem k Tomovým klasickým, bílým baseballovým spodkám.
„Jsi to opravdu ty?“ Řekl Tom tupě, sešel ze schodů dolů do výkopu a snažil se přitom nespadnout.
„V to doufám.“ Bill típl cigaretu a promnul si rty. „Jak se, kčertu, máš?“ Usmál se širokým, bílým úsměvem. V tu chvíli si Tom všiml piercingů ve rtu, a když už na to přijde, tak i piercingu v nose. Vše, co udělal, když ho Tom znal, bylo obočí, a to si nechal propíchnout ve stejném okamžiku, kdy Tom svůj ret. Jejich rodiče tím byli silně znepokojeni.
„Trochu pochroumaně, ale dobře.“ Tomovi se podařilo usmát a opřel se o stranu výkopu. Nechtěl si jen tak sednout a udělat si pohodlí vedle toho téměř cizince, ale zároveň chtěl vypadat klidnější, než ve skutečnosti byl. „Slyšel jsem, že jsi ve městě.“
„Jo? Slovo se roznese, hádám,“ pokrčil rameny Bill. „Stavil jsem se u vás a tvá máma mi řekla, že budeš tady. Taková hezká, vanilková letní brigáda, Tome,“ zavtipkoval a Tom se krátce zasmál.
„No, peníze jsou dobré a já rád komanduju lidi kolem sebe.“ Tom ryl do hlíny kolíkem své kopačky.
Bill se jen usmál a zavrtěl hlavou, zastrčil si krabičku cigaret do kapsy kožené bundy.
„Jak to zvládáš nosit, když je takové horko?“ Tom si nemohl pomoct, ale musel se zeptat.
„Pravděpodobně stejným způsobem, jakým ty zvládáš nosit tak úzké kalhoty.“ Bill vstal a přistoupil trochu blíž, zuby zabořil do spodního rtu.
Tom polkl. „Jak, ehm, na jak dlouho jsi ve městě?“
„Do konce léta, předpokládám. Jsem tu s babčou.“ Bill si zvedl brýle na vrcholek hlavy a Tom se setkal s těma hnědýma očima, které tak dobře znal, s výjimkou toho, že nyní byly lemovány očními linkami a nevypadaly zdaleka tak nevinně jako kdysi.“
„Nevěděl jsem, že tady někde bydlí,“ Tom si odkašlal, když si uvědomil, že zírá.
„Nějakou dobu tu nebydlela,“ odpověděl Bill jednoduše. „Myslím, že je tě potřeba.“ Ukázal na hřiště se stěží potlačovaným smíchem.
Tom prudce otočil hlavu, na okamžik na trénink naprosto zapomněl. Zdálo se, že u třetí mety propukla rvačka. „Kurva, kurva, já, ehm…“ pohlédl na Billa. „Uvidíme se?“
„Doufám, že jo,“ Bill po něm blýskl dalším úsměvem a znovu si nasadil brýle. „Běž, hlídej své svěřence.“
Tom se na něj vděčně usmál a pospíchal roztrhnout tu rvačku.
autor: Mohanrocks
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 24
Páni… Tom ten Billův odjezd i návrat docela dost prožívá, ne ? Byli tenkrát opravdu jenom kámoši ? No, v každém připadě začátek vypadá skvěle 🙂
Jsem zvědavá, proč se Bill tak dlouho neozval…
Díky za překlad
Těším se na další díl vypadá to dobře.
Povídka začíná moc zajímavě, jsem zvědavá, proč se Bill neozval tak dlouhou dobu, a jestli k němu Tom už něco cítí.. Z těch pár vět bych soudila, že asi ano, ale jsem si jistá, že autorka nás jistě příjemně překvapí… 🙂 Každopádně je tu dost otázek a já se moc těším, až se na ně dozvíme odpovědi.. 🙂 Díky za překlad, zuzu: 🙂
Povídka začíná dost zajímavě. Jsem zvědavá, proč se Bill za ty roky neozval. To že neměl ani žádný sociální účet, je přinejmenším podivné. Řekla bych, že se za tím něco skrývá.
Děkuji za další povídku a těším se na pokračování.
Na tuhle povídku jsem fakt zvědavá, protože Rough od Mohanrocks jsem zhltla jedním dechem a moc se mi líbila. Na druhou stranu její Work out jsem četla se zvednutým obočím a říkala si jestli to myslí vážně. Doufám, že tahle povídka nebude plná ujetostí. Zatím to tak nevypadá a jsem za to moc ráda. Mohl by to být ten typ povídky při které netrpělivě vyhlížím další díl.
Moc děkuji za překlad Zuzu a těším se na pokračování.
To vypadá zajímavě, nevím, co Bill ukrýval a proč****
Povídka od Mohanrocks! Moc jsem se na ni těšila! 🙂 Bezpečně mi zvedla náladu! 🙂
Moc se těším na další pokračování téhle povídky, protože už začítek vypadá slibně! 😉 Na Billa jsem stejně jako ostatní pořádně zvědavá, protože by mě skutečně zajímalo, co se stalo, že se Tomovi ani jednou neozval. je to docela škoda, ale tak možná nechtěl dmýchat staré city, když věděl, že se pravděpodobně dlouho nebo nikdy neuvidí. A je mě tak napadlo, zda mezi klukama bylo jen čiré přátelství nebo v tom tehdy bylo něco více? Těším se, až se všechno dozvím!
Moc děkuji za překlad, Zuzu!! 🙂
Zdieľam názor dievčat, že medzi nimi asi niečo bolo. Otázka je, ci to aj vyslovili nahlas, alebo to boli len náznaky. To by mohlo hol byť aj s vôd, prečo sa Bill nikdy neozval. Každopádne som moc zvedavá a teším sa na ďalšiu časť.
Vždy mi je ľúto keď sa tak oddelia. Bill nezavolal… mal číslo? Facebook je dobrá vec, mohli si písať… som strašne zvedavá prečo sa Bill tak úplne z Tomovho života vytratil. Začína to úplne perfektne. Strašne moc ďakujem za preklad Zuzu. Si skvelá.
Veľmi sa má páči námet, sama som zažila niečo podobné akurát s tým rozdielom že táto poviedka ešte môže mať happy end. Obrázok k poviedke je neskutočný, stále zíram na Billove oči ♥♥♥
Začína to dosť zaujímavo. Je vidno, že pre Tom bol Bill poriadne dôležitý a jeho odchod a terajší návrat ho pekne zobral. Som však zvedavá aj na Billov pohľad – prečo po odchode prerušil s Tomom akýkoľvek kontakt a teraz si tam len tak v pohode nakráčal, akoby boli stále v kontakte.
Ďakujem za preklad a som zvedavá, čo si pre nás Mohanrocks pripravila tentokrát.